Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
no asi jedina moznost ale podla mna tie granaty by boli dobre
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373359/
dolniak: možno mu zavedieme ec do kosova z vozňov v lehniciach
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373357/
boze uz len do kosova by som isiel ak pojdes tak z mojej strany mensia radazober si so sebou minimale 2 plnoautomaticke zbrane plus dake granaty mozu by t aj triestive 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373356/
lyd: daj sa naverbovať do armády a máš v ponuke aj iné destinácie ako etiopia irak afganistan len nechaj miery na truhlu doma
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373354/
AD:lyd preboha do kosova ides a naco??? 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373352/
Řekne-li se Pákistán, asi se vám vybaví hlavní město Islamabád, historické stavby a exotická příroda. Opravdu zajímavé je ale podle mě nejkrásnější město Lahore. Pojďme se tam na skok podívat.
Na rozdíl od moderního Islamabádu a chaotického Rawalpindí je Lahore plné historických památek a o trochu klidnější. Ovšem na pákistánské poměry. Ze smogu a chaosu na silnicích přepadne turistu z Evropy snadno závrať. Provoz je zde nepředstavitelně hustý, takže nejrychlejší je přeprava tříkolovou rikšou. Ulice je plná kličkujících automobilů, rikš, motorek, kol, povozů buvolích i oslích a lidí.
Světla v noci zapínají jen někteří řidiči. Přecházení ulice je krajně nebezpečná záležitost, srovnatelná snad jen s jízdou po Karakoram Highway. Během přecházení se raději držte s ostatními za ruku. Všude je plno prachu a troubení, rikši se nevyzpytatelně vynořují ze všech stran. I místní obyvatelé si občas nasazují roušku přes ústa a nos.
Vstupní brána je vysoká jako čtyřpatrový dům
Nejvýznamnější památkou města je mešita Badshahi. Tu nechal vybudovat vládce Aurangzeb v roce 1674 a dal tak světu dílo, kterému může konkurovat jen málokteré jiné. První dojem je ohromující. Jen vstupní brána dosahuje výšky čtyřpatrového domu a minarety v rozích čnějí do výše šedesáti metrů.
Po vstupu na nádvoří musí zůstat stát v úžasu každý návštěvník. Plocha 160 x 120 metrů je obklopena červeným podloubím. Naproti se tyčí vlastní mešita se třemi bělostnými kopulemi. Stěny a stropy uvnitř jsou zdobeny zlatobílými ornamenty. Kombinace červené, zlaté a bílé barvy je neobyčejně vkusná. Interiér mešity přímo vybízí k posezení či poležení. A hlavně k obdivu.
Uvnitř vstupní brány je v patře sbírka islámských svatých relikvií: Mohamedův plášť, turban, hůl a další. Neustále tudy prochází množství obdivovatelů. Naproti mešitě Badshahi najdeme Červenou pevnost. Uvnitř hradeb je nespočet dalších mešit, paláců a muzeí. Za prohlídku stojí zejména zrcadlový palác Šiš Mahal a Dvůr slyšení Diwan-e-Alam.
Mezi pevností a mešitou se nachází rozlehlý park, oblíbené místo odpočinku místních obyvatel. Jelikož na noc se park zavírá, je zde konec návštěv určen silnými hvizdy policistovy píšťalky. Po pár zapískáních se všichni lidé zvedají a odcházejí. Spořádaně a dobrovolně. Jestlipak by to takhle fungovalo třeba před pražským hlavním nádražím?
Nejkrásnější pohled na celý areál je shora. Na několika okolních domech jsou restaurace a čajovny. Výhled je ohromující a nádherný. Všechna nádvoří a stavby pod námi planou v nažloutlém světle reflektorů, až se zdá, že je mešita a okolí nasvícené miliony svíček. Všude dole se procházejí či posedávají stovky lidí v dokonalém klidu a míru. Nezapomenutelný zážitek. Ostrým protikladem je ovšem sestup na hlučnou a ucpanou ulici plnou smogu.
Dále za návštěvu stojí nádherně barevná mešita Wazir Khan. Jiná mešita a mauzoleum Data Gangh Bagh je známá súfistickými slavnostmi, které se v jejím areálu konají každý čtvrtek.
Hrdost na státní vlajku
Třicet kilometrů od Lahore je další atrakce - hraniční přechod Wagha. Je to jediný hraniční přechod na celé dlouhé hranici s Indií a funguje jen osm hodin denně. Každý večer se zde odehrává obřad snímání státní vlajky a ceremonie je hojně navštěvována. Pro Pákistánce je to něco jako každodenní zápas jejich země s nepříliš oblíbenou Indií. Nejdříve pobíhá mezi tribunami roztleskávač - bělovousý děda v dresu s pákistánskou vlajkou. Skanduje vítězství pro Pákistán a další oslavná hesla, z rozhlasu znějí národní i vojenské písně. Totéž je slyšet ze sousedních indických tribun.
Hranice je pár metrů daleko a od Indie nás dělí jen dvoje mohutná vrata. Vojáci obřadně vykřikují povely, pochodují a salutují a dokonce na chvíli oboje vrata otevřou. Pozdraví se mezi sebou a podají si ruce, což diváci na obou stranách ocení potleskem. Nakonec se stahují vlajky. Indickému vojákovi se dnes nedaří a zamotává se do provázku. Místní lidé jsou tím evidentně po
Na rozdíl od moderního Islamabádu a chaotického Rawalpindí je Lahore plné historických památek a o trochu klidnější. Ovšem na pákistánské poměry. Ze smogu a chaosu na silnicích přepadne turistu z Evropy snadno závrať. Provoz je zde nepředstavitelně hustý, takže nejrychlejší je přeprava tříkolovou rikšou. Ulice je plná kličkujících automobilů, rikš, motorek, kol, povozů buvolích i oslích a lidí.
Světla v noci zapínají jen někteří řidiči. Přecházení ulice je krajně nebezpečná záležitost, srovnatelná snad jen s jízdou po Karakoram Highway. Během přecházení se raději držte s ostatními za ruku. Všude je plno prachu a troubení, rikši se nevyzpytatelně vynořují ze všech stran. I místní obyvatelé si občas nasazují roušku přes ústa a nos.
Vstupní brána je vysoká jako čtyřpatrový dům
Nejvýznamnější památkou města je mešita Badshahi. Tu nechal vybudovat vládce Aurangzeb v roce 1674 a dal tak světu dílo, kterému může konkurovat jen málokteré jiné. První dojem je ohromující. Jen vstupní brána dosahuje výšky čtyřpatrového domu a minarety v rozích čnějí do výše šedesáti metrů.
Po vstupu na nádvoří musí zůstat stát v úžasu každý návštěvník. Plocha 160 x 120 metrů je obklopena červeným podloubím. Naproti se tyčí vlastní mešita se třemi bělostnými kopulemi. Stěny a stropy uvnitř jsou zdobeny zlatobílými ornamenty. Kombinace červené, zlaté a bílé barvy je neobyčejně vkusná. Interiér mešity přímo vybízí k posezení či poležení. A hlavně k obdivu.
Uvnitř vstupní brány je v patře sbírka islámských svatých relikvií: Mohamedův plášť, turban, hůl a další. Neustále tudy prochází množství obdivovatelů. Naproti mešitě Badshahi najdeme Červenou pevnost. Uvnitř hradeb je nespočet dalších mešit, paláců a muzeí. Za prohlídku stojí zejména zrcadlový palác Šiš Mahal a Dvůr slyšení Diwan-e-Alam.
Mezi pevností a mešitou se nachází rozlehlý park, oblíbené místo odpočinku místních obyvatel. Jelikož na noc se park zavírá, je zde konec návštěv určen silnými hvizdy policistovy píšťalky. Po pár zapískáních se všichni lidé zvedají a odcházejí. Spořádaně a dobrovolně. Jestlipak by to takhle fungovalo třeba před pražským hlavním nádražím?
Nejkrásnější pohled na celý areál je shora. Na několika okolních domech jsou restaurace a čajovny. Výhled je ohromující a nádherný. Všechna nádvoří a stavby pod námi planou v nažloutlém světle reflektorů, až se zdá, že je mešita a okolí nasvícené miliony svíček. Všude dole se procházejí či posedávají stovky lidí v dokonalém klidu a míru. Nezapomenutelný zážitek. Ostrým protikladem je ovšem sestup na hlučnou a ucpanou ulici plnou smogu.
Dále za návštěvu stojí nádherně barevná mešita Wazir Khan. Jiná mešita a mauzoleum Data Gangh Bagh je známá súfistickými slavnostmi, které se v jejím areálu konají každý čtvrtek.
Hrdost na státní vlajku
Třicet kilometrů od Lahore je další atrakce - hraniční přechod Wagha. Je to jediný hraniční přechod na celé dlouhé hranici s Indií a funguje jen osm hodin denně. Každý večer se zde odehrává obřad snímání státní vlajky a ceremonie je hojně navštěvována. Pro Pákistánce je to něco jako každodenní zápas jejich země s nepříliš oblíbenou Indií. Nejdříve pobíhá mezi tribunami roztleskávač - bělovousý děda v dresu s pákistánskou vlajkou. Skanduje vítězství pro Pákistán a další oslavná hesla, z rozhlasu znějí národní i vojenské písně. Totéž je slyšet ze sousedních indických tribun.
Hranice je pár metrů daleko a od Indie nás dělí jen dvoje mohutná vrata. Vojáci obřadně vykřikují povely, pochodují a salutují a dokonce na chvíli oboje vrata otevřou. Pozdraví se mezi sebou a podají si ruce, což diváci na obou stranách ocení potleskem. Nakonec se stahují vlajky. Indickému vojákovi se dnes nedaří a zamotává se do provázku. Místní lidé jsou tím evidentně po
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/373273/
JayTee:Z Rakouska do Itálie přes Tarvisio všechny vlaky s příplatkem a místenkou asi 7 EUR.
Vnitrostátní EC, IC a ETR místenka + příplatek podle Km. Některé mezinárodní jízdenky vyžadují jen ty místenky .
Kukni zde:
http://www.cd.cz/files/povinna_rezervace-199e43f5ab7e2a65a75faa4420e9bddf.pdf
Vnitrostátní EC, IC a ETR místenka + příplatek podle Km. Některé mezinárodní jízdenky vyžadují jen ty místenky .
Kukni zde:
http://www.cd.cz/files/povinna_rezervace-199e43f5ab7e2a65a75faa4420e9bddf.pdf
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/372352/
zdravim. prosim vedel by mi niekto pomoct?? 1. ake su priplatky na vlaky typu EN v zahranici?? 2. ake su priplatky na talianske ICE?? oboje v pripade, ze cestujem s tymi volnymi listkami, ktore sa vydavaju ku konkretnym statom (nie FIP).. asi viete, co myslim, len to neviem pomenovat 
.. vopred velka vdaka za akekolvek info 
.. vopred velka vdaka za akekolvek info
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/372328/
V horkých dnech může být vítanou změnou třeba návštěva vápencových dolů
Pokud se během prázdninových měsíců rozhodnete vydat směrem na Karlštejn, nezapomeňte navštívit Solvayovy lomy. Obzvlášť za parných letní dnů jistě každý ocení sestup do podzemí, kde se alespoň na chvíli osvěží.
Nejprve vás však čeká cesta k samotnému lomu, který je v českém krasu mezi vesnicemi Svatý Jan pod Skalou, Bubovice a Loděnice. Odtud je nejlepší trasa z Bubovic. Cesta z této vesnice trvá dvacet minut a jde se po rovině. Podívaná, kterou uvidíte, za tu cestu stojí.
Solvayovy lomy mají totiž hned několik atrakcí, které stojí za to vidět. Jednou z nich je muzeum těžby a dopravy vápence. Hlavní částí prohlídky je budova muzea. Skládá se ze tří místností a strojovny, kde je vystavena ukázka stabilního motoru a transmisního převodu energie na mnohá další zařízení.
První místnost se věnuje lomařství, druhá jeskyňářství a třetí nákladním lanovkám. Ty se v oblasti Českého krasu využívaly hodně, protože zde bylo mnoho vápencových lomů, kde k dopravě kamene sloužila právě lanovka. Na nástěnkách se dozvíte o lanovkách nejrůznější technické údaje a uvidíte mnoho historických fotografií. „Byli jsme tu s rodiči loni a nejvíc se mi líbily právě lanovky. Dozvěděl jsem se o nich snad vše, co jsem chtěl,„ říká Pavel Rákosník z Prahy.
Další částí prohlídky je štola, kde mohou lidé nahlédnout do podzemní expozice hornického řemesla.
K vidění je i těžní vrátek, což je dodnes funkční zařízení, které pracuje na bázi stlačeného vzduchu. Sloužilo pro dopravu vozíků mezi jednotlivými patry lomu.
Svezte se v lomu za lokomotivou Jen chodit po svých a dívat se po exponátech nemusíte, ve skanzenu jsou i místa, kde můžete ulevit alespoň na chvíli svým nohám. Svézt se můžete například na zdejší malodráze, na které se po lomu projedete v dieselových lokomotivách a hornických vozech. Jízda vlakem je součástí každé prohlídky. Vlak se obvykle skládá z důlních vozů a otevřených dřevěných vozů a lokomotivy. Délka projížďky je zhruba jeden kilometr.
Skanzen nabízí hned několik turistických stezek. Informace o tom, co vás zajímá, se dovíte i z informačních tabulí, díky kterým získáte představu o způsobu těžby, dopravy a zpracování vápence.
Nedílnou součástí je i trvalá expozice historie těžby a dopravy vápence v Českém krasu, umístěná v budově bývalých kanceláří a skladů. Představuje se zde sbírka vztahující se k těžbě jak lomové, tak důlní. Kromě drobných exponátů, jako jsou lampy nebo sbíječky, jsou v krytých prostorách umístěny i ukázky vozíků a příslušenství lanové dráhy a část vozů lomové úzkokolejné železnice.
***
* Kudy do lomu Trasa Z Bubovic je to k lomu dva kilometry po rovině. Za dvacet minut byste měli být u cíle. Z Prahy se do Bubovic dostanete autobusem č. 311, který jezdí ze Zličína, nebo autem z Loděnic po silnici směr Karlštejn. Ceny vstupného Základní vstupné 60 Rodinné vstupné 150 Děti do 15 let 30 Děti do 6 let zdarma Studenti, důchodci 50 Otevír. doba (červenec-srpen) Po zavřeno Út-Pá 11:00-15:30 So 11:00-17:00 Ne 11:00-16:00 Občerstvení Zdejší občerstvení je omezeno pouze na prodej lahvového piva a limonád při prohlídce podzemí.
(Mladá fronta DNES)
Pokud se během prázdninových měsíců rozhodnete vydat směrem na Karlštejn, nezapomeňte navštívit Solvayovy lomy. Obzvlášť za parných letní dnů jistě každý ocení sestup do podzemí, kde se alespoň na chvíli osvěží.
Nejprve vás však čeká cesta k samotnému lomu, který je v českém krasu mezi vesnicemi Svatý Jan pod Skalou, Bubovice a Loděnice. Odtud je nejlepší trasa z Bubovic. Cesta z této vesnice trvá dvacet minut a jde se po rovině. Podívaná, kterou uvidíte, za tu cestu stojí.
Solvayovy lomy mají totiž hned několik atrakcí, které stojí za to vidět. Jednou z nich je muzeum těžby a dopravy vápence. Hlavní částí prohlídky je budova muzea. Skládá se ze tří místností a strojovny, kde je vystavena ukázka stabilního motoru a transmisního převodu energie na mnohá další zařízení.
První místnost se věnuje lomařství, druhá jeskyňářství a třetí nákladním lanovkám. Ty se v oblasti Českého krasu využívaly hodně, protože zde bylo mnoho vápencových lomů, kde k dopravě kamene sloužila právě lanovka. Na nástěnkách se dozvíte o lanovkách nejrůznější technické údaje a uvidíte mnoho historických fotografií. „Byli jsme tu s rodiči loni a nejvíc se mi líbily právě lanovky. Dozvěděl jsem se o nich snad vše, co jsem chtěl,„ říká Pavel Rákosník z Prahy.
Další částí prohlídky je štola, kde mohou lidé nahlédnout do podzemní expozice hornického řemesla.
K vidění je i těžní vrátek, což je dodnes funkční zařízení, které pracuje na bázi stlačeného vzduchu. Sloužilo pro dopravu vozíků mezi jednotlivými patry lomu.
Svezte se v lomu za lokomotivou Jen chodit po svých a dívat se po exponátech nemusíte, ve skanzenu jsou i místa, kde můžete ulevit alespoň na chvíli svým nohám. Svézt se můžete například na zdejší malodráze, na které se po lomu projedete v dieselových lokomotivách a hornických vozech. Jízda vlakem je součástí každé prohlídky. Vlak se obvykle skládá z důlních vozů a otevřených dřevěných vozů a lokomotivy. Délka projížďky je zhruba jeden kilometr.
Skanzen nabízí hned několik turistických stezek. Informace o tom, co vás zajímá, se dovíte i z informačních tabulí, díky kterým získáte představu o způsobu těžby, dopravy a zpracování vápence.
Nedílnou součástí je i trvalá expozice historie těžby a dopravy vápence v Českém krasu, umístěná v budově bývalých kanceláří a skladů. Představuje se zde sbírka vztahující se k těžbě jak lomové, tak důlní. Kromě drobných exponátů, jako jsou lampy nebo sbíječky, jsou v krytých prostorách umístěny i ukázky vozíků a příslušenství lanové dráhy a část vozů lomové úzkokolejné železnice.
***
* Kudy do lomu Trasa Z Bubovic je to k lomu dva kilometry po rovině. Za dvacet minut byste měli být u cíle. Z Prahy se do Bubovic dostanete autobusem č. 311, který jezdí ze Zličína, nebo autem z Loděnic po silnici směr Karlštejn. Ceny vstupného Základní vstupné 60 Rodinné vstupné 150 Děti do 15 let 30 Děti do 6 let zdarma Studenti, důchodci 50 Otevír. doba (červenec-srpen) Po zavřeno Út-Pá 11:00-15:30 So 11:00-17:00 Ne 11:00-16:00 Občerstvení Zdejší občerstvení je omezeno pouze na prodej lahvového piva a limonád při prohlídce podzemí.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/371607/
nevie niekto poradit ci sa da dostat az do KOSOVA vlakom?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/368322/
Brennerská dráha vedoucí Rakouskem i Itálií vás zavede do krásné přírody i k historickým památkám z minulých století.
Již 150 let letos uplynulo od otevření první části Brennerské dráhy, jak se nazývá trať mezi rakouským Innsbruckem a italskou Veronou. Přesně dne 16. května 1859 byl zahájen provoz mezi Veronou a Bolzanem, tedy na úseku dlouhém zhruba 150 km. Zbývající úsek do Innsbrucku přes Brennerský průsmyk byl pak zprovozněn v roce 1867, tedy jen 12 let po konci pobytu Karla Havlíčka Borovského v Brixenu (italsky Bressanone), kterým trať také prochází.
Dráha plná tunelů
Brennerskou drahou v užším slova smyslu někteří myslí pouze úsek mezi Innsbruckem a Brennerem - trať ÖBB č. 300. Na tomto dvoukolejném úseku je i nejvýše položené místo dráhy, nádraží v Brenneru - 1371 m nad mořem. Nachází se zde celkem čtrnáct tunelů, včetně tunelu pod Bergiselem, kde najdete známý olympijský skokanský můstek. Další zajímavost se nachází poblíž zastávky Patsch: 190 m vysoký a 820 m dlouhý Evropský most. V italském Brenneru je pak k vidění na dnes již prakticky opuštěném 1. nástupišti busta stavitele brennerské dráhy Karla von Etzela. Ten zemřel v roce 1865, ke své smůle ještě před úplným dokončením této dráhy. Ve svém životě postavil se svými spolupracovníky na 1500 km železnice.
Zajímavá však není jen samotná trať, ale i krásná příroda kolem ní. Oblast Obernberg am Brenner leží jen několik kilometrů od zastávky Gries. Kouzelná krajina, která kupodivu zůstala stranou masové turistiky, láká návštěvníky k výletům do hor proslavených těžbou krásného mramoru a k prohlídce proslulého kostelíka sv. Mikuláše.
Zdejší jezero patří k nejkrásnějším horským jezerům v Rakousku. Nachází se zhruba ve stejné nadmořské výšce jako naše Sněžka. Cesta k jezeru vede podél luk a lesů, které si získaly pověst houbařského ráje. Ale pozor, na rozdíl od českých a moravských hvozdů zde platí přísná legislativa omezující každého houbaře maximálně na dvoukilový „úlovek„.
Tuzemského milovníka lesních plodů možná příjemně překvapí, že o víkendech je tato oblast dostupná i veřejnou dopravou. Pokud jde o dopravní obslužnost, jistě vás potěší nově zavedený hodinový takt, ve špičce pracovních dnů i půlhodinový. To se týká jak italské, tak rakouské části brennerské dráhy.
Do údolí jezdí tzv. „Postbus„ -ve všední dny v hodinovém taktu, o víkendu ve dvouhodinovém. Jeho zastávku najdete nejen z Griesu, kde z vlaku vystoupíte vysoko nad údolní „starou„ brennerskou silnicí, ale i v dalších stanicích, například ve Steinachu in Tirol.
Technika versus příroda
Menším problémem pro cestovatele a držitele průkazu FIP se zdá zakoupení jízdenky s padesátiprocentní slevou na nádraží v Brenneru při cestě do italského vnitrozemí. Zatímco při cestě do Rakouska je možno si jízdenku koupit u průvodčího ve vlaku, osobní pokladny v Brenneru již léta nefungují. V prodejních automatech si navíc nekoupíte poloviční (dětskou) jízdenku, protože zde nedávno došlo ke změně jízdních tarifů. Celou situaci vyřešíte pouze okamžitým kontaktem s italským průvodčím, když ho požádáte o ruční vypsání jízdenky.
I přes drobné problémy stojí Brennerská dráha za návštěvu. Technická lahůdka pak přibude po roce 2020, kdy má být dokončen nový tunel o délce 55 km z Innsbrucku do Fortezzy. Jeho výstavba má být prý už brzy zahájena. Na druhou stranu milovníci přírodních krás přijdou o krásnou vyhlídku z okna vlaku.
TECHNICKÉ Zajímavosti
1 - Celková délka Brennerské dráhy je 275,4 km.
2 - Největší stoupání činí 31 promile.
3 - Maximální traťová rychlost je 180 km/h.
4 - Elektrizace proběhla na rakouské i italské části ve třicátých a čtyřicátých letech.
5 - V Itálii přibyly na trati v devadesátých letech dva tunely, jeden v délce přes 13 km, druhý přes 7 km.
(Železničář)
Již 150 let letos uplynulo od otevření první části Brennerské dráhy, jak se nazývá trať mezi rakouským Innsbruckem a italskou Veronou. Přesně dne 16. května 1859 byl zahájen provoz mezi Veronou a Bolzanem, tedy na úseku dlouhém zhruba 150 km. Zbývající úsek do Innsbrucku přes Brennerský průsmyk byl pak zprovozněn v roce 1867, tedy jen 12 let po konci pobytu Karla Havlíčka Borovského v Brixenu (italsky Bressanone), kterým trať také prochází.
Dráha plná tunelů
Brennerskou drahou v užším slova smyslu někteří myslí pouze úsek mezi Innsbruckem a Brennerem - trať ÖBB č. 300. Na tomto dvoukolejném úseku je i nejvýše položené místo dráhy, nádraží v Brenneru - 1371 m nad mořem. Nachází se zde celkem čtrnáct tunelů, včetně tunelu pod Bergiselem, kde najdete známý olympijský skokanský můstek. Další zajímavost se nachází poblíž zastávky Patsch: 190 m vysoký a 820 m dlouhý Evropský most. V italském Brenneru je pak k vidění na dnes již prakticky opuštěném 1. nástupišti busta stavitele brennerské dráhy Karla von Etzela. Ten zemřel v roce 1865, ke své smůle ještě před úplným dokončením této dráhy. Ve svém životě postavil se svými spolupracovníky na 1500 km železnice.
Zajímavá však není jen samotná trať, ale i krásná příroda kolem ní. Oblast Obernberg am Brenner leží jen několik kilometrů od zastávky Gries. Kouzelná krajina, která kupodivu zůstala stranou masové turistiky, láká návštěvníky k výletům do hor proslavených těžbou krásného mramoru a k prohlídce proslulého kostelíka sv. Mikuláše.
Zdejší jezero patří k nejkrásnějším horským jezerům v Rakousku. Nachází se zhruba ve stejné nadmořské výšce jako naše Sněžka. Cesta k jezeru vede podél luk a lesů, které si získaly pověst houbařského ráje. Ale pozor, na rozdíl od českých a moravských hvozdů zde platí přísná legislativa omezující každého houbaře maximálně na dvoukilový „úlovek„.
Tuzemského milovníka lesních plodů možná příjemně překvapí, že o víkendech je tato oblast dostupná i veřejnou dopravou. Pokud jde o dopravní obslužnost, jistě vás potěší nově zavedený hodinový takt, ve špičce pracovních dnů i půlhodinový. To se týká jak italské, tak rakouské části brennerské dráhy.
Do údolí jezdí tzv. „Postbus„ -ve všední dny v hodinovém taktu, o víkendu ve dvouhodinovém. Jeho zastávku najdete nejen z Griesu, kde z vlaku vystoupíte vysoko nad údolní „starou„ brennerskou silnicí, ale i v dalších stanicích, například ve Steinachu in Tirol.
Technika versus příroda
Menším problémem pro cestovatele a držitele průkazu FIP se zdá zakoupení jízdenky s padesátiprocentní slevou na nádraží v Brenneru při cestě do italského vnitrozemí. Zatímco při cestě do Rakouska je možno si jízdenku koupit u průvodčího ve vlaku, osobní pokladny v Brenneru již léta nefungují. V prodejních automatech si navíc nekoupíte poloviční (dětskou) jízdenku, protože zde nedávno došlo ke změně jízdních tarifů. Celou situaci vyřešíte pouze okamžitým kontaktem s italským průvodčím, když ho požádáte o ruční vypsání jízdenky.
I přes drobné problémy stojí Brennerská dráha za návštěvu. Technická lahůdka pak přibude po roce 2020, kdy má být dokončen nový tunel o délce 55 km z Innsbrucku do Fortezzy. Jeho výstavba má být prý už brzy zahájena. Na druhou stranu milovníci přírodních krás přijdou o krásnou vyhlídku z okna vlaku.
TECHNICKÉ Zajímavosti
1 - Celková délka Brennerské dráhy je 275,4 km.
2 - Největší stoupání činí 31 promile.
3 - Maximální traťová rychlost je 180 km/h.
4 - Elektrizace proběhla na rakouské i italské části ve třicátých a čtyřicátých letech.
5 - V Itálii přibyly na trati v devadesátých letech dva tunely, jeden v délce přes 13 km, druhý přes 7 km.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/368077/
Když se řekne Paříž, každý si představí něco jiného. Někdo si vzpomene na proslulé básníky, další na „krále Slunce„ Ludvíka XIV., katedrálu Notre Dame a samozřejmě světoznámou Eiffelovu věž.
Do hlavního města Francie můžete cestovat po vlastní ose nebo využít bohaté nabídky služeb cestovních kanceláří (např. ČD Travel). Pokud se rozhodnete cestovat po železnici, doporučuji vám noční spojení z Německa, které vás doveze až do samého centra Paříže na nádraží Gare de l´Est. Odtud pak metrem snadno projedete celé město.
Napoleonův hrob
Budovy Invalidovny byly postaveny ve druhé polovině 17. století. Tehdejší panovník, král Ludvíka XIV., tento komplex navrhl jako obydlí pro invalidní válečné veterány. Několik vysloužilců tu údajně žije ještě dnes. Celou stavbu tvoří čtyři muzea a dva kostely. V Invalidovně má také hrobku slavný Napoleon Bonaparte. Pohřbeni tu byli i někteří jeho příbuzní, starší bratr Joseph, nejmladší bratr Jérôme a také syn Napoleon II., v Čechách přezdívaný Orlík, který byl po otcově smrti formálně jmenován vévodou Zákupským a zemřel v pouhých jedenadvaceti letech.
Při návštěvě Invalidovny nezapomeňte na Vojenské muzeum (Le Musée de l’Armée). Vystavené exponáty vypovídají o francouzských vítězstvích i porážkách. Zdejší zvláštností je sbírka uniforem, zbraní a rytířských brnění.
Z nádraží muzeum
Museum d´Orsay se nachází na břehu Seiny a poznáte jej podle typických nádražních hodin umístěných nad hlavním vchodem do budovy. Proměnu nádražní budovy ve stálou výstavní plochu odborníci pokládají za světovou raritu. Po nákladné rekonstrukci bylo muzeum otevřeno v roce 1986.
Co se exponátů týče, patří mezi nejlepší na světě. Specializuje se zejména na francouzské umění z let 1848–1914 a obyvatele Paříže i turisty láká svou jedinečnou sbírkou impresionistů. Pokud máte čas, vyčleňte si na návštěvu muzea celý den. Nudit se nebudete.
Erotika pro turisty
Na kopci zvaném Montmartre se kdysi dávno rozkládala poklidná vesnička. Bydleli tam malíři, básníci a jiní umělci všeho druhu. Ovšem s postupným rozšiřováním Paříže se toto místo postupně ocitlo téměř v srdci metropole. Z poklidného života zůstalo jen lákadlo pro turisty. Každá průvodkyně z cestovní kanceláře vám jistě neopomine sdělit, že se zde nachází velké množství erotických show.
Jistě by nebylo správné navštívit Paříž a vynechat přitom ostrov Île de la Cité, na kterém se nachází kromě Justičního paláce také Cathédrale de Notre Dame de Paris. Stavba tohoto architektonického skvostu, který se do povědomí světové veřejnosti dostal díky románu Viktora Huga, započala roku 1163 a trvala skoro neuvěřitelných 167 let.
Nejznámější dominantou města nad Seinou je určitě Eiffelova věž. Dosahuje výšky 320 metrů a původně měla být postavena pouze pro účely světové výstavy. Naštěstí demontována nebyla. V mezipatrech věže můžete nalézt obchody se suvenýry, kino a také přepychovou restauraci „Jules Verne„. Ze třetího patra ve výšce 300 metrů si můžete prohlédnout celé město. Nachází se tu i historická kancelář Gustava Eiffela, autora věže.
Mezi dominanty Paříže se řadí i Vítězný oblouk (Arc de Triomphe). Jeho stavbu nařídil v roce 1806 císař Napoleon Bonaparte a najdeme ho na nejvyšším místě Champs Elysées. Dodnes se tady konají oficiální vzpomínkové akce. Neměli byste vynechat ani Muzeum Louvre. To bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1795. Ve sbírkách muzea se nachází obrazy, sochy, sbírky ze starověkého Východu, Egypta, Řecka a Říma včetně asi nejznámějšího obrazu na světě, Mony Lisy. Před vstupem do muzea je umístěna skleněná pyramida, která tvoří zajímavý kontrast k historické budově.
Milovníci současné architektury si přijdou na své ve čtvrti La Défense, která se nachází na západ od centra. Oficiálně čtvrť vznikla v roce 1958, kdy se zde začaly stavět moderní výškové budovy. Mezi nejznámější symboly La Défense patří 35 metrů vysoká prázdná krychle Grande Arche.
Nedaleko Paříže
Do hlavního města Francie můžete cestovat po vlastní ose nebo využít bohaté nabídky služeb cestovních kanceláří (např. ČD Travel). Pokud se rozhodnete cestovat po železnici, doporučuji vám noční spojení z Německa, které vás doveze až do samého centra Paříže na nádraží Gare de l´Est. Odtud pak metrem snadno projedete celé město.
Napoleonův hrob
Budovy Invalidovny byly postaveny ve druhé polovině 17. století. Tehdejší panovník, král Ludvíka XIV., tento komplex navrhl jako obydlí pro invalidní válečné veterány. Několik vysloužilců tu údajně žije ještě dnes. Celou stavbu tvoří čtyři muzea a dva kostely. V Invalidovně má také hrobku slavný Napoleon Bonaparte. Pohřbeni tu byli i někteří jeho příbuzní, starší bratr Joseph, nejmladší bratr Jérôme a také syn Napoleon II., v Čechách přezdívaný Orlík, který byl po otcově smrti formálně jmenován vévodou Zákupským a zemřel v pouhých jedenadvaceti letech.
Při návštěvě Invalidovny nezapomeňte na Vojenské muzeum (Le Musée de l’Armée). Vystavené exponáty vypovídají o francouzských vítězstvích i porážkách. Zdejší zvláštností je sbírka uniforem, zbraní a rytířských brnění.
Z nádraží muzeum
Museum d´Orsay se nachází na břehu Seiny a poznáte jej podle typických nádražních hodin umístěných nad hlavním vchodem do budovy. Proměnu nádražní budovy ve stálou výstavní plochu odborníci pokládají za světovou raritu. Po nákladné rekonstrukci bylo muzeum otevřeno v roce 1986.
Co se exponátů týče, patří mezi nejlepší na světě. Specializuje se zejména na francouzské umění z let 1848–1914 a obyvatele Paříže i turisty láká svou jedinečnou sbírkou impresionistů. Pokud máte čas, vyčleňte si na návštěvu muzea celý den. Nudit se nebudete.
Erotika pro turisty
Na kopci zvaném Montmartre se kdysi dávno rozkládala poklidná vesnička. Bydleli tam malíři, básníci a jiní umělci všeho druhu. Ovšem s postupným rozšiřováním Paříže se toto místo postupně ocitlo téměř v srdci metropole. Z poklidného života zůstalo jen lákadlo pro turisty. Každá průvodkyně z cestovní kanceláře vám jistě neopomine sdělit, že se zde nachází velké množství erotických show.
Jistě by nebylo správné navštívit Paříž a vynechat přitom ostrov Île de la Cité, na kterém se nachází kromě Justičního paláce také Cathédrale de Notre Dame de Paris. Stavba tohoto architektonického skvostu, který se do povědomí světové veřejnosti dostal díky románu Viktora Huga, započala roku 1163 a trvala skoro neuvěřitelných 167 let.
Nejznámější dominantou města nad Seinou je určitě Eiffelova věž. Dosahuje výšky 320 metrů a původně měla být postavena pouze pro účely světové výstavy. Naštěstí demontována nebyla. V mezipatrech věže můžete nalézt obchody se suvenýry, kino a také přepychovou restauraci „Jules Verne„. Ze třetího patra ve výšce 300 metrů si můžete prohlédnout celé město. Nachází se tu i historická kancelář Gustava Eiffela, autora věže.
Mezi dominanty Paříže se řadí i Vítězný oblouk (Arc de Triomphe). Jeho stavbu nařídil v roce 1806 císař Napoleon Bonaparte a najdeme ho na nejvyšším místě Champs Elysées. Dodnes se tady konají oficiální vzpomínkové akce. Neměli byste vynechat ani Muzeum Louvre. To bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1795. Ve sbírkách muzea se nachází obrazy, sochy, sbírky ze starověkého Východu, Egypta, Řecka a Říma včetně asi nejznámějšího obrazu na světě, Mony Lisy. Před vstupem do muzea je umístěna skleněná pyramida, která tvoří zajímavý kontrast k historické budově.
Milovníci současné architektury si přijdou na své ve čtvrti La Défense, která se nachází na západ od centra. Oficiálně čtvrť vznikla v roce 1958, kdy se zde začaly stavět moderní výškové budovy. Mezi nejznámější symboly La Défense patří 35 metrů vysoká prázdná krychle Grande Arche.
Nedaleko Paříže
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/365059/
Šest kilometrů od rušného centra Prahy se nachází pozoruhodná lokalita. Říká se jí velký triangl, někdy také trojmezí.
Zhruba dvouhektarová plocha vás zaujme už při zběžném pohledu na mapu. Ze tří stran ji totiž svírají koleje. A byla to právě železnice, která tento malý prostor uchránila před zástavbou.
Minimálně jeden pokus tady už byl. Na počátku sedmdesátých let tady totiž začala navážka stavební suti. Tu se však podařilo zastavit a postižené místo později i zrekultivovat. Od roku 1991 začala o lokalitu pečovat místní orPouze ganizace Českého svazu ochránců přírody Botič-Rokytka. Její členové odstranili černé skládky a zabezpečili vodní režim v místním jezírku. Mimochodem členové této organizace se v minulosti zasloužili o vyhlášení prvního pražského „území klidu„ BotičMilíčov a Říčanky a pravidelně se starají i o další vzácné lokality, například Pitkovickou stráň nebo Branické skály.
Království vrb a rákosí
Malé území velkého trianglu, kterým protéká Slatinský potok, zaujme především značnou druhovou pestrostí obratlovců, kteří zde žijí. Podle posledních zpráv se tu dá najít sedm druhů obojživelníků a asi čtyřicet druhů ptáků – většina z nich tady také hnízdí. Oblast vyniká i svou krajinou. Staré i mladší stromy se v sousedství vodních ploch a rákosí střídají se shluky vrb. A jsou to právě vrby, které nejvíce dotvářejí zdejší pozoruhodnou atmosféru. Vždyť jen o pár metrů dál prostor obklopují sídliště, továrny a frekventované dopravní tepny. Jako by si zdejší svět nedaleko sídliště Zahradní město tvrdošíjně postavil hlavu a navzdory bláznivému civilizačnímu tempu si žil po svém.
Nevelká plocha se vyznačuje především poklidnou atmosférou a může být opravdovým balzámem na nervy. Je to vlastně takový malý železniční zelený ostrov, oáza přírody uprostřed rušného velkoměsta, o které i dříve věděl jen málokdo. Při procházce tu na davy výletníků nenarazíte, ale někteří obyvatelé Prahy, především z blízkého okolí, se sem naučili chodit a užít si na chvíli zdejší atmosféry. Vždyť příroda dokáže často zázraky. I když je třeba zaklíněná mezi tři železniční trati.
