Na kole do železničního muzea, k němuž koleje nevedou

S panem Kapitolou se znám hlavně služebně, kdy v rámci své profese kontroloval i můj výkon služby. V té době jsem netušil, že je také sběratelem železničních artefaktů. Před několika lety jsem pro připravovanou výstavu o železnici v Poličce sháněl exponáty a kolegové mi poradili, abych se obrátil právě na něj a já jej tedy poznal i jako nadšeného sběratele železničních předmětů. Na připravovanou výstavu jsem si z jeho sbírky zapůjčil nějaké exponáty. Další naše setkání bylo v rámci předpremiérového promítání filmu o místní dráze Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče, kdy jsem mu slíbil, že navštívím jeho muzeum v Radimi. Tímto cyklovýletem jsem tak slib splnil.

Vlastník muzea Eduard Kapitola © Pavel Stejskal

Náš výlet začal po vystoupení z osobního vlaku ve stanici Uhersko. Pofukoval docela chladný vítr a jak říká nepsaný zákon cyklistiky: „vždy fouká proti cyklistovi“. Cesta do Radimi vedla po klidných okresních silnicích směrem k městečku Luže, kam jsme také měli naplánovanou cestu. V Radimi jsme již byli očekáváni panem Kapitolou. Ten nás uvítal a pod pergolou na rozlehlém dvoře někdejší hospodářské usedlosti jsme byli pohoštěni kávou. Než jsme ji vypili, popovídali jsme si, jak jinak, než o železnici, jak minulé, tak té současné. A dověděli jsme se, že pan Kapitola není sběratelem jen železničních artefaktů, ale i dalších historických věcí, nesouvisejících se železnicí a jejím provozem.

Jeden z neželezničních exponátů, historická pračka © Pavel Stejskal

Opodál jsme viděli historickou pračku na prádlo se ždímačkou, staré rádio, různé izolátory nebo vypínače, které používali naši předci a ze kterých by dnešní elektrikáři dostali infarkt. Po kávě jsme byli uvedeni do soukromého železničního muzea. Jeho tvůrce za svůj život a práci na železnici, kde začínal od píky až po zmíněného dopravního kontrolora, nasbíral celou řadu velice zajímavých předmětů ze železničního provozu. Ve třech místnostech někdejší hospodářské části usedlosti tak lze spatřit několik zabezpečovacích zařízení či jejich částí, dá se nahlédnout do zákulisí pokladny, do dopravní kanceláře a seznámit se s mnoha zajímavými a kuriózními dokumenty.

Část expozice muzea © Pavel Stejskal

Pan Kapitola má ve svých sbírkách poměrně slušnou kolekci různých typů kompostérů, telefonů, lamp, předpisů, velké množství velice zajímavých listinných materiálů z historie železnic. Nechybí ani telegrafní přístroj s příslušnými směrnicemi a předpisy. O všech svých exponátech umí pan Kapitola poutavě vyprávět a v jeho archivu jsou také neuskutečněné projekty železničních tratí v oblasti Chrudimska. Mezi nimi je také plán železnice přes Radim do nedaleké Luže, s propočty využití a efektivity provozu. Pochází z přelomu 19. a 20.století, kdy světlo světa spatřilo mnoho podobných záměrů dodnes nerealizovaných tratí. Jejich uskutečnění zmařila 1. světová válka.

E. Kapitola ukazuje jeden z mnoha dokumentů © Pavel Stejskal

Prohlídka muzea nám trvala více jak dvě hodiny a stále bylo o čem hovořit. Vedle předmětů ze železnice lze v největší z místností, bývalé stáje pro koně a krávy najít slušnou sbírku starších rádií, televizorů, nebo různých pomocníků v kuchyních našich babiček. Po zhlédnutí soukromého muzea pana Kapitoly jsme na kolech pokračovali do Luže. Tam jsme si prohlédli výstavný kostel Panny Marie pomocné a zajeli se podívat i na nedalekou zříceninu hradu Košumberk, ze kterého je výhled do okolního kraje. Z Košumberka jsme pokračovali do Vysokého Mýta a poté již vlakem do České Třebové. Počasí nám nakonec vyšlo, až v Chocni začalo pršet.

Cyklistika končí na zastávce Vysoké Mýto město © Pavel Stejskal

Odkazy:

1. Soukromé muzeum dráhy – webová stránka muzea Eduarda Kapitoly
2. V bývalé Jednotě postavil železniční muzeum - Železničář  - článek o muzeu v časopise ČD
3. Radim (Luže) – Wikipedie
4. Luže – Wikipedie
5. Košumberk – Wikipedie

Úvodní snímek: Stůl dopravní kanceláře s panelem ze stanice Chrudim © Pavel Stejskal

Upravil a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský