Železnice v pražském podzemí

Našel jsem odkaz na Kolektory Praha a.s., kde jsem získal informace nutné k návštěvě. Pro získání vstupenky bylo nutné provést registraci v rezervačním systému a po zaslání aktivačního klíče se přihlásit a vybrat termín. Pro jednotlivce to je středa a poslední sobota v měsíci. Je také stanoven minimální a maximální počet návštěvníků na prohlídku. Cena pro jednotlivce je 300.- Kč. Získat vstupenku lze snad i po telefonické objednávce. Čas pro návštěvu podzemí je pevně stanoven, moje návštěva se uskutečnila ve středu 6.2.2013 od 16.00 do 18.00 hod.

Vstupenka do kolektorů

Ve středu odpoledne odjíždím metrem na stanici Florenc a odtud pěšky přes Masarykovo nádraží na Senovážné náměstí, kde je centrální dispečink a kde začíná prohlídka kolektorů. Udělal jsem si první fotografie onoho domu a protože jsem vyjel úmyslně o nějakou tu minutu dříve, vrátil jsem se na Masarykovo nádraží,kde jsem pořídil několik snímků zde se nacházejících vlaků. Měl jsem „štěstí“, že při odjezdu osobního vlaku, který byl veden vymírajícím, leč nechráněným druhem, pantografem řady 451, došlo ke stržení předního sběrače.

Elektrický vůz 451.056 už nezdobí sběrač, ale ohňostroj © Jiří Řechka

Při fotografování odjezdu tohoto vlaku jsem uslyšel ránu a protože k tomu došlo pod silniční magistrálou,která je vedena nad kolejištěm, nebylo nic vidět. Vlak pomalu zastavil což nadále poutalo mojí pozornost a tak po jiném nástupišti jsem se vydal zjistit, co se to stalo. Jak jsem předeslal, došlo ke stržení předního sběrače a cesta vlaku byla u konce. Až doma při prohlížení fotografií jsem zjistil, že toto stržení mám téměř v daný okamžik nafocené. Po této události a zadokumentování postiženého pantografu jsem se vydal zpět na Senovážné náměstí.

Servisní vozidlo Kolektorů Praha a.s. na Senovážném náměstí © Jiří Řechka

Ve čtyři hodiny si naší skupinu, dvanáct návštěvníků, vyzvedl před vchodem náš průvodce a odvedl nás do centrálního dispečinku. Zde jsme nabyli seznámeni s pokyny pro prohlídku a dostalo se nám prvních informací o celém systému, jeho historii a účelu. Průvodce nás také informuje, že fotit v kolektorech je možné jen na některých místech. Byl nám taktéž promítnut krátký film o kolektorech. Po skončení filmu nás čeká prohlídka artefaktů, které se našly při budování kolektorů, poslední návštěva toalety a jdeme se doobléknout - výstražné vesty, přilbu na hlavu a do skříněk pod zámek si dát zavazadla.

Bezpečnost především © Jiří Řechka

To proto, že návrat je po žebřících a zavazadla by překážela. Čeká nás jízda výtahem do hloubky 30 metrů a jsme na místním nádraží. Nachází se zde důlní lokomotiva, která podle slov našeho průvodce, je původem z uranových dolů v Příbrami. A různé typy vozíků potřebných k rozvozu pracovníků a materiálu. Kolejiště je vedeno v tomto nejhlubším patře. Nás čekal pěší přesun po trase dlouhé asi kilometr. Po prohlídce nádraží odcházíme na samotnou prohlídku kolektorů. Délka kolektorové sítě je devadesát km a první kolektor byl zprovozněn v r. 1969 při rekonstrukci Chotkovy ulice.

Nádraží důlní železnice © Jiří Řechka

Kolektory slouží k vedení veškerých inženýrských sítí a je v nich uloženo 2 400 km kabelů a potrubí. Při jednom zastavení jsme informováni, že se nacházíme pod Českou národní bankou a je nám předveden výstražný systém, který se aktivuje, pokud by došlo k nějaké krizové situaci. Vidíme sytém výstražných čidel a spojení pracovníků v podzemí s dispečinkem. Po prohlídce nejhlubšího patra nás čeká stoupání po žebřících zpět k povrchu zemskému, samozřejmě s prohlídkou příslušných pater. A po necelých dvou hodinách zajímavé prohlídky pražského podzemí jsme opět na povrchu, nedaleko našeho vstupu do kolektorů.

Podzemí nepostrádá informační systém © Jiří Řechka

Zajímavá informace je, že EU rozhodla o vypracování bezpečnostních norem, závazných v celé unii. A vzorem pro tyto normy bude Praha. Takže tak skončila moje návštěva pražských kolektorů a jejich důlní železnice. Doufám, že pro vlakyneťáky je informace o důlní železnici pod Prahou zajímavá. Po návratu na povrch zemský, v tomto případě pražský, jdeme vrátit vesty a přilby a vzít si svoje zavazadla. Moje cesta domů vede opět přes Masarykovo nádraží, kde si fotím pantograf v imitaci původního barevného provedení.

451.026 v historizujícím hávu © Jiří Řechka