Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
iceec- dik za zaujimavy odkaz 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/306629/
pre toho,kto si chce pozrieť trať MOB Zweisimmen -Montreux
Gstaad Webcam Live Wetter Webcam Gstaad (Live Cam Wetter MOB Zweisimmen Montreux) Gstaad
http://www.bildersammlung.ch/bahn-webcam-goldenpass/webcam.php
Gstaad Webcam Live Wetter Webcam Gstaad (Live Cam Wetter MOB Zweisimmen Montreux) Gstaad
http://www.bildersammlung.ch/bahn-webcam-goldenpass/webcam.php
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/306568/
moja najoblubenejsia trat je z Vrutok do Banskej Bystrice,je to unikatne dielo s tolkymi tunelmi,viaduktmi a este sa mi paci ze je neelektrifikovana a ze po nej jazdia krasne masinky,este som ju neabsolvoval v zime,tak sa uz tesim
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/306360/
Za orlojom nielen do Prahy:ČR už má 3 orloje.Po najznámejšom v Prahe a Olomouci je tesne pred dokončením orloj v dedinke Kryštofovo údolí.Vlakom sa dostaneme z krajského mesta Liberec za 20 minút,taktová doprava každé 2 hodiny.Orloj nájdeme na budove bývalej trafostanice.Celkovo bude obsahovať 22 postavičiek.Dominantou dediny je železničný viadukt postavený v rokoch1898-1900 Talianmi.Je vysoký 30 m,dlhý 198m,v oblúku,trať za ním pokračuje tunelom.Od 14.12.2008 sa na trať vrátia brejlovce s rýchlikmi Liberec-Ústí nad Labem
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/306312/
zdravim
chcem si kupit listok sparnight z viedne do zurychu. kde je za petrzalkou alebo devinskou novou vsou najblizsia stanica s otvorenou pokladnou? alebo sa daju tie listky kupit aj v automate na kreditnu kartu?
vopred dakujem za radu.
chcem si kupit listok sparnight z viedne do zurychu. kde je za petrzalkou alebo devinskou novou vsou najblizsia stanica s otvorenou pokladnou? alebo sa daju tie listky kupit aj v automate na kreditnu kartu?
vopred dakujem za radu.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305873/
Múzeum másla:Kto chce sa dozvedieť viac o histórii výroby masla,musí nastúpiť na vlak v Prahe Masar.nádr.,odtiaľ city elefantom pricestuje do Libčic a prívozom cez Vltavu sa dostane na jej pravý breh a krátkou prechádzkou príde do dediny Máslovice.Múzeum masla je otvorené od mája do októbra denne okrem pondelka.Pri návrate do Prahy je možné navštíviť mestečko Roztoky,kde hneď pri vlakovej stanici na zámku je stredočeské múzeum.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305761/
Jak jsme již v našem týdeníku informovali, Vídeňské muzeum Albertina zahájilo 5. září podzimní sezonu velkolepou výstavou děl Vincenta van Gogha. Celkem 140 děl nizozemského malíře shromáždili kurátoři výstavy v posledních třech letech z více než padesáti sbírek po celém světě.
Muzeum Albertina je partnerem programu ČD Bonus. Každý, kdo se v pokladně prokáže platnou mezinárodní jízdenkou Českých nebo Rakouských spolkových drah vydanou z České republiky do Vídně, zaplatí za vstupenku místo 9,50 EUR jen 7 EUR. Jízdenku přitom není potřeba odevzdávat. Jízdní doklad musí být vydán v době konání výstavy a nelze kombinovat různé druhy slev. Výstava van Gogha v muzeu Albertina je otevřena od 5. září 2008 do 8. prosince 2008 denně od 9 do 19 hodin. Ve středu je otevřeno až do 21 hod.
Nabídky ČD pro cestu do Vídně
Mezi Prahou, Brnem a Vídní jezdí denně tři vlaky EuroCity a dva vlaky SuperCity Pendolino. Cesta z Prahy trvá 4 hodiny a 5 minut. Z řady nabídek doporučujeme internetovou jízdenku eTiket, se kterou lze mezi oběma metropolemi cestovat vlaky EuroCity za 475 korun. Cestujícím, kteří pojedou pendolinem, doporučujeme jízdenku WienSpezial za 520 korun. Obě dvě jízdenky zahrnují rezervaci místa k sezení.
Pokud vyrazíte pendolinem z pražské stanice Nádraží-Holešovice v 8.23 h ráno, ve Vídni budete v 1.28 h. Z Brna do Vídně ČD navíc nabízejí zpáteční jízdenku WienSpezial, která přijde s In-kartou na 335 korun, bez ní na 745 korun. Tuto jízdenku nabízíme také v kombinaci s dokladem na vídeňskou MHD. Obě varianty jsou pak jen o 85 korun dražší. Více informací omožnostech dopravy získáte na www.eshop.cd.cz či v Kontaktním centru Českých drah na tel.: 840 112 113.
Doprava do Albertiny
Z nádraží Südbahnhof, kam vás doveze například pendolino z Prahy do Vídně jen za 4 hodiny, se do Albertiny dostanete snadno. Vydáte se metrem linky 1 do stanice Karlsplatz a pak směrem k pěší zóně. Muzeum najdete kousek od slavného hotelu Sacher. Další užitečné informace ohledně cestování v Rakousku jsou na http://www.austria.info nebo na české lince 800 180 800.
Kontakt do Albertiny:
Albertinaplatz 1, Vídeň tel.: +43 1 534 830 e-mail: info@albertina.at
Více informací o nabídce naleznete na: http://www.cd.cz/cdbonus a
http://www.albertina.at
(Železničář)
Muzeum Albertina je partnerem programu ČD Bonus. Každý, kdo se v pokladně prokáže platnou mezinárodní jízdenkou Českých nebo Rakouských spolkových drah vydanou z České republiky do Vídně, zaplatí za vstupenku místo 9,50 EUR jen 7 EUR. Jízdenku přitom není potřeba odevzdávat. Jízdní doklad musí být vydán v době konání výstavy a nelze kombinovat různé druhy slev. Výstava van Gogha v muzeu Albertina je otevřena od 5. září 2008 do 8. prosince 2008 denně od 9 do 19 hodin. Ve středu je otevřeno až do 21 hod.
Nabídky ČD pro cestu do Vídně
Mezi Prahou, Brnem a Vídní jezdí denně tři vlaky EuroCity a dva vlaky SuperCity Pendolino. Cesta z Prahy trvá 4 hodiny a 5 minut. Z řady nabídek doporučujeme internetovou jízdenku eTiket, se kterou lze mezi oběma metropolemi cestovat vlaky EuroCity za 475 korun. Cestujícím, kteří pojedou pendolinem, doporučujeme jízdenku WienSpezial za 520 korun. Obě dvě jízdenky zahrnují rezervaci místa k sezení.
Pokud vyrazíte pendolinem z pražské stanice Nádraží-Holešovice v 8.23 h ráno, ve Vídni budete v 1.28 h. Z Brna do Vídně ČD navíc nabízejí zpáteční jízdenku WienSpezial, která přijde s In-kartou na 335 korun, bez ní na 745 korun. Tuto jízdenku nabízíme také v kombinaci s dokladem na vídeňskou MHD. Obě varianty jsou pak jen o 85 korun dražší. Více informací omožnostech dopravy získáte na www.eshop.cd.cz či v Kontaktním centru Českých drah na tel.: 840 112 113.
Doprava do Albertiny
Z nádraží Südbahnhof, kam vás doveze například pendolino z Prahy do Vídně jen za 4 hodiny, se do Albertiny dostanete snadno. Vydáte se metrem linky 1 do stanice Karlsplatz a pak směrem k pěší zóně. Muzeum najdete kousek od slavného hotelu Sacher. Další užitečné informace ohledně cestování v Rakousku jsou na http://www.austria.info nebo na české lince 800 180 800.
Kontakt do Albertiny:
Albertinaplatz 1, Vídeň tel.: +43 1 534 830 e-mail: info@albertina.at
Více informací o nabídce naleznete na: http://www.cd.cz/cdbonus a
http://www.albertina.at
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305510/
18.2.-1.3.2009 budú MS v klasic.lyžovaní v Liberci.Všetkých milovníkov kultúrnych pamiatok a železníc pozývam do frýdlantského výbežku severne od Liberca.Po trati č.038 prídeme do mestečka Hejnice.Je tu krásna baroková bazilika otvorená denne.Necelé 2 km od stanice sú malé Lázně Libverda.Na kopci je postavený tzv.Obří sud-dnes je tam reštaurácia.Je to obľúbený cieľ kúpeľných hostí,veľký drevený sud nechýba na žiadnej pohľadnici z tohto regionu.Frýdlantu dominuje zámok.Po trati 037 z Liberca premávajú regionovy krásnymi lesnými úsekmi.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305432/
Prosim Vas, nevie mi niekto poradit, odkial by sa dali zohnat fotografie v dobrom rozliseni najvyssie poloznej zeleznice z Pekingu do Lhasy? Sme spolocnost, kt. sa zaobera charterovou prepravou po zeleznici. Vydavame cestovny magazin, kt. sa tyka cestovania vlakom a radi by sme uverejnili clanok o tejto zeleznici.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/301742/
Vídeňská Albertina zahájila 5. září podzimní sezonu velkolepou výstavou děl Vincenta van Gogha. Cestující smezinárodní jízdenkou z ČR do Vídně získají v rámci programu ČD Bonus slevu na vstupném.
Celkem sto čtyřicet děl nizozemského malíře shromáždili kurátoři výstavy v posledních třech letech z více než padesáti sbírek po celém světě. Vystaveny budou velkoformátové kresby a malby křídou nebo zředěnými olejovými barvami a akvarely. Nebudou chybět slavné obrazy, jako jsou Slunečnice, Žně či Podobizna Dr. Gacheta.
Díla jsou vypůjčena zmuzea van Gogha vAmsterdamu, d’Orsay v Paříži nebo Národní galerie veWashingtonu, říká Klaus Albrecht Schröder, generální ředitel muzea Albertina. V tomto rozsahu se výstava van Gogha v Rakousku dosud neuskutečnila.
Muzeum Albertina je partnerem programu ČD Bonus. Každý, kdo se v pokladně prokáže platnou mezinárodní jízdenkou Českých drah nebo Rakouských spolkových drah, vydanou z České republiky do Vídně, zaplatí za vstupenku místo 9,50 eur jen 7 eur. Jízdenku přitom není potřeba odevzdávat, říká Aleš Ondrůj, ředitel Odboru marketingu ČD. Jízdní doklad musí být vydán v době konání výstavy a nelze kombinovat různé druhy slev.
Nabídky ČD pro cestu do Vídně
Mezi Prahou, Brnem a Vídní jezdí denně tři vlaky EuroCity a dva vlaky SuperCity Pendolino. Cesta z Prahy trvá 4 hodiny a 5 minut. Z řady nabídek doporučujeme internetovou jízdenku eTiket, se kterou lze mezi oběma metropolemi cestovat vlaky EuroCity za 475 korun. Cestujícím, kteří pojedou Pendolinem, doporučujeme jízdenku Wien SCspezial za 520 korun. Obě dvě jízdenky zahrnují rezervaci místa k sezení, uvádí Luďka Hnulíková, ředitelka Odboru osobní dopravy a přepravy ČD. ZBrna do Vídně nabízíme navíc zpáteční jízdenku Wien Spezial, která přijde s In-kartou na 335 korun, bez ní na 745 korun. Tuto jízdenku nabízíme také v kombinaci s dokladem na vídeňskou městskou hromadnou dopravu. Obě varianty jsou pak jen o 85 korun dražší.
Doprava do galerie Albertina
Z vídeňského jižního nádraží (Wien Südbahnhof), kam jezdí například vlaky Pendolino, se lze do Albertiny dostat velmi snadno. Vydáte se metrem linky 1 do stanice Karlsplatz a pak směrem k pěší zóně. Galerii najdete nedaleko slavného hotelu Sacher. Další užitečné informace o cestování v Rakousku jsou dostupné na www.austria.info nebo na české lince 800 180 800.
Kontakt do muzea Albertina: Albertinaplatz 1, Vídeň, telefon +43 1 534 830, e-mail: info@albertina.at. Více informací o nabídce lze nalézt na www.cd.cz/cdbonus a www.albertina. at. Výstava van Gogha v muzeu Albertina je otevřena od 5. září do 8. prosince 2008 denně od 9 do 19 hodin. Ve středu je otevřeno až do 21 hodin.
O autorovi| ONDŘEJ KUBALA (Autor Ondřej Kubala je tiskovým mluvčím Českých drah, a. s.)
(Železničář)
Celkem sto čtyřicet děl nizozemského malíře shromáždili kurátoři výstavy v posledních třech letech z více než padesáti sbírek po celém světě. Vystaveny budou velkoformátové kresby a malby křídou nebo zředěnými olejovými barvami a akvarely. Nebudou chybět slavné obrazy, jako jsou Slunečnice, Žně či Podobizna Dr. Gacheta.
Díla jsou vypůjčena zmuzea van Gogha vAmsterdamu, d’Orsay v Paříži nebo Národní galerie veWashingtonu, říká Klaus Albrecht Schröder, generální ředitel muzea Albertina. V tomto rozsahu se výstava van Gogha v Rakousku dosud neuskutečnila.
Muzeum Albertina je partnerem programu ČD Bonus. Každý, kdo se v pokladně prokáže platnou mezinárodní jízdenkou Českých drah nebo Rakouských spolkových drah, vydanou z České republiky do Vídně, zaplatí za vstupenku místo 9,50 eur jen 7 eur. Jízdenku přitom není potřeba odevzdávat, říká Aleš Ondrůj, ředitel Odboru marketingu ČD. Jízdní doklad musí být vydán v době konání výstavy a nelze kombinovat různé druhy slev.
Nabídky ČD pro cestu do Vídně
Mezi Prahou, Brnem a Vídní jezdí denně tři vlaky EuroCity a dva vlaky SuperCity Pendolino. Cesta z Prahy trvá 4 hodiny a 5 minut. Z řady nabídek doporučujeme internetovou jízdenku eTiket, se kterou lze mezi oběma metropolemi cestovat vlaky EuroCity za 475 korun. Cestujícím, kteří pojedou Pendolinem, doporučujeme jízdenku Wien SCspezial za 520 korun. Obě dvě jízdenky zahrnují rezervaci místa k sezení, uvádí Luďka Hnulíková, ředitelka Odboru osobní dopravy a přepravy ČD. ZBrna do Vídně nabízíme navíc zpáteční jízdenku Wien Spezial, která přijde s In-kartou na 335 korun, bez ní na 745 korun. Tuto jízdenku nabízíme také v kombinaci s dokladem na vídeňskou městskou hromadnou dopravu. Obě varianty jsou pak jen o 85 korun dražší.
Doprava do galerie Albertina
Z vídeňského jižního nádraží (Wien Südbahnhof), kam jezdí například vlaky Pendolino, se lze do Albertiny dostat velmi snadno. Vydáte se metrem linky 1 do stanice Karlsplatz a pak směrem k pěší zóně. Galerii najdete nedaleko slavného hotelu Sacher. Další užitečné informace o cestování v Rakousku jsou dostupné na www.austria.info nebo na české lince 800 180 800.
Kontakt do muzea Albertina: Albertinaplatz 1, Vídeň, telefon +43 1 534 830, e-mail: info@albertina.at. Více informací o nabídce lze nalézt na www.cd.cz/cdbonus a www.albertina. at. Výstava van Gogha v muzeu Albertina je otevřena od 5. září do 8. prosince 2008 denně od 9 do 19 hodin. Ve středu je otevřeno až do 21 hodin.
O autorovi| ONDŘEJ KUBALA (Autor Ondřej Kubala je tiskovým mluvčím Českých drah, a. s.)
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300509/
Vlakem kolem Česka za 14 dní - 12. den
ČR - Překonání Krkonoš bylo napínavější, než jsem myslel. Když jsem zjistil, že tam jsou úseky, kde opravdu jede vlak jednou za den, tak jsem raději zvolil autobusovou přepravu. V Harrachově jsem plánoval opět přesednout na vlak a pokračovat podle rozpisu, ale tak jednoduché to nebylo. Nádraží bylo totiž od stanice vzdálené asi tři kilometry a cesta samozřejmě vedla do prudkého kopce.
Stěží popadám dech
S celou mou bagáží mi cesta vzhůru moc rychle neubíhala, ale v polovině jsem musel chtě nechtě zrychlit, protože jsem zjistil, že jinak bych nestihl odjezd vlaku. Nakonec jsem na perón doběhl celý uřícený minutu před odjezdem soupravy. Celkové převýšení mého výšlapu mohlo být kolem dvou set metrů, takže jsem pak ještě několik zastávek téměř lapal po dechu. Do Frýdlantu jsem dojel až po desáté hodině večerní a byl napůl mrtvý únavou. Nakonec jsem našel ubytování v rodinném penzionu Šárka za 500 Kč. Penzion to je opravdu rodinný. Za prvé se v něm nekouří a za druhé mají hosté k dispozici kompletní vybavení včetně kuchyně. Já jsem s sebou ale žádné potraviny nevezl, když nepočítám čokoládové tyčinky. Tak jsem si alespoň ráno udělal kávu do termosky, nacpal se pizzou a Frýdlantu naposledy zamával osm minut po deváté hodině dopolední.
