S „Jízdenkou na léto“ po rozpálených kolejích roku 2018 (4)

2.9.2018 8:00 Jiří Řechka

V neděli 29. července jsem měl v plánu navštívit stanici Horní Slavkov-Kounice. Tedy trať z Krásného Jezu do Horního Slavkova. Po prostudování jízdního řádu jsem jako nejvhodnější zvolil cestu vlakem ČD do Mariánských Lázní a odtud spojem společností GWTR do Krásného Jezu.

A z Krásného Jezu do cílové stanice a zpět vlakem ČD. Že je to poněkud komplikované, to je zřejmé.. Přímé spojení z Karlových Varů přes Karlovy Vary dolní nádraží vlakem ČD existuje, ale jen po ránu a pro mne je tudíž časově nedostupné. Navíc v té době, jak mně bylo řečeno na pokladně ČD, i tam jsou nějaké výluky. Přímé spojení má také být z Rakovníka, myslím, že bych měl problém v časové návaznosti, ale nestudoval jsem to podrobně. A spoje z Krásného Jezu do Horního Slavkova-Kounic jsou objednány jen na sobotu a nedělí od dubna do září. Prostě to bylo poněkud komplikované, a tak jsem zvolil řešení, jaké jsem zvolil. Do Mariánských Lázní jsem přijel na čas, abych tam přestoupil na vlak společnosti GWTR, která zabezpečuje dopravu do Karlových Varů dolního nádraží.

29.7.2018 - Krásný Jez: 654.048 a VT.47 © Jiří Řechka

Po příjezdu do Krásného Jezu jsem přestoupil na vlak ČD, který tvořil vůz řady 810. Měl jsem čas na opět povinnou fotografickou dokumentaci, než se vlak vydal na jízdu do cílové stanice. Po odjezdu vlak neustále stoupá na své cestě do Horního Slavkova-Kounic. Po příjezdu mně zůstávala hodina do opětovného odjezdu, a tak jsem se vydal na částečnou prohlídku města. Kousek od konečné mne upoutal již nefunkční přejezd na této trati, která v nedávné době vedla do Lokte a dál do Nového Sedla u Lokte. A po pár krocích jsem minul kostel sv.Jiří. Pokračování do města je pěkně z kopečka. Tak jsem se prošel a poté jsem se vydal na zpáteční cestu na zastávku. U kostela na orientační tabuli s významnými objekty města, jsem si všiml vyznačeného nádraží.

29.7.2018 - Horní Slavkov-Kounice: kostel sv. Jiří © Jiří Řechka

Škoda, že jsem to zaregistroval až při zpáteční cestě, na vrácení mi již nezbýval čas, a tak nevím, jak nádraží po letech mimo provoz vypadá, ale víme, jak to v takových případech dopadá, nedělám si iluze. Následoval odjezd přes Krásný Jez zpět do Mariánských Lázní, kde jsem zastihl odstavenou diagnostickou soupravu SŽDC. Z Mariánských Lázní jsem přes Plzeň dojel do Prahy. Na návrat domů bylo ještě trochu brzy, a tak mne napadlo zajet se podívat do Hostivic, jestli tam není odstavená nějaká lokomotiva SD - Kolejové dopravy.Před odjezdem jsem zastihl na hlavním nádraží druhý prototyp orchestrionu, M 152.0002, který jezdil do Velkých Popovic na vlečku do pivovaru. V Hostivicích na mne nic nečekalo, a tak jsem po příjezdu rychlíku odjel zpět do centra Prahy a domů.

29.7.2018 - Praha hl.n.: M 152.0002 jako expres do Velkých Popovic © Jiří Řechka

V pondělí 30. července jsem opět zavítal do téměř stejného místa, jen z druhého konce. Na programu byla cesta do Lokte předměstí. Být to v sobotu či neděli a být trať průjezdná z Horního Slavkova, ušetřil bych jeden den. Je škoda, že bylo před lety rozhodnuto přerušit tuto trať a zastavit provoz. V Lokti se nachází hrad, Horní Slavkov má také co nabídnout a po napojení na trať do Mariánských Lázní je na cestě Bečov nad Teplou a jeho poklady. Tak tedy moje cesta vedla z Prahy do Chebu, kde se již usilovně pracuje na rekonstrukci prvního nástupiště a odkud jsem odjel do Nového Sedla u Lokte. Tam jsem počkal na vlak do zmíněné cílové stanice Loket předměstí. Dominantou je hrad v Lokti, který je vidět mezi Loktem a Loktem předměstím.

30.7.2018 - Loket předměstí: hrad Loket © Jiří Řechka

Tam mne upoutala původní výpravní budova, která je v soukromém držení a, jak je vidět, je o ni dobře postaráno. Zpáteční cestu jsem měl naplánovanou opět do Chebu, přes Karlovy Vary se mně nechtělo, navíc na trati byla výluka, i když by mi to teoreticky do Prahy tak vyšlo nejrychleji. Z Chebu jsem chtěl jet Západním expresem, ale člověk plánuje a jízdní řád mění. Když jsem čekal v Novém Sedle na vlak do Chebu, přijel dříve spěšný vlak, který, jak jsem ke svému překvapení zjistil, jede přímo do Plzně. Takže opět změna na trase a já jel přímo do Plzně. Jen mně bylo divné, že je spoj označen jako Sp a přesto stál v každé zastávce a stanici. Po příjezdu do Plzně jsem počkal na další Západní expres jedoucí z Mnichova, a odjel jsem domů do Prahy, v příznivém dojezdovém čase.

30.7.2018 - Nové Sedlo u Lokte: 844.012, Sp 1989 © Jiří Řechka

V úterý 31. července byla na programu Radnice, železniční stanice, kam jsem se již jednou pokoušel dostat. Tentokráte bylo vše v pořádku a já jsem svůj plán doplnil. Netušil jsem, že tato trať nevede přímo. Ve stanici Stupno vlak dělá úvrať, aby mohl dál pokračovat do Radnice. Ve Stupně jsem byl překvapen pracovním vlakem TSS, dělníci prováděli výměnu pražců pod výhybkou a kusou kolejí. Času v Radnici na obratu není mnoho a po zhotovení několika snímků jsem nastoupil do vlaku a po několika minutách jsem odjel přes Chrást u Plzně přímo do Plzně. Tam jsem měl v plánu se déle zdržet, nikoliv však nádražím ale ve městě, coby vzpomínku na moje několikaleté zdejší bydlení s rodinou. Koneckonců v roce 1955 jsem začal na základní škole na tehdejší Stalinově třídě, dnešní Americké, školní docházku.

31.7.2018 - Plzeň: trolejbus Škoda 27 Tr © Jiří Řechka

Podíval jsem se na náměstí Republiky, prošel jsem se okolo divadla a školy a poté jsem učinil rozhodnutí, že v tom vedru se v Plzni nebudu zdržovat a odjedu domů. Tak jsem také učinil a v deset hodin dopoledne jsem odjížděl do Prahy. Po cestě jsem přeci jen upravil svůj pozměněný záměr. Uvědomil jsem si totiž, že v Poříčanech probíhá velká přestavba nástupišť. Po příjezdu na hlavní nádraží jsem z Masarykova nádraží odjel do Poříčan, kde jsem měl hodinu na fotodokumentaci stavebních prací. Čtvrté a třetí nástupiště je již na povrchu hotové, pracuje se v podchodech a na druhém a prvním nástupiště. Po hodině následoval odjezd domů, sprcha a příprava na středeční poslední výjezd do mého rodného Trutnova, jak již víte z reportáže Zbyňkovy.

1.8.2018 - Hradec Králové hl.n.: kamarád Zbyněk © Jiří Řechka

Ve středu 1. srpna jsem měl poslední den na využití Jízdenky na léto. Již předem jsem byl domluven se Zbyňkem, že mu dovezu nějaké tiskoviny a poté budu pokračovat dál do Trutnova. Tak se i stalo, Zbyněk mne čekal, ale začátek setkání nedopadl přesně podle jeho představ. Po hodině jsem opustil jeho sídelní město a pokračoval jsem do Trutnova - i s NAD, v úseku Smiřice – Česká Skalice. V Trutnově jsem navštívil rodinu, kde jsem na svoje velké překvapení, dostal fotografickou vzpomínku, na pradědu z roku 1915 a dědu z roku 1922, vše vojenské fotografie, velmi zachovalé. Netušil jsem, že děda byl na vojně u letectva. Po návratu na nádraží a do jeho okolí jsem zhotovil posledních pár fotografií na tomto svém čtrnáctidenním poznávání pro mne doposud neznámých míst.

Následoval návrat do Prahy a ukončení cesty. Co napsat na závěr? Po celé toto letošní poznávací cestování mne provázelo velké teplo, ostatně trápící nás všechny a kdekoliv na našem územím které se zřejmě „odstěhovalo“ kamsi do subtropů. Díky tomuto cestování, i dalšímu, které časově následovalo a zavedlo mne pro změnu do Popradu a jeho okolí, ubyly na mé mapě železniční sítě bývalého Československa další neprojeté tratě. Příští rok, když to vše dobře půjde, budu mít obě republiky projeté, co se týče tratí, na nichž je provozována pravidelná osobní doprava. A budu to chtít doplnit také o nostalgicky či víkendově využívané tratě, takže nudit se určitě nebudu A totéž přeji i vám všem, stejně jako příjemné cestování vlakem po našich tratích.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský