Smiřice: Neživé stopy živější minulosti

16.3.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže předchozí části této dvoudílné reportáže dominovala nevšední výpravní budova smiřické stanice, v této to budou její vlečky zaniklé, stávající i jedna nedostavěná, ale také někdejší nádraží Českých obchodních drah a nevyužívaná lokálka, která v něm končila. A dojde rovněž na zcela náhodně zachycený, nečekaný, ale pro fotografy smiřického drážního „zámečku“ výhodný zásah do předstaničního prostoru.

Své putování po smiřickém nádraží a jeho blízkém okolí jsem na konci prvního dílu reportáže přerušil u výhybky č. 8, kterou začíná vlečka č. 4248 s názvem Cerea, a.s. - vlečka Smiřice, jediná, která je do staničního kolejiště dnes zaústěna. Vede do nedalekého střediska firmy Cerea, a.s., jehož výstavba byla zahájena v roce 1967, jak se můžeme dočíst na konci stránky o smiřických „cereálních“ podnicích. Středisko bylo součástí později všelijak transformovaného a posléze privatizovaného zemědělského zásobovacího a nákupního podniku. Areál střediska i trasu vlečky, stejně jako další v reportáži zmiňované objekty, najdete na mapě:

Žst. Smiřice a nz. Smiřice zastávka s přilehlými úseky tratí a vlečkami na fotomapě;
zdroj: www.mapy.cz

Vlečka V4248 Cerea (jak ji zkráceně nazývám) má v oficiálním seznamu vleček uvedenu stavební délku 1,324 km a podle nejnovějšího Prohlášení o dráze je jejím provozovatelem lovosická firma Lovochemie, a.s. Ta však zřejmě ve Smiřicích mnoho práce nemá, protože vlečka zjevně naposledy posloužila svému účelu už před drahnou dobou, čemuž nasvědčuje nejen zrezavělý povrch hlav kolejnic, ale zejména jejich stav na přejezdu P10868, kde překonává ulici Hradeckou. K obsluze střediska Cerea, a.s. dnes výhradně používaná automobilová doprava totiž už zcela zanesla blátem žlábky pro okolky. Je to však jediná patrná překážka provozu.

Stav přejezdu P10868 v ulici Hradecké © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jinak je vlečka zachovalá, jak jsem si ověřil, když jsem se po ní pomalu vydal směrem k objektu střediska Cerea, a.s. V jeho areálu sídlila ještě jedna, dnes už zrušená firma, ta ale přístup k vlečce neměla. Za hektometrovníkem s údajem 0,2 jsem narazil na rozšířenou pláň, na níž mělo být napojení odbočující vlečky k vepřínu Gigant. Ta však neměla obsluhovat samotnou velkovýrobnu nositele oblíbeného masa, ale u ní postavený obnovitelný zdroj energie – čističku produkující bioplyn. Ten se měl odvážet v železničních cisternách, jenže vzhledem k posametovému dění k tomu už nedošlo, jak se můžeme dočíst na stránce o prasečí vlečce.

Vlečka V4248 Cerea od km 0,2; vlevo stopy „prasečí vlečky“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem dospěl ke kolejové bráně střediska Cerea, a.s., mohl jsem skrze ni sice vidět i zvěčnit většinu podnikového kolejiště, ba dokonce i v něm stojící prasátko, ale výhled a tudíž i záběr odtud nebyl nejlepší. Proto jsem pátral po možnosti, jak se dostat ke kýženým objektům blíže. Opustil jsem kolej a vydal se do terénu po její pravé straně, kde jsem skutečně našel způsob, jak po kraji železničního můstku překonat strouhu a dostat se tak až k oplocení na jejím druhém břehu. Na popisování je to složité, ale z detailu fotomapy zřejmé (o snímcích v připojené galerii nemluvě). Tak se mi podařilo pořídit několik zdařilejších snímků lokomotivy.

Pohled přes plot do střediska Cerea, a.s. s ustájeným „prasátkem“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Její identitu jsem v tu chvíli ještě neznal, předpokládal jsem, že ji později odhalím na známé stránce o prasátkách, což se mi posléze také potvrdilo. Nicméně ve snaze dostat se k mašince blíže jsem nepolevoval a začal oplocení obcházet. Přitom jsem jen nešikovně z dálky zachytil příjezd Os 6270 Hradec Králové hl.n. - Jaroměř do stanice. Vyšel jsem na ulici Hradeckou a po ní pokračoval k vrátnici střediska Cerea, a.s. a dále, až jsem objevil „ilegální“ vstup do objektu. Po chvíli váhání jsem jím pronikl a snažil se nejprve z dálky pořídit nějaký ten snímek kolejiště a mašinky v něm stojící. Až jsem byl dopaden bdělým ochráncem objektu.

Auta jezdí, vlaky stojí - aspoň ve středisku Cerea, a.s. Smiřice © PhDr. Zbyněk Zlinský

V tom okamžiku jsem se proměnil v onoho prapůvodního šotouše, který žebronil o alespoň one shot kýžené mašinky. Tedy pochopitelně česky a navíc jsem neprosil o jeden, ale o „dva tři“ záběry. Nakonec jich bylo o něco víc, takže jsem nejen zvěděl označení dotyčného prasátka, ale měl jsem na paměťové kartě uloženu i jeho podobu ze tří stran a celé vlečkové kolejiště k tomu. Když jsem svému dobrodinci poděkoval, vrátil jsem se na ulici Hradeckou a uvažoval, co dál. Mohl jsem se po ní vrátit do stanice a pokračovat jejím kolejištěm, z místa, v němž jsem je opustil. Nebo to vzít ze strany opačné a začít zkoumáním nedaleké smiřické zastávky.

Cerea, a.s., středisko Smiřice z konce ulice Hradecké © PhDr. Zbyněk Zlinský

Rozhodl jsem se pro variantu snazší a vydal se přes přejezd P5221, jímž spojka Hradecké ulice a ulice Cukrovarské překonává místní živou hlavní trať i už prakticky mrtvou lokálku, do míst, kde kdysi stávalo nádraží té druhé. Do koncového bodu s názvem Station Smiřitz der Böhmischen Commercialbahnen (BCB) dospěla trať ze Sadové sice už v roce 1881, ale jen coby vlečka. Pravidelná „veškerá“ doprava na ní byla zahájena dne 19.3.1882. Obě smiřická nádraží zprvu nebyla z konkurenční nevůle mezi BCB a ÖNWB, vlastníkem pardubicko-liberecké dráhy, vůbec propojena. Lokálka se napojení na hlavní trať dočkala až dne 1.5.1895.

Část stanice Smiřice BCB na plánu smiřického nádraží z roku 1898; zdroj: www.smirice.eu

V roce 1941 byla dnešní trať číslo 046 zaústěna přímo do kolejiště žst. Smiřice a nádražíčko BCB ztratilo svůj původní význam. O lokálce Hněvčeves – Smiřice by se jistě dalo napsat ještě mnohé, ale za prvé jsem tak na tomto místě učinil už v reportáži ze 17.8.2011 a za druhé jsou k dispozici i jiné zdroje informací. Krom už výše opakovaně odkazovaného wikipedického hesla doporučuji zejména články na webu pardubických muzejníků nebo jičínského „vlakregionu“ či jednu na informace sice chudou, ale dokumentačně hodnotnou fotogalerii. A já se v dalším textu pokusím omezit na už jen stručné komentování toho, co jsem viděl a zachytil.

Někdejší nádraží BCB, dnes Smiřice zastávka, z přejezdu P5221 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně trochu teorie si ještě neodpustím. Smiřice zastávka je sice v platném číselníku SŽDC označena právě jen jako zastávka, ale já jsem v popiscích snímků z praktických důvodů zvolil označení „nákladiště a zastávka“ (nz.), jak je uvedeno i ve staničním řádu. Stejně je pojmenována také ve vyhlášce Drážního úřadu, týkající se změny podstatné části jejího kolejiště ve vlečku, ze dne 5.3.2012. Ten dokument ale uvádím hlavně proto, že detailně popisuje vlečku, kterou najdeme v příslušném přehledu SŽDC pod číslem 4266 a názvem Vlečka RSM Smiřice zastávka. Má stavební délku 0,552 km a jejím provozovatelem jsou České dráhy, a.s.

Trať 046 směr Hněvčeves s odbočující vlečkou V4266 RSM a bývalou výpravní budovou BCB
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na předchozím snímku je zachycen mj. jeden z pozůstatků někdejší stanice BCB, několikrát přestavěná původní výpravní budova, která je dnes obytným domem na adrese Cukrovarská 504, Smiřice. Ty další, v mnohem původnějším stavu, jsem si nechal až na zpáteční cestu, zatímco co jsem pokračoval v průzkumu kolejiště směrem ke Hněvčevsi. Z mé badatelské činnosti mne vytrhl průjezd dvou vlaků po hlavní trati - Sp 1786 Hradec Králové hl.n. - Trutnov hl.n. a Sp 1845 Jaroměř - Pardubice hl.n. V obou případech jsem měl poněkud problém s tím, abych zaujal přiměřeně vhodné a bezpečné místo k jejich fotografickému zachycení.

Sp 1845 Jaroměř - Pardubice hl.n. projíždí kolem smiřické zastávky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mezi průjezdy obou vlaků jsem si udělal malou přestávku k doplnění živin a tekutin a pak jsem pokračoval v průzkumu trati číslo 046 s rezavou kolejí a vlečky s kolejemi zarostlými. Po té první projel poslední pravidelný vlak osobní dopravy dne 10.12. 2004, na těch druhých se cosi dělo ještě v roce 2006, alespoň podle historické fotomapy. Došel jsem ke km 10,4, zvěčnil si konec koleje 3a vlečky i předvěst PřHL na trati a vracel se na zastávku. Tentokrát mne však nezajímala její zdevastovaná „výpravní budova“, ale původní výtopna BCB, k níž byla kdysi přistavena. Kolej 3b, která do ní vede, je zcela zarostlá a výtopna už dávno rozkotaná.

Zarostlá kusá kolej 3b vlečky V4266 RSM do někdejší výtopny © PhDr. Zbyněk Zlinský

Při odchodu ze zastávky jsem marně hledal nějaké stopy po někdejší vlečce do nedalekého už neexistujícího cukrovaru, kterou ještě najdeme v seznamu vleček pod číslem 4251, názvem AGRO CS a.s., Smiřice a s poznámkou, že byla zrušena k 9.5.2005 – zřejmě v souvislosti s tehdy končící úpravou kolejiště. Z druhdy významného cukrovaru dnes zbyl už jen komín a plocha, na níž je skládka substrátů firmy AGRO CS a.s., která je obsluhována výhradně silniční dopravou. To jsem si mohl také sám ověřit a fotograficky zachytit, když jsem se podél staničního kolejiště přesunoval k jeho předměřicko-hněvčeveskému zhlaví a stavědlu 1.

R 928 „Sněžka“ Trutnov hl.n. - Praha hl.n. projíždí kolem bývalého cukrovaru
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Z nudy a osamocení pochodu mne vytrhl zprvu výše zobrazený rychlík a poté školáček temné pleti, který přeběhl koleje, aby se mne zeptal, zda se nebojím, že mne přejede vlak (o něm jsem se ostatně zmínil už v diskusi k předchozí stati). On se nebál a spokojeně pokračoval v cestě k domovu, jako já jsem činil ve směru k výpravní budově. Při ní jsem narazil na osamocený hektometrovník s údajem 0,1, což je zřejmě jediný zjevný doklad toho, že z nádraží vycházela tzv. Malburgova vlečka, která vedla do místního lihovaru. Další stopy už dávno zaniklé vlečky zmapovali pardubičtí muzejníci a na stránce o Smiřicích lze zkoumat její podrobné plány.

Km 0,1 patří zaniklé vlečce firmy Malburg, které tudy odbočovala směrem k městu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Dalším pozůstatkem minulosti, o němž jsem se zmínil už v předchozím článku, je původní skladiště s rampou, které už neslouží původnímu účelu, ale poskytuje zázemí jedné místní firmě. To však neznamená, že smiřické nádraží v nákladní železniční dopravě nehraje žádnou roli. Najdeme je jak v čerstvém seznamu manipulačních míst ČD Cargo, tak v platném přehledu k odbavování nákladní přepravy oprávněných stanic. Z toho druhého je zřejmé, že je to stanice s výpravním oprávněním pro vozové zásilky ve vnitrostátní i mezinárodní přepravě a pro podej a výdej vozových zásilek přepravců, kteří mají uzavřenou zvláštní dohodu s dopravcem.

Dlouhodobě odstavené nákladní vagóny na kolejích 5 a 4 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Já jsem však při svém pobytu ve stanici žádné aktivity v tomto směru nezaznamenal a krom průjezdu jediného nákladního vlaku nákladní dcery ČD jsem tak mohl zaznamenat jen její dlouhodobě „umrtvené“ vozy na dvou odstavných kolejích. Zato v oblasti dopravy osobní byl v souladu s jízdním řádem provoz poměrně čilý. Cestou přes nákladiště ke skladišti a výpravním budově jsem stihl vyfotografovat dvojici projíždějících rychlíkových spojů - R 925 Cidlina Praha hl.n. - Trutnov hl.n. a R 1267 Liberec - Pardubice hl.n. Zajímavé je, že jeden vlak oné druhé linky ve Smiřicích naopak zastavuje, aby zajistil dopravní obslužnost pozdě večer.

Jak jste si už jistě povšimli, z pohledu šotouše je provoz ve stanici poněkud nudný – v osobní dopravě kralují RegioPantery, apolla, katry a rekobrejlovci. nebylo tomu tak pochopitelně vždy. Smiřické nádraží zažilo éru trakce parní, kterou ukončil postupný nástup trakce motorové, od roku 1993 doplněný trakcí elektrickou. Vlaky osobní dopravy s moderními pohony měly a občas mají různé složení a do Smiřic občas zavítá i něco z oboru drážních mechanismů. A jednou se dokonce stalo, že se tam převrátil kolejový jeřáb, jak se můžeme dovědět ze stránky věnované nehodám na nádraží. Ke kuriózní nehodě došlo při rekonstrukci kolejiště.

Zpráva o nehodě jeřábu EDK 300/5 č. 56 ze stránky www.smirice.eu

Já jsem na smiřickém nádraží sice žádnou nehodu naštěstí nezažil, ale kuriózní úkaz ano: Dnes jsem zažil cosi naprosto neuvěřitelného. Byl jsem za dokumentační reportáží ve Smiřicích, kde mají unikátní výpravní budovu v podobě zámečku. Když jsem se ji snažil zachytit z uliční strany, vadil mi v záběru strom. I řekl jsem si, že by měl zmizet. Asi za dvě hodiny přijeli dovedové a strom porazili. Škoda, že si nenašli čas dříve, nemohl jsem bohužel čekat, až jejich dopravní prostředky i se stromem zmizí. (Ostatně si dobu pro svou aktivitu vybrali dost blbě - popolední dopravní špičku.) To jsem napsal ještě téhož dne v naší diskusi o kuriozitách.

V době, kdy zmínění šikulové padlou dřevinu odklízeli, já jsem se už pomalu chystal k odjezdu domů podle předem zvoleného spojení. O mou pozornost se přitom dělila dřevorubecká akce před nádražím a křižování vlaků v něm samotném – zastavujícího Sp 1846 Pardubice hl.n. – Jaroměř a projíždějícího Sp 1789 Trutnov hl.n. - Hradec Králové hl.n. Než se pak souprava toho prvního vrátila z Jaroměře jako můj Sp 1847 Jaroměř - Pardubice hl.n., stihl jsem ještě pořídit něco snímků v té době, na rozdíl od dopoledne, už sluncem zalité výpravní budovy a dalších objektů. Poté jsem se vydal na cestu k domovu, abych začal pracovat na této stati.