Už abych byl doma
Cestou jsem míjel Jindřichovice pod Smrkem, které jsou známé větrnými elektrárnami a tím, že místní starosta zakázal na území obce vstup úředníkům. Já jsem ale novinář, a tak jsem jel v klidu dál. V Liberci jsem dumal nad plánem další cesty, protože mě u Varnsdorfu čeká další výluka. Nakonec jsem se ale rozhodl držet původního rozpisu, který mne zajížďkou přes německou Žitavu dovede až do cíle páteční etapy v Oldřichově. Tam mám naštěstí o ubytování postaráno, protože se mne ujmou příbuzní. Konečně nebudu muset spát v nějakém anonymním pokoji, ale stejně se nejvíce těším, až se natáhnu doma do vlastní postele.
ČR - Překonání Krkonoš bylo napínavější, než jsem myslel. Když jsem zjistil, že tam jsou úseky, kde opravdu jede vlak jednou za den, tak jsem raději zvolil autobusovou přepravu. V Harrachově jsem plánoval opět přesednout na vlak a pokračovat podle rozpisu, ale tak jednoduché to nebylo. Nádraží bylo totiž od stanice vzdálené asi tři kilometry a cesta samozřejmě vedla do prudkého kopce.
Stěží popadám dech
S celou mou bagáží mi cesta vzhůru moc rychle neubíhala, ale v polovině jsem musel chtě nechtě zrychlit, protože jsem zjistil, že jinak bych nestihl odjezd vlaku. Nakonec jsem na perón doběhl celý uřícený minutu před odjezdem soupravy. Celkové převýšení mého výšlapu mohlo být kolem dvou set metrů, takže jsem pak ještě několik zastávek téměř lapal po dechu. Do Frýdlantu jsem dojel až po desáté hodině večerní a byl napůl mrtvý únavou. Nakonec jsem našel ubytování v rodinném penzionu Šárka za 500 Kč. Penzion to je opravdu rodinný. Za prvé se v něm nekouří a za druhé mají hosté k dispozici kompletní vybavení včetně kuchyně. Já jsem s sebou ale žádné potraviny nevezl, když nepočítám čokoládové tyčinky. Tak jsem si alespoň ráno udělal kávu do termosky, nacpal se pizzou a Frýdlantu naposledy zamával osm minut po deváté hodině dopolední.
Už abych byl doma
Cestou jsem míjel Jindřichovice pod Smrkem, které jsou známé větrnými elektrárnami a tím, že místní starosta zakázal na území obce vstup úředníkům. Já jsem ale novinář, a tak jsem jel v klidu dál. V Liberci jsem dumal nad plánem další cesty, protože mě u Varnsdorfu čeká další výluka. Nakonec jsem se ale rozhodl držet původního rozpisu, který mne zajížďkou přes německou Žitavu dovede až do cíle páteční etapy v Oldřichově. Tam mám naštěstí o ubytování postaráno, protože se mne ujmou příbuzní. Konečně nebudu muset spát v nějakém anonymním pokoji, ale stejně se nejvíce těším, až se natáhnu doma do vlastní postele.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300448/
Vlakem kolem Česka za 14 dní - 11. den
ČR - Po pěti dnech strávených objížděním Moravy jsem se ve středu vrátil zpět do Čech. Pomezí jsem překročil kolem patnácté hodiny na trase mezi Hanušovicemi a Lichkovem. Zároveň jsem vyjel z Jeseníků, které byly nádherně podzimní, a přiblížil se na dohled Orlickým horám.
Musím čelit útoku
Musím se ještě vrátit k uplynulé noci v Javorníku ve Slezsku. Právě ve chvílích, kdy jsem odesílal do redakce fotografie, povídal jsem si s místní sympatickou barmankou. To ovšem vyprovokovalo štamgasty a ubytované sezonní dělníky, kteří začali bojovat o "svou" barmanku. Nejprve na mne zaútočili několika panáky, pak chtěli drobné do prasátka, které stálo na baru. Nakonec vytáhli nejtěžší kalibr v podobě vlastní zásoby domácí slivovice, kterou hbitě nanosili ze svých pokojů. "No tak, chlape, jdeme do toho!" vykřikoval jeden z nich. Nechtěl jsem ale skončit jako po noci v Ostravě, tak jsem to raději vzdal a šel spát. Středeční cesta ubíhala celkem bez problémů, vpodvečer v Doudlebech jsem stihl rychlé jídlo a dokonce i pár minut fotbalu. Z výkonu našich jsem nadšený nebyl, stejně jako osazenstvo místní příjemné restaurace. Na zbytek středeční etapy jsem se vybavil ještě několika čokoládovými tyčinkami a dvoulitrovou lahví vody.