Malý triangl v Nuslích
A pokud se zajímáte o místní zajímavosti, které se váží ke kolejím, můžeme vám doporučit porovnat výše popsanou lokalitu ještě s tzv. malým pražským trianglem. Ten se nachází v Nuslích a jedná se oblast vymezenou portály vinohradských tunelů, prostorem vršovického nádraží a bývalou stanicí u Vyšehradu. Ale mnoho přírody, natož klidu, zde už neobjevíte.
KDE LEŽÍ VELKÝ TRIANGL
Jižní hranici tvoří frekventovaná trať 221 Praha–Benešov u Prahy, která je součástí IV. vysokorychlostního koridoru. Ze západu je vymezen spojkou z Vršovic do Malešic a z východu potom z Malešic do Hostivaře.
(Železničář)
Zhruba dvouhektarová plocha vás zaujme už při zběžném pohledu na mapu. Ze tří stran ji totiž svírají koleje. A byla to právě železnice, která tento malý prostor uchránila před zástavbou.
Minimálně jeden pokus tady už byl. Na počátku sedmdesátých let tady totiž začala navážka stavební suti. Tu se však podařilo zastavit a postižené místo později i zrekultivovat. Od roku 1991 začala o lokalitu pečovat místní orPouze ganizace Českého svazu ochránců přírody Botič-Rokytka. Její členové odstranili černé skládky a zabezpečili vodní režim v místním jezírku. Mimochodem členové této organizace se v minulosti zasloužili o vyhlášení prvního pražského „území klidu„ BotičMilíčov a Říčanky a pravidelně se starají i o další vzácné lokality, například Pitkovickou stráň nebo Branické skály.
Království vrb a rákosí
Malé území velkého trianglu, kterým protéká Slatinský potok, zaujme především značnou druhovou pestrostí obratlovců, kteří zde žijí. Podle posledních zpráv se tu dá najít sedm druhů obojživelníků a asi čtyřicet druhů ptáků – většina z nich tady také hnízdí. Oblast vyniká i svou krajinou. Staré i mladší stromy se v sousedství vodních ploch a rákosí střídají se shluky vrb. A jsou to právě vrby, které nejvíce dotvářejí zdejší pozoruhodnou atmosféru. Vždyť jen o pár metrů dál prostor obklopují sídliště, továrny a frekventované dopravní tepny. Jako by si zdejší svět nedaleko sídliště Zahradní město tvrdošíjně postavil hlavu a navzdory bláznivému civilizačnímu tempu si žil po svém.
Nevelká plocha se vyznačuje především poklidnou atmosférou a může být opravdovým balzámem na nervy. Je to vlastně takový malý železniční zelený ostrov, oáza přírody uprostřed rušného velkoměsta, o které i dříve věděl jen málokdo. Při procházce tu na davy výletníků nenarazíte, ale někteří obyvatelé Prahy, především z blízkého okolí, se sem naučili chodit a užít si na chvíli zdejší atmosféry. Vždyť příroda dokáže často zázraky. I když je třeba zaklíněná mezi tři železniční trati.
Malý triangl v Nuslích
A pokud se zajímáte o místní zajímavosti, které se váží ke kolejím, můžeme vám doporučit porovnat výše popsanou lokalitu ještě s tzv. malým pražským trianglem. Ten se nachází v Nuslích a jedná se oblast vymezenou portály vinohradských tunelů, prostorem vršovického nádraží a bývalou stanicí u Vyšehradu. Ale mnoho přírody, natož klidu, zde už neobjevíte.
KDE LEŽÍ VELKÝ TRIANGL
Jižní hranici tvoří frekventovaná trať 221 Praha–Benešov u Prahy, která je součástí IV. vysokorychlostního koridoru. Ze západu je vymezen spojkou z Vršovic do Malešic a z východu potom z Malešic do Hostivaře.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/365033/
Stará železnice v mikroregionu Kuřimka už neslouží. Nový projekt ji chce oživit cyklostezkou a přehlednou informační sítí.
Brněnsko/ Za první světové války spojovala obce Kuřim, Moravské Knínice, Chudčice a Veverskou Bítýšku významná železniční trať, po níž jezdily vlaky s lidmi i kaolínem. Už dávno nefunguje. Od roku 2005 se podél kolejí na vybudované cyklotrase projíždějí lidé na kolech. Jmenované obce, členové mikroregionu Kuřimka, chtějí trasu změnit na cyklostezku a obohatit ji o rozsáhlou informační síť. Na tu požadují po státu více než dva miliony korun.
„Projekt se jmenuje Po stopách zrušené železnice Kuřim–Veverská Bítýška. Chceme návštěvníky seznámit s historickými souvislostmi původně železniční tratě,„ informovala předsedkyně mikroregionu a místostarostka Kuřimi Miluše Macková.
Na místě cyklotrasy má v nejbližších letech vzniknout cyklostezka. „K ní nabídneme přehlednou informační síť, která turisty upozorní na všechna pěkná zákoutí tohoto místa,„ upřesnila Macková. Podél starých kolejí vznikne několik zastavení s tabulemi, upomínkovými předměty a propagačními materiály. Pokud mikroregion uspěje.
O dotaci žádali jeho představitelé dvakrát. Poprvé na začátku loňska, podruhé o minulých prázdninách.
„Nejdříve nás odmítli, protože v projektu každá obec vystupovala s požadavky sama za sebe, chyběla jednotná myšlenka,„ vysvětlila příčinu neúspěchu tajemnice mikroregionu Naďa Šiblová.
Odstranili chyby
V létě pak projekt skončil jako první pod čárou. „Odstranili jsme chyby a věříme, že tentokrát se nám podaří dotaci získat,„ řekla Šiblová. Dodala, že o peníze mikroregion požádá do konce září.
„Chybí nám systém, který by novým návštěvníkům umožnil jednoduchou orientaci v okolí,„ podotkla Macková. Stěžejní pro informování příchozích tak bude informační kiosek na kuřimském vlakovém nádraží.
„Na něm se turisté dostanou na nový portál mikroregionu a získají veškeré potřebné informace,„ popsala předsedkyně. Díky kiosku se také návštěvníci dostanou například na internetové zpravodajství či jízdní řády.
„Veškeré informace budou v českém, německém a anglickém jazyce,„ upřesnila Macková. Místním se nápad zamlouvá. „Asi to využiju, žádnou takovou cestu ještě za sebou nemáme,„ plánuje dvacetiletá Lenka Křížová z Kuřimi. Součástí projektu je i deset informačních tabulí. Ty by mikroregion umístil na náměstích a návsích měst a obcí. Na těchto tabulích se pak turisté dozví nejrůznější zajímavosti. Autoři projektu chystají i takzvané pasy. „Turista projíždějící mikroregionem získá ve Veverské Bítýšce nebo v Kuřimi cestovní pas, do kterého bude sbírat cestovní razítka jednotlivých obcí,„ řekla Macková. Zájemce získá razítko vždy na obecním či městském úřadě, popřípadě ve vybraných restauracích.
„Je to výborný projekt. Pokud však na něj peníze nedostaneme, město ho těžko utáhne,„ řekl starosta Kuřimi Oldřich Štarha.
(Brněnský deník)
Brněnsko/ Za první světové války spojovala obce Kuřim, Moravské Knínice, Chudčice a Veverskou Bítýšku významná železniční trať, po níž jezdily vlaky s lidmi i kaolínem. Už dávno nefunguje. Od roku 2005 se podél kolejí na vybudované cyklotrase projíždějí lidé na kolech. Jmenované obce, členové mikroregionu Kuřimka, chtějí trasu změnit na cyklostezku a obohatit ji o rozsáhlou informační síť. Na tu požadují po státu více než dva miliony korun.
„Projekt se jmenuje Po stopách zrušené železnice Kuřim–Veverská Bítýška. Chceme návštěvníky seznámit s historickými souvislostmi původně železniční tratě,„ informovala předsedkyně mikroregionu a místostarostka Kuřimi Miluše Macková.
Na místě cyklotrasy má v nejbližších letech vzniknout cyklostezka. „K ní nabídneme přehlednou informační síť, která turisty upozorní na všechna pěkná zákoutí tohoto místa,„ upřesnila Macková. Podél starých kolejí vznikne několik zastavení s tabulemi, upomínkovými předměty a propagačními materiály. Pokud mikroregion uspěje.
O dotaci žádali jeho představitelé dvakrát. Poprvé na začátku loňska, podruhé o minulých prázdninách.
„Nejdříve nás odmítli, protože v projektu každá obec vystupovala s požadavky sama za sebe, chyběla jednotná myšlenka,„ vysvětlila příčinu neúspěchu tajemnice mikroregionu Naďa Šiblová.
Odstranili chyby
V létě pak projekt skončil jako první pod čárou. „Odstranili jsme chyby a věříme, že tentokrát se nám podaří dotaci získat,„ řekla Šiblová. Dodala, že o peníze mikroregion požádá do konce září.
„Chybí nám systém, který by novým návštěvníkům umožnil jednoduchou orientaci v okolí,„ podotkla Macková. Stěžejní pro informování příchozích tak bude informační kiosek na kuřimském vlakovém nádraží.
„Na něm se turisté dostanou na nový portál mikroregionu a získají veškeré potřebné informace,„ popsala předsedkyně. Díky kiosku se také návštěvníci dostanou například na internetové zpravodajství či jízdní řády.
„Veškeré informace budou v českém, německém a anglickém jazyce,„ upřesnila Macková. Místním se nápad zamlouvá. „Asi to využiju, žádnou takovou cestu ještě za sebou nemáme,„ plánuje dvacetiletá Lenka Křížová z Kuřimi. Součástí projektu je i deset informačních tabulí. Ty by mikroregion umístil na náměstích a návsích měst a obcí. Na těchto tabulích se pak turisté dozví nejrůznější zajímavosti. Autoři projektu chystají i takzvané pasy. „Turista projíždějící mikroregionem získá ve Veverské Bítýšce nebo v Kuřimi cestovní pas, do kterého bude sbírat cestovní razítka jednotlivých obcí,„ řekla Macková. Zájemce získá razítko vždy na obecním či městském úřadě, popřípadě ve vybraných restauracích.
„Je to výborný projekt. Pokud však na něj peníze nedostaneme, město ho těžko utáhne,„ řekl starosta Kuřimi Oldřich Štarha.
(Brněnský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/362469/
Poprvé se v provozu předvede úzkorozchodná parní lokomotiva č. 7 z roku 1937 (NTM Praha) 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/356424/
Sukromnych dopravcov v IT rozdelenych podla regionov najdes na http://www.ferrovie.it/ferrovie.vis/timdettvp.php?id=5858 
.
.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/351413/
Jozo19:
Vsak na http://www.ferroviedellostato.it/homepage_en.html mas absolutne jednoduchy formular: z, do, datum, cas ...
Moze byt nieco jednoduchsie ?
Klasicky KCP v PDF som nenasiel ...
Vsak na http://www.ferroviedellostato.it/homepage_en.html
mas absolutne jednoduchy formular: z, do, datum, cas ... Moze byt nieco jednoduchsie ?
Klasicky KCP v PDF som nenasiel ...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/351412/
Jozo19:
Železniční mapa Itálie je zde: http://www.bueker.net/trainspotting/maps_italy.php . Kliknutím na ní se zvětší. Jsou tu i mapy jiných zemí. Celoevropský jízdní řád najdeš tady: http://reiseauskunft.bahn.de/bin/query.exe/dn
Železniční mapa Itálie je zde: http://www.bueker.net/trainspotting/maps_italy.php . Kliknutím na ní se zvětší. Jsou tu i mapy jiných zemí. Celoevropský jízdní řád najdeš tady: http://reiseauskunft.bahn.de/bin/query.exe/dn
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/351367/
Ahojte, potreboval by som poradiť ohladom cestovného poriadku vlakov (hlavne regionálnych) v taliansku. Prešiel som rôzne stránky vrátane trenitalia.it a nič som nenašiel. A ak aj niekto vie o stránke, kde sa nachádza mapa europskych železničných sietí tak mi dajte link prosím Vás. Mal som adresu:
http://www.zsr.sk/generate_page.php?page_id=274
ale táto už nie je funkčná. Neviete o nejakej náhrade za túto stránku???
Díky
http://www.zsr.sk/generate_page.php?page_id=274
ale táto už nie je funkčná. Neviete o nejakej náhrade za túto stránku???
Díky
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/350718/
Kuriozita pro ty, kteří se vydají do oblasti Máchova kraje: v obci Okna (cyklotrasa č. 0015) je železniční přejezd s trvale spuštěnými závorami. Ty jsou zvednuty pouze po telefonické žádosti, číslo je údajně u přejezdu uvedeno.
(převzato z magazínu Turistika a cestování č. 4, vydavatel Grand princ).
(převzato z magazínu Turistika a cestování č. 4, vydavatel Grand princ).
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/350370/
