Cestování s „Jízdenkou na léto“ 2015 (2)

Do tohoto plánu, připraveného na 22. srpna, však negativně zasáhla výluka vlaků v úseku Turnov – Tanvald, v němž byla přeprava zajišťována náhradní autobusovou dopravou. Po mém dotazu u průvodčího mi bylo sděleno, že osobní vlak v Tanvaldu nás vyčká. A tak nezbylo než doufat, že tomu tak bude. Musím konstatovat, že řidič autobusu dodržoval jízdní časy, jak jen mohl, zejména průjezd v Železném Brodě na nádraží a zpět na hlavní silnici byl „pěkně“ komplikovaný. Ale po příjezdu do Tanvaldu, jen pár desítek metrů od vlakového nástupiště, jsem spatřil, jak se vlak dává do pohybu a odjíždí. Měl jsem proto, a pár dalších cestujících, pěkný vztek.

Odjezd zvláštního vlaku z Tanvaldu do Kořenova © Jiří Řechka

Dispečer v Liberci to od nás pěkně schytal. Tedy jen virtuálně, bohužel. Byl to během mého cestování naštěstí jediný spoj, který kvůli výlukám nepočkal, na všech dalších tratích to nebyl problém. Vyfotografoval jsem si odjezd zvláštního vlaku, který jsem chtěl fotit na konci zubačky, a nezbylo mi než vyčkat dalšího spoje do Kořenova. Tam jsem se posléze dozvěděl, že rakušanka 003 má problém a při zpáteční jízdě byla v Tanvaldu vyměněna za svojí kolegyni 001. Byl pěkný den a návštěvníků bylo dost a dost.

Oblíbený kořenovský důlní vláček © Jiří Řechka

Těšil jsem se na borůvkové knedlíky, a tak jsem se postavil do fronty, po půl hodině čekání, kdy jsem postoupil jen o pár kroků a ještě větší část fronty byla přede mnou, jsem knedlíky vzdal. Nebyl jsem tak trpělivý jako další návštěvníci. Nechtěl jsem narušit svůj časový plán, a tak jsem si dal alespoň borůvkové pivo. Bylo dobré a v onom počasí příjemně osvěžující. Když jsem v Kořenově splnil své okolnostmi poněkud redukované záměry, odjel jsem přes Tanvald do Smržovky. A odtud moje cesta pokračovala po trati SŽDC číslo 034 do Josefova Dolu.

Konec tratě v Josefově dole a remíza © Jiří Řechka

Tato trať byla uvedena do provozu v říjnu 1894. Dráhu vlastnila společnost Liberecko-jablonecko-tanvaldská dráha od zprovoznění trati až do svého zestátnění ke dni 1.1.1930. V současné době zde provoz zajišťují České dráhy na základě vyhraného výběrového řízení, přičemž jejich smlouva s Libereckým krajem je platná až do roku 2026. Po nezbytném „průzkumu“ železniční stanice Josefův Dvůr a provedení fotodokumentace jsem odjel přes Smržovku opět do Tanvaldu, odkud jsem zase prostřednictvím náhradní autobusové dopravy pokračoval do Turnova a odtud se vrátil rychlíkem do Prahy.

Ve Všetatech můj rychlík potkal dvojici „rekobrejlovců“ © Jiří Řechka

23. srpna jsem odjel do Brna a odtud přes Hrušovany nad Jevišovkou a Znojmo do Šatova. Tedy to byl plán, ale výluka, tentokráte na straně našeho rakouského souseda, mě přinutila udělat za pochodu změnu cestovního plánu. Ze Znojma byla zavedena NAD do Retzu. Za pomoci jízdního řádu jsem zvolil rychlejší pokračování, jež vedlo v trase, kterou jsme měl stejně v plánu, a z Hrušovan jsem směřoval svojí jízdu do Bzence a odtud do Brna. Z Hrušovan do Břeclavi jsem prožil pár minut velké nejistoty. Při kontrole jízdních dokladů čtečka průvodčímu ukázala, že nemám žádnou jízdenku. Ani když zadal kód, který jsem měl v mobilu.

842.002 v Hrušovanech nad Jevišovkou © Jiří Řechka

Prostě žádnou jízdenku jsem neměl. Průvodčí mi řekl, že to zkusíme vyřešit v Břeclavi, což ovšem velmi narušovalo můj cestovní plán. Měl podezření, že jsem revizor, již se mu to jednou stalo. Během jízdy mi průvodčí při další obchůzce oznámil, že volal do Prahy a ta potvrdila, že jízdenku mám v „éšopu“ ČD opravdu zakoupenou. Díky jeho snaze jsem měl zachráněný den. Děkuji. Dlužno poznamenat, že před ani po této kontrole se tento problém neopakoval. Technika asi trochu trucovala. Tak tedy jsem nakonec bez problémů dojel do Bzence a odtud jsem měl pokračovat do Brna. Ale uspořený čas mne v Bzenci donutil udělat další změnu.

Bzenecká výpravní budova © Jiří Řechka

Při čekání na spoj do Brna, kdy jsem se dozvěděl, že vlak jede jen do Nesovic a dále zase NAD, jsem se rozhodl odjet do Veselí nad Moravou. Bylo by škoda nevyužít velkou časovou rezervu, kterou jsem měl, a nakonec Veselí nad Moravou v plánu bylo také. Po příjezdu do Veselí jsem jen trochu litoval, že pohled do depa byl krytý z větší části před ním odstavenými soupravami. Ale čím jsem byl velmi překvapen, to byl interiér výpravní budovy. Odbavovací hala je krásně vyzdobená včetně sloupového osvětlení, uklizená a všeobecně přívětivá.

Odbavovací hala ve Veselí nad Moravou © Jiří Řechka

Tak trochu jsem zapochyboval, že jsem opravdu na nádraží. Ale zažil jsem tam také jednu zajímavou, i když obecně ne docela ojedinělou příhodu. Při mé dokumentační činnosti mne oslovil službukonající výpravčí s dotazem, pro koho fotím, takový standardní dotaz. Když jsem odvětil, že pro sebe a taky pro VLAKY.NET, okamžitě odvětil, že naše stránky čte, hlavně články od pana Zlinského. Tak Vás pane výpravčí zdravím. Po příjezdu mého vlaku směr Brno jsem nastoupil a vydal se na opět výlukou přerušenou cestu do Brna a do Prahy.

R 864 „Rudolf Těsnohlídek“ Brno hl.n. – Praha hl.n. ve výchozí stanici © Jiří Řechka

711.002 na vlečce TSS Borohrádek © Jiří Řechka

Interiér jednotky EN57-1946 na Os 7170 © Jiří Řechka

Stanice Litomyšl s remízou © Jiří Řechka

709.401 a 181.027 v České Třebové © Jiří Řechka

242.236 v Křižanově © Jiří Řechka

Lehké opevnění vzor 37 neboli „řopík“ na slavonickém nádraží © Jiří Řechka

841.002 v Kostelci u Jihlavy © Jiří Řechka