Dva dny čekání na mimořádnost

Jedna z možností byla, že dojde před hranicemi k výměně a eso pojede zpět na další soupravě RegioJetu (RJ) do Prahy. Následná informace hovořila o tom, že návrat by mohl být do Prahy okolo 16. hodiny. Tak jsem se rozhodl, že pojedu na „lov“ do Klánovic. Na místo jsem přijel zhruba dvě hodiny před plánovaným průjezdem kýženého vlaku. Upřímně řečeno, nebylo to šťastně vybrané místo. Obloha byla zatažená, občas došlo k protrhání mraků a párkrát vysvitlo slunce. Prostě světla nebylo tolik, kolik bych si přál. Během toho čekání jsem zaznamenal různorodý provoz na koridoru, na mobilu jsem sledoval, kde se nachází onen vlak RJ, kde mohlo být eso ČD Carga. Když nastal čas průjezdu, nebyl jsem potěšen. Na vlaku jel Vectron RJ.

Vlak RJ 1012 z Košic do Prahy přiváží obvyklý „Vectron“ © Jiří Řechka

Tím skončilo moje fotografování a čekání na onu mimořádnost. Byl jsem rád, že vlak jel na čas a já tak jsem mohl odjet domů, světla kvapem ubývalo a nemělo smysl dál zůstávat na místě. Při příchodu na nástupiště klánovické stanice jsem byl překvapen, že se ve výpravní budově, která je po rekonstrukci, nachází prodejna občerstvení. Za několik okamžiků přijel osobní vlak a já jsem se vrátil do vyhřátého domova. Bylo to moje druhé letošní fotografování železničního provozu. Byl jsem spokojen přesto, že jsem se nedočkal esa ČD Cargo na nezvyklém výkonu. Netušil jsem, že není všem překvapením konec. Druhý den, v sobotu 19. ledna ráno mi přišla na mobil zpráva, že to eso si cestu na vlaku RJ 1003 do Košic zopakuje.

U Klánovic jsem zachytil i dalšího soukromníka jezdícího na Slovensko, ale do Nitry
(AEx 1063) © Jiří Řechka

Od pátečního večera jsem věděl, že eso jelo až do Košic a vracelo se zpět do Prahy s časným ranním příjezdem na hlavní nádraží. Čas příjezdu nebyl ale vhodný na fotografování. Když jsem dostal výše zmíněnou informaci o opakování mimořádnosti, zbývalo do odjezdu vlaku něco málo přes šedesát minut. Probral jsem se velmi rychle, následovalo rychlé oblečení a přesun na zastávku autobusu, kterou mám za rohem baráku. Měl jsem štěstí, autobus přijel během několika málo minut a tak se zdálo, že se mi záměr podaří a budu moci zhotovit nějaké snímky této vlakové kombinace. Na hlavní nádraží jsem přijel 15 minut před odjezdem, nezbylo tedy než vyčkat, na které nástupiště bude vlak přistaven. Když se informace objevila, přesunul jsem se na čtvrté nástupiště

Stroje dvou národních dopravců v čele EN 442 „Slovakia“ jako drobný bonus čekání
 na „hlaváku“ © Jiří Řechka

Rozhodl jsem se, že vlak si vyfotografuji při příjezdu k nástupišti a poté ještě před odjezdem. Během čekání na přistavení soupravy jsem dostal informaci, že zhruba půl hodiny po odjezdu bude holešovickým nádražím projíždět Vectron ZSSK s nákladem, není to tak dlouho, kdy na trase z Děčína na Slovensko tady projížděl. A aby toho nebylo málo, zaslechl jsem také, že vlak RJ bude mít asi deset minut zpoždění. Začalo se mi to komplikovat, a tak jsem se loučil s možností mít ještě toho Vectrona. Vlak RJ byl přistaven až v době, kdy měl již odjíždět, zhotovil jsem v poklusu fotografie a mazal na metro. Měl jsem ale smůlu, metro zrovna přijelo, ale cestující šli proti mně a ještě přede mnou slečna, která si nesla kafe v kelímku a po schodech scházela velmi pomalu. A než jsem se tím vším protlačil, metro odjelo.

Nakonec jsem se do Holešovic dostal včas … © Jiří Řechka

Dal jsem tedy poněkud nahlas najevo svojí nelibost. Další spoj jel až za sedm minut a já se loučil s vidinou zachyceného Vectrona. Když další vlak metra přijel, zbývalo do průjezdu Vectrona necelých deset minut. Po příjezdu na nádraží Holešovice, následoval další poklus na nástupiště, odhadoval jsem, kudy bude vlak, pokud již neprojel, projíždět. Vybral jsem si druhé nástupiště a šel jsem na jeho konec, když jsem v dálce zahlédl světla lokomotivy. Rychle jsem připravil fotoaparát a čekal jsem. Po pár vteřinách mě bylo jasné, že ten vlak právě přijíždí. Po jeho průjezdu jsem odjel domů podívat se na počítači, jak dopadly fotografie. A výsledek toho čekání a honiček dvou dní vám předkládám. Já jsem s výsledkem spokojený, snad budete i vy.

Úvodní snímek: Státní nákladní mašina se soukromou osobní soupravou © Jiří Řechka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský