Cestování s „Jízdenkou na léto“ 2015 (1)

11.9.2015 8:00 Jiří Řechka

Skončily prázdninové měsíce a i možnost využívat letní síťovou jízdenku Českých drah. Po mém loňském využití této zajímavé nabídky jsem měl v plánu zakoupení této čtrnáctidenní jízdenky dvakrát, tedy na celkem jeden měsíc. Nakonec jsem byl rád, že jsem si jízdenku mohl pořídit jen na přesně posledních čtrnáct dní v srpnu. Nenapadlo mě, že jako červená niť se promítne do mého cestování fenomén výluk.

Několikrát jsem musel takříkajíc za pochodu udělat změny ve svých plánech. Ale vždy to dopadlo dobře.

Celé moje cestování a objevování začalo 18. srpna, vlakem EC 121 Hradčany, a to cestou do stanice Kouty nad Desnou. S přestupem v Zábřehu na Moravě, dalším v Šumperku a odtud s Arrivou Morava do Velkých Losin, kde čekal první autobus NAD do stanice Kouty nad Desnou. Kouty nad Desnou jsou stanice, v níž jsem nikdy nebyl, na moravské „obecní“ trati, kde je doprava provozována společností Arriva Morava, patřící německému státnímu dopravci Deutsche Bahn. Vozidla jsou majetkem Svazku obcí údolí Desné, jenž některá získal současně s převzetím trati a další si koupil či najal. Trať byla poničená povodní v roce 1997, po níž na ní ČD zastavily provoz. A dalším impulzem pro návštěvu byla probíhající rekonstrukce této tratě a její elektrizace.

Modernizovaná a elektrizovaná stanice Petrov nad Desnou © Jiří Řechka

Chtěl jsem mít ještě tuto trať bez drátů. Což se povedlo i nepovedlo. Dráty ještě nejsou, ale trakční stožáry jsou již na části tratě postaveny. Protože výhod jízdenky na léto využívám zatím k projetí tratí, které neznám, další tratí byla trať do Sobotína. Během této poznávací jízdy se mi povedlo vyfotografovat všechna hnací vozidla, která jsou zde provozována. V Petrově nad Desnou jsem si chtěl zvěčnit paní výpravčí, nakonec z této mé snahy bylo jen foto kastrůlku. Na tomto místě musím trochu poopravit informaci o využití jízdenky na léto ČD 2015. Tuto jízdenku jsem mohl použít jen do Šumperka, pro zbývající jízdy bylo nutné zakoupit jízdenky místního dopravce. Zajímavostí bylo, že na jedné jízdence byla uvedena (správně) ARRIVA a na druhé (ještě postaru) VEOLIA Transport.

Souprava 810.141 + 814.501/914.501 vjíždí do Petrova nad Desnou © Jiří Řechka

Další den 19. srpna jsem vyjel z Prahy směr Olomouc a opět vlakem EC 121 Hradčany. V plánu jsem měl trať do Vrbna pod Pradědem a trať do Rýmařova. V Olomouci mě čekal přestup na vlak do Krnova. Po příjezdu do Milotic, kde bylo nutné přestoupit, jsem zjistil, že trať do Vrbna pod Pradědem obsluhuje soukromá společnost, a to GW Train Regio, a.s., ovšem vozidlem „soukromníka“ jiného - Railway Capital a.s. Trať, na níž byl provoz zahájen 5.12 1880, byla několikrát poničená povodněmi řeky Opavy. Naposledy v roce 1997 a trať byla zcela nesjízdná. České dráhy a Ministerstvo dopravy nechtěly znovu obnovit provoz, a tak záchrana přišla od soukromé společnosti OKD Doprava, a.s.

810.405 Railway Capital a.s. jako Os 13509 GW Train Regio a.s. v Miloticích nad Opavou
© Jiří Řechka

Společnost, později transformovaná na AWT, a.s. (dnes ve vlastnictví polského státu skrze PKP Cargo), uzavřela nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Provoz na trati byl obnoven 22.12.1997. Jako zajímavost, která mě ještě několikrát provázela během těchto čtrnácti dní, jsou pevnůstky podél tratí, které měly chránit tyto prostory v případě války. Další tratí byla tento den lokálka Valšov – Rýmařov. Zde byl provoz zahájen v roce 1878. A také na této trati měl být zastaven provoz. Zde provoz zachránil kraj. V této oblasti je ještě jedna trať, a to Bruntál – Malá Morávka, zde je ale nějakou dobu již provoz zastaven.

Odpudivá výpravní budova v Rýmařově © Jiří Řechka

A přišel 20. srpen, třetí den mého putování a opět vlak EC 121 Hradčany. Po odjezdu z Prahy netuším, co mně a dalším cestujícím nachystá osud. Před naším vlakem jedoucí osobní vlak měl před Úvaly problém s trakčním vedením. To, co zpočátku vypadalo na pár minut zpoždění, dostávalo po informacích od průvodčího stále hrozivější rozměr. Když bylo jasné, že zpoždění bude větší jak hodina i více, začal jsem přemýšlet, co s načatým dnem. Nebylo jasné, kam bude naše souprava odtažená, zda do Běchovic nebo dokonce zpět na hlavní nádraží. Pro tento den jsem měl v plánu projetí trasy Staré Město u Uherského Hradiště, Luhačovice, Bylnice, Horní Lideč, Velké Karlovice a přes Vsetín zpět do Prahy. Tak, jak jsem měl postavený plán, bylo jasné, že to nepůjde realizovat.

380.013 přivezla EC 121 „Hradčany“ do Horní Lidče se zpožděním tří hodin © Jiří Řechka

Prostudování jízdního řádu mi ukázalo obrácenou trasu, jen bylo nutné vynechat Velké Karlovice. Takže cesta pro tento den byla zachráněná, tedy pokud nebudeme čekat půl dne na odtažení. Čekání se prodlužovalo, protože ČD neměly lokomotivu, která mohla pomoci. Nakonec přijel kocour od ČD Cargo a odtáhl nás do Běchovic. A odtud po nulté koleji se začaly rozjíždět zpožděné vlaky na Kolín a obráceně. Zpoždění narostlo při mém vystoupení na nádraží v Horní Lidči na téměř tři hodiny. Je neuvěřitelné, že i při takovém zpoždění jednotlivá spojení na trase a zpět na Prahu na sebe navazovala. Navíc, jak jsem byl po získání staničního razítka informován, vybral jsem si špatný den pro cestu, začala zrovna další výluka, v úseku Valašské Klobouky – Bylnice – Slavičín.

Autobus NAD před bylnickou výpravní budovou © Jiří Řechka

Také jsem se dozvěděl, že v Praze měla být nahlášená bomba, a proto jsme měli takovéto zpoždění. Následně jsem přes internet zjistil, že bombu měl nahlášenou jeden nejmenovaný soukromý dopravce a Praha byla poněkud paralyzována, tedy vlaková doprava. A tak začalo poznávání i po silnici. Ale měl jsem štěstí na pracovní vlak na této vyloučené trati, jak se můžete přesvědčit v galerii. Ve Slavičíně byl návrat do vlakové soupravy a opětovné cestování po kolejích s přestupem v Újezdci u Luhačovic a odtud do lázeňského města Luhačovice. Tato celostátní trať byla uvedena do provozu v roce 1905 coby lokálka. Po zhotovení potřebné fotodokumentace jsem počkal na přímý rychlík z a do Prahy. Nepochybně v tento den pro mne velká výhoda. A tak skončil poněkud dobrodružně začínající den.

Ve Starém Městě u Uh.Hradiště nastoupil na R 882 do Prahy stroj 150.205 © Jiří Řechka

V tomto prvním díle mého cestování je 21. srpen posledním dnem cestování. Ráno jsem odjel z Prahy vlakem EC 273 Csárdás do Brna a chtěl pokračovat na Zlínsko. Při hledání vlakových spojení jsem ale přehlédl, že vyhlédnutý spoj Brno – Veselí nad Moravou odjíždí před mým příjezdem. A tak jsem v Brně v poklidu fotografoval, při pohledu na pragotron jsem neviděl odjezd mého osobního vlaku, a tak jsem se šel zeptat do informací, kde jsem se dozvěděl špatnou zprávu. Osobní vlak je pryč a další na trati, po které jsem chtěl jet, jede příliš pozdě. Pro tento den jsem měl v plánu Zlín a hlavně Vizovice. Co teď, najednou se ale ozval nádražní rozhlas, který vyzýval k ukončení nástupu do rychlíku směr Břeclav – Olomouc. To byla moje spása, která mi zachránila den.

Malá náplast na velkou zajížďku přes Břeclav – AWT v Podivíně © Jiří Řechka

Trať č. 340, kterou jsem chtěl projet, jsem nakonec projel o dva dny později, jak se dovíte v dalším dílu reportáže. Po příjezdu do Otrokovic a prozkoumání nádražních prostor mě upoutala před výpravní budovou hezká, zvláštní fontánka, a hezká restaurace s výhledem na kolejiště s příznačným názvem U mašinky. Bylo teplo, dal jsem si pivo. A ještě jeden příjemný okamžik jsem zde prožil. Najednou okolo mne projela berta ČD, kterou jsem o tři dny dříve fotil v olomouckém depu. Někde se byla vyvětrat. Na trať do Vizovic jsem vyjel vlakem, který tvořila souprava tří dvojdílných Regionov. Proti jezdil RegioShark.

Trať Otrokovice – Vizovice byla uvedena do provozu 8.10.1899. V úseku Otrokovice – Zlín střed je dráha celostátní, v úseku Zlín střed – Vizovice je dráha regionální. Před a po válce se započalo s prodloužením do Horní Lidče, v roce 1950 byla stavba definitivně zastavena. Po příjezdu do Vizovic jsem zjistil, že se chystá pověstné Trnkobraní, vše se chystalo na tuto akci, včetně prvních návštěvníků. Pokračování cesty v tento den byla cesta do Kroměříže a odtud do Zborovic. Tato regionální trať byla uvedena do provozu v roce 1881. Zpáteční cesta ze Zborovic byla přes Hulín a Bystřici pod Hostýnem do Valašského Meziříčí. Z dálky byl vidět sv. Hostýn. Tato trať č. 303 byla uvedena do provozu v roce 1882.

Ve Valašském Meziřičí jsem si počkal na vlak do Prahy, taky přijel ze Žiliny díky výluce poněkud opožděn, ale žádná tragedie. Tím skončil další den, který díky mé nepozornosti mohl skončit poněkud jinak. Na sám závěr tohoto úvodního dílu letní „minisérie“ dodám ještě tolik, že ze svých cest v textu uvádím jen některé zajímavé zážitky a nepopisuji vše, co jsem viděl – k tomu lépe poslouží připojená galerie fotografií. To samozřejmě bude platit i pro tři plánovaná pokračování. Stejně jako skutečnost, že v mém psaní uvedené údaje o tratích a případně i dalších objektech jsem čerpal zejména z Wikipedie.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský