Balkán 2019 – 1. díl

Tomáš vymyslel a s daným sdružením vyjednal a domluvil jak a kde se s nimi spojit a kdy se od nich odtrhnout. Českou oblast jsme reprezentovali my tři - Tomáš, Michal a Pavel. Pro větší přesuny jsme použili vícedenní jízdenku Interrail. Pro cenově levnější - výhodnější místní přesuny jsme použili místní jízdné. Pouze pro naše ubytování jsme použili známý rezervační on-line systém (nebudu dál uvádět).

5.10.2019 - Slovinsko, Ljubljana,713-123 © Michal FICHNA

1.den (4.10.2019-pátek)

Rozhodnutí, kdy vyjet bylo dáno tím, že vlak do Beogradu z Ljubljany jel naposled v sobotu 5.10.2019 a pak až za další dva dny (8.10.) což by už bylo pozdě (aspoň tak to prezentoval Hafas).

Takže v pátek 4.10.2019 jsme vyrazili Moravií do Vídně. Zde po dokoupení pití jsme pokračovali do Villachu Hbf.. Pavel řekl, že dorazí do Ljubljany v sobotu ráno (rovněž vlakem). My dva jsme mezitím ve Villachu provedli prohlídku centra a zašli jsme si na pozdní oběd. Při obědu začal Tomášův mobil vypovídat službu, tak nešlo nic jiného udělat, než jeho simku dát do mého mobilu. Mám naštěstí mobil na dvě simky. A Tomášův mobil byl jediný styčný jak pro ubytování, tak i pro komunikaci s Němci. Takže to bylo nutné. Po příchodu na nádraží jsme zjistili, že vlak z Mnichova do Ljubljany má zpoždění. Toto zpoždění dál narůstalo až na cca 55minut. Během jízdy do Ljubljany nám přišel kód na ubytování (na klíče), takže bylo jisté, že hostel je bez recepce, což někdy při objednávání hostelů není vždy úplně jasné. Po příjezdu do Ljubljany jsme se šli ubytovat. Tomáš si ještě zašel na obhlídku města za tmy a projížďku lanovkou na hrad, a pak jsme šli spát.

5.10.2019 - Slovinsko, Ljubljana,342-005 © Michal FICHNA

2.den (5.10.2019-sobota)

Ráno po snídani jsme vyrazili na nádraží. Provedli jsme focení zdejších odstavených lokomotiv a přijíždějících vlaků. Dali jsme si kafe a pečivo a a našli jsme zde i Pavla, který dojel nočními rychlíky přes Salzburg. Na nádraží jsme zjistili, proč Hafas nenabízí přímý spoj do Beogradu, ačkoli vlak jede jako přímý z Německa. Všechny vozy totiž jedou jen do Chorvatska, a vůz, co jede do Beogradu, začíná zde v Ljubljani. Po nalodění jsme se kochali krajinou za okny. Tomáš opět neselhal a přes internet zjistil, která sedadla jsou u okna a ve čtyřce. Tak předem zakoupil místenky na tyto sedadla. Místenky byly nutné – vlak byl dost plný a navíc jsme seděli spolu (bylo tedy vidět, že kdyby byla nabídka větší než 1 vlak denně, zřejmě by i zájem byl). V Záhřebu přistoupili do vozu stejně oděná děvčata, která byla trochu hlučnější. Pak jsme zjistili proč. Jeli spolu s nevěstou na poslední svobodnou rozlučku do Beogradu. Do Beogradu jsme přijeli večer na nádraží Beograd-Centar (kolem 17h) Je to nové -ne úplně dokončené nové nádraží ve městě. To staré původní ve městě navazující na MHD už stačili zrušit. Mají ještě jedno starší nádraží, odkud jezdí polovina dálkové dopravy a to Beograd-Topčider. Topčider jsme navštívili až následující den. Jelikož taxi do centra byl trochu dražší, tak jsme šli do centra cca 2 km pěšky. Zde jsme se ubytovali v předem zamluveném hotelu. Tomáš s Pavlem si šli ještě něco koupit k pití (pivo) a jídlu a pak jsme šli spát.

6.10.2019 - Srbsko, Beograd,Banjica,1509 © Michal FICHNA

3.den  (6.10.2019-neděle)

Ráno jsme si v hotelu nechali věci, a šli jsme projíždět tramvaje. Tomáš na netu zjistil, že je zde k dispozici celodenní jízdenka tak jsme ji chtěli koupit. Úspěšní jsme byli až u třetího stánku, všude jinde měli pouze jízdenky jednorázové a automat jsme nikde neviděli. Naštěstí jsme byli v tom skutečném centru, tak tady bylo stánků více – i když byla neděle. Místní měnu měl pro nás tři koupenou a předem zamluvenou ve směnárně na náměstí v Ostravě Tomáš. Pavel si vybral místní měnu v bankomatu. S bankomaty tedy nebyl problém a směnáren na EURO tu bylo dost. Směnu za CZK jsme nenašli.

