Střídání generací u slovinských motoráků

Prvními motorovými vozy na území dnešního Slovinska byly tzv. šinobusy, které do celé Jugoslávie v licenci vagonky Uerdingen dodával známý výrobce Goša Pančevo. Na kolejích se objevily v roce 1959 a nesly řadové označení 812 (motorové vozy), resp. 816 (řídicí vozy). Již několik desetiletí je ve Slovinsku nepotkáme, pokud tedy nepočítáme zajíždění chorvatských vozů z Karlovce do slovinské pohraniční stanice Metlika, které se praktikovalo ještě v tomto miléniu. Nejdéle se šinobusy udržely v provozu v srbské Vojvodině.

Sežana: Setkání dvou jednotek řady 813.1/814.1 © Tomáš Kraus, 3.7.2011

Dále se už tehdejší Jugoslávské železnice (JŽ) orientovaly na dvoudílné motorové jednotky s vícečlenným řízením, což kontrastovalo například s vývojem u nás, kde se až do 90. let motorové vozy koncipovaly jako „lokomotivy s přepravou cestujících“, které mají být ověšovány přívěsnými vozy, a jen velmi opatrně se začalo s vozy řídicími. Zajímavé je, že ačkoliv šlo o jednu JŽ, v rámci jednotlivých oblastních správ se často šlo různou cestou, a tudíž následující tři typy motorových jednotek byly vždy dislokovány pouze ve Slovinsku, a po rozdělení Jugoslávie všechny připadly Slovinským železnicím (SŽ).

Motorové jednotky řady 711 „zeleni vlak“, „mercedes“

V roce 1970 byla dodána série 10 dvoudílných jednotek, určených pro dálkovou dopravu. Výrobcem byla firma WMD v bavorském Donauwörthu a vozidlo bylo odvozeno z motorových jednotek řady 624 (podle starého označení VT 24) pro Deutsche Bundesbahn, jejichž sériová výroba právě končila. Jednotka pojme 92 sedících cestujících a nejvyšší dovolená rychlost je 120 km/h. Oba vozy jsou motorové s hydraulickým přenosem výkonu na jeden podvozek a ukrývají motor Mercedes Benz o výkonu 265 kW, který byl po necelém desetiletí provozu vyměněn u výrobce (mezitím přejmenovaného na MBB Donauwörth) za novější typ. Tehdy také došlo k rekonstrukci interiéru, dosazení klimatizace (!), konferenčního oddílu a zázemí pro personál. Sedačky jsou otočné, sedět vždy po směru jízdy patří ke standardům prestižních spojů.

Hodoš: Motorová jednotka řady 711 dovezla IC "Ptuj" do nově vybudované stanice, zatím s jediným nástupištěm a bez trolejí, v pozadí přípoj do Zalaegerszegu © Tomáš Kraus, 16.7.2007

Motorové jednotky řady 711 mají za sebou bohatou historii, málokdy tak malá série vozidel pokryla tolik vozebních ramen. Primárně byly určeny pro expres z Lublaně do Bělehradu, ten byl však po určitých „politických neshodách“ (myšleno uvnitř JŽ) nahrazen klasickou soupravou. Do elektrizace páteřních tratí jezdily tyto motorové jednotky například z Mariboru do Koperu, ze Záhřebu do Rijeky, v létě se podívaly i do Splitu, ve službách aerolinek JAT jeden čas spojovaly Lublaň s Velikou Goricou, nedaleko letiště v Záhřebu. Pravidelně jezdily dokonce i do italských Benátek.

