Dovolená s rodinou, fotoaparátem a Českými drahami (2)

Ráno v neděli 26.8.2013 se mi moc z pelechu nechtělo. Byl jsem nucen vstávat opravdu brzy, abych se nejprve autobusem číslo 180 a potom metrem A a C dopravil na hlavní nádraží v Praze, kde jsem nasedl pln „radosti“ do trio šrotu, abych si po vystoupení na zastávce Poříčí nad Sázavou-Svárov připadal jako vyklepaná startka bez filtru. Na Svárov jsem dostal doporučení od přítele Vaška, tak jsem se vydal hledat místo na focení. Jelikož v neděli jedou dva vlaky dopoledne taženy bertou, chtěl jsem ta místa rovnou dvě. Což se mi povedlo a na dvou různých místech jsem si vyfotil nejprve 749.107 a posléze i 749.121.

749.121 s Os 9057 v úseku Poříčí nad Sázavou-Svárov - Poříčí nad Sázavou © Radek Hořínek

Ta první jmenovaná posléze táhla vlak, kterým jsem se vracel do hlavního města. Byla to jízda příjemná. Šestiválec spokojeně bublal a já dorazil do svého cíle s menším zpožděním, které mi zabránilo v čekání na 754.044 s rychlíkem do Tanvaldu. Abych nemusel do metra, přešel jsem na Masarykovo nádraží, odkud jsem osobákem pokračoval na nádraží v Dejvicích, abych pěšky došel k muzeu DP Praha ve Vozovně Střešovice. To jsme měli už všichni tři v plánu si prohlédnout. Líbilo se nám tam tak, že jsem neváhali a svezli i historickou tramvají do Holešovic k výstavišti. Odtud potom zpět do našeho dočasného útočiště ladit plány na další den.

Radka a historická tramvaj před odjezdem na projížďku © Radek Hořínek

V pondělí jsme se vydali do jednoho království. Tím bylo Království železnic na Andělu. Prohlídku si užívala hlavně Radka, já také, ale Veronika až do chvíle objevení doplňkové výstavy panenek a příslušenství k nim moc ne. Nakonec to však s námi nějak vydržela a pobavila se třeba u výstavky již kultovní figurky Igráček, která po svém návratu do výroby a prodeje zažívá v současnosti velký boom. Při odchodu jsem si já i Radka zakoupili stylové tričko s logem Království železnic a shodli jsme se, že se do toho světa modelů určitě při některé návštěvě Prahy vydáme znovu, abychom si prohlédli, co zase přibylo.

V „Království železnic“ poněkud nelogicky jezdí i „brejlovec“ v korporátním nátěru ZSSK
© Radek Hořínek

Když jsme opustili prostory výstavy, naše cesty se rozešly. Já mířil na setkání s kamarádem na Masarykovo nádraží a holky do našeho dočasného útočiště, kam jsem za nimi posléze dorazil i já. Bylo potřeba doladit vše k dalšímu výletu. Úterní ráno moc optimistické podle předpovědi nebylo. Ani pokud jde o dopravu v uzavírkách zmítané Praze. Cesta na hlavní nádraží byla dosti psychicky náročná asi pro všechny. Využili jsme opět autobus číslo 180 a metro A a C. Na nádraží jsme nakonec dorazili předčasně, tak jsme si zašli zakoupit místenky do Pendolina na středeční návrat na Hanou. Potom jsme nastoupili do rychlíku 1543 Anton Bruckner.

362.086 v čele R 1543 „Anton Bruckner“ © Radek Hořínek

Ten nás měl přiblížit do Tábora; naším cílem byly Chýnovské jeskyně. Kvůli výluce, panující zrovna v traťovém úseku Olbramovice – Tábor, jsme část cesty absolvovali autobusem. Musím uznat, že organizace výluky byla na jedničku. Dokonce jsme do Tábora dorazili s náskokem. Tak jsem si tam udělal pár fotek. Pak jsme nastoupili do skleníku a vydali se do Chýnova, odkud to bylo po svých tři kilometry k jeskyni. Cestou na nás začali padat kapky deště. Prohlídka byla velmi zajímavá, ale také dost náročná. To kvůli velkému množství schodů, které byly navíc hodně kluzké.

Vstup do Chýnovské jeskyně © Radek Hořínek

Po skončení prohlídky jeskyní jsme se vydali zpět do Chýnova na vlak. Byla šance se do Prahy dostat dřív a my ji chtěli využít, což se nám také zdařilo. V Táboře jsme se uvelebili do autobusu náhradní dopravy, abychom se dostali do Olbramovic, kde jsme se vrátili do vlaku. Náš rychlík pak odjel do cíle své trasy s pouze zanedbatelným pětiminutovým zpožděním. Z hlavního nádraží v Praze jsme vydali na Malostranské náměstí po svých, abychom se prošli historickou částí Prahy. Pro zbytek cesty do dočasného útočiště jsme využili tramvaje číslo 22.

