Balaton 2014

Ceny za jídlo jsou obdobné jako v Čechách a kvalita je zde možná i lepší. Místo, kde jsme bydleli se jmenuje Balatonarács. Jedná se o součást města Balatonfüred a nachází se na západním břehu jezera kousek o známého Tihany. Pro cestu na Maďarska jsme použili lehátkový vůz vlaku EN 477 Metropol. Jeli jsme u ČD novým bývalým rakouským lehátkovým vozem. Vůz byl úplně vyprodán. Do Budapešti přijíždíme s téměř pravidelným téměř třicetiminutovým zpožděním. Po příjezdu se přesouváme přes Kelenföld vlakem na Deli. Z Budapesti Deli pu. již pokračujeme k Balatonu. Dle jízdního řádu přímým vlakem označeným jako Katica.

Budapest Déli, 5371.057 a 418.279 H-START © Václav Vyskočil

Na nádraží je přistaven elektrický Talent, tak je nám jasné, že nás čeká přestup v Szegesfeherváru do motorového Desira. Jízdní řád není na přestup moc připraven, takže přijíždíme do Balatonarács se zpožděním necelých dvacet minut. Musím říct, že zpoždění vlaků je zde velmi časté a i docela vysoké. Po ubytování v penzionu vyrážíme ihned na koupání k Balatonu. Po loňských zkušenostech si vybíráme placenou pláž nedaleko našeho ubytování. Za 6 000 forintů si užíváme slušného komfortu. Je zde množství restaurací i krámků a dostatečné množství sprch a toalet. Je zde i wifi, a to zdarma.

Balatonarács, 418.324 H-START © Václav Vyskočil

Druhý den jsme původně chtěli vyrazit na Tihany, ale bohužel od rána padají provazy vody. Před jedenáctou se déšť trochu uklidňuje, proto se rozhodujeme vyrazit na výlet. Bohužel jsme chtěli využít přestup na vlak opačného směru v Balatonfüredu, ale vlak je opožděn, a to tak, že hodně, takže náš spoj nám ujíždí. Proto se rozhodujeme pouze pro návštěvu Balatonfüredu. Po cestě se však začínají spouštět z oblohy další provazy vody, a tak usedáme na oběd do restaurace u přístavu na výbornou pizzu. K večeru přestává pršet, tak vyrážím na chvíli k trati trochu zdokumentovat provoz.

Balatonarács, 6342.027 + 025 H-START © Václav Vyskočil

Třetí den návštěvy Balatonu míříme na Tihany. Tam plujeme lodí, a to katamaránem. Na Tihany jdeme k místnímu klášteru. Bohužel je sezóna, takže je zde mnoho turistů. Překvapilo mě, že do kostela na Tihany se platí vstupné. Jdeme se projít po uličkách městečka, všude je zde plno turistů a více či méně nezajímavé stánky. Pro cestu zpět volíme autobus. Jelikož se odpoledne udělalo krásně, vyrážíme opět k vodě. Večer opět vyrážím na dokumentaci k trati. Z vlaku jsem zahlédl u zastávky Csopak pomník parní lokomotivy a několik návěstidel, proto se rozhoduji toto místo navštívit a zdokumentovat. Zpět na ubytování vyrážím pěšky.

Csopak, 375.008 MÁV © Václav Vyskočil

Čtvrtý den jedeme již bohužel domů. Jelikož je sobota, jsem rozhodnutý, že musím někde zdokumentovat nohabku, která byla celé léto v sobotu a v neděli provozována na jednom páru vlaků Budapest Déli – Tapolca. Ráno vyrážíme na nádraží a po tentokrát povedeném přestupu v Balatonfüredu míříme do Szegesfeherváru, kde si chci vyfotit onu nohabku. Jaké je však mé překvapení. Po vystoupení z vlaku vidím další nohabku, posunující na nádraží s pracovními vozy. Jedná se o stroj M61.020. Na nádraží totiž probíhala rekonstrukce kolejiště.

Székesfehérvár, M61.020 © Václav Vyskočil

Nohabka od Budapesti přijíždí na čas, takže po vyfocení jejího příjezdu a odjezdu míříme do Budapesti. Vystupujeme na nádraží Kelenföld. Zde máme dvě hodiny času na přestup. Cestujeme domů trošku netradičně, a to přes Wien. Dvě volné hodinky využívám k prohlídce nově rekonstruovaného nádraží a dokumentace provozu. Překvapuje mne několik věcí. Jsou zde nové opravené perony, nově vybudovaný podchod, z kterého je vstup do nově vybudovaného metra. Co je nepříjemné, že osobní pokladny jsou v původní nerekonstruované budově od nového podchodu dosti vzdálené.

Wien Simmering, 1216.231 EC 75 © Václav Vyskočil

Před nádražím se nachází autobusové nádraží příměstských autobusů, městských autobusů a za nádražní budovou tramvajová zastávka. Z nádraží mám rozporuplné dojmy, převažují však ty negativní. Z Budapešti jedeme do Vídně vlakem Rajljet rakouských železnic. Vlak je přeplněn, lidé zde sedí i na zemi, takže pohyb po vlaku není úplně příjemný, např. při cestě na WC. Nepříjemně mě překvapuje, že větší část WC ve vlaku není funkční. Ve Vídni přestupujeme do dalšího Rajljetu, a to pro změnu Českých drah. Po cestě se již nic zajímavého neděje a my po 23. hodině dorážíme v poklidu domů.

Úvodní snímek: Balatonarács, 418.327 H-START © Václav Vyskočil