Z toulek s „Jízdenkou na léto“ Českých drah (4)

Dvanáctý den, 29. srpna, začal odjezdem rychlíku z Prahy do Českých Budějovic. Na pořadu dne byla jízda po trati do Nového Údolí. Vlak tvořila patrová souprava a služební vůz. Usadil jsem se do horního patra a vydal se vstříc místům, která jsem ještě nepoznal. Pro mne osobně je tato trať zajímavá také tím, že vede Křemží a Holubovem, což jsou obce, odkud pochází část mé rodiny. Já sám jsem zatím tato místa nenavštívil. Z  vlaku je vidět českokrumlovský zámek, trať vede okolo vodní nádrže Lipno. Je to největší vodní plocha v republice s délkou 48 km a největší šířkou 10 km v Černé v Pošumaví, odkud je z okna vlaku vidět část této nádrže.

Černá v Pošumaví: Lipno © Jiří Řechka

Ve stanici Horní Planá došlo ke křižování osobních vlaků. Využil jsem této možnosti ke zhotovení snímků brejlovců na této trati. Uvidíme, jaké vlaky tu v budoucnosti budou jezdit. Mají se vyhlásit nějaká výběrová řízení na železniční obslužnost. Po vykřižování můj vlak pokračoval za slunečního počasí krásnou šumavskou přírodou na svojí konečnou v Novém Údolí. Tato zastávka se nachází na samé hranici s Německem. Kdysi trať pokračovala dál do Německa. Dnes je přeshraniční železniční spojení opět obnoveno zásluhou party lidí sdružených v Pošumavské jižní dráze, přičemž se jedná o nejkratší mezistátní železnici na světě s délkou pouhých 105 m.

Nové Údolí: trať přes česko-německou hranici © Jiří Řechka

V televizi byla před delší dobou reportáž o partě lidí, která tento areál vybudovala. Já jsem si tuto skutečnost uvědomil, až když jsem jej spatřil. V klidu, protože do odjezdu mého zpátečního vlaku zbývalo dost času, jsem provedl fotodokumentaci těchto míst, zejména v létě to je pro cyklisty asi ráj, krátce jsem navštívil území Německa a poté jsem se vrátil k trati očekávaje můj vlak. Přijel orchestrion, provedl jsem další fotodokumentaci a pak jsem již čekal na odjezd. Zpáteční cestu do Českých Budějovic jsem zvolil přes Volary a Čičenice. Během cesty vlak nejdříve zastavil ve stanici Černý Kříž, kde bylo kratší čekání na vlak od Českých Budějovic.

Černý Kříž: 842.006 a 842.012 na Os 8112/3 © Jiří Řechka

Jeho soupravu tvořila dvě kvatra a dva vložené přípojné vozy. Byl jsem spokojený, na trati jsem si tak mohl vyfotit vše, co do Nového Údolí vozí cestující. Po přestupu cestujících můj vlak pokračoval do Volar, kde byla na manipulačním vlaku k vidění jedna ze dvou zamračených, které používá ještě ČD Cargo.Bohužel se mně nepovedlo vyfotit ji tak, jak bych potřeboval. Po příjezdu do Čičenic jsem přestoupil na vlak do Českých Budějovic, který zde už čekal.A s Českých Budějovic mne čekala již jen zpáteční cesta do Prahy. Tam jsem dorazil bez nějakých problémů a s pocitem uspokojení z dalšího docela vydařeného cestovatelského dne.

Veselí nad Lužnicí: 240.021 © Jiří Řechka

Třináctý den, 30. srpna,jsem opět rychlíkem odcestoval přes Turnov, jak jinak, do Liberce. V tomto regionu jsem měl v plánu projet dvě tratě, které jsem nikdy dříve neprojel. Cestu jsem si naplánoval tak, abych měl čas navštívit muzeum Heřmaničky ve Frýdlantu. Jak jsem se již dříve zmínil, touto tratí jsem jako dítě s rodinou jezdil do Heřmanic k dědovi a babičce. Krásné vzpomínky na ně i na železniční provoz na této trati. Tak tedy po odjezdu s Liberce směr Frýdlant, byla první přestupní zastávka v Raspenavě. Zde jsem počkal na vlak do stanice Bílý Potok pod Smrkem. Dopravní obslužnost na těchto tratích zajišťují zejména liberecké RegioSpidery.

Raspenava: 840.013 při posunu © Jiří Řechka

Celá cesta včetně pauzy ve stanici Bílý potok pod Smrkem před návratem do Raspenavy trvala zhruba půl hodiny. V této stanici jsem nemohl pominout zvedající se reliéf Jizerských hor. Po návratu jsem v Respanavě počkal na vlak, kterým jsem pokračoval do Frýdlantu. Tady si dovolím malé odbočení do vzdálené minulosti. Na příjezdu do Frýdlantu se nedá přehlédnout frýdlantský zámek a pro mne jedno místo na trati, tedy pod tratí, ta je trasovaná na náspu vedle koryta řeky Smědá. A ta se v červenci 1958 rozvodnila, a to tak, že moc a strhla násep. A neštěstí bylo na světě. Do galerie jsem zařadil dvě fotografie pod čísly 88 a 89 z tohoto neštěstí.

Frýdlant v Čechách: povodní způsobené železniční neštěstí; rodinný archiv Jiří Řechka

Pokud si dobře pamatuji z vyprávění mého trutnovského dědy, strojvedoucího, který ony fotografie zhotovil, na místě zahynul strojvedoucí, topič a syn topiče, který byl na mašině. Děda vyprávěl, že to byl strašný průšvih, v depu dostali přísné instrukce, kdo může být na mašině během jízdy. A ten služebák, který je na druhé fotografii, tak v tomto voze byl kočárek pro mojí nejmladší sestru, kupodivu kočárek to přečkal. Naše rodina naštěstí přijela ještě před tímto neštěstím. A teď zpět do přítomnosti. Moje cesta pokračovala do zastávky Černousy, odkud trať číslo 037 pokračuje dál do Polska a kupodivu je na ní v dnešní době stále nákladní provoz.

Černousy: česko-polská hranice © Jiří Řechka

Při výstupu v této zastávce mne oslovil se mnou vystoupivší cestující s dotazem na smysl mého fotografování. Pár desítek metrů jsme měli společnou cestu, upozornil mne na dřevěnou vilu (viz snímek číslo 93), která byla vyrobena v místním závodě v roce 1922. Tento dřevozpracující závod je stále výrobně činný. Kromě dalších informací o jeho místních aktivitách mne upozornil na nákladní dopravu po této trati. Náhle jsme zaregistrovali zvuk motorů a v oblouku se objevil, nákladní vlak vedený rekobrejlovci s ucelenou soupravou polských kotlových vozů. Na postrku byla další dvojice těchto lokomotiv. Byl jsem v pravý čas na pravém místě.

Černousy: 753.757+753.780 na postrku cisternového vlaku z Polska © Jiří Řechka

Po rozloučení jsem se věnoval dalšímu focení tohoto místa a čekání na zpáteční vlak do Frýdlantu. Ve Frýdlantu jsem navštívil muzeum Heřmaničky, které je kousek od nádraží. Muzeum jsem si v klidu prohlédl, poptal jsem se členů muzea, jak se daří realizovat jejich plány a představy a poté mne čekala zpáteční cesta na nádraží. A odtud následovala poslední poznávací jízda, tentokrát po trati číslo 039, na níž byl zahájen provoz 2. srpna 1902, do stanice Jindřichovice pod Smrkem, do bývalé přechodové stanice. Zde mne zaujala velká výpravní budova, v jejímž prvním patře bylo sídlo pasových a celních orgánů obou zemí, a rozpadající se bývalá remíza.

Jindřichovice pod Smrkem: bývalá remíza © Jiří Řechka

Myslím, že to musela být krásná stavba, je škoda, že takhle dopadla, bohužel není ani první ani poslední. Při zpáteční cestě již do Prahy jsem si dával pozor na areál v Hajništi, do kterého vede vlečková kolej ze zastávky. Všiml jsem si jej už při první jízdě a velice mi připomínal klasický vojenský objekt. Ani při zpáteční jízdě se mně bohužel nepovedlo tento areál publikovatelně vyfotit. Dodatečně jsem doma na internetu vyhledal informace a dozvěděl jsem se, že se zde nacházel velký armádní muniční sklad, asi u nás největší vůbec. Podrobnosti o něm jsou ve Wikipedii. Důležitější ale byl můj vcelku úspěšný lov brejlovců, cestou ještě završený v Mladé Boleslavi.

Mladá Boleslav: 753 756 © Jiří Řechka

Čtrnáctý den, 31. srpna, začal odjezdem do Čerčan. I počasí jako by se loučilo, bylo chladno, mlhavo i déšť se občas objevil. Na tento den jsem si naplánoval cestu na takzvaný horní Pacifik, trať SŽDC číslo 212 a na ni navazující tratě číslo 235 a číslo 014. Posázavský Pacifik, jak je všeobecně známo, vede krásným údolím řeky Sázavy. Ve stanici Ledečko mne zaujala další se rozpadající remíza, kterou se, pokud se nepletu, kdosi snažil či ještě doposud snaží zachránit. Podél tratě jsou krom krásných přírodních útvarů vidět také četné zachovalé feudální stavby - hrad Český Šternberk, zámek Kácov, hrad Ledeč nad Sázavou či zámek Zruč nad Sázavou.

Hrad Český Šternberk © Jiří Řechka

Při zpáteční cestě v Ledči nad Sázavou jsem si vyfotil prvního mého brejlovce na této trati, sice jen z okna vlaku a v dešti, ale mám ho. Nemůžu samozřejmě zapomenout na zamračenou, která odpočívala ve stanici Zruč nad Sázavou a která neodmyslitelně patří k této trati. Ze Zruče nad Sázavou jsem se vydal vlakem přes Kutnou Horu do Kolína. V Kutné Hoře se trať vine okolo chrámu sv. Barbory, bohužel žádný záběr se mi pro neklidnou jízdu a hlavně pro hustě zarostlé okolí tratě nepovedl. Škoda. Po příjezdu do Kolína jsem měl dost času do zpáteční jízdy, který jsem využil pro menší nákup poživatin v místním supermarketu vedle nádraží.

Kolín: výpravní budova z ulice © Jiří Řechka

Ale hlavně k zachycení provozu na zdejším nádraží. Vedle výpravní budovy jsem ve šturcu objevil odstavené lokomotivy společnosti Junior market s.r.o.Nastal čas dalšího pokračování mého cestování, cesta pokračovala do Ledečka, při průjezdu stanicí Uhlířské Janovice jsem si nafotil další železniční náležitosti společnosti Junior market s.r.o. Po příjezdu do Ledečka a následném přestupu na vlak do Čerčan mne čekala závěrečná jízda na této trati a pak již jen cesta do Prahy a definitivní konec mého letošního letního železničního putování. Škoda, že počasí nebylo příliš nakloněné cestování, ale i tak jsem měl při něm zažil nemálo krásných zážitků.

Kolín: 380.001 na EC 127 „Vsacan“ © Jiří Řechka

Co napsat na závěr? Objevil jsem spoustu krásných míst podél železničních tratí a i v jejich blízkém i vzdálenějším okolí. A už jsme začal spřádat plány na rok následující, kdy bych chtěl. pokud to okolnosti dovolí, projet pokud možno zbývající tratě, které v mém „traťopise“ doposud chybí. Bude to asi trochu složité, protože se jedná se hlavně o tratě místní, lokálky roztroušené v různých zákoutích naší republiky. No uvidím. Snad se vám moje přiblížení cestování letošního líbilo a možná, že jsem někoho inspiroval k návštěvě zajímavých míst, o nichž doposud nevěděl či vážně neuvažoval. V každém případě vám děkuji za pozornost.

Světlá nad Sázavou: pamětní deska Jaroslavu Haškovi © Jiří Řechka

Odkazy:

1. České dráhy, a.s. – osobní doprava
2. Mapa tratí SŽDC z knižního jízdního řádu (formát PDF)
3. zdroje uvedené pod odkazy v textu