Dvojice tramvají T6 linky č. 22 na Malostranském náměstí © Radek Hořínek

Středa byla dnem našeho návratu na Hanou. Cesta na hlavní nádraží ráno opět vedla ucpanou Prahou. Tentokrát jsme z autobusu přestoupili na tramvaj a posléze na metro trasy C. Stejně jako v úterý jsme na nádraží přijeli s velkým náskokem a náš vlak ještě nebyl uveden na informačních panelech. Ono to bylo jednom. Souprava jednotky Pendolino stála u prvního nástupiště a byla naše. Usadili jsme ve voze číslo 4 u stolku se hrou a vydali se na cestu domů. S necelými deseti minutami zpoždění jsme dorazili do Olomouce na hlavní nádraží. Potom jsme uzávěrkami zmítanou Olomoucí pokračovali autobusem na naše sídliště.

680.005 jako SC 505 „SC Pendolino“ © Radek Hořínek

Ve čtvrtek jsem si udělal krátký výlet jen s Radkou. Chtěl jsem se projet po trati, kudy jsem se měl svézt první zářijový víkend v 851.032 s bixem. Na nádraží Olomouc-Nová Ulice jsme nasedli do šrotu, abychom kvůli zpoždění rychle přesedali do skleníku v Senici na Hané. Po hodně dlouhé době jsem si projel úsek ze Senice na Hané až do Prostějova v celku. Sotva jsme na hlavním nádraží v Prostějově vystoupili, už se Radka s foťákem hnala k bertě firmy Hanzalík, která se stará o odvoz Mattoni expresu do skladu v Mostkovicích. Před výpravní budovou ji zaujala pro změnu 310.127 stojící na pomníku. Honem si ji také vyfotila.

749.263 v Prostějově © Radka Hořínková

Po dokumentaci jsme nasedli do RegioPantera směřujícího z Nezamyslic do Olomouc, abychom na zastávce Olomouc-Nové Sady z něj vystoupili a po svých pokračovali domů. V pátek naše společná pouť směřovala pro změnu do Kroměříže. V tomto městě je toho spousta k navštívení. Jenom hvězdy nám ráno nebyly nakloněny. R 803 z Brna postupně nabíral zpoždění a tím se opozdil o odjezd našeho R 804, kterým jsme se přepravovali z Olomouce do Hulína. Kvůli pozdnímu příjezdu obratové soupravy a ještě nějakým problémům, nejspíš při komunikaci mezi syslem a 362, nám v Hulíně ujel osobák do Kroměříže. Člověk by střílel.

Kanonýrka Radka před kroměřížským zámkem © Radek Hořínek

Museli jsme počkat na ten další, který měl zpoždění taky. Naším cílem byla Květná zahrada a Arcibiskupské vinné sklepy. Kromě toho jsme si zasoutěžili, když tato možnost byla na informačním centru nabídnuta. Cenou za splnění podmínek soutěže byla možnost vyražení si pamětní mince. Květná zahrada prochází rekonstrukcí, tak jsme ji prošli docela rychle a využili stánku s občerstvením. Potom jsme se přesunuli k vinným sklepům, abychom se podívali dovnitř a dověděli se něco více o nich. Jako třešničku na dortu jsme měli degustaci čtyř vín. Čas začal pracovat proti nám, tak jsme se byli nuceni vydat na nádraží, abychom vyrazili k domovu.

Květná zahrada © Radek Hořínek

Stalo se tak opět se zpožděním, ale tentokrát přes Kojetín a Nezamyslice do Olomouce. Cesta RegioPanterem byla premiérová pro Veroniku. Ve vlaku jsme přemýšleli kam vyrazíme v sobotu. Cosi jsme vymysleli, ale až ráno padlo definitivní rozhodnutí o výletu do Hradce Králové. Lákala nás paromilná akce, která se tam onen den konala. Nejprve expresem Jan Perner do Pardubic, který docela praskal ve švech, a pak rychlíkem Pardubice – Liberec, který se Pernerovi v naplněnosti cestujícími vyrovnal, do Hradce Králové. Od Zbyňka jsme měli popis cesty z hlavního nádraží na nábřeží, tak jsme se vydali po svých do míst, kde bude spousta páry.

Setkání dvou parníků na Labi © Radek Hořínek

362.004 s opožděným EC 170 „Hungaria“ v Pardubicích © Radek Hořínek

 

EC 171 se zamotal do strženého trakčního vedení a vlaky na tepně mezi Prahou a Moravou nabíraly zpoždění v obou směrech. Ani u nás tomu nebylo jinak a do Olomouce jsme přijeli o dvacet minut později, než uváděl jízdní řád. S využitím služeb olomouckého dopravního podniku jsme dorazili domů, zavřeli za sebou dveře a tím skončily i naše letní toulky nejen po zajímavostech Moravy a Čech. Doufáme, že také příští rok nabídne náš národní dopravce jízdenku Léto (či její inovovanou podobu) a nejlépe i v poloviční variantě, ať se opět můžeme toulat naší vlasti všichni tři.

 

Úvodní snímek: 749.107 na Os 9058 u zastávky Poříčí nad Sázavou-Svárov dne 25.8.2013 © Radek Hořínek