Úzkokolejně na Semmeringu - Höllentalbahn

Historie

Počátky dráhy spadají do válečného roku 1916, kdy firma Schoeller & Co. z Hirschwangu potřebovala kapacitní napojení k 5 km vzdálenému nádraží v Payerbachu. Jelikož podnik, dodávající dřevo, patřil k armádním dodavatelům, vyvlastnění pozemků bylo značně usnadněno a zpočátku se uvažovalo o výstavbě normálněrozchodné dráhy. Jako provizorium vznikla úzkokolejná průmyslová dráha, která měla sloužit jak nákladní přepravě, tak při stavbě normálněrozchodné železnice.

Se stavbou se započalo roku 1917, kolejový materiál a vozidla o rozchodu 760 mm pocházely z dobudovaného tunelu Karavanky na rakousko-slovinské hranici. Vzhledem k těžkostem při výstavbě tunelu byly použity elektrické lokomotivy, které se tak dostaly do Hirschwangu. Provoz byl zahájen již 7. února 1918. Parametry dráhy byly velmi provizorní – stoupání činilo 50 promile, poloměry oblouků 40 m, trolejový drát ze železa byl natažen ve výšce ca 3 metry a dodával napětí 500 V ss.

Tři dodané lokomotivy vyrobila roku 1903 firma Siemens-Schuckert z Vídně (elektrická část) a Brand-Lhuillier z Brna (mechanická část). Vzhled lokomotiv se několikrát měnil, kabina strojvedoucího prošla obměnou celkem třikrát. Taktéž sběrač proudu prošel obměnami, od tyčových přes lyrové až po pantograf.

Payerbach-Reichenau, lokomotiva E3 dráhy do Hirschwangu, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Zánik monarchie znamenal zastavení výstavby normálněrozchodné tratě a na čas utichla i provizorní úzkokolejka. Roku 1920 byla stávající pila prodána podniku Neusiedler AG für Papierfabrikation, a vznikla tak dodnes existující papírna. Záhy se ukázalo, že výstavba normálněrozchodné trati by byla značně nerentabilní, a proto bylo rozhodnuto stávající úzkokolejku upravit a provozovat na ní jak nákladní, tak osobní dopravu. Pronajatá vozidla byla zakoupena a roku 1922 došlo k udělení koncese společnosti „Lokalbahn Payerbach – Hirschwang AG“. Stoupání nově činilo nejvíce 25 promile, nejmenší poloměr oblouků 60 m, před Payerbachem byla dráha zcela nově trasována.

V Reichenau byla postavena trafostanice, upravující elektrickou energii z vodní elektrárny na 500 V ss. Postaveno bylo šest nádražních budov, resp. zastávek, a dvě skladiště. Trolejové vedení dostala dráha zcela nové, měděný drát byl umístěn ve výšce ca 5,8 – 6 m na dřevěných sloupech.

Zast. Reichenau s trafostanicí, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Pravidelná doprava byla zahájena 1. září 1926. Osobním vlakům sloužily dva elektrické vozy s přívěsnými dodané vagonkou v Grazu. Velký význam měla roku 1926 zprovozněná první rakouská visutá lanová dráha na horu Rax, ke které Höllentalbahn zajížděla. Kvůli lanovce ostatně došlo k prodloužení úzkokolejky o 844 m. Její celková délka tak dosáhla 6,067 km. Změn doznalo i nádraží Payerbach-Reichenaou, koleje místní dráhy byly prodlouženy, zřízeno kryté nástupiště a podchod k hlavní budově. Počet vlaků narostl až na 16 párů, přičemž soupravy jezdily až třívozové.

Hromadné rušení místních tratí v 60. letech se nevyhnulo ani Höllentalbahn. Nedostatečná údržba a potřeba značných investic vedla k tomu, že byla roku 1963 zastavena osobní doprava, cestující převzaly autobusy. Jelikož jejich jízdné bylo podstatně dražší než u úzkokolejky a kapacitou nepostačovaly, frekvence cestujících významně klesla. Nákladní doprava fungovala nadále až do roku 1982. Koncový úsek z Hirschwangu k lanovce na horu Rax byl zrušen a snesen. Dnes tak dráha dosahuje délky 4,8 km na nově zřízené konečné v Hirschwangu.

Hirschwang, motorový vůz č. 1, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Osud dráhy však nebyl řadě lidí lhostejný, proto rostla snaha o obnovení provozu, tentokráte již pouze muzejního. Roku 1977 vzniklo Sdružení Rakouské společnosti místních drah (Verein Österreichische Gesellschaft für Lokalbahnen - ÖGLB) a první sezóna proběhla roku 1979. 40 let muzeálního provozu nebylo právě jednoduchých. Nejezdilo se po celou dobu a např. v letech 1993 -1999 vlaky končily již ve stanici Reichenau. Vystřídala se tu taktéž celá řada vozidel včetně parních lokomotiv, které měly dráhu učinit více atraktivní pro potenciální zákazníky.

Popis tratě

Dráha začíná na nádraží v Payerbach-Reichenau. Původní nástupiště bylo naproti nádražní budově a nedaleko se nacházely koleje pro překládku zboží z nákladních vagonů. Dnes je počátek posunut až k bývalé zastávce Payerbach-Ort, nyní označované jako Payerbach Lokalbahn. Dráha začne stoupat sklonem 25 promile a vlevo se naskýtají krásné výhledy na obloukový viadukt Semmeringbahn. Po necelém kilometru je dosažen vrcholový bod dráhy (516 m. n. m).  U zastávky Kurhaus se koleje otočí v oblouku o 270 stupňů, aby trať ztratila výšku.  Původní průmyslová dráha tu měla dvě úvratě.

U zast. Kurhaus se trať otočí o 270 stupňů, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Mostem Kurhausbrücke dráha překonává první vídeňský vodovod a turistickou stezku. Záhy je dosaženo tříkolejné nádraží Reichenau. Pozornost upoutá zejména budova trafostanice. Dále trať mírně stoupá podél řeky Schwarza, nejprve v zástavbě, pak mezi řekou a lesem. V km 4,3 následuje zastávka Haaberg, za ní konečná Hirschwang. Koleje pokračují ještě 200 metrů dále k bývalému nádraží, úsek se však nachází ve velmi špatném stavu a není pojížděn. Původně se tu nacházelo nádraží se čtyřmi kolejemi, nákladní odbočky vedly do papírny, pily, kamenictví a továrny na akumulátory. Osobní vlaky pokračovaly dále podél továrních hal, kde fungovala zastávka Fabrik, a končily v jednokolejné stanici Windbrücke-Raxbahn. K obracení souprav se muselo zajíždět na 100 metrů vzdálenou výhybnu. Dnešní koncová stanice Hirschwang se nachází nedaleko rozsáhlého depa, které slouží zároveň jako muzeum.

Hirschwang, elektrická lokomotiva E1 z r. 1903, vyrobená ve spolupráci Brand-Lhuillier (Brno) a Siemens Schuckert, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Vozidla

Nejvýznamnějšími na dráze jsou její vozidla, zejména elektrické lokomotivy, označené jako E1 až E3 z roku 1903 (viz výše). Stroj E1 je stále v provozu, E2 je momentálně odstaven a opravován, a E3 slouží jako pomník na nádraží v Payerbach-Reichenau. Roku 1927 se na dráhu dostala další elektrická lokomotiva, číslo E4, produkt firmy AEG. Sloužila na posunu v papírně v Hirschwangu a roku 1960 prošla přestavbou, kdy se její vzhled značně připodobnil předchozím třem lokomotivám. Kvůli špatnému stavu byla skříň demontována a stroj tak není provozní.

Osobní dopravu zahajovaly v roce 1926 dodané dva motorové vozy č. 1 a 2 a čtyři přípojné vozy č. 11 až 14 z vagonky v Grazu. Vozy byly nezvykle velkoryse dimenzovány a zajišťovaly osobní dopravu až do jejího konce, poté byly prodány na Zillertalbahn. Osobní vozy se v roce 1986 opět vrátily na Höllentalbahn. Využitím vozů č. 13 a 14 vznikl motorový vůz, s původními podvozky z motorového vozu. Originální motorové vozy byly totiž přestavěny na nákladní. Přestavěný vůz dnes nese číslo 1 a ve vzorně zrenovovaném interiéru nabízí 56 míst k sezení.

Hirschwang, přívěsný vůz č. 11 z r. 1926 od Grazer Waggonfabrik, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Vůz č. 21 byl původně vyroben vagonkou Ringhoffer v Praze roku 1909 pro normální rozchod. Přestavbou a díky podvozkům z přípojných vozů č. 13 a 14 byl uzpůsoben pro úzkokolejku. Původní vůz č. 11 je provozní a č. 12 se zachoval ve velmi špatném stavu, odstavený v Hirschwangu. Osobní vozy doplňuje vagon převzatý z Mariazellerbahn včetně původního laku.

Dráha také vlastní dvě motorové lokomotivy. První, číslo V2, je typu HF 130 C, vyrobená roku 1943 a na Höllentalbahn pořízena v 70. letech. Po ukončení nákladní dopravy byla sice odprodána, ale roku 1997 se opět vrátila. Druhý stroj čísla V10,vyrobený roku 1959, se na dráhu dostal roku 1986.

Ve zdejším depu také najdete různá další originální vozidla, jako dvě drezíny. X2 z roku 1925 patřila původně ÖBB a dráha jí získala roku 1977. Drezína X3 „Johann“ z roku 1949 je původem ze Švýcarska a do Hirschwangu se dostala roku 1987. Ve sbírce nechybí ani četné nákladní a speciální vozy, jako např. trolejová věž z roku 1900 či otevřený nákladní vůz z téhož roku.

Hirschwang, drezína X3 Johann z r. 1949 vyrobená firmou Aspern, Zürich, 27.10.2019 © Jiří Mazal

Současný provoz

V roce 2020 bude provoz probíhat v době od 28. června do 26. října, a to v neděli a státní svátky čtyřmi páry vlaků. Část spojů je vedena jako tzv. Erlebniszug (zážitkový vlak), kdy probíhají exkurze v depu v Hirschwangu nebo v trafostanici v Reichenau. Pravidelně je nasazován motorový vůz č. 1, pouze ve vyhlášených dnech jezdí elektrická nebo motorová lokomotiva.

Odkazy:

• Stránky Höllentalbahn: https://www.lokalbahnen.at/hoellentalbahn/
• Wikipedie: https://de.wikipedia.org/wiki/H%C3%B6llentalbahn_(Nieder%C3%B6sterreich)

Úvodní snímek: Payerbach, motorový vůz č. 1 z r. 1926, 27.10.2019 © Jiří Mazal