Reportáž o reportáži

5.8.2018 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když mají úspěch „filmy o filmu“, proč to nezkusit také? Ač se ta nápodoba týká spíš jen názvu drobného dílka, jež vzniklo vlastně náhodou a zachycuje hodinu strávenou ve společnosti všem vám známého kamaráda na královéhradeckém hlavním nádraží, má být současně upoutávkou na jeho opus značně obsáhlejší. A že se nám spolu podařilo zachytit pár kuriozit, nenecháme si je pro sebe.

Jiří Řechka alias brejlovec je momentálně nejagilnějším reportérem internetového magazínu VLAKY.NET, vždy ochotným zpravodajsky „pokrýt“ nějakou oficiální akci, ale často vyrážející do terénu s cílem vlastním. O prázdninách tak činívá s využitím Jízdenky na léto, přičemž své toulky po kolejích Čech, Moravy a Slezska zaměřuje na projetí ještě mu neznámých tratí a doplnění soukromé fotogalerie železničních vozidel. Krom toho se snaží sledovat i nějaké nosné téma, jímž byly třeba loni vlečkové lokomotivy a letos rekonstruovaná nádraží, S výsledky tohoto svého úsilí pravidelně seznamuje naše čtenáře, jak dokládají odkazy v sekci Súvisiace odkazy níže na této stránce. Svou letošní letní misi končil 1. srpna a při té příležitosti mi s patřičným předstihem nabídl v úvodu už zmíněné krátké setkání,

Předpověď počasí na první srpnový den cestování příznivá nebyla; zdroj: pocasi.idnes.cz

Měl přijet z Prahy spojem R 941 a já jsem mu slíbil, že na něj budu čekat u čela vlaku. Jenže jsem svůj slib splnit nedokázal. Na nádraží jsem sice byl s patřičným předstihem, ale kvůli jistým provozním zmatkům (o jejichž příčinách se zmíním později) jsem musel dlouho čekat u příjezdového informačního panelu, až na něm naskočí dotčené nástupiště, Což se stalo až krátce před časem pravidelného příjezdu a než jsem se dobelhal na 3. nástupiště, rychlík bez dalšího varování u něj zastavoval. S náskokem sice drobným, ale ke zhacení mého plánu postačujícím. Tudíž jsem proti svým zvyklostem tentokrát nezachytil ani přijíždějící vlak, ani z něj vystupujícího hosta. Nicméně památečního snímku jsem se ani za těchto okolností vzdát nechtěl a Jirku jsem (pochopitelně až po přivítání) požádal, aby mi u mašinky zapózoval.

Přítel a 163.089-6 v čele R 941 Praha hl.n. - Hradec Králové hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsme se na chvíli posadili, abychom o lecčems poklábosili, protože jsme se už dlouho nesetkali. Jenže nutkání reportérské bylo silnější, a tak jsme mu záhy podlehli, protože v našem okolí se děly věci zajímavé. K nim patřilo nápadné rojení orchestrionů, v posledních letech na hradeckém nádraží vídaných spíš sporadicky. Co bylo toho příčinou a zda jde o jev charakteru trvalejšího či jen pomíjivého, to žádný z nás nevěděl. Jirka z toho ovšem byl u vytržení a neustále kontroloval ve svém přehledu, zda ten či onen vůz už má ve své galerii čili nic. Přitom se nám jako činný na pravidelném spoji předvedl jen jediný, v čele osobáku, na němž jezdí turnusově. Ostatní jsme zastihli při posunu či jiném přemísťování bez cestujících. Bohužel už nemáme k dispozici nástroj SŽDC ke zjištění nasazení vozidel, abychom byli v obraze.

810.233-7 míří do depa, Jirka dokumentuje © PhDr. Zbyněk Zlinský

Je ovšem možné, že cosi z toho reje orchestrionů souviselo se skutečností, že hradecké hlavní nádraží bylo opět (stejně jako minule) postiženo výlukou, tentokrát na trati číslo 031, konkrétně v úseku Smiřice – Jaroměř, Ve skutečnosti však šlo o záležitost komplikovanější, zasahující i do provozu na trati číslo 032, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do příslušného informačního letáku. O organizaci náhradní dopravy (NAD) dává přesnější obraz výlukový jízdní řád, z něhož je zřejmé, že většina vlaků směr Jaroměř sice jezdila až do Smiřic (a opačně), ale pro rychlíky mezi Pardubicemi a Libercem bylo přestupním místem na NAD právě hradecké hlavní nádraží. Což bylo sice zajímavé samo o sobě, ale mnohem zajímavější, ba přímo kuriózní, byla souprava, vozící tyto spoje mezi oběma východočeskými metropolemi.

Jirka a 162.092-1 na R 1274 s unikátní směrovkou „Liberec“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Samotný vlak R 1274 tvořila vratná souprava ve složení 162.092-1 + 2 x Bdtee²⁷⁶+ 80-30 020-9 (961.020-5). Na čelních informačních panelech obou koncových vozidel přitom jako cíl hrdě zářil Liberec, což nám připadlo legrační vzhledem k tomu, že jde o jediné české krajské město, na jehož nádraží nevede žádná elektrizovaná trať. A hned jsme začali přemýšlet, zda je možnost nastavení této destinace standardní součástí onoho informačního systému nebo tam byla nahrána jen pro tento specifický účel. Třešničkou na dortu pro mne pak byla (až následně odhalená) skutečnost, že tu rekonstruovanou lokomotivu jsem ve své sbírce ještě neměl vůbec a řídicí vůz jen na nevalných snímcích. Aby té legrace nebylo málo, moderní elektrická vratná souprava na svém konci přivezla soupravu nevratnou, nemoderní a motorovou:

93-29 073-6 (012.535-1) + 810.551-2 na konci R 1274 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když byl motorový vláček odpojen a odvezen, jeho místo u nástupiště 1a zaujala souprava docela jiného druhu a určení. Lokomotiva 363.516-6 ČD Cargo na volný kus koleje 10a přistavila měřicí vůz pro železniční svršek 99-86 003-6 TÚDC, zjevně za účelem pohodlného a bezpečného nástupu jeho osádky. Jirka konstatoval, že je to také zvláštnost, protože tento měřicí vůz zatím viděl vždy jen v závěsu za lokomotivou nezávislé trakce. Tímto úkazem se vyčerpaly nejen spatřené zajímavosti, ale také čas vymezený pro naše setkání. Můj přítel měl v plánu ještě zajet do svého rodného Trutnova a odtud se vrátit domů do Prahy. Nebyl sice nijak zvlášť časově vázán, ale vzhledem k očekávanému enormnímu růstu venkovní teploty během dne netoužil v těch tropech pobývat déle, než jen po nezbytně dlouho dobu.

363.516-6 k nástupišti 1a přistavuje měřicí vůz pro železniční svršek
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Proto se se mnou rozloučil hned, když zaslechl hlášení oznamující příjezd vlaku R 921, a odchvátal na 2. nástupiště, aby do něj nastoupil. Jeho pohodlí si však, jak už víme, mohl užívat jen ten kousek do Smiřic, odkud pokračoval vozem NAD do České Skalice a odtud opět po kolejích do svého cíle. Zpáteční cestu si plánoval tak, aby se vyhnul komplikacím s vyloučenými úseky – chtěl vyprovodit pražský rychlík z Trutnova a pozé mu nadjet přes Ostroměř do Chlumce nad Cidlinou. Ale pak to bylo jinak. Jeho další konání ilustrují snímky na konci připojené galerie. Já jsem se už na nádraží nezdržel, protože jsem měl jakési zařizování poblíž a chtěl jsem dorazit domů dřív, než se ulice rozpálí. Cestou jsem přemítal, jak tu malou reportáž pojednám, A napadlo mne, že ji uzavřu fotohádankou, coby návnadou na Jirkův seriál, který vypukne za týden.