Modernizovaná nádraží podorlická: Týniště nad Orlicí

11.11.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Trilogie reportáží o nové podobě železničních stanic na rekonstruované „trati do automobilky“ v podhůří Orlických hor končí v té zatím jediné už zcela dokončené (alespoň z pohledu cestujícího). Týnišťské nádraží sice ztratilo svůj charakteristický, po léta neměnný a do značné míry ojedinělý vzhled, ale získalo punc moderního a hlavně mnohem bezpečnějšího dopravního uzlu.

Na jeho nové ostrovní 3. nástupiště jsem dne 24.10.2015 přijel vlakem Os 5152 Doudleby n.O. – Náchod z Častolovic, jejichž nádraží jsem zdokumentoval při záměrně prodlouženém přestupu na zpáteční cestě z Rychnova nad Kněžnou do Hradce Králové. Týž fígl, jak „legálně“ přerušit jízdu za účelem delšího pobytu ve stanici, jsem použil i v případě Týniště nad Orlicí, kde jsem si takto vytvořil časový prostor zvíci hodiny (přesně 62 minut, alespoň podle jízdního řádu) mezi výše uvedeným spojem a vlakem Sp 1954 Letohrad – Hradec Králové hl.n. I když jsem si jej mohl rozšířit a případně se k domovu vydat později, dal jsem se neprodleně do díla.

841.065-6 jako Os 5152 Doudleby n.O. - Náchod po příjezdu do Týniště n.O.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

První týnišťské snímky jsem pořídil ještě před zastavením vlaku, když jsem v rychlosti zachytil naivistickou výzdobu interiéru pronajatého štádlera 841.065-6 alias 95 80 0650 065-5 D-CD, jemuž zůstal reklamní polep Wald-Solar-Heim-Express, ač se dnes jmenuje Orlice. Pak už jsem se věnoval především nové podobě samotného nádraží, které jsem naposledy navštívil 21. května tohoto roku, kdy jsem je zastihl ještě v podobě staveniště. Od stavu zachyceného v jarní reportáži došlo k viditelnému pokroku a příslušná etapa stavby je zjevně hotova, pokud nezbývá ještě dokončit některé její prvky, pohledu běžného pozorovatele skryté.

Modernizovaná stanice z ulice Nádražní © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že původní podobě týnišťského nádraží i jeho měnící se tváři jsme na tomto místě již v minulosti dali nemalý prostor, nebudu zde podstatu jeho modernizace už vysvětlovat. Každý zvídavý, ale v tomto směru ještě nedostatečně poučený čtenář najde vše potřebné v předchozích článcích, dostupných v sekci Súvisiace odkazy pod touto reportáží. Jako úvod do problematiky doporučuji loňskou únorovou dokumentaci výchozího stavu a o půl roku mladší článek k zahájení prací na jeho změně. Další informace jsou dostupné z odkazů pod textem této i oněch starších reportáží a prostor k jejich rozšíření dává také diskuse.

Informace o přestavbě stanice na objektu rozvodny v ulici Nádražní © PhDr. Zbyněk Zlinský

První věcí, které jsem si po „přistání“ na 3. nástupišti železniční stanice Týniště nad Orlicí povšiml, byla skutečnost, že je na rozdíl od nádraží rychnovského a častolovického už plně vybaveno lavičkami, odpadkovými koši a fungujícími prvky moderního informačního systému, vizuálními i akustickými. A samozřejmě nechybí ani orientační zařízení klasická, tedy skříňka s příjezdy a odjezdy vlaků a různé tabulky či směrovky. Také trojice výtahů, zajišťujících spolu s podchodem bezbariérový pohyb mezi nástupišti, je v provozu, což jsem si sice sám nevyzkoušel, ale později postřehl při vesměs okrajovém sledování pohybu cestujících po nádraží.

Jeden ze dvou vstupů do podchodu ze 3. nástupiště s výtahem v pozadí
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Sice mne ten pohyb zejména z pohledu využití přijíždějících a odjíždějících vlaků zajímal, ale nemohl jsem se mu při své dokumentační činnosti, zaměřené především na infrastrukturu stanice, věnovat nějak podrobněji. Nakonec i vlaky samotné, které jinak bývají hlavním předmětem mého zájmu, jsem fotograficky zachytil zpravidla z místa, jaké bych si za normálních okolností k tomu účelu nevybral. Takže jejich snímky, navíc poznamenané ne vždy výhodně směřovaným slunečním svitem, mají vskutku jen charakter dokumentační a k tomu snad aspoň trochu oživují připojenou galerii snímků, aby nebyla příliš fádní a monotematická.

163.093-8 odváží Os 5606 Choceň - Hradec Králové hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ostatně fotografování či filmování vlaků na týnišťském nádraží se jeho novou podobou značně zkomplikovalo. Dřív k tomu stačil jeden „fotoflek“ na přechodu mezi nástupišti a čela všech přítomných vlaků byla v dosahu. Nové uspořádání nástupišť takovýto postup vylučuje. Což je samozřejmě věc podružná ve vztahu k dosaženému pohodlí a bezpečnosti cestujících. K povzdechu šotoušů se však určitě přidají výpravčí, jejichž cesta od dopravní kanceláře, jež zůstala na původním místě, ke strojvedoucímu vlaku osobní dopravy (třeba v případě nutnosti předat mu rozkaz) a zpět se tak značně prodloužila, jak jsem náhodou zachytil.

Výpravčí to má od vlaku ke služební budově stanice daleko © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ač jsou teď kdysi aspoň pololegální šotoušské toulky po týnišťském kolejišti technickými opatřeními prakticky vyloučeny, poloha třetího nástupiště mi umožnila fotograficky dosáhnout na všechna místa, která jsem měl v úmyslu zvěčnit. K nim patřila především finální podoba proluky mezi komerční a služební částí někdejší „sjednocené“ výpravní budovy, propojené pro Týniště nad Orlicí tak typickou dvoranou, v níž (nejen) cestující našli sice jen nevalný úkryt před nepohodou, ale zato leckteré služby, které jim teď na nádraží patrně chybí. Ono nevábné zátiší ochmelků a bezdomovců dnes nahradil úhledný parčík s parkovištěm bicyklů.

Proluka mezi komerční a služební budovou stanice ze 3. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem na 3. nástupišti dokončil dokumentaci dosažitelné infrastruktury a mezi tím fotograficky přivítal přijíždějící Sp 1955 Hradec Králové hl.n. – Letohrad a obdobně vyprovodil Os 5606 Choceň - Hradec Králové hl.n. i poměrně dlouho ve stanici pobývající Os 5152 Doudleby n.O. – Náchod, sestoupil jsem do podchodu a odebral se jím na 2. nástupiště. Při předchozí činnosti mi „sekundovala“ skupinka dam a jejich ratolestí asijského původu, jež tak činila i při mém dalším pohybu po stanici (jak těm všímavějším čtenářům jistě neunikne během prohlížení galerie). Na 2. nástupiště naštěstí nezamířila, tak jsem mohl nerušeně fotografovat.

Podchod směrem od 3. nástupiště k ulici Nádražní © PhDr. Zbyněk Zlinský

Druhé nástupiště není nějakou kopií toho třetího, dalo by se dokonce říci, že je odlišné skoro ve všem, jak je patrné už z jediného veřejně dostupného plánu přestavby. Délka druhého nástupiště je proti třetímu zhruba dvojnásobná, jeho jižní strana kopíruje oblouk koleje číslo 3, nevede k němu služební úrovňový přechod a jediné přístupové schodiště i výtah jsou situovány na jeho západním konci, stejně jako přístřešek. V jeho ose také nenajdeme žádné kusé koleje, jako je tomu u nástupiště třetího, jehož výstavba přerušila původní kolej číslo 4. Východní konec 2. nástupiště poskytuje nerušený výhled k častolovicko-borohrádeckému zhlaví.

Koleje č. 6, 4b, 2, 1, 3 a 5 k východnímu zhlaví z konce 2. nástupiště
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A samozřejmě lze odtud pořídit ve směru opačném také celkový snímek stanice. O vybavení tohoto nástupiště platí totéž, co jsem již výše napsal o tom předchozím. Vzdor rozlehlosti prostorů na jedné straně a různým zákoutím na straně druhé je všude čisto a rádobyuměleckých či vandalských počinů prosto. Na tom se možná podílí i instalovaný kamerový systém, který v provozu možná je, ale třeba není, Jenže to pochopitelně nevědí ani potenciální pachatelé nepřístojností. nezbývá než doufat, že ta čistota a neposkvrněnost, která zatím charakterizuje téměř všechny veřejnosti přístupné prostory železniční stanice, bude trvalým stavem.

Rozlehlé, ale udržované 2. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale abych to nepřechválil, musím se zmínit o tom, že na jakési poškozování veřejného majetku jsem později přece jen narazil. Z památníčku připomínajícího rekonstrukci přednádraží opět zmizela pamětní deska, kterou jsem postrádal v loňské únorové reportáži a po její nové instalaci ji zachytil v reportáži prosincové. Ale možná jde o cosi jiného, než o opakované vandalství, to by věděl spíš někdo místní. Tak či onak jde jen o drobnou vadu na kráse jinak vesměs zdařilého díla, v jehož zkoumání a dokumentaci jsem posléze pokračoval na 1. nástupišti, které jsem již tak trochu znal, neboť bylo z větší části hotovo už při mé prosincové misi.

1. nástupiště od komerční budovy s výtahem a schody do podchodu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Stejně tak pro mne nebyl novinkou interiér komerční budovy stanice, který jsem koncem loňského roku zastihl ve stádiu dokončování a letos v květnu už v konečné podobě. To ovšem neplatilo o už výše zmíněné proluce mezi komerční a služební budovou a některých dalších objektech, které jsem obešel dříve, než jsem vstoupil do odbavovací haly. Zdržel jsem se v ní jen natolik, abych se utvrdil v už dříve konstatovaném zjištění, že se cestující mohou na modernizovaném nádraží občerstvit jen z nabídky nápojového automatu a prodejny řetězce Relay. Nebo z vlastních zásob, jak jsem posléze učinil i já v pohodlí lavičky na 1. nástupišti.

Odbavovací hala s prodejnou Relay, asijským mrňousem a bavící se pokladní
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Popravdě řečeno, lavička přišla vhod zejména mým údům, už značně znaveným vším tím reportérským skotačením, které začalo v Rychnově nad Kněžnou, pokračovalo v Častolovicích a vyvrcholilo právě v Týništi nad Orlicí, přičemž kratičké cestování mezi nádražími mnoho odpočinku neposkytlo. Proto jsem se ani nenechal ze svého spočinutí na 1. nástupišti vytrhnout příjezdem prvního z vlaků, spadajících do další doby dopravního taktu. Motorový vůz 841.074-8 (650.074-7) v roli Os 5635 Náchod - Doudleby n.O. u 3. peronu jsem si tak vyfotil, až jsem uznal za vhodné zvednout své znavené tělesné jsoucno a přesunout se na 2. nástupiště.

Důvodem této aktivity byla blížící se doba příjezdu posledního vlaku toho sobotního cestování, který mne měl dopravit opět do jeho výchozího bodu. Než jsem se jej dočkal, byl jsem nechtěným divákem nepříjemného a zároveň dojemného aktu jedné z nesčetných repríz známého dramatu o rozpadu manželství. A také příjezdu vlaku z přesně opačného směru, než jsem potřeboval - Os 5607 Hradec Králové hl.n. – Choceň. Pak se konečně dostavil na scénu o pět minut opožděný Sp 1954 Letohrad - Hradec Králové hl.n., který měl stejné složení, jako spoj, jímž jsem se ráno vydal na cesty: 854.008-0 + 20-29 216-9 (054.216-7) + 80-29 208-3 (954.208-5).

Zbytek cesty k domovu byl už pohodový, tedy až na přemítání, jak se s tím nemalým množstvím pořízeného materiálu porvu, až jej budu připravovat ke zveřejnění. Nakonec jsem jej rozdělil do třech částí, které doufám nikoho nepobouřily a snad ani příliš nenudily. Pokud jde o jejich obsah, mějte na paměti, že jsem se snažil z laického pohledu laickému publiku sdělit cosi, co ne vždy dobře chápou odborníci: Jak lze s deklarovaným záměrem podstatně zlepšit nákladní železniční dopravu pro jednu mocnou firmu současně (ba hlavně) pozvednout parametry dopravy osobní pro široký okruh cestujících, a to vše za přispění evropských dotací.