Vyrazili jsme první tramvají co přijela pod nos a jeli na konečnou do Banjice. Jeli jsme KT4YU-ou, ještě původní z ČKD. Stáří a údržba na ní bylo znát. Další KT4 jsme jeli na konečnou do Ustaničky. Zde byl i jízdní řád(ten ale stejně neplatil). Na informacích v některých zastávkách byl i plán sítě. Při ale bližším pohledu jsme zjistili, že tam jsou jen linky jedoucí přes uvedenou zastávku. Dál jsme jeli tramvají na konečnou „Blok 45“. Cestou dál jsme jeli kolem bývalého hlavního nádraží v Beogradu. Dnes je tam lokomotiva na pomníku. Udělal jsem jednu fotku z tramvaje, a jeli dál. Cestou jsme se stavili v pivovaru Hipodrom, kde proběhla ochutnávka piva (v Čechách máme lepší pivo). Pivovar byl trochu (dost) zastrčený mezi bývalými průmyslovými halami, ale nakonec jsme ho našli (mimo denní světlo nedoporučujeme). Dál cestou tramvají k nádraží Topčider jsme zjistili, že jedna tramvaj jela přes nový silničně-tramvajový most. Jak jsme posléze se skupinou Němců jeli později, tak nám řekli, že v pátek ještě po něm oni projeli. Holt měli jsme smůlu.(prý to bylo zavřeno na protest Beogradských taxikářů….) Jak jsme dorazili na nádraží Topčider, tak tam stála lokomotiva od „Tito vlaku“, tak jsme udělali rychlé foto a jeli zpět do centra na konečnou „Omladinski stadion“.

6.10.2019 - Srbsko, Beograd,Ustanička,2396 © Michal FICHNA

Pak jsme se jeli projet trolejbusem a dorazili jsme tramvají č.11 na „Kalemegdan“ na starý hrad. Hrad stojí na soutoku řek Dunaje a Sávy. Zde byla prohlídka hradu. Vstup je zdarma, ale platí se na vyhlídkovou věž, dál se platí obhlídka Dinosaurů. Vojenská technika byla možná shlédnout z mostku.  Pak už jsme utíkali na tramvaj, pak pěšky od původního nádraží k hotelu pro batohy a dál pěšky na Beograd-Centar. Když už jsme měli ještě dost hotovosti (a místní jízdné je dosti levné), tak jsme se rozhodli, že pojedeme 1.třídou do Niše. Paradoxní ukázka Balkánu bylo rétorické cvičení u pokladny, kde pokladní odmítala jízdenku do 1. třídy vydat, dokud nedostane předem zálohu (neboť nějak nevěřila, že by někdo dobrovolně platil víc než je nezbytně nutné). Jeli jsme novým Stadlerem. Vyjeli jsme kolem 17.30. Cestou jsme jeli kolem pokračování tratě tramvaje za Topčider. Jak jsme viděli, tak tramvaj to už asi nerozchodí. Místy nebyla trolej ani kolej.

Jinak v Beogradu jezdí také nové nízkopodlažní tramvaje CAF, ale také ojetiny z Basileje. Basilejské tramvaje jsme ale v neděli neviděli. Asi jezdí jen v pracovní dny. Jinak KT4 tu je ještě dost.

Cestou do Niše ještě průvodčí od místních paní upozornil, že jedou v 1.třídě. Tak si přesedli. Pak už s námi jela jen ostraha vlaku (něco jako u nás OSOŽi). Do Niše jsme přijeli na čas kolem 22h. Na hotel jsme jeli taxíkem, bylo to asi 2km. A už se nám nechtělo v noci vláčet neznámým městem. Pak ubytování a spánek. Ještě než jsme šli spát, tak jsme se mobilem dověděli od organizátora zítřejšího dne, že plánovaný zvláštní vlak s Titovou soupravou Srbské dráhy odřekly (bezprostředně před odjezdem již nachystané soupravy……).

