Na čtvrtém koridoru byly slavnostně zahájeny další dvě stavby

Tím mám na mysli výluky spojené s náhradní autobusovou dopravou, jejichž výskyt se dal předpokládat s vysokou pravděpodobností už v době, kdy na adresu redakce VLAKY.NET, tentokrát mimořádně s velkým předstihem, dorazila níže zobrazená pozvánka. Jistotou jejího využití pak byla jízda po už hotových úsecích IV. koridoru mezi hlavním městem a cílovou stanicí, na kteroužto trasu naštěstí ještě nepronikly tak pokrokové rychlíkové vagóny, aby znemožňovaly případnou fotografickou dokumentaci. Ani nabízející se spojení, krom později už jisté konkrétní výluky, nemělo žádné vady, jež by nám bránily pozvání akceptovat.

Pozvánka na akci (po kliknutí do náhledu se otevře ve formátu PDF)

Použití množného čísla na konci předchozího odstavce má svou příčinu ve skutečnosti, že mne na cestě do Soběslavi doprovodil náš ostravský reportér, s nímž jsem si dal sraz na pražském hlavním nádraží, kam dorazil ze svého sídelního města přibližně v tutéž dobu jako já. Nad naším setkáním sice nebe ronilo slzy, ale naštěstí už kousek za Prahou déšť ustal, a tak jsme mohli vcelku bez problémů občas vystrčit objektivy svých přístrojů z okna humanizovaného vozu řady B²⁴⁹. Dlužno však dodat, že více jsme se věnovali hovoru, při němž čas rychle ubíhal, až jsme najednou stáli v Olbramovicích a vlakvedoucí nás hnal z vlaku do autobusu.

Stanice Olbramovice už modernizací prošla © PhDr. Zbyněk Zlinský

Proč nás o NAD neinformoval už při kontrole jízdenek, to ví jen on sám. Nicméně přes jistou překotnost při přestupu do autobusů, čekajících před výpravní budovou, další doprava do Tábora probíhala v klidu a zjevně efektivně. Cestou jsme mohli občas zahlédnout stávající trať i nově budovanou trasu, ale okolnosti nebyly nakloněny pořízení ani ilustračních snímků, což jsme se rozhodli napravit při cestě zpáteční. Vzdor tomu, že jízda autobusů nebyla, s výjimkou dálničního úseku, právě svižná, do Tábora jsme dorazili v podstatě v souladu s jízdním řádem a odjezd „pokračovací“ soupravy R 637 se opozdil o zanedbatelných osm minut.

Autobusy NAD před táborským nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na zbytku cesty jsem si mohli ověřit, jak vypadá trať modernizovaná a v původní podobě. První případ nám předvedl úsek Tábor – Doubí u Tábora, ve smyslu staničení však oficiálně uváděný opačně, druhý pak úsek navazující. Při této příležitosti jsme se snažili pořídit také nějakou tu fotografii, ale výsledek nebyl vlivem různých objektivních okolností příliš uspokojivý. O to raději jsme byli, když jsme po příjezdu do Soběslavi zjistili, že o žádoucí ilustrační snímky výstavby koridoru nebude nouze, protože ta je v samotné stanici v plném proudu. A to dokonce právě v rámci stavby třetí, jejíhož slavnostního zahájení jsme měli být přítomni.

R 637 „František Křižík“ Praha hl.n. - Č.Budějovice dorazil do rozkopané stanice Soběslav
se zpožděním 8 minut © Karel Furiš

Do plánovaného času zahájení slavnosti zbývalo ještě dostatek času k tomu, abychom pořídili obrazovou dokumentaci nejen stavební činnosti, ale také stávající podoby zatím nedotčených částí železniční stanice a jejího nejbližšího okolí. Toto konání bylo objevné především pro mne, protože jsem Soběslaví doposud jen projížděl. Zachytili jsme pochopitelně také vrcholící přípravy na akci samotnou, které probíhaly na místě přímo symbolickém – v prostoru už stržené, v dobách svého největšího rozkvětu oblíbené nádražní restaurace, jak nám pak prozradil starosta města. Stará osvěžovna musela ustoupit budoucímu modernímu nástupišti.

Místo někdejší nádražní hospody krátce ožilo podobným posláním © PhDr. Zbyněk Zlinský

Slavnostní dění propuklo s jen mírným zpožděním a odstartoval je tiskový mluvčí SŽDC Mgr. Pavel Tesař, který po uvítání přítomných krátce připomenul, proč se sešli, tedy aby se zúčastnili výjimečného slavnostního zahájení další části modernizace 4. tranzitního železničního koridoru z Prahy do jižních Čech, jak napsal také do úvodu toho dne vydané tiskové zprávy, která stručně přibližuje obě současně slavnostně zahajované stavby - modernizaci místu akce poněkud vzdáleného úseku Ševětín – Horusice a už výše zmíněného úseku „místního“ Veselí nad Lužnicí – Soběslav. Pak k sobě zval jednotlivé zástupce dotčených orgánů a organizací.

Tiskový mluvčí SŽDC Mgr. Pavel Tesař úvodem hovoří o příčině setkání v Soběslavi
© Karel Furiš

Tak se u mikrofonu postupně vystřídali ředitel odboru drah, železniční a kombinované dopravy Ministerstva dopravy Ing. Jindřich Kušnír, náměstek generálního ředitele SŽDC pro modernizaci dráhy Ing. Mojmír Nejezchleb, radní pro dopravu Jihočeského kraje Mgr. Bc. Antonín Krák, starosta Soběslavi Ing. Jindřich Bláha, starosta Veselí nad Lužnicí Ing. Václav Matějů, ředitel oblasti Železniční stavby a mosty a.s. EUROVIA CS Ing. Petr Dohnálek a obchodní ředitel oblasti Morava a Slovensko a.s. Viamont DSP Ing. Petr Ondrášek. Po stručných projevech přistoupili k onomu už v úvodu zmíněnému symbolickému úkonu.

Sedmička je prý šťastné číslo, snad se to potvrdí i v případě obou odklepnutých staveb
© Karel Furiš

Pak „klepači“ připili na zdar oběma stavbám i celému čtvrtému koridoru a oficiality byly ukončeny. Možná někoho překvapí, že v předchozím textu není ani zmínky o tom, co kdo řekl. I když poznámky z jednotlivých projevů jsou k dispozici a cosi zachytilo i Karlem Furišem pořizované video, mohu jen konstatovat, že nic průlomového nezaznělo. Každý z řečníků pronesl na dané téma několik vět z hlediska své funkce a zpravidla omluvil svého nejvyššího nadřízeného, který byl vázán jinými úkoly. Také vzhledem k tomu, že proti programu nebyly obě stavby pojednány samostatně, oficiální část akce skončila o něco dříve, než bylo plánováno.

Rozhovor ČT s naštvanými cestujícími na pozadí 26 minut zpožděného R 1543
Praha hl.n. - Linz Hbf © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzdor všemu pozitivnímu, co zaznělo pod stanem, na nástupišti tou dobou panovala atmosféra negativní, alespoň podle zaslechnutých nadávek na adresu „drah“, že zhoršují všechno, na co sáhnou – od znesnadnění přestupů v modernizovaných stanicích až po věčně zpožděné vlaky. Marně tam asi štáb České televize hledal vhodnou oběť pro kladně vyznívající rozhovor s „běžným občanem“. Jak to vše dopadlo, to už jsme se nedověděli, protože jsme se rozhodli využít nenadálé časové rezervy k tomu, abychom se přesunuli přijíždějícím osobním vlakem do Tábora, kde jsme hodlali věnovat aspoň letmou pozornost Bechyňce a provozu na ní.

Žlutý bagr zůstane, žlutá „Regionova“ Soběslav opustí jako Os 8204 České Budějovice - Tábor
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Cestou do Tábora jsme mírně doplnili naši sbírku záběrů tratě a jejího okolí, čemuž nahrávala nepříliš prudká jízda lokálkového vozidla nezávislé trakce pod dráty tranzitního koridoru. Na druhou stranu je pravda, že tato vozidla s počátkem právě platného grafikonu vlakové dopravy naopak vymizela z jiné tratě, kde neměla co dělat, což jsme si hodlali na vlastní oči a objektivy ověřit. Hlavně můj souputník, který při cestě do Soběslavi na rozdíl ode mne žádnou místní stejnosměrnou žehličku v jinak střídavém Táboře nezahlédl. Na místě jsme si ověřili, zda se dočkáme vlaku z Bechyně, když u perónu 1B nebyl, a pak jsme hledali jiné zajímavosti.

Karel zaznamenává 740.770-3 v čele pracovního vlaku projíždějícího Táborem
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Kromě záložní soupravy pro Bechyňku, o níž jsem věděl, narazili jsme i na některé jevy nečekané, jak se můžete přesvědčit při prohlížení připojené galerie. Už naznačený vrchol našeho snažení nastal nakonec v souladu s příslušným jízdním řádem, ale dlouho jsme se jím těšit nemohli, protože ke zpáteční cestě vybrané spojení nám velelo nastoupit do autobusu NAD směr Olbramovice. Vlastně do autobusů, protože jsme v zájmu dokumentace oba usilovali o vlastní místo hned za řidičem, takže jsme jeli vozy různými. Naše volba se osvědčila, i když přes tónovaná (a ne zcela čistá) okna pořízené snímky pochopitelně vysoké kvality nedosahují.

Stavba estakády trati č. 220 přes dálnici D3 u Chotovin © PhDr. Zbyněk Zlinský

Samotná jízda podél vyloučeného traťového úseku nebyla už tak hladká, jako tomu bylo ráno, protože kolona autobusů NAD se po sjetí z dálnice musela plížit za pomalým kamionem, který nebylo možno předjet. Ani přestup z autobusů do vlakové soupravy v Olbramovicích nebyl nějak zvlášť rychlý, protože se muselo čekat na cyklisty, jejichž vozidla se přepravovala ve vlečce posledního autobusu. Nám to zdržování nijak zvlášť nevadilo, neboť jsem oba měli na pražském „hlaváku“ postačující časový prostor na klidný přestup do vlaků k domovu. Navíc se nám tak podařilo zachytit cosi, co nepochybně s hlavním zaměřením naší cesty souviselo.

740.609-3 projíždí s pracovním vlakem Olbramovicemi © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec jsme Olbramovice opustili se zpožděním třinácti minut – a to se strojvedoucímu do cílové stanice podařilo snížit na minut jedenáct. Cestou jsme se už fotografováním nezabývali, mimo jiné také proto, že před Prahou se nad námi nebe opět rozplakalo. Mohli jsme si gratulovat, že jinak jsme celý den přežili bez nadměrné hydratace. Po vystoupení z vlaku jsme se záhy rozešli, protože naše vlaky měly odjezd plánován na shodný čas, přičemž já jsem věděl, ze kterého nástupiště, kdežto Karel to musel teprve zjistit. Mezi tím déšť ustal, takže mi nic nebránilo zachytit naši souběžnou jízdu, v níž byl Emil Zátopek kupodivu pokořen.

380.013-3 veze z Prahy EC 127 „Vsacan“ do Žiliny a Karla do Ostravy © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak už jsem v poklidu směřoval k domovu a cestou jsem se bavil prohlížením snímků na paměťové kartě svého přístroje a četbou výtisku už výše odkázané tiskové zprávy a přemýšlel o tom, zda se dožiji stavu, který v ní předjímá počátkem června nově instalovaný generální ředitel SŽDC Ing. Pavel Surý: Věřím, že cestující nám odpustí dočasné nepohodlí, protože výsledek bude stát za to. Zatímco dnes se jezdí z Prahy do Českých Budějovic za zhruba 2 a půl hodiny, už za dva roky to bude pouhých 90 minut. Železnice se tak stane i v tomto regionu vážným konkurentem silniční dopravy. Ta poslední věta mi připadá spíš jako zbožné přání.

Potřebují Jihočeši víc koridor nebo dálnici? (D3 z autobusu NAD) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Výše uvedená otázka totiž zazněla ze soběslavského řečniště, i s odpovědí: Oboje! A prosazování priority železniční dopravy na platformě Evropské unie se u nás leckomu nelíbí – včetně ministra dopravy, jak jsme se nedávno dověděli z médií. Stejně jako to, že dostavba jihočeské části IV. koridoru podle původních záměrů je přinejmenším nejistá. Není samozřejmě mým zámyslem, aby tato reportáž vyzněla nějak pesimisticky, jen neumím podlehnout bezbřehému optimismu, který zpravidla tvrdě naráží na realitu života. Tak či onak, na nové podobě hlavní trati mezi Prahou a jižními Čechami (a nejen na ní) se intenzivně pracuje, a to je dobře.