V novějších dobách se uplatnily na vlacích, spojujících Lublaň s regionálními centry, typické pro ně bylo rameno do Murské Soboty, po dostavbě tratě prodloužené až do pohraniční stanice Hodoš. Jednotky charakterizoval atraktivní zelený nátěr, což se hodilo marketingu SŽ, které dokonce zavedly speciální kategorii Zeleni vlak (ZV), později změněnou na klasické IC. Po roce 2000 byly některé jednotky přelakovány do světlemodrého schématu, připomínajícím slovinská Pendolina, ale některým se pak jejich zelený nátěr opět vrátil. Trať do Hodoše byla mezitím elektrifikována, a tak ačkoliv byla vozidla využívána ještě například na vlacích do chorvatské Puly a Čakovce, nebo na sezónním vlaku „Soča“ z Lublaně do Nové Gorice přes Jesenici, dodávky nových motorových jednotek mají ještě během letošního roku turnusové působení zbylých provozních kusů řady 711 SŽ ukončit. Ostatně jednotky řady 624 byly u DB staženy z pravidelného provozu v roce 2005, několik jich bylo však prodáno do Polska (označeny řadou SA110) a Rumunska.

Koper: Jednotka řady 711 v modrém nátěru odpočívá u nástupiště © Tomáš Kraus, 9.7.2011

Motorové jednotky řady 713/715 „kanarček“

Další motorové jednotky z MBB Donauwörth dorazily na slovinské koleje v letech 1983-1986, tentokrát se však na výrobě podílela i domácí firma TVT Boris Kidrič. Prvních 5 kusů bylo zhotoveno v Německu s účastí jugoslávských techniků, zbylých 22 kusů pak bylo v Mariboru sestaveno z dílů, dovezených z Německa. Jednotky pro regionální dopravu se skládají z jednoho řídicího a jednoho motorového vozu, výkon motoru je 400 kW, přenos výkonu je opět hydraulický na jeden podvozek. Nejvyšší rychlost je opět 120 km/h, vzorem byla tentokrát řada 614 Deutsche Bundesbahn.

Metlika: Kombinace nátěrů pro "business" a standardní jednotku řady 713/715 v pohraniční stanici © Tomáš Kraus, 12.7.2007

Vlaky byly původně dodány ve dvou provedeních, 5 kusů jako „business“ (poslovni vlak), pouze s 1. třídou, otočnými sedačkami a kuchyňkou. Zbylých 22 kusů bylo standardních ve 2. třídě a později byl na toto provedení upraven i zbytek flotily. Díky pestrému „polomáčenému“ nátěru se žlutými dveřmi (standardní verze měla spodek skříně červený, business verze zelený) si vlaky vysloužily přezdívku „kanarček“. Nasazeny jsou tradičně převážně na tratích, vycházejících z Lublaně, tedy směr Kamnik a směr Novo Mesto – Metlika (do rozdělení Jugoslávie pokračovaly až do Karlovce), včetně odbočky Trebnje – Sevnica. Pravidelně jsou k vidění také na bohinjské trati (Jesenice – Nova Gorica), zpravidla v turnusech, vedených také z Lublaně.

Bohinjska Bistrica: Čekající jednotka řady 713/715 © Tomáš Kraus, 14.7.2007

Motorové jednotky řady 813/814 „fiat“

S popisem třetí nosné řady slovinských motoráků se musíme vrátit do let 1973-1976, kdy bylo dodáno celkem 46 dvouvozových jednotek řady 813/814, které svým vzhledem nezapřou svůj italský původ, však je dodal závod Fiat Ferroviaria v Torinu, vycházely z italské řady Aln 668. Jednotka má výkon pouze 294 kW, což zajišťují dva naftové motory, z nichž každý přes mechanickou převodovku pohání vnitřní nápravu jednoho podvozku motorového vozu. Ten se dá provozovat i samostatně, stanoviště má na obou koncích, ale soupravy jezdí pravidelně s řídicím vozem. Nejvyšší rychlost jednotky je 100 km/h.

Imeno: Nerekonstruovaná jednotka řady 813/814 v konečné stanici u chorvatské hranice © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:SZ_series_813_at_Imeno_train_station.jpg, 31.7.2011

V roce 1988 byly z důvodu značného opotřebení skříní asi dvě třetiny těchto jednotek modernizovány v závodě TVT Boris Kidrič Maribor na řadu 813.1/814.1. Nyní jde o pevně spojené dvouvozové jednotky, u motorového vozu bylo jedno stanoviště zrušeno. Jelikož měl tento podnik právě za sebou výrobu „kanarčeků“ řady 713/715, pro modernizaci „fiatů“ dodal velmi podobné vozové skříně (a tím zmíněný italský vzhled zanikl). Protože obě řady byly navíc natírány podle shodného barevného vzoru (ať už „polomáčeného“ nebo celočerveného, vždy se žlutými dveřmi), pro běžného cestujícího jsou zvenčí hůře rozeznatelné, třebaže konstrukčně se jedná o zcela odlišné vlaky. Modernizované „fiaty“ jdou od „kanarčeků“ poznat podle pevného sloupku, který poněkud překáží uprostřed nástupních dvěří (a ty jsou jen jedny v bočnici každého vozu), a také podle menších oken.

Bohinjska Bistrica: Porovnání jednotek řady 713/715 a 813.1/814.1 na témže místě © Tomáš Kraus, 14.7.2007/3.7.2011

Tyto motorové jednotky jsou v provozu téměř na všech slovinských neelektrizovaných tratích, například Jesenice – Nova Gorica – Sežana (odbočka do Ajdovščiny již bez provozu), z Celje do Velenje, Imena a chorvatského Ðurmance, z Mariboru směrem na Ptuj a také přes Dravograd až do rakouského Bleiburgu. V minulosti jezdily také do Terstu, Puly a Záhřebu. Nemodernizovaná verze se soustřeďuje ve východní části země, 3 kusy byly prodány bosenskosrbským železnicím ŽRS, kde zajišťují osobní dopravu na trati Doboj – Tuzla (jedná se o jediné jednotky tohoto dopravce, zbytek osobní dopravy zajišťuje klasickými soupravami). Celkem 8 modernizovaných jednotek bylo před necelým desetiletím znovu modernizováno, dočkaly se i klimatizace, ovšem v souvislosti s dodávkami nových FLIRTů má být v letošním roce provoz všech slovinských „Fiatů“ ukončen.

Nova Gorica: Dvě jednotky čekají na odjezd směr Jesenice a Divača, tam jede výjimečně něco i v neděli © Tomáš Kraus, 3.7.2011

Motorové jednotky řady 610/615 Stadler FLIRT

V roce 2018, poté co se ve slovinském vozovém parku pro osobní dopravu dlouhou dobu téměř nic nedělo (elektrická Desira jsou z roku 2001 a motoráky z 80. let), objednaly SŽ u Stadler Rail celkem 26 nových jednotek. Pro hlavní vnitrostátní relace bude dodáno 10 ks třívozových dvoupodlažních stejnosměrných KISSů řady 313/318, pro vozební ramena s možným přesahem do Rakouska a Chorvatska pak 11 ks čtyřvozových třísystémových FLIRTů řady 510/515. V motorové trakci bylo objednáno 5 ks čtyřvozových dieselových FLIRTů řady 610/615. V následujícím roce byla navíc využita opce, a počet objednaných jak elektrických, tak motorových FLIRTů byl zarovnán na 21 jednotek.

Žalec: První motorový FLIRT na trati do Velenje © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:StadlerDMU%C5%BEalec.jpg, 16.7.2020

Dieselové FLIRTy jsou technicky čtyřčlánkové, ale jeden díl je vyhrazen pro pohonný modul, který v tomto případě ukrývá dva motory, každý o výkonu 520 kW. Vlaky s nejvyšší rychlostí 140 km/h mají elektrický přenos výkonu, poháněné podvozky jsou krajní, zbylé podvozky jsou Jakobsovy, nepoháněné. Stejně jako u ostatních vozidel z objednávky, v interiéru cestující naleznou oddíl 1. třídy, bezbariérovou toaletu, klimatizaci a wi-fi. Dieselové FLIRTy jsou vyráběny v polských Siedlcích a první jednotka dorazila do Slovinska na jaře 2020. Do pravidelného provozu s cestujícími zasáhly v souvislosti s druhou vlnou koronavirové pandemie (která způsobila jak zpoždění zkoušek, tak dočasné zastavení dopravy v zemi) až od změny jízdního řádu v prosinci.

Již dodané jednotky jsou v provozu v okolí Lublaně, tedy na tratích do Metliky a Kamniku. Navíc jsou spojeny s obnovením pravidelné osobní dopravy na trati Grosuplje – Kočevje (jako přímé vlaky z Lublaně), která nefungovala již od roku 1970. „Kočevska proga“ patří mezi řadu cestovatelsky zajímavých slovinských tratí, v nejvyšším bodě dosahuje nadmořské výšky 581 m n.m., což se téměř vyrovná nejvýše položené slovinské stanici Postojna. Velká obnova trati začala již v roce 2008 kvůli nákladní dopravě na její části, v celé délce 49 km byla trať rekonstruována v roce 2020. Z důvodu určitého zpoždění, způsobeném koronavirovou pandemií, svezly první vlaky své cestující do Kočevje 3. ledna 2021.

Stranje: Zkoušky FLIRTu na tratích východně od Celje © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:S%C5%BD610-009-10.jpg, 16.1.2021

Po dodání všech objednaných vozidel během roku 2021 by mělo dojít ke stažení všech motorových jednotek řad 711 a 813/814 (včetně těch modernizovaných) z pravidelného provozu. Záměrně píši o všech objednaných vozidlech, protože k vyřazení starších motorových jednotek přispějí nejen nové motorové, ale i elektrické jednotky. V současné době je řada výkonů vedena v motorové trakci pod trolejí, zejména na dlouhé trati z Pragerska do Hodoše, která byla nedávno zatrolejována, ale žádná nová vozidla pro osobní dopravu v elektrické trakci pořízena nebyla. Kromě toho jezdí motoráky například i po hlavní trati z Mariboru do Spielfeld-Straß.

Interiér slovinského FLIRTu řady 610/615 © https://commons.wikimedia.org/wiki/File:S%C5%BD_610_notranjost.jpg, 4.2.2021

Systém číselného značení železničních vozidel ve Slovinsku

Pro čtenáře, kterým není jasné, proč se výše zmíněné typy vozidel označují zrovna takto, bych se ještě krátce pozastavil tohoto systému, který byl v tehdejší Jugoslávii zaveden v 50. letech. První číslice značí trakci, konkrétně:

• 3 – elektrická stejnosměrná
• 4 – eletrická střídavá
• 5 – elektrická vícesystémová
• 6 – motorová s elektrickým přenosem výkonu
• 7 – motorová s hydraulickým přenosem výkonu
• 8 – motorová s mechanickým přenosem výkonu
• 9 – pracovní vozidla

Druhá číslice značí typ vozidla, kde číslo 1 představuje normálněrozchodný vůz nebo část jednotky pro přepravu cestujících, vyšší čísla jsou pro lokomotivy s příslušným počtem poháněných náprav. Třetí číslice odlišuje jednotlivé řady vozidel, které mají první dvě číslice shodné, a čtvrtá až šestá číslice jsou inventární číslo vozidla (pomocí čtvrté číslice se můžou odlišovat různé podtypy jedné řady).

Bled jezero: Jednotka řady 713/715 v reklamním nátěru na přímém vlaku z Lublaně © Tomáš Kraus, 3.7.2011

Kromě chorvatských železnic, které přešly na čtyřčíselné značení jednotlivých řad, pokračují všechny nástupnické organizace v podstatě stále v takto zavedeném způsobu označování. Logicky tak časem dochází k tomu, že stejná číselná řada existuje paralelně v různých zemích pro různá vozidla. Například řada 711, kterou ve Slovinsku nosí slavný „zeleni vlak“, patří v Srbsku novým motorovým jednotkám z Mytišči.

Zdroje a odkazy:

• Tinetova stran o železnici (miniaturna-zeleznica.eu)
• Slovenian Railways Rolling Stock by Bojan Dremelj - issuu
• SŽ serija 610/615 - Wikipedija, prosta enciklopedija (wikipedia.org)
• Kočevska proga - kocevje.si

Úvodní snímek: Bled jezero: Dvojice jednotek řady 813.1/814.1 přijela od Jesenice © Tomáš Kraus, 15.7.2007