Z toulek s „Jízdenkou na léto“ Českých drah (1)

Platnost této jízdenky je dva týdny v období od 1. července do 31. srpna. Nakonec jsem se rozhodl, že si ji zakoupím na posledních čtrnáct dní v srpnu. Zbývalo vyřešit, jaké tratě projet a kde začít. A také samozřejmě vyhledat příslušná vlaková spojení. I to se povedlo, a tak již jen zbývalo si zakoupit onu jízdenku. Celé moje cestování začalo 18. srpna odjezdem z Prahy. Trasa byla Praha – Lysá nad Labem – Ústí nad Labem západ – Úpořiny – Bílina - Most – Chomutov – Žatec – Plzeň – Praha. Odjížděl jsem ráno rychlíkem č. 920 Úpa. První změna byla v Lysé nad Labem.

Lysá nad Labem: 80-30.007 na Os 6401 © Jiří Řechka

V plánu jsem měl cestu do Ústí nad Labem rychlíkem. Protože ve stanici byl připraven k odjezdu osobní vlak do Ústí, rozhodl jsem se jet tímto vlakem. Nebylo to špatné rozhodnutí, v Mělníku byla relativně delší pauza před další jízdou, čehož jsem využil pro nějaké ty snímky a získání staničního razítka. Další cestování bylo již přímo do stanice Ústí nad Labem západ. Před dalším pokračováním dál směrem na Most jsem se věnoval fotografování na nádraží. Musím říci, že jsem se zde dostal do menšího konfliktu s paní výpravčí. Byl jsem upozorněn, celkem důrazně, že před příjezdem vlaku nesmím na nástupiště mimo výpravní budovu.

Ústí nad Labem západ: 753.718 s cisternovým vlakem © Jiří Řechka

Fotil jsem vlak Viamontu a přesto, že jsem byl na nástupišti, strojvedoucímu se to asi nelíbilo a houkačkou to dával najevo. S paní výpravčí jsme si to vysvětlili, nicméně po dobu mého pobytu v této stanici jsem se již choval „způsobně“. Další moje cesta pokračovala osobním vlakem po trati č. 131 přes Úpořiny do Bíliny. Zároveň s naším příjezdem přijel také rychlík, kterým jsem pokračoval do Mostu. Škoda, že neměl nějaké zpoždění, staniční razítko tedy prozatím nemám. V Mostu již bylo dosti času i na to razítko. Před třináctou hodinou přijel rychlík z Plzně a já jsem nastoupil.

Most: 844.018 jako Os 7055/7054 © Jiří Řechka

Čekala mě premiérová jízda na trati Most – Žatec – Plzeň. Po cestě jsem využíval možnosti fotit otevřeným oknem. Trať se mi líbila, zejména úsek vedený tunelem a přes viadukty. A následoval příjezd do Plzně. V Plzni jsem se chtěl trochu zdržet, naneštěstí se objevilo Pendolino do Prahy. Rychlé zvážení, zda jet podle plánu nebo jet Pendolinem. Ale co místenka? Rychle k pokladnám a na můj dotaz ohledně místenky mně bylo řečeno – není potřeba, jede jako rychlík. Je rozhodnuto, rychle na nástupiště a nástup do vlaku. Místo jsem nalezl a mne čekal již jen odjezd do Prahy a posléze domů.

Plzeň: 242.215 © Jiří Řechka

Druhý den, 19. srpna, mne ráno čekala cesta přes Benešov u Prahy, Vlašim do Trhového Štěpánova. Do Benešova nic nového, trať č. 222 už nová pro mne byla. Trať je obsluhovaná motorovým vozem ř. 810. V tento den jsem jel konkrétně s 810.511. Po příjezdu do Trhového Štěpánova jsem načerpal nějaké informace o této stanici od vstřícného výpravčího, požádal jsem o razítko a dostal jsem všechna, co měl k dispozici. Dříve tato trať pokračovala do Dolních Kralovic. O historii této zrušené tratě vyšel na našich stránkách článek od Vaška Vyskočila. Přišel čas návratu mého osobáčku do Benešova.

Trhový Štěpánov: pohled na stanici © Jiří Řechka

Ještě než jsme odjeli, pohovořil jsem se strojvedoucím, řekl mně, že pokud budu mít zájem, mám možnost udělat si fotografii osobáčku v nákladišti Zdislavice. Taková možnost se neodmítá. Návrat do Prahy byl jeden z mála, kdy jsem přijel brzy. Při zpáteční cestě jsem se rozhodl pokračovat z Prahy do Řevnic. Proč tam? Při cestách na této trati jsem zaregistroval v této stanici v areálu Eurovia prasátko. Nikdy se mně toto prasátko nepovedlo nafotit. A teď byla ideální možnost. V rámci daných možností jsem udělal fotografii a pak mě již čekala zpáteční cesta do Prahy. I druhý den proběhl k mé plné spokojenosti.

Řevnice: 701.067 v areálu Eurovia © Jiří Řechka

Třetí den, 20. srpna, jsme se vydal do Neratovic. Zde jsem přerušil svojí jízdu, napadlo mne, jestli nebudu mít štěstí na soukromníky ze Spolany. Měl jsem, jen jsem je spatřil, jak zajíždějí do areálu podniku. Dál jsem pokračoval do Mladé Boleslavi, kde jsem měl plánovanou delší pauzu pro zdokumentování zdejšího provozu a odtud přes Mšeno do Mělníka a zpět do Prahy. Trať Mšeno – Mělník má svoje kouzlo. V některých místech mně připomínala spíš podhorskou nebo horskou trať. Ve světle pozdějších událostí jsem byl velmi rád, že jsem si tuto trať projel.

Mšeno: železniční viadukt © Jiří Řechka

Dnes, kdy píši tyto vzpomínky na moje cestování, vím, že tato trať bude prozatím bez vlakového spojení. Traťový svršek zejména mezi Mšenem a Mělníkem je ve velmi špatném stavu. A kdy se bude opravovat a jestli vůbec, to asi zatím nikdo neví. Takž jsem měl vlastně štěstí. Na čtvrtý den,  21. srpna, jsem si naplánoval cestu do Jižních Čech, na Vysočinu a zpět do Prahy. Opět brzké vstávání, odjezd na nádraží a cesta rychlíkem do Veselí nad Lužnicí. Nádraží prochází přestavbou v rámci modernizace koridoru do Českých Budějovic. Zde mne čekal přestup na rychlík do Jihlavy.

Veselí nad Lužnicí: 721.526 s pracovním vlakem © Jiří Řechka

Během jízdy jsem registroval výpravní budovy, které mají ve většině případů stejný typický vzhled. Dočetl jsem se, že to je podle vzoru c.k. rakouských státních drah, typický vzhled nádraží Českomoravské transverzální dráhy. Cesta do Jihlavy proběhla k mé plné spokojenosti, bylo pěkné počasí. Při příjezdu do stanice Jihlava město jsem zaregistroval prohlídkový vůz verze MVTV 3. Měl jsem takový pocit, že jsem ho v provozu viděl poprvé.  V Jihlavě mne čekala zpáteční cesta, tedy jízda do stanice Horní Cerekev s přestupem na Tábor. Zde byl další odstavený prohlížecí trojkový vůz, bohužel neznám jeho přesné označení.

Horní Cerekev: MVTV 3-xxx © Jiří Řechka

Počkal jsem zde na osobní vlak, kterým jsem odjel přes Pelhřimov a Obrataň do Tábora. Během této cesty jsem si uvědomil, že v Obratani končí severní větev JHMD. Lákalo mě to v Obratani vystoupit. Kladl jsem si otázku, jestli se to vyplatí. Nedalo se nic dělat, musel jsem nahlédnout do jízdního řádu, chtěl jsem vědět, jak mi bude případně navazovat další spojení do Tábora. Domluvil jsem se s průvodčím, zda v Obratani vystoupit nebo ne. Jízdní řád mně umožnil přerušit zde jízdu, nechal jsem rozhodnutí na poslední okamžik. Těsně před příjezdem do stanice mne probral průvodčí, trochu jsem zaspal, jestli budu vystupovat.

Obrataň: výpravní budova © Jiří Řechka

Rozhodl jsem se vystoupit a ukázalo se to být dobrým rozhodnutím. Po příchodu na nástupiště JHMD jsem spatřil, jak k nástupišti posunuje vlaková souprava. K mé velké radosti zde bylo poslední tůčko, 705.921, které ještě nebylo v mém archivu. Navíc mi to připomnělo moje dětství, když jsem jezdil k dědovi a babičce do Heřmanic u Frýdlantu v Čechách. Také takovou úzkokolejkou s těmito tůčky. Využil jsem časové prodlevy před dalším pokračováním a navštívil jsem jedno místní zařízení pro uspokojení mého žaludku.

Obrataň: 705.921 na Os 211 © Jiří Řechka

Před odjezdem do Tábora a následně do Prahy jsem si zdokumentoval odjezd osobního vlaku do Jindřichova Hradce a poté jsem již jen čekal na můj osobáček do Tábora. V Táboře byl také nějaký ten čas na zdokumentování zdejšího provozu. Žehlička 113.003, tranzistor 743.005, které jsem také neměl ve svém archivu, pravda toho tranzistora jsem již fotil z okna rychlíku do Prahy. A v depu se schovával brejlovec 754.020, který podlehl požáru stanoviště. Poté přijel rychlík do Prahy a mne čekala poslední jízda toho dne.

PJ Tábor: 754.020 s vyhořelým stanovištěm 1 © Jiří Řechka

Tím skončilo moje první povídání, povídání o prvních čtyřech dnech z celkem čtrnácti dnů. O mém projíždění tratí, které jsem nikdy dříve neprojel, tratí, zejména místní které mají svoje kouzlo a půvab. Prožil jsem krásné první čtyři dny.  A pokračování mého dalšího putování bude opět začínat ve Veselí nad Lužnicí.

Odkazy:

1. České dráhy, a.s. – osobní doprava
2. Mapa tratí SŽDC z knižního jízdního řádu (formát PDF)
3. zdroje uvedené pod odkazy v textu 

Úvodní snímek: Prázdninové rojení kolem Os 16407 v Mladé Boleslavi © Jiří Řechka