Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Opatovne prezretie bude este mozne:
- o par hodin na http://www.stv.sk/videoarchiv/relacia/spravy-stv/
- 11.5.2010 00:10 - 00:35 STV2
- 11.5.2010 05:30 - 06:00 ČT2
- 11.5.2010 05:45 - 06:10 STV1
- 11.5.2010 06:30 - 06:55 STV2
Avšak letošní oslavy 65. výročí konce války nás opravdu zaskočily. Nevšední bylo, že televizní programy, které kromě večerního, spíše psychologického filmu Je třeba zabít Sekala, nenabídly divákovi jediný pořad, kde by hlavně mladší generaci přiblížily v dokumentech dění této epochy. Pátrali jsme po okolí i v Olomouci po nějaké zajímavé akci, kterou bychom si významné výročí připomněli.
Nikde žádná výstava autentických záběrů, jak probíhaly osvobozovací boje v naší oblasti, ani rekonstrukce, které organizují některé jiné kraje. Prošli jsme centrum města, zamířili přes Bezručovy a Čechovy sady k Výstavišti Flora -nikde nic.
Na rohu ulice Nerudovy a třídy Osvobození nás zaujala pamětní deska padlých bojovníků ve druhé světové válce a odboji. Pod jmény bylo připsáno, že tito lidé byli zaměstnanci železnice. A nic víc. Nikde jediný věnec, jediná kytička, jediná připomínka úcty. Jen na fasádě pod deskou pár černých nečitelných klikyháků od spreje. Uhlavního vchodu se tam tyčil nápis Budova železnice. Bylo nám trochu smutno. Z toho, jak my lidé dokážeme zapomínat. Z toho, jak je nové generaci lhostejné, že jejich bývalí spolupracovníci zemřeli pro to, aby už skončilo to válečné běsnění. Vždyť ještě mezi námi žijí pamětníci, kterým bombardování olomouckého nádraží a boje na konci války v blízkém okolí nevymizely ze vzpomínek.
(Olomoucký deník)
Chceme lidem ukázat, že plánovaná obnova vozového parku je realitou,„ vzkazují ovšem dráhy. No, to je zajímavé. Že zrovna teď a bez pořádného avíza... Tak jsem zvědavá, jak je ta realita vlastně vzdálená. Víte, co se říká: ČD - čekej dlouho.
O autorovi| Alžběta Melkusová editorka MF DNES
(Mladá fronta DNES)
Oslavy 100. rokov trate Humenné - Stakčín
na TA3 20091011/18:34: http://www.youtube.com/watch?v=TVQeHS2Jzwk .
http://tv.cd.cz/svet-na-kolejich .
Včerejší ranní jízda vlakem z Řevnic do Prahy na hlavní nádraží cestujícím hodně ztrpkla. Více než čtyřicet let stará souprava totiž ukončila svou jízdu u Vyšehradu. Deníku se pak svěřil jeden z cestujících, že České dráhy mohly vlak zastavit už na smíchovském nádraží a nemusela tak být ohrožena bezpečnost cestujících.
Dráhy naopak reagovaly s tím, že bezpečnost zaručena byla a k pochybení nedošlo.
„Nastoupil jsem v 8.20 hodin v Černošicích. Už na smíchovském nádraží měla souprava problémy se vůbec rozjet, vlak se celý třásl, ale nakonec se rozjel. Myslím, že už tady něco nebylo v pořádku a měla zde být jízda ukončena a vše se mohlo obejít bez větších problémů. Pokračovali bychom dalším vlakem nebo MHD,„ řekl Deníku Jaroslav M. z Černošic (celé jméno má redakce k dispozici).
Zkrat u Vyšehradu
Jenže to se nestalo a následně se souprava zastavila u Vyšehradu a nebyla schopná další jízdy. „Šlo o zkrat v trakčních obvodech. Závadu nebylo možné na místě odstranit. Souprava nemohla dále pokračovat v jízdě a to ani v rámci výhybny Vyšehrad, přesto že se strojvedoucí vždy snaží zajistit dojezd do cílové stanice nebo alespoň do nejbližší vhodné stanice,„ vysvětlil mluvčí Českých drah (ČD) Petr Šťáhlavský.
Právě z následného jednání byli někteří cestující přinejmenším překvapeni. „Nejdříve jsme asi deset minut čekali a nic se nedělo. Pak nám bylo oznámeno, že pro nás přijede další vlak, to se ale nakonec nestalo a následně nám řekli, že nás převedou k nedaleké zastávce MHD. Čekal jsem, že bude kompletně zastaven provoz, ale to se nestalo a místem v době přechodu projel vlak. Sice už z dálky houkal a měli jsme čas se přesunout, přesto si myslím, že to bylo pochybení a žádný vlak tady jet neměl,„ sdělil dále cestující z Černošic a znovu zopakoval, že je přesvědčen, že strojvedoucí neměl pokračovat v jízdě už na smíchovském nádraží.
Mluvčí ČD Petr Šťáhlavský zjišťoval další informace a podle něj bezpečnost ohrožena nebyla. „Z důvodu poruchy bylo skutečně rozhodnuto o výstupu cestujících na místě a umožnění jejich přechodu na MHD. V této souvislosti byla přijata bezpečnostní opatření, aby nedošlo k úrazu, natož k ohrožení bezpečnosti cestujících. Na místo se dostavil výpravčí výhybny Vyšehrad, který zajistil s vlakovou četou a signalistou bezpečný přesun po pracovní stezce v kolejišti,„ popsal situaci s tím, že někteří nedbali opatření a sami tak ohrozili svou bezpečnost.
Pro cestující s kočárkem a pro několik starších cestujících podle něj na místě mimořádně zastavil vlak v opačném směru a zajistil jejich bezpečnou přepravu do stanice Smíchov.
(Pražský deník)
Rychlík přijel na 2. nástupiště, 4. kolej. Belhal jsem se po schodech dolů, podchodem k pokladně, kde je panel, a na něm stálo: Milovice 2. nástupiště (kam jsem přijel rychlíkem), 4. kolej, odjez v 11.36. Tak jsem opět vybelhal schody na druhé nástupiště. Panely ukazovaly: 4. kolej Praha a 5. kolej Kolín. Jelikož jsem přestárlý, tak jsem se asi pomýlil a opět jsem se belhal po schodech dolů po schodech k pokladně a tam jsem se opět přesvědčil, že souprava do Milovic jede z 2. nástupiště v 11.36 hodin.
Opět jsem se vybelhal po schodech na druhé nástupiště a panely ukazovaly 4. kolej Praha a 5. kolej Kolín. Z druhého nástupiště jsem viděl soupravu do Milovic na prvním nástupišti, odkud jezdí vlak do Milovic. Zase belhání po chodech dolů podchodem a po schodech nahoru na první nástupiště. Panel jasně ukazoval Milovice, odjezd až ve 12.36 hodin. Nechtěl jsem čekat celou hodinu, a proto jsem opět belhal z 1. nástupiště dolů podchodem k panelu před pokladnou a zjistil, už potřetí, že vlak do Milovic jede z 2. nástupiště, 4. koleje v 11.36 hodin. Tak jsem opět belhal po schodech nahoru na 2. nástupiště.
Když jsem se tam dobelhal, staniční rozhlas hlásil: „Urychleně přestupte na 1. nástupiště, kde je připraven vlak do Milovic, odjezd v 11.36 hodin.„ Opět urychlené (jak jen to v mém věku bylo možné) belhání po schodech dolů, pokus o poklus a zase po schodech nahoru na 1. nástupiště. Vlak byl skutečně připraven k odjezdu, ale panel ukazoval ještě odjezd ve 12.36 hodin.
Veškeré shora uvedené údaje jsou skutečně pravdivé, jelikož jak lze vyčíst, jsem vše absolvoval nejméně dvakrát a něco také třikrát. Něco podobného se stalo také v pátek 8. ledna 2010 a také několikrát v roce 2009!
Stanice Lysá nad Labem nemá čekárnu. To mrňavé kulturní středisko naprosto nestačí. V zimě jsou tam rodiny, děti, kočárky, zavazadla, lyže u pultu referentů. Jinak je na stanici, obzvláště v zimě, všude jen průvan, na nástupištích déšť nebo sníh. Nešťastná je maminka, která přijede na druhé nástupiště a má v kočárku dítě, za ruku vede starší dítě a ještě má zavazadla! Nenajdeli se ochotný cestující, tak z 2. nástupiště neodjede!
Dráha se jen chlubí, co dělá pro cestující, ale dle shora uvedeného pro cestující dělá dráha pouze zdražování jízdného a zbytečnou reklamu. Dopoledne, když slunce nepříjemně svítí, tak všechny žárovky v celé soupravě vždy svítí i v ostatních soupravách. To jsou sta tisíce žárovek a ty něco spotřebují! Vždyť to cestující zaplatí, tak o co jde!
Josef Škába
(Nymburský deník)
České dráhy již delší dobu veřejnosti slibují obnovu vozového parku a zvýšení jeho celkové kvality. Nevím, zda se mi to jen zdá, nebo skutečně za těch pár let k žádné změně nedošlo. Chronická tendence slibovat a neplnit je očividně vlastní také Českým drahám.
A tak budeme zřejmě muset nadále usedat do posprejovaných a popsaných sedaček v nepříliš vzhledných kupé, brát si v zimě s sebou o kabát víc pro případ, že by některý z vagonů netopil, nebo naopak topil až přespříliš. To by potřebu druhého, ale i prvního kabátu vyloučilo. Průvodčí nás jako obvykle s omluvným úsměvem pošle na tu či onu stranu, kde by to „mělo být lepší„, což nás uvede do lhostejného pohybu tím či oním směrem. V létě budeme v neklimatizovaných vagonech opět čelit vichřici, která způsobuje zaléhání uší, zánět spojivek nebo nachlazení. Tomu se však můžeme vyhnout přemístěním do druhého vagonu, kde nelze otevřít okna vůbec, a riskovat tak, že se nám bude velmi těžce dýchat, či v horším případě, že se téměř upečeme.
Pokud se přece jen pokusíme cestu přežít bez větší újmy na zdraví, zamíříme s nadějí na toalety, k jejichž standardnímu vybavení patří nesplachující záchod, chybějící toaletní papír a papírové ručníky, zašlá špína na stěnách i na podlaze a umyvadlo bez tekoucí vody.
Opravdu jsme si již zvykli?
Nebylo by příjemnější přesunout realitu romantických motorových vláčků a roztřepaných rychlíků do oblasti úsměvných vzpomínek? Jde především o naše pohodlí, a tak doufejme, že tlak konkurence donutí České dráhy konečně zasáhnout i v náš prospěch.
(Ústecký deník)
video: http://www.ta3.com/sk/playlist/reportaze/152036 .
Německé dráhy vlastní modernější vozový park, nádraží jsou ale srovnatelná.
Neodpustím si trochu škodolibou poznámku k pověstné německé přesnosti.
Stalo se, že nám kvůli zpoždění ujel navazující vlak. Hodlali jsme využít nabídku finančního odškodnění, obnos nám měla vyplatit pokladna místního nádraží. Staniční budovu jsme obešli dvakrát, ale byla opuštěná, funkční tu byl jen jízdenkový automat, takže jsme nárok neuplatnili.
Takto vyřazená nádraží, zvláště v bývalé NDR, jsou často rozlehlá a působí skličujícím dojmem.
Každoročně jezdím Pendolinem do Vídně, to je komfort. Pohodlně snídám v Pardubicích a stihnu být k polední kávě ve Vídni.
Navštívil jsem dost zemí v Evropě a pár měsíců žil i za mořem. Přitom neznám řadu míst v naší vlasti. Tento dluh už také postupně umazávám a jsem rád, jaké pěkné zážitky mně tyto cesty přinášejí. Závěrem připojím drobnou epizodu z pražského rychlíku. Panuje jistý nešvar, který ne všichni průvodčí okamžitě řeší – neomalený cestující shodí boty a nohy natáhne na protější sedadlo. Takhle to bylo v našem vagoně, kde cestovala mladá žena s velkým, krásným psem. Ten dlouho ležel netečně, až se náhle vytrhl, skočil a vzal do huby povalující se botu pana nevychovaného. Odnést se mu ji bohužel nepodařilo, všechny nás tím ale pobavil. Být na mě, nechal bych mu ji.
Miloš Lášek
(Železničář)
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/88157-kazdy-sestnacty-vlak-prijel-v-breznu-pozde/
Aneb jak se dá obrátit tisková zpráva ČD o nízkém procentu zpožděných vlaků.
Hrají: Miloslav Šimek, Jiří Grossman, Naďa Urbánková, Karel Černoch, Felix Slováček, Petr Nárožný, Plavci, Ivan Mládek, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková. Vladimír Dvořák, Jiřina Bohdalová