Zničení železničního mostu u Neratovic 28. 7. 1866

Rakouská „Severní armáda“ po prohrané bitvě „u Sadové“ ustoupila až do Dolního Rakouska a pruská armáda se zastavila asi 30 km od Vídně. Nepomohla ani výměna velitele Severní armády polního zbrojmistra Benedeka za arcivévodu Albrechta Fridricha Rakousko – Těšínského.

Albrecht Fridrich Rakousko – Těšínský

Vídeň 3. 8. 1817 - Arco Itálie 19. 2. 1895. Po jednání obou stran konfliktu v Mikulově bylo dne 22. 7. 1866 bylo vyhlášeno pětidenní příměří, které mělo skončit dne 27. 7. 1866 ve 12.00, o tomto příměří byly zpraveny obě armády včetně pevnosti Terezín. Velitel pevnosti generálmajor Gustav von Conrad dostal současně se zprávou o vyhlášení příměří i rozkaz, který mu nařizoval po ukončení příměří provést s částí posádky pevnosti výpad do týlu pruské armády, ale cíl výpadu nebyl přesně určen a výběr byl ponechán na vlastním rozhodnutí velitele pevnosti.
Na rozdíl od obklíčených pevností Josefov a Hradec Králové pruská armáda nevěnovala Terezínu zvláštní pozornost. V Terezíně bylo tehdy pouze 9247 vojáků a 380 děl. Pěchotu v té době tvořily IV prapory pěších pluků č. 11, 28, 34, 42, 45, 62 a 73, tyto útvary byly sestaveny do pěší brigády pod velením generálmajora von Taxise, dále byly v pevnosti oddíly ženistů, jezdectva a vozatajstva.

zdroj: Palba.cz

Ve válce roku 1866 železnice u nás poprvé umožnily hromadné přepravy vojsk a jejich materiálu (jejich činnost je podrobně popsána zde). Pruská armáda, která postupovala přes východní Čechy, nemohla používat železnici z Turnova přes St. Paku, Josefov, Hradec Králové do Pardubic z důvodu jejího trasování k pevnostem Josefov a Hradec Králové a také nepoužívala železnici ze saských Drážďan přes Podmokly do Prahy z důvodu existence pevnosti Terezín necelé tři kilometry od trati. Tak se hlavní zásobovací tratí stala v roce 1866 trať z Turnova přes Ml. Boleslav do Kralup nad Vltavou. Ustupující Rakušané si toho byli vědomi a důkladně před postupujícími Prusy tuto trať zdemolovali, od 26. června do 2. července jezdil po trati demoliční vlak, osazenstvo vlaku rozebralo mostovky u železných mostů přes Jizeru v Bakově u Neratovic a přes Labe a Kralupech přes Vltavu. Byl také zasypán zářez u Stránova, přes tato opatření se Prusům podařilo 23. července trať zprovoznit.

Příprava vlastního výpadu

Jako první byla před genelálem von Conradem na stole otázka na jaký cíl zaútočit. Prusy obsazená pevnost Praha nepřipadala v úvahu, ale trať Turnov - Kralupy byla dobrý cíl. Nejlépe se ukazovalo zničení mostu u Neratovic asi 50 km daleko od pevnosti. Generál nezahálel, ihned po zahájení příměří posílal na průzkum do okolí Neratovic česky mluvící vojáky, kteří byli v civilu a pocházeli z okolí a disponovali znalostí terénu, aby nevzbudili pozornost pruských hlídek. Generál tak získal maximum znalostí o síle a rozmístění nepřítele. Byl sestaven přepadový oddíl pod velením majora Laurenze von Zaremba. Ten byl sestaven z IV praporu 28 pěšího pluku o šesti rotách, polovinou dělostřelecké baterie (4 čtyřliberní děla), půleskadrony jezdectva (50 jezdců) a menšího oddílu ženistů. IV prapor 28 pluku měl 1019 mužů, tak je možno odhadnout celkovou sílu výpadového oddílu na 1200 - 1300 mužů.

Vlastní výpad 26. července byl oddíl připraven vyrazit, Mikulovská jednání během příměří probíhala, ale v utajení (nebyly vydávány žádné komuniké) takže velitel pevnosti nevěděl, že 26. července bylo příměří neomezeně prodlouženo. Tak vydal rozkaz k provedení výpadu. V 15 hodin oddíl z pevnosti vyrazil k provedení akce, bylo před ním asi 50 km pochodu. Na pravý břeh Labe přešel po pontonovém mostě u Třeboutic (byl asi postaven zvlášť pro tento výpad) a pokračoval přes Štětí do Mělníku, kam přišel v noci kolem 23. hodiny večer. Tu vyhlásil major Zaremba jednohodinovou přestávku na odpočinek a občerstvení. Tato doba byla taky využita k získání nových zpráv o síle a rozmístnění pruských jednotek u Neratovic.

Vojáci vyšli z Mělníka asi půl hodiny po půlnoci 28. července směrem k Záhoří, tam se rozdělil oddíl na čtyři skupiny. „Západní skupina“, složená z jedné roty pěchoty skupinou ženistů a několika husary pod vedením kapitána Šostakoviče, měla překročit Labe u Štěpánského přívozu jihovýchodně od Obříství, přepadnout Býškovice, zničit tam trať a telegraf, aby bylo znemožněno přivolání pruských posil. Po provedení přepadu se měla stáhnout k Neratovicím. „Východní skupina“, která byla zhruba stejně silná jako „Západní“, jíž velel kapitán Zásadský, se přesunula přes Liblice na Byšice, kde měla stejný úkol jako skupina „Západní“. Jedna pěší rota a polovina dělostřelecké baterie pod vedením kapitána Vališe zůstala v záloze na kopci „Záhoří“ (204 m), ke krytí ústupu a střežení silnice Praha – Mělník. „Hlavní“ skupina v síle tří pěších rot, 40 husarů a zbytku ženistů pod velením majora Zaremby měla postoupit na Neratovice, přepadnout Prusy ve dvoře Třebošnice, Červeném mlýně, v Tišicích a provést zničení mostu.

Všem skupinám se povedlo splnit určené úlohy. Major Zaremba v 6.30 zahájil útok na most směrem od Tišic. Po počáteční přestřelce s obránci mostu (60 - 70 mužů) a následujícím bodákovém útoku dvou rot byl most obsazen. Nyní přišla řada na ženisty a taky se objevil první zádrhel, most neměl „destrukční komory“. Ženisté museli vyškrabat spáry ve zdivu pilíře a vložit do nich trhavinu, s největší pravděpodobností to byl „černý prach“ (dynamit se v té době u nás ještě nepoužíval, poprvé byl u nás použit až v roce 1869 při stavbě tunelů okolo Dolních Kounic, při stavbě trati z Laa do Střelic), pravděpodobně „černým prachem“ také obložili vybraný pilíř (hovoří o prvním „návodním“, ale není jasné z které strany), tato práce jim trvala asi dvě hodiny a asi v 8.30 most vyletěl do povětří, po celou dobu práce byli ženisté pod ochranou předsunutých jednotek pěchoty a hlídek husarů.

Plánek bojiště. Zdroj: Palba.cz

Nezůstalo jen u zničení mostu, podařilo se zničit také železniční svršek a telegrafní vedení k nebližší stanici Chlumín, kde došlo k přestřelce s Prusy, při níž padli dva Prusové. Poté se všechny tři skupiny vrátily k Záhoří, kde se opět spojily. Výpadový oddíl během akce ztratil jednoho muže, ztráty Prusů činily 13 mrtvých, 13 zraněných a 152 zajatých (5 důstojníků, 1 lékař, 4 pruští železniční úředníci a 142 vojáků). Po shromáždění všech jednotek se pochodová kolona vydala směrem Mělníku, kde si krátce odpočinula a v 15 hodin a pochodovala do Hoštky, odkud se přebrodila na levý břeh Labe a 29. července vrátila do Terezína.

Zprávy o této akci se brzy roznesly do širokého okolí. Neprodleně bylo informováno velitelství pruských vojsk v Čechách, kde vypuklo velké rozhořčení nad výpadem a zničením mostu, není divu, že se Prusové rozčilovali, přišli totiž o hlavní zásobovací trať a zásobování jejich jednotek v Čechách se ztížilo. Reagovali na to tak, že zvýšili odvody potravin od místního obyvatelstva pro potřeby armády. V Praze generál von Erich, velitel pruské pražské posádky, si počínal se zvlášť velkou iniciativou, situace dospěla tak, že pražský magistrát sestavil zvláštní komisi, která měla jednat s velitelstvím pruské posádky o jejich, podle pražanů „neúměrných požadavcích“, členem této komise byl také pražský advokát a politik František August Brauner, komisi se podařilo požadavky Prusů snížit.

František August Brauner © Jan Vilímek, Wikipedie

Mezi Rakouskem a Pruskem vypukla rozsáhlá diplomatická jednání, která vedla k urovnání incidentu. Je také zajímavé, že pruský král Vilém I. se při svém návratu v srpnu 1866 z jižní Moravy domů do Berlína rozhodl cestovat z Prahy nikoliv přes Drážďany, kde byla trať sjízdná, ale z Kralup přes Turnov a Liberec, most nebyl ještě opraven, tak musel objet poškozený most po silnici v kočáře. Železniční doprava na trati byla obnovena 10. září a definitivní most byl dán do provozu až na začátku sedmdesátých let devatenáctého století. Turnovsko / kralupsko / pražská dráha (TKPE) vyčíslila škodu na mostě na 83230 zlatých, císař František Josef I. poukázal dráze jako odškodné ve výši 150 000 zlatých.

Současný pohled z mostu na trati Všetaty - Neratovice © Luděk Šimek, 2. 6. 2015

Vzpomínky Josefa Maršíčka, řídícího učitele v Obříství, na události po vyhození mostu do povětří:
„V sobotu časně ráno jako blesk roznesla se po Obříství a okolních obcích zpráva, že naše vojsko utkalo se v boji s vojskem nepřátelským. Mnohý zvědavý spěchal ke Štěpánu, kde byli Prušáci už zajati. Odtud si pospíšili zvědavci také na nádraží. Zde bylo smutné divadlo na spoustu, která zde naším vojskem učiněna byla.
K desáté hodině se objevil vlak, byl nepřátelský, z Prahy do Pruska jedoucí. Když dojel k strážnímu domku č. 10 a strojvedoucí spatřil velký sběh lidstva na cestách i v polích, zastavil. Pruský velitel, stařec starší let šedesáti a o jednom oku, rozkázal vojsku, aby z vlaku vystoupilo a střílelo do lidu, o němž se domníval, že se proti Prusům vzbouřil. Ihned učiněn vojskem řetěz, počala palba, lid o překot dal se na všechny strany na útěk, kule fičely kolem něho a nad hlavami. Naštěstí nebyl nikdo raněn. Také já bažantík a jeden rakouský vojín chtěli jsme utéci, ale byvše v nepřátelském obklíčení, zůstali jsme státi. Pak nás odvedli k drážnímu domku č. 10 a po krátké vojenské poradě jsme měli býti ihned zastřeleni. Pak dán vojsku rozkaz aby všechny vesnice v okolí byly vypáleny a z obyvatelů nikdo na životě ponechán nebyl. První povel zněl „na Chlumín“. Vtom přichvátal všecek upocen mladý, ale vyšší důstojník, volaje „Halt“- a tu bylo s výstřely posečkáno. Byl to Čech. Na všecko se znovu vyptal i pochod na Chlumín zastavil. I pronásledování našich z Terezína si rozmyslel, kde řada našich krajanů sloužila. Dojetím jsem plakal. Snad sám svatý Václav to byl. Bleskem se objevil a bleskem zmizel. Potom byli mrtví a ranění Prušáci v košatinkách odneseni do vozů železničních. K nim posadili nás zajaté a vlak odjel nazpět do Kralup. V Praze trval výslech a utrpení naše dvanáct dní. Neradím nikomu, aby při podobných událostech šel se dívati, nechť každý raději vyhne. Čeho se mi dostalo od nepřátel, to ví jen bůh a já. Jsa mlád, ve třech dnech jsem úplně zešedivěl."

Dnešní podoba mostu u Neratovic. Zdroj: foto.mapy cz

Závěrem lze shrnout: Velitel pevnosti správně užil pro výpad své posádky nejcitlivější místo protivníka a využil plně prvek překvapení rychlým nočním pochodem na vzdálenost téměř 50 km, což bylo na hranici dosahu terezínské posádky. Také složení jednotky bylo stanoveno nepříliš velké, ale dost silné, aby zaručilo úspěch akce.

Tento článek je zde s laskavým souhlasem portálu www.palba.cz pod tímto odkazem.

Prameny:

• Vladimír Kupka: Výpad posádky Terezín v červenci 1866: HaV 2/1997¨
• Vratislav Šimůnek: Turnovsko–Kralupsko-Pražská dráha 125 le: časopis „Železničář“ ročník 1990 č. 24
• Geschichte der Eisenbahnen der Osterr–Ungar monarchie I band II thiel Wien 1898
• Český rozhlas: Toulky českou minulostí díl 1017
• Wikipedie

Úvodní foto: zničený most u Neratovic. Zdroj: Palba.cz

Pro vlaky.net upravil: Luděk Šimek