6.10.2019 - Srbsko, Beograd,Hospodarska Mehana,2284 © Michal FICHNA

4.den (7.10.2019-pondělí)

Z hotelu jsme vyrazili na nádraží taxíkem. Na nádraží jsme vyfotili parní pomník. Zde jsme počkali na skupinu cestovatelů z DGEG, ke které jsme se přidali. Oproti původnímu plánu vlaku s Tito soupravou jsme se museli kolektivně spokojit s pravidelnými vlaky Srbských drah. Z Niše jsme jeli elektrickým Stadlerem do Lapova. Jednou jsme jeli dokonce i 99km/h, ale častěji jsme nepřekročili ani 30km/h. Divím se, že těmi vlaky vůbec někdo jezdí. Autobus je přece jenom o něco rychlejší. V Lapovu byla narychlo domluvena exkurze do depa. Kromě válečné páry 50 nebo 52 zde měli místní elektrické lokomotivy 441, 444, 461. Dále Ameriky 644, 681 a dieselové jednotky 711. Dokonce tady měly původem České lokomotivy 621-106 a 621-103 odpovídající českému typu 708. Ve stanici jsem se bavil s nějakým Srbem, který říkal, že pracoval v Pardubicích, ale že byl špatně placen, tak to tam vzdal. Když zjistil, že my tři jsme Češi a ne Němci, tak se s námi rád bavil.

7.10.2019 - Srbsko, Lapovo,444-004 © Michal FICHNA

Posléze přijel ještě el.vlak se soupravou 412. Dál jsme měli pokračovat 11:28 do Kraljeva. Nevíme proč, leč nakonec jsme vyjeli s hodinovým zpožděním i přesto, že vlak zde začínal. Ve vlaku jsme dostali zabalený oběd, na kterém jsme si celkem pochutnali (původně měl catering probíhat v historickém restauračním voze, zásoby byly proto nouzově rozdělovány průběžně a ve velmi neomezeném množství). Z dieselové jednotky 711-022 jsme v Kraljevu přestoupili do Stadlera 413.010, se kterým jsme dojeli do Požegy. Zde jsme si vyfotili na vedlejší koleji Srbského Vectrona 193.904. V Požedze je vedle nádraží budovy Úzkorozchodné muzeum. Je zde několik úzkorozchodných lokomotiv, osobní i nákladních vozů, ale také několik návěstidel. Je dobře, že se to vůbec dochovalo. Aspoň jako statické exponáty. Dál už jsme cestovali zájezdovým autobusem. V Užici jsme se stavili na bývalé úzkorozchodné nádraží dodnes existující. Je zde i dochována jako pomník parní lokomotiva vedle tohoto nádraží. Jeden ze starších účastníků si ještě pamatuje, když tady byl před léty, tak si pamatuje jak tady jezdily škodovky (viz U57 v Osoblaze…). Pak jsme pokračovali dál autobusem do Zlatiboru na nocleh. Večeře byla ve velkém. Jídla do sytosti a pití taky (kromě tvrdého). Pivo a sklenička vína bylo v ceně jen jedno, ale to nevadí.

7.10.2019 - Srbsko, Lapovo,711.022-2 © Michal FICHNA

5.den (8.10.2019-úterý)

Konečně našel náš nejočekávanější den. Dnes byla na programu Šarganská osma. Ráno jsme zájezdovým autobusem dorazili do Mokre Gory. Zde už pro nás byla nachystána souprava s Faurem L45H-098. Pro nás byl dnešní den zajímavý hlavně tím, že jsme jeli úzkorozchodkou do Višegrádu, který se nachází v Bosně a Hercegovině a leží tudíž za hranicemi. Z důvodu neschopnosti a neochoty státní správy zde nejezdí pravidelné vlaky (je potřeba předem poskytnout seznam cestujících, přestože silniční přechod je bezprostředně u kolejí, dalším problémem je způsob rekonstrukce a ne-údržba). Je to veliká škoda, protože nám všem se ta trať líbila snad víc než osmice. Takže ať nepředbíhám, vyrazili jsme našim vlakem do 8km vzdáleného autově-železničního přechodu do Bosny (Bardište). Vzhledem k tomu, že náš organizátor měl pro celníky připraven seznam účastníků i s čísly pasů, tak kontrola byla hotová rychle za cca 15 minut. Pak už jsme pokračovali do Višegrádu. Trať vede soutěskou, je zde několik tunelů a u některého z tunelů jsme udělali fotky. Postupně se soutěska rozšiřuje. Jsou zde i nějaké mosty. Trať do Višegradu byla nedávno (znovu)opravená. Některé pražce ještě „voněly“ novotou (vizuálně). Dokonce ve Višegrádu bylo na místě nynějšího kolejiště vidět pozůstatky po pruzích na asfaltu od odstavných pruhů autobusového nádraží. Zde jsme měli čas na prohlídku města. Cestou do města bylo vidět, kudy trať vedla dále.  Dokonce tunel po trati je použit jako silniční (jednosměrný). Ve Višegrádu je zajímavý most (silniční s pestrou historií). Dokonce zde plují i lodičky pro turisty.

8.10.2019 - Bosna a Hercegovina, Višegrad,L45H-098 © Michal FICHNA

Po příchodu na nádraží jsme museli počkat navíc půl hodiny, protože jaksi chyběl strojvedoucí, který si dle libosti prodloužil oběd….. Při další debatě o dalším programu vyplavalo navrch, že Šarganská osma nebude, protože prý nebylo objednáno (opět zářná ukázka „fungování“ Srbijavozu, pod který dráha spadá). Naštěstí se to podařilo (na všeobecný nátlak a počínající vzbouření) zvrátit a domluvilo se, že za víc peněz se to po příjezdu do Mokre Gory bude pokračovat dál na Šarganskou osmu. Cestou z Višegradu do Mokré Gory jsme opět uskutečnili několik fotostopů. Na hranicích do Srbska bylo trochu víc aut, tak jsme se tam zdrželi cca půl hodiny. V Mokre Gore jsme měli jen 10 minut na záchod a občerstvení.

8.10.2019 - Bosna a Hercegovina, Donji Dobrun,L45H-098 © Michal FICHNA

Jelikož ten den jsme neměli catering, který nebyl vyhlášen, tak jsme měli jen trochu jídla. Bohužel místní v Mokre Goře němeli žádné bagety nebo nějaký párek. Ani žádné tyčinky. Jen jídla na objednávku, což by mi nestačili připravit. Tak jsem byl rád, že jsem si koupil aspoň zmrzlinu. Místní by měli rádi poskytovat nějaké rychlovky - párek nebo hamburger, nebo něco podobného (turisté rádi utrácí peníze za jídlo). Ne jen vlak, ale i jídlo je součástí atrakce…..No to jsme odběhli do tématu. Takže jsme jeli do Šarganu se dvěma fotostopy. Zde opět zmrzlina a foto zázemí (lokomotivy a vozy). Cestou fotostop. Zpět v Jatare křižování s pravidelným vlakem a další fotostopy. Samozřejmě i fotostop v Golubiči, Je to uměle zbudované nádraží pro potřeby natáčení známého filmu Emira Kosturici Život je čudo (vyprávějící mj. o snahách na znovuvybudování dráhy). Na památku bylo vše ponecháno na svém místě. Ačkoli má nádraží 2 koleje, tak druhá kolej není vůbec do traťové koleje zapojena. Pak už jen jeden fotostop, návrat do Mokre Gory a odjezd autobusem zpět do Zlatiboru na nocleh. Zde opět bohatá večeře.

8.10.2019 - Srbsko, Jatape-Golubini,L45H-098 © Michal FICHNA

6.den (9.10.2019-středa)

Dnes byl další zajímavý den. Místo chybějícího zvláštního vlaku se srbskému zprostředkovateli podařilo díky notně vstřícnější Černohorské straně vyjednat i takto na poslední chvíli mimořádný vlak alespoň na straně Černé Hory, tak jsme ráno jsme jeli autobusem ze Zlatiboru kousek do Branešči. Odtud jsme pravidelným vlakem jeli do Prijepolje-Teretna, což je přechodová stanice do Černé hory. Jeli jsme Stadlerem. Odtud jsme opět zájezdovým autobusem přejeli srbsko-černohorskou hranici. A přijeli jsme do stanice Bijelo Polje. Cestou autobusem jsme nafasovali zabalené teplé jídlo. Zde končil zájezdový autobus ze Srbska, tak jsme se s nimi rozloučili. V Bijelo Poli pro nás byla nachystána souprava fotovlaku ve složení 461-039 a dvou rychlíkových jedniček. Trasa vedla přes hory, a díky znalosti organizátora (bývalého strojvedoucího) a maximální ochotě strojvedoucího Černohorských železnic se konaly četné fotostopy, jejichž atraktivita byla dobrá. Akorát jsme museli dodržovat pravidla výstupu a nástupu pouze prvními dveřmi v prvním voze. Což se nakonec ukázalo jako dobré bezpečnostní pravidlo. Fotky z fotostopů přikládám v sekci fotek. Vlak jsme měli k dispozici až do příjezdu k večeru do Podgorice. Zde nás uvítali zástupci nejvyššího vedení státních drah Černé hory a zájezdovým autobusem jsme se přemístili na hotel. Zde opět bohatá večeře.

Úvodní snímek: 8.10.2019 - Bosna a Hercegovina, Oplave-Donji Dobrun,L45H-098 © Michal FICHNA