S „Jízdenkou na léto“ po rozpálených kolejích roku 2018 (3)

26.8.2018 8:00 Jiří Řechka

V průběhu prvního týdne svého letošního letního putování jsem se rozhodl, že vyzkouším kombinaci Jízdenky na léto a cestování na Slovensku na bezplatnou jízdenku. Jen jsem potřeboval vědět, odkud kam mi platí ta první a jak přejet úsek Břeclav – Kúty. Dostal jsem pár informací a nakonec jsem v Plzni na pokladně ČD zakoupil místenku na Metropol z Prahy do Bratislavy a zpět.

Cesta začala odjezdem Metropolu před půlnocí 25. července z Prahy. Vlak byl plný, cesta proběhla bez problémů a moje maličkost se před šestou hodinou ranní, po hodně dlouhé době objevila na bratislavské hlavní stanici. Moje přání bylo, abych narazil na nejnovější přírůstky ZSSK v segmentu hnacích vozidel. A také, při troše štěstí, na nějakou zajímavou nákladní přepravu. Jak moc se mi to povedlo, můžete posoudit v galerii. Já jsem byl velmi spokojen, mám sedm Vectronů, před objektiv se mně dostalo i prasátko ŽSR. Také jedna gorila v inovovaném nátěru, kterou jsem do tohoto dne neměl v archivu, který doplnili I nákladní dopravci. Den na nádraží proběhl v poklidu a před návratem do Prahy přišla krátká osvěžující přeháňka.

26.7.2018 - Bratislava hl.st.: 350.012 © Jiří Řechka

Zpáteční vlak dojel s menším zpožděním a mne čekala cesta do Prahy. Při ní jsem zaregistroval v Břeclavi odstavené dvě lokomotivy, které jsem spatřil naživo poprvé. Byla to belgičanka 003 dopravce IDS Cargo po technicko-bezpečnostní zkoušce (jak jsem zjistil dodatečně) a unikátní žehlička řady 210 Kladenské dopravní a strojní, s.r.o. Než jsem se rozhodl, zda mám přerušit jízdu, pořídit dokumentační snímky těchto vozidel a poté v cestě pokračovat pozdějším spojem, můj vlak se dal do pohybu a vyřešil to za mne. Netušil jsem, že věci se v následujících hodinách změní. Večer jsem přijel domů, a tak jsem zakončil svou první kombinovanou cestu za hranice státu na Jízdenku na léto.

26.7.2018 - Bratislava hl.st.: 044.118 © Jiří Řechka

V pátek 27. července byla na programu cesta do stanice Radnice v Plzeňském kraji. Cesta, kdy jsem ráno vyjel z Prahy, abych pak pokračoval s několikerým přestupem. První byl v Rokycanech, kde jsem přestoupil na osobní vlak do Chrástu u Plzně, kde mne čekal přestup na osobní vlak do Radnice. Do Chrástu u Plzně vše probíhalo podle mého plánu. Tam však do mých záměrů opět zasáhla NAD. Po provedení dokumentace tamní stanice, jsem spatřil příjezd autobusu s typickou tabulkou za předním sklem. Po dotazu u řidiče jsem zjistil, že v tento den se na dotyčné trati koná výluka, která bude končit v 15 .hodin. Byl jsem nucen rychle vymyslet nový cestovní plán. Štěstí stálo při mně, během několika minut přijel osobní vlak do Plzně a já jsem se ocitl v metropoli západních Čech.

27.7.2018 - Chrást u Plzně: výpravní budova © Jiří Řechka

Co dál? Zůstat v Plzni nebo nejbližším okolí mne moc nelákalo, vzpomněl jsem si na návrat z Bratislavy předchozího dne, na Břeclav a tam odstavené lokomotivy. Pohled do mobilu na aplikaci o spojení mne upozornil, že přijede Pendolino do Prahy. Další zkoumání spojení z Prahy do Břeclavi mi ukázalo spojení Metropolem, které bych měl stihnout, pokud nebude nějaké fatální zpoždění v okolí Berouna, kde probíhá velké rekonstrukce stanice. Pendolino přijelo a já jsem si našel místo. Připomínám, že Pendolino v úseku Praha – Plzeň – Františkovy Lázně a zpět jezdí bez povinné rezervace. Po příjezdu do Prahy následoval přesun na nástupiště, odkud odjížděl Metropol do Bratislavy a Budapešti. Pohled na nástupiště nevěstil nic příjemného, bylo zaplněno cestujícími.

27.7.2018 - Beroun: 740.559 © Jiří Řechka

Zkusil jsem trochu pomoci náhodě, v aplikaci jsem si zjistil řazení vozů, a když vlak přijížděl k nástupišti, snažil jsem se za chůze podél soupravy odhadem, kde budou dveře vyhlédnutého vozu, což mi vyšlo stoprocentně. Po nástupu jsem narazil na dvě místa bez rezervace, myslím jediná v tom voze, usadil jsem se a jen jsem doufal, že to tak vydrží. Vydrželo až do Břeclavi. Metropol byl jinak naprosto plný. Léto a dovolené byly v plném proudu. Během cesty jsem přemýšlel, zda budu mít štěstí a ony dvě lokomotivy na mne čekají. Nejvíc jsem si přál mít tu žehličku. Po vystoupení z vlak mne pohled přes nástupiště ujistil, že právě ona se v kolejišti stále nachází. Naštěstí nebyla blokovaná žádnou jinou lokomotivou.

27.7.2018 - Břeclav: 210.037 © Jiří Řechka

Následovalo zhotovení snímků, také Vectronu PKP Cargo, a přesun k prvému nástupišti, kde čekal osobní vlak do Přerova. Belgičanka tam již bohužel nebyla. Při odjezdu z Břeclavi jsem spatřil v OKV Břeclav vyhořelou poslední vyrobenou laminátku řady 230, asi to je její konec, nevím. Měl jsem v Hodoníně štěstí na zamračenou společnosti IDS Cargo, kterou jsem měl do tohoto dne pouze v nevalné kvalitě, a v Přerově v DPOV na zde čekající šestikoláky. V Přerově jsem měl poněkud více času před návratem do Prahy, ale nic zajímavého se tam nedělo. Příjezdem mého vlaku do Prahy skončila tato poněkud divoká cesta přes téměř celou republiku. Přitom se ukázala, v mém případě již po několikáté, výhodnost této jízdenky. Stačí jen hledat spojení a může se neustále cestovat.

27.7.2018 - Česká Třebová: 121.077 © Jiří Řechka

V sobotu 28. července byl v cestovním plánu Litvínov přes stanice Oldřichov u Duchcova, Lom a Louka u Litvínova. Takto to uvádím proto, že do Litvínova je možné cestovat i přes Most. Tato cesta zaváněla menším neúspěchem, možná totálním. Vše mělo začít v Bílině, kam jsem bez problému přijel a vystoupil. Odtud měla moje cesta pokračovat osobním vlakem do Oldřichova u Duchcova a odtud po přestupu na další osobák již do Litvínova. V Bílině jsem měl štěstí na opět v mém archivu chybějící lokomotivu dopravce SD – Kolejová doprava řady 744. Během čekání na vlak jsem se dal do rozhovoru se opodál fotografujícím šotoušem, který mi ukázal pár záběrů lokomotiv, mimo jiné esa ČDC s reklamním polepem, který jsem ještě neviděl. Stála tam Regionova a já měl zato, že to je můj osobák do Oldřichova.

A tak se stalo, že ten pak odjel beze mne. Po chvíli čekání jsem od strojvedoucího motoráku zjistil, že jede úplně jinam. A začal jsem řešit, co s tím. Situaci zachránila informace pokladní, že za chvilku přijede rychlík do Teplic. Tam jsem stihl osobní vlak do Litvínova, jímž jsem měl jet z Oldřichova. Tím bylo vše zachráněno a já jsem se ocitl v Litvínově. Po krátké fotografické dokumentaci mne čekala zpáteční cesta do Teplic. Během ní jsem se rozhodl, že si ještě zajedu do Děčína. V Teplicích jsem si udělal nějaké záběry výpravní budovy z ulice a hlavně pár snímků interiéru. Z Teplic jsem odjel osobním vlakem do Děčína hl.nádraží a ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Pak mne již čekala zpáteční cesta do Prahy rychlíkem, který o víkendech tvoří CityElefant. Tím končí moje předposlední reportáž z letních cest.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský