Koridor zažil před patnácti lety ''dvoustovku''
Dnes je to přesně patnáct let od chvíle, kdy po trati z Břeclavi do Brna jel vlak rychlostí 200 kilometrů v hodině. Když mi v mailu přistála písmenka od mluvčího Českých drah Petra Štáhlavského, přečetl jsem si pak tip na zajímavou vzpomínku. A současně taky uvědomil, jak dlouhá doba už vlastně utekla od vybudování části II. železničního koridoru kolem Břeclavi. Jmenovitě tedy úseku Vranovice (mimo) – Břeclav státní hranice (mimo vlastní uzel Břeclav). Pojďme se tedy na chvíli vrátit do událostí před patnácti lety, kdy ještě Taurusy rozhodně nebyly v našem vnitrozemí běžnou věcí.
Nejde o žádné novum, ale o ohlédnutí do historie a tak si trochu vypomůžu autentickou reportáží z novin:
Koridor v náročném experimentu obstál
BŘECLAV/VRANOVICE (miv) – Rychlost dvě stě kilometrů za hodinu na kolejích Českých drah? Od středy 10. dubna už skutečnost, nikoliv fantazie. Ovšem zatím jen za cenu mimořádných opatření.
Železničáři i policisté lemovali od rána mosty, přejezdy i nástupiště podél kolejí z Břeclavi do Vranovic. Jejich úkolem bylo zajistit naprostou bezpečnost tří zkušebních jízd a jednoho přesunu soupravy mezi oběma stanicemi. Že na první pohled naprosto banální úkol – zajistit klidnou jízdu zkušebnímu vlaku – bude bezmála nad lidské síly, se přesvědčili například v Podivíně. Tři důrazná hlášení staničního rozhlasu se ukázala jako nedostačující pro pochopení některých diváků, že mají skutečně opustit nástupiště. Teprve po další výzvě, ale přímo od policistů, nastal zdánlivý klid. Jen zdánlivý. Najednou se odněkud vynořil podivný rybář s batůžkem a udicemi, který se vydal napříč kolejištěm. Na důrazný pokřik železničářů i policisty reagoval kuriózně. Výzva zněla, aby ihned opustil koleje, muž se však zastavil přímo v koleji. Až po delší době pochopil, co se od něj očekává a zmizel.
Plán mimořádné zkoušky předpokládal první jízdu z Břeclavi do Vranovic rychlostí 160 km. Lokomotiva a rakouským a dvěma českými měřícími vozy si při této akci ověřila shodnost údajů měřících pracovišť. Na hlavní experiment totiž mohl vyjet jen rakouský vůz, neboť ani jeden ze dvojice tuzemských není způsobilý pro stanovenou rychlost. Po prvním měření byla souprava přetažena zpět do Břeclavi, odkud v 10. 40 hod. vyjela na první měření v rychlosti 200 km/h. Na překonání vzdálenosti vlaku stačila pouhá čtvrthodina. Souprava se z Vranovic odjela otočit do potřebného postavení do heršpického depa a hodinu po poledni absolvovala poslední měřící jízdu.
„Vše se uskutečnilo podle našich představ. Výsledkem mělo být posoudit, zda je úsek Břeclav – Vranovice způsobilý na rychlosti dvě stě kilometrů, a to je splněno,“ řekl Ing. Pavel Surý z brněnského ředitelství Českých drah. „Jsem přesvědčen, že je to první, ale velmi důležitý okamžik. Je to jen začátek, na jehož konci může být zvýšení rychlosti.,“ dodal. Zástupce drah nevyloučil další zkušební jízdy, jež by už mohly být bez mimořádných opatření, tedy za normálního provozu.
Závěrem akce je potěšitelné zjištění. Výsledek práce dodavatele stavby je takový, že umožní jízdu vyšší, než současnou maximální rychlostí. Ne všechna zjištění jsou ale zcela potěšitelná. Česká dráhy si na zkoušku musely půjčit nejen měřící vůz z nedalekého Rakouska, ale i lokomotivu. Kdyby zkušební vlak vezla česká lokomotiva (v té době pouze řada 362), jel by nejvýše 140 km. Pokud by si náš nejvýznamnější dopravce půjčil lokomotivu ze Slovenska (jako je tomu v případě drtivé většiny vlaků Eurocity, jelo by se již obvyklých 160. Ale jen zapůjčení stroje Taurus z Rakouska umožnilo vykonání experimentu. Pro zemi s dlouholetou tradicí výroby lokomotiv věru nepříliš hezká vizitka. A na závěr, relativně nedávno dokončená koridorová trať se před zkouškou podrobila některým úpravám a opravám, což dokazují mimo jiné nové vrstvy štěrku jen v koleji, ve které se uskutečnily zkušební jízdy. Smutným varováním před možným zvýšením rychlosti je také nehoda z Olomoucka, kde pár hodin před pokusem vjel řidič kamionu pod spoj InterCity Košičan. Zásluhou úsporných opatření Klausovy vlády je v úseku Břeclav – Vranovice úrovňový přechod pro pěší v Podivíně a železniční přejezd u Šakvic. Obojí jsou tedy místem více než jen potenciální hrozby pro bezpečnost koridoru.
BŘECLAV/VRANOVICE (miv) – Rychlost dvě stě kilometrů za hodinu na kolejích Českých drah? Od středy 10. dubna už skutečnost, nikoliv fantazie. Ovšem zatím jen za cenu mimořádných opatření.
Železničáři i policisté lemovali od rána mosty, přejezdy i nástupiště podél kolejí z Břeclavi do Vranovic. Jejich úkolem bylo zajistit naprostou bezpečnost tří zkušebních jízd a jednoho přesunu soupravy mezi oběma stanicemi. Že na první pohled naprosto banální úkol – zajistit klidnou jízdu zkušebnímu vlaku – bude bezmála nad lidské síly, se přesvědčili například v Podivíně. Tři důrazná hlášení staničního rozhlasu se ukázala jako nedostačující pro pochopení některých diváků, že mají skutečně opustit nástupiště. Teprve po další výzvě, ale přímo od policistů, nastal zdánlivý klid. Jen zdánlivý. Najednou se odněkud vynořil podivný rybář s batůžkem a udicemi, který se vydal napříč kolejištěm. Na důrazný pokřik železničářů i policisty reagoval kuriózně. Výzva zněla, aby ihned opustil koleje, muž se však zastavil přímo v koleji. Až po delší době pochopil, co se od něj očekává a zmizel.
Plán mimořádné zkoušky předpokládal první jízdu z Břeclavi do Vranovic rychlostí 160 km. Lokomotiva a rakouským a dvěma českými měřícími vozy si při této akci ověřila shodnost údajů měřících pracovišť. Na hlavní experiment totiž mohl vyjet jen rakouský vůz, neboť ani jeden ze dvojice tuzemských není způsobilý pro stanovenou rychlost. Po prvním měření byla souprava přetažena zpět do Břeclavi, odkud v 10. 40 hod. vyjela na první měření v rychlosti 200 km/h. Na překonání vzdálenosti vlaku stačila pouhá čtvrthodina. Souprava se z Vranovic odjela otočit do potřebného postavení do heršpického depa a hodinu po poledni absolvovala poslední měřící jízdu.
„Vše se uskutečnilo podle našich představ. Výsledkem mělo být posoudit, zda je úsek Břeclav – Vranovice způsobilý na rychlosti dvě stě kilometrů, a to je splněno,“ řekl Ing. Pavel Surý z brněnského ředitelství Českých drah. „Jsem přesvědčen, že je to první, ale velmi důležitý okamžik. Je to jen začátek, na jehož konci může být zvýšení rychlosti.,“ dodal. Zástupce drah nevyloučil další zkušební jízdy, jež by už mohly být bez mimořádných opatření, tedy za normálního provozu.
Závěrem akce je potěšitelné zjištění. Výsledek práce dodavatele stavby je takový, že umožní jízdu vyšší, než současnou maximální rychlostí. Ne všechna zjištění jsou ale zcela potěšitelná. Česká dráhy si na zkoušku musely půjčit nejen měřící vůz z nedalekého Rakouska, ale i lokomotivu. Kdyby zkušební vlak vezla česká lokomotiva (v té době pouze řada 362), jel by nejvýše 140 km. Pokud by si náš nejvýznamnější dopravce půjčil lokomotivu ze Slovenska (jako je tomu v případě drtivé většiny vlaků Eurocity, jelo by se již obvyklých 160. Ale jen zapůjčení stroje Taurus z Rakouska umožnilo vykonání experimentu. Pro zemi s dlouholetou tradicí výroby lokomotiv věru nepříliš hezká vizitka. A na závěr, relativně nedávno dokončená koridorová trať se před zkouškou podrobila některým úpravám a opravám, což dokazují mimo jiné nové vrstvy štěrku jen v koleji, ve které se uskutečnily zkušební jízdy. Smutným varováním před možným zvýšením rychlosti je také nehoda z Olomoucka, kde pár hodin před pokusem vjel řidič kamionu pod spoj InterCity Košičan. Zásluhou úsporných opatření Klausovy vlády je v úseku Břeclav – Vranovice úrovňový přechod pro pěší v Podivíně a železniční přejezd u Šakvic. Obojí jsou tedy místem více než jen potenciální hrozby pro bezpečnost koridoru.
Nějaká ta fotodokumentace z akce nemůže chybět
Jistě, částečně ten autentický text vypadá, jako z pravěku. Dnes jsme jinde, na stejné trati vznikl rychlostní rekord, nějaký čas tudy jezdila pendolina, Dnes se tudy prohání railjety s Taurusy – pravda v provedení 1216, nikoliv 1116, použité v testu. Ta by pochopitelně měla ve Svitavách konečnou…
Při zmíněném měření, odkazovaném v článku, se snad dokonce jezdilo i více, tamtamy hlásaly 216, nicméně oficiální číslo je jiné. Pak přišel ještě 18. listopad 2004, kdy po hodnoty rekordu z cerhenického okruhu (219 kilometrů) odkráčely do historie, protože mezi Vranovicemi a Podivinem pendolino jelo nejprve 220 kilometrů, poté 229,4 kilometrů v hodině a nakonec 237 kilometrů za hodinu. Vznikl tak aktuálně platný rekord. Nutno dodat, že i v tomto případě byly přejezdy a stanice střeženy.
No a jak říkám, zatímco v případě jízdy, které patří dnešní materiál, se o skutečné rychlosti při měření příliš nemluvilo, při rekordu pendolina nebyla naměřená hodnota utajována. Byť jí vznikly Českým drahám komplikace s vysvětlováním překročení rychlostního limitu, který směli při testech využít, rekord za to stál.
Při zmíněném měření, odkazovaném v článku, se snad dokonce jezdilo i více, tamtamy hlásaly 216, nicméně oficiální číslo je jiné. Pak přišel ještě 18. listopad 2004, kdy po hodnoty rekordu z cerhenického okruhu (219 kilometrů) odkráčely do historie, protože mezi Vranovicemi a Podivinem pendolino jelo nejprve 220 kilometrů, poté 229,4 kilometrů v hodině a nakonec 237 kilometrů za hodinu. Vznikl tak aktuálně platný rekord. Nutno dodat, že i v tomto případě byly přejezdy a stanice střeženy.
No a jak říkám, zatímco v případě jízdy, které patří dnešní materiál, se o skutečné rychlosti při měření příliš nemluvilo, při rekordu pendolina nebyla naměřená hodnota utajována. Byť jí vznikly Českým drahám komplikace s vysvětlováním překročení rychlostního limitu, který směli při testech využít, rekord za to stál.
P.S.: mimochodem, právě kvůli tomu, aby byla událost připomenuta přesně po patnácti letech, naše téma odpočívá do zítřka…
Súvisiace odkazy
- Naše téma: Dvoustovka, 4.1.2021 8:00
Diskusia