Příkop plný vojáků
Cestou do Rokytnice jsem se dal do řeči s příjemnou průvodčí Hankou. Prozradila mi, že trať bývá v zimě často neprůjezdná a loni oslavila 100 let. Strojvůdce mi zase vyprávěl, že před rokem 1989 byli v Rokytnici ruští vojáci, kteří často pochodovali po trati až do nedalekého Pekla nad Zdobicí. Když je viděl před sebou pochodovat, tak se co nejtišeji přiblížil, a pak začal houkat. Vojáci pak uskakovali jako do zákopů. V Týništi nad Orlicí jsem našel ubytování v hotelu Orlice, a to za 200 Kč. Na pokoji jsem měl televizi i luxusní koupelnu. Ráno jsem projel kolem Adršpašských skal a přijel na úpatí Krkonoš. Vzhledem k velmi problematické vlakové dopravě na další trase jsem se rozhodl, že naše velehory profrčím náhradní autobusovou dopravou.
Zdroj: Šíp
ČR - Po pěti dnech strávených objížděním Moravy jsem se ve středu vrátil zpět do Čech. Pomezí jsem překročil kolem patnácté hodiny na trase mezi Hanušovicemi a Lichkovem. Zároveň jsem vyjel z Jeseníků, které byly nádherně podzimní, a přiblížil se na dohled Orlickým horám.
Musím čelit útoku
Musím se ještě vrátit k uplynulé noci v Javorníku ve Slezsku. Právě ve chvílích, kdy jsem odesílal do redakce fotografie, povídal jsem si s místní sympatickou barmankou. To ovšem vyprovokovalo štamgasty a ubytované sezonní dělníky, kteří začali bojovat o "svou" barmanku. Nejprve na mne zaútočili několika panáky, pak chtěli drobné do prasátka, které stálo na baru. Nakonec vytáhli nejtěžší kalibr v podobě vlastní zásoby domácí slivovice, kterou hbitě nanosili ze svých pokojů. "No tak, chlape, jdeme do toho!" vykřikoval jeden z nich. Nechtěl jsem ale skončit jako po noci v Ostravě, tak jsem to raději vzdal a šel spát. Středeční cesta ubíhala celkem bez problémů, vpodvečer v Doudlebech jsem stihl rychlé jídlo a dokonce i pár minut fotbalu. Z výkonu našich jsem nadšený nebyl, stejně jako osazenstvo místní příjemné restaurace. Na zbytek středeční etapy jsem se vybavil ještě několika čokoládovými tyčinkami a dvoulitrovou lahví vody.
Příkop plný vojáků
Cestou do Rokytnice jsem se dal do řeči s příjemnou průvodčí Hankou. Prozradila mi, že trať bývá v zimě často neprůjezdná a loni oslavila 100 let. Strojvůdce mi zase vyprávěl, že před rokem 1989 byli v Rokytnici ruští vojáci, kteří často pochodovali po trati až do nedalekého Pekla nad Zdobicí. Když je viděl před sebou pochodovat, tak se co nejtišeji přiblížil, a pak začal houkat. Vojáci pak uskakovali jako do zákopů. V Týništi nad Orlicí jsem našel ubytování v hotelu Orlice, a to za 200 Kč. Na pokoji jsem měl televizi i luxusní koupelnu. Ráno jsem projel kolem Adršpašských skal a přijel na úpatí Krkonoš. Vzhledem k velmi problematické vlakové dopravě na další trase jsem se rozhodl, že naše velehory profrčím náhradní autobusovou dopravou.
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300313/
Stále více návštěvníků láká prohlídka kolektorových tunelů pod metropolí. Putování pražským podzemím se stalo takovým hitem, že mnozí procházku věnují svým blízkým jako dárek. Největší oblibě se těší trasa C, tzv. Královská cesta, která končí v Celetné ulici.
„Tuto jedinečnou technologickou památku dosud navštívilo dva a půl tisíce návštěvníků,“ řekl náměstek primátora Pavel Klega. Každé pondělí a středu se konají tři prohlídky podzemních tunelů. Přihlásit se mohou jednotlivci i skupiny maximálně šestnácti osob. Zájemci mohou projít čtyřmi trasami, které začínají na Senovážném náměstí. Pod Prahou dnes vede 90 kilometrů kolektorů. Pod historickým centrem se rozprostírá asi 17 km, z toho zhruba 4,5 km je zpřístupněno turistům.
„Tuto jedinečnou technologickou památku dosud navštívilo dva a půl tisíce návštěvníků,“ řekl náměstek primátora Pavel Klega. Každé pondělí a středu se konají tři prohlídky podzemních tunelů. Přihlásit se mohou jednotlivci i skupiny maximálně šestnácti osob. Zájemci mohou projít čtyřmi trasami, které začínají na Senovážném náměstí. Pod Prahou dnes vede 90 kilometrů kolektorů. Pod historickým centrem se rozprostírá asi 17 km, z toho zhruba 4,5 km je zpřístupněno turistům.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300166/
Vlakem kolem Česka za 14. dní - 10. den
ČR – Na trať do Osoblahy jsem se těšil už dlouho. Vede tam totiž poslední úzkokolejka v majetku Českých drah na polském pomezí. Je to rovinatý, příjemný a čistý kraj. Hovorná paní na nádraží mi vyprávěla o svém životě, o dětech, o chudobě kraje, ale hlavně o samotě. Chtěla by více vídat své děti, které zůstávají s otcem. Cestou z Osoblahy musel vlak prudce brzdit. Přes koleje přebíhali splašení koně a mizeli kdesi v krajině.
Prezident a bingo
Další trasa vedla už přes polské území. V Glucholazech jsem se snažil vyfotit výpravčího, ale křičel na mě něco jako „Něrob!“, ale copak já umím polsky? V Mikulovicích jsem čekal na lokálku do Zlatých hor. Od sympatického strojvedoucího jsem se dozvěděl, že když tudy kdysi projížděla kolona s Václavem Havlem, musela tu zastavit, protože si pan prezident musel odskočit. V nádražní restauraci mne překvapila další neočekávaná akce. Nedaleký pivovar tam totiž pořádal hru bingo. Tu jsem naposled zažil kdysi v Bratislavě, ale tady měla naprosto zvláštní atmosféru. V hospodě se sešlo snad celé místní osazenstvo a hrálo s mladíkem hru o trička, čepice a metr piv. Přihodil jsem k cenám čepici našeho deníku, ale na vítěze jsem počkat nemohl, protože na mne čekal vlak.
Horečka opět útočí
V cíli úterní etapy v Javorníku jsem se začal pídit po ubytování. Nejprve jsem vypátral hotel Taverna, kde měli mít lůžko za zhruba 400 korun, ale recepční mi cenu nekompromisně zvedl na 550 korun. Asi jsem vypadal movitě. Naštěstí jsem našel i druhý zdejší hotel Pod zámkem, kde mě ubytovali za tři stovky. Pohled na zámek za okny pokoje mě těšil, méně už fakt, že jsem podruhé během své cesty strávil noc v horečkách. Zabalil jsem se do mokrého prostěradla, hodinu vyháněl teplotu z těla a pak usnul, jako když mne do vody hodí. Ráno už mi bylo lépe, navíc jsem dostal vynikající snídani a seznámil se s paní majitelkou. Tento text píšu ve středu po poledni, kdy sedím přímo pod Kralickým Sněžníkem a čekám na odjezd spoje do Hanušovic. Podle rozpisu bych měl další noc trávit v Častolovicích. Doufám, že tam najdu nejen ubytování, ale také televizi, abych viděl večerní zápas našeho fotbalového mužstva.
Zdroj: Šíp
ČR – Na trať do Osoblahy jsem se těšil už dlouho. Vede tam totiž poslední úzkokolejka v majetku Českých drah na polském pomezí. Je to rovinatý, příjemný a čistý kraj. Hovorná paní na nádraží mi vyprávěla o svém životě, o dětech, o chudobě kraje, ale hlavně o samotě. Chtěla by více vídat své děti, které zůstávají s otcem. Cestou z Osoblahy musel vlak prudce brzdit. Přes koleje přebíhali splašení koně a mizeli kdesi v krajině.
Prezident a bingo
Další trasa vedla už přes polské území. V Glucholazech jsem se snažil vyfotit výpravčího, ale křičel na mě něco jako „Něrob!“, ale copak já umím polsky? V Mikulovicích jsem čekal na lokálku do Zlatých hor. Od sympatického strojvedoucího jsem se dozvěděl, že když tudy kdysi projížděla kolona s Václavem Havlem, musela tu zastavit, protože si pan prezident musel odskočit. V nádražní restauraci mne překvapila další neočekávaná akce. Nedaleký pivovar tam totiž pořádal hru bingo. Tu jsem naposled zažil kdysi v Bratislavě, ale tady měla naprosto zvláštní atmosféru. V hospodě se sešlo snad celé místní osazenstvo a hrálo s mladíkem hru o trička, čepice a metr piv. Přihodil jsem k cenám čepici našeho deníku, ale na vítěze jsem počkat nemohl, protože na mne čekal vlak.
Horečka opět útočí
V cíli úterní etapy v Javorníku jsem se začal pídit po ubytování. Nejprve jsem vypátral hotel Taverna, kde měli mít lůžko za zhruba 400 korun, ale recepční mi cenu nekompromisně zvedl na 550 korun. Asi jsem vypadal movitě. Naštěstí jsem našel i druhý zdejší hotel Pod zámkem, kde mě ubytovali za tři stovky. Pohled na zámek za okny pokoje mě těšil, méně už fakt, že jsem podruhé během své cesty strávil noc v horečkách. Zabalil jsem se do mokrého prostěradla, hodinu vyháněl teplotu z těla a pak usnul, jako když mne do vody hodí. Ráno už mi bylo lépe, navíc jsem dostal vynikající snídani a seznámil se s paní majitelkou. Tento text píšu ve středu po poledni, kdy sedím přímo pod Kralickým Sněžníkem a čekám na odjezd spoje do Hanušovic. Podle rozpisu bych měl další noc trávit v Častolovicích. Doufám, že tam najdu nejen ubytování, ale také televizi, abych viděl večerní zápas našeho fotbalového mužstva.
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300165/
Vlakem kolem Česka za 14 dní - 9. den
OSTRAVA – Celé pondělí jsem bojoval s únavou z karaoke radovánek v Ostravě. Zážitku jsem ale rozhodně nelitoval. Karaoke je v Ostravě opravdovým fenoménem. Nikde jinde jsem podobnou posedlost zpěvem opravdu nezažil. Zpěváci přejíždějí mezi jednotlivými bary a dávají zabrat svým hlasivkám. Sál je většinou narvaný a v průběhu večera není ani chvilka oddychu. Možná že to začalo kdysi na slavné Stodolní ulici, ale dnes je karaoke snad v každé ostravské čtvrti.
Potomci wehrmachtu
Koleje mne dál zavedly na Hlučínsko, kterému se v místním slangu říká na Prajsku. Nevím proč zrovna tímto výrazem, ale pravda je to, že řada místních má blíž k německé národnosti a hodně předků místních sloužilo za války ve wehrmachtu. Svědčí o tom i typická místní jména jako Günter nebo Konrád. Dnes už si na wehrmacht nikdo nevzpomene, ale oblast je kouzelným, čistým krajem s nádhernými domy. Na cestě z Opavy do Krnova jsem zjišťoval, jestli mám naději na ubytování někde dál poblíž Třemešné. Našel jsem ale jen psí penzion, a protože se mi nechtělo riskovat, že bych spal v kotci s nějakým zaběhnutým ovčáckým psem, zůstal jsem na noc raději v Krnově. V prvním penzionu jsem měl smůlu, ale druhý mne přivítal s otevřenou náručí. Majitel Pavel Rajf mne pak pozval i na posezení do restaurace. Vyprávěl mi o hotelovém kocourovi Murínovi (asi se jmenuje po jednom slovenském hokejovém brankáři), který když se naštve, tak se schová dutině ve střeše. Zrovna v tu chvíli byl už dva dny nezvěstný. Murín je přitom vychovaný kocour, který umí příkazy jako sedni nebo lehni.
Tulák se našel
S Pavlem jsme se spřátelili a povídali si do deseti hodin, kdy mne porazila únava. Jen velmi nerad jsem se odporoučel do postele. Ubytování v penzionu bylo vynikající, opravdu zatím nejlepší na cestě. A stálo jen 400 korun za noc. Naopak nejhorší bylo asi v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí, kde na mne dýchal socialismus, a ještě tam měli draho. Krnovský penzion měl pro mě nachystané ještě jedno překvapení. Ráno jsem na chodbě potkal tuláka Murína, tak jsme si potřásli tlapkami. Cestou na nádraží jsem ještě natrefil na tajemnou cikánku, která mi za 