My máme parní stroj, úžasné síly zdroj ...

Tím nemyslím ani tak jisté potíže s roztápěním některých pohyblivých exponátů, na jejichž prezentaci si museli návštěvníci tentokrát počkat poněkud déle, než byli zvyklí, ale spíš celkovou úroveň. Již v předloňské reportáži vyslovené podezření, že označení „mezinárodní“ je spíš už jen prázdným slovem, se letos bohužel potvrdilo a žádní zahraniční vystavovatelé k vidění nebyli, pokud jsme je nepřehlédli. Připomeňme si, že před pěti lety jsme na nábřeží mohli obdivovat exponáty jedenácti zahraničních účastníků z celkového počtu padesáti tří, alespoň podle hodnocení pořadatele. Tak mezinárodnost zachraňoval jen původ některých exponátů.

Buick Special Coupé a další automobily zahraniční provenience © Karel Furiš

Předchozí snímek ilustruje další rovinu jistého úpadku tradiční akce – pokračující překrývání její původní náplně čímsi, co s parním pohonem nemá (krom snad dávných historických kořenů) nic společného. Je nesporné, že rok od roku se zvětšující expozice automobilových veteránů může přilákat další návštěvníky, ale původní smysl Nábřeží paromilů se tímto způsobem pozvolna vytrácí. Třetím momentem, který letos pravidelné obecenstvo patrně nepotěšil, byl nedostatek nových exponátů. Pak byl důvodem k jásotu i modelem parní lokomobily poháněný flašinet, coby šokující rarita, jak je uvedeno v hodnocení akce na stránce pořadatele.

Parním strojem poháněný flašinet budil značnou pozornost © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na ní ostatně najdete také odkaz na videozáznam, v samém úvodu zvuk i pohyb onoho flašinetu prezentující. Jestliže pravidelní návštěvníci nacházeli už notoricky známé exponáty na známých místech, což bylo výrazné především v sektoru hasičské techniky, novinky mohli objevit spíš mezi atrakcemi, které lokalita Smetanova nábřeží a přilehlého parku na náměstí 5. května nabízí po většinu roku. Flotila místní paroplavby se rozrostla o nové plavidlo, jež má vydržet 200 let, jak tvrdí o parníku Primátor Ulrich jeho stavitel. Není poháněn kolesem, má vrtuli, takže to bude změna. Je o něco menší než Královna Eliška, uvedl v interview pro 5plus2.

Parník „Primátor Ulrich“ na pozadí Smetanova nábřeží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Parník, pro jistotu vybavený také přívěsným spalovacím motorem, ještě na trupu nenese své jméno, nakonec teprve nedávno absolvoval zkušební plavbu. Ale novinky najdeme také na labskému přístavišti nepříliš vzdálené trati Dětské železnice, o jejíž už překonané podobě přinesl náš internetový magazín před čtyřmi lety samostatný článek a i po té jí věnoval každoroční pozornost, naposledy v loňské reportáži. Od té doby došlo k její „optimalizaci“, při níž byla na oválu zrušena „zkratka“ a místo ní zbudována dlouhá odstavná kolej ve stanici a výhybna proti ní. Zároveň bylo zřízeno dokonalejší zabezpečovací zařízení nejen na přejezdech.

Autor zabezpečovacího zařízení v roli traťováka při údržbě přejezdu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Úprava tratě Dětské železnice prospěla nejen plynulejšímu provozu na ní, ale také hostujícím klubům, které tak získaly docela vyhovující, relativně samostatná dočasná depa ve stanici i ve výhybně, v nichž mohly celkem nerušeně připravovat a ošetřovat svá vozidla. Ta tentokrát v textu uvádět nebudu, najdete je s příslušnými popisky v připojené galerii. To ostatně platí i o ostatních exponátech s výjimkou toho největšího, který také každoročně budí největší pozornost. Letos jím byl (nikoliv poprvé) parní válec Zettelmeyer CV, který dorazil ze žamberského Muzea starých strojů ve společnosti převozné lokomobily Clayton-Shuttleworth.

Parní válec Zettelmeyer CV při své všemi očekávané první jízdě © PhDr. Zbyněk Zlinský

Učinil tak sice poměrně včas, ale dlouho pak trvalo, než byl stažen z přepravního návěsu a ještě déle, než tlak páry v jeho kotli dosáhl hodnoty umožňující mu pohyb vlastní silou. K tomuto jevu došlo až krátce před tím, než se mnozí návštěvníci akce už pomalu chystali k jejímu opuštění. Zvláště, byli-li na místě už dávno před jejím slavnostním zahájením, aby si postupně navážené či vybalované exponáty mohli prohlédnout a vyfotografovat v relativním klidu. K takovým jsem patřil i já, protože rád sleduji onen kouzelný ruch spojený s přípravou parních i jiných mašin a mašinek. Tentokrát však kolem deváté hodiny na nábřeží ještě příliš rušno nebylo.

Hodinu před zahájením na Smetanově nábřeží moc rušno není © PhDr. Zbyněk Zlinský

Páry bylo zjevně víc v temných marcích na obloze než v kotlích jen pozvolna zatápěných strojů samohybných i stabilních. Ale postupem doby se situace, kterou jsem měl zprvu za téměř tragickou, začala obracet v obou směrech k lepšímu, prostranství se začalo zaplňovat exponáty i lidičky kolem nich a navíc nastal jev pozoruhodný z hlediska klubu VLAKY.NET. Postupně se nás, jeho členů, totiž sešlo pozoruhodné množství. Jako první mne uvítal Vašek, spolu s ním jsme narazili na Martina, od vlaku přišli Karel s Luďkem, za nimi Radek, Veronika a jejich Radka a ve finále nás návštěvou poctila Helena. Se mnou dohromady tedy devět kousků.

Karel kouká lišácky do objektivu, místo aby sledoval slavnostní děj za sebou
© Helena Bažantová

Posledně jmenovaná dorazila až na slavnostní zahájení akce, o němž je třeba také cosi napsat. Probíhalo na tradičním místě tradičním způsobem s tradičními aktéry. První se ujal slova náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje pro dopravu a silniční hospodářství Ing. Karel Janeček, následován primátorem statutárního města Hradec Králové MUDr. Zdeňkem Finkem, přičemž oba hovořili víceméně obecně za své úřady Nábřeží paromilů podporující a sponzorující. Konkrétnější už byly proslovy předsedkyně Královéhradeckého klubu přátel parních strojů Daniely Filové a jeho jednatele Ing. Jiřího Stránského, který už tradičně představil program dne.

Hovoří jednatel Královéhradeckého klubu přátel parních strojů Ing. Jiří Stránský
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A už tradiční byl i obsah projevů, snad s výjimkou toho prvního. Pan náměstek krajského hejtmana, který byl mezi ostatními promlouvajícími nováčkem, se totiž přiznal, že až do nedávna o této krásné akci vůbec nevěděl. Což mu asi mnoho lidí nevyčítalo, protože letošní zahajovací akt měl diváctvo jen nečetné, většina obecenstva přítomného v okolí pódia sledovala stahování parního válce z návěsu, které probíhalo současně (v připojené galerii nejsou snímky obou dějů, pořízené za čilého pobíhání mezi místy jejich průběhu, řazeny chronologicky, ale logicky), nebo byla zaujata jinými opodál probíhajícími evolucemi, jistě všeobecně přitažlivějšími.

Jízda na replice Putonova monocyklu z roku 1894 není vůbec jednoduchá
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Byť jsem výše slíbil, že se o jednotlivých exponátech podrobněji zmiňovat nebudu, u toho zobrazeného na předchozím snímku se přece jen zastavím. Spíš tedy u jeho tvůrce, který má zálibu ve stavbě replik unikátních silničních vozidel, jak stručně a výstižně před dvěma roky popsal Reportér z Tylovic. Antonín Pavelka z města na břehu Moravy je pravidelným účastníkem paromilného dění na nábřeží labském a jeho tři tradiční exponáty budí vždy zaslouženou pozornost. Na své výtvory je také patřičně (a zajisté naprosto oprávněně) hrdý a rád je předvádí široké veřejnosti. Tentokrát dokonce pustil k volantu svého elektromobilu kohosi jiného.

Replika elektromobilu „Dora“ coby vůz autoškoly © PhDr. Zbyněk Zlinský

Už ze snímků v textu je patrno, že na nábřeží bylo docela živo. Přesto se zdálo, že je obecenstva o něco méně, než tomu bylo v letech předchozích. A nasvědčuje tomu také už jednou citované hodnocení akce, které uvádí přítomnost osmi tisíc diváků (proti o třetinu vyšší návštěvnosti v roce 2009). Škoda, že tato hodnocení za většinu uplynulých ročníků na stránce pořadatele chybí, nelze tak vysledovat křivku vývoje tohoto a případně i dalších ukazatelů. Menší zájem bylo možno vysledovat i ve frontách na dvě hlavní atrakce – plavby po Labi a jízdu na Dětské železnici. Lodě ani vlaky však přesto nízkou obsazeností nikterak netrpěly.

Spoje Dětské železnice byly vytížené maximálně © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzdor tomu, co jsem na v úvodu zmíněné téma „docházející páry“ napsal, jsou pořadatelé letošního Nábřeží paromilů spokojeni a vidí věci zřejmě v mnohem světlejších barvách, než vnější pozorovatel. Počet vystavovatelů i exponátů se rok od roku zvyšuje, řekl ČTK jednatel pořádajícího Královéhradeckého klubu přátel parních strojů Jiří Stránský. "Vystavovatelů je letos 67, někteří ale mají i více exponátů. Celkový počet strojů dosahuje několika stovek. Návštěvnost je na úrovni, na jakou jsme zvyklí," uvedl Stránský, píše se například v Českých novinách. Doufejme, že pořadatelům jejich elán vydrží a budou příznivce (nejen) páry těšit i nadále.

Replika parního automobilu Baffrey nechyběla ani letos © PhDr. Zbyněk Zlinský

S tímto přáním se můžeme s 12. mezinárodním nábřežím paromilů rozloučit. Pokud snad někomu připadá moje letošní reportáž méně informativní a více kritická, než tomu bylo v letech minulých, pak má pravdu. Není vůbec lehké psát o každoročně se opakujícím ději ne stejné scéně a s týmiž aktéry, aby byl výsledek vždy jiný a pokud možno znovu přitažlivý. Lépe se tvoří komusi, kdo se stal divákem daného představení poprvé, takříkajíc premiérově. A že vás právě taková reportáž dosavadního paromilného „panice“ čeká za týden, mohl jsem si dovolit tu svou sepsat způsobem netradičním. Ale tradiční video k ní samozřejmě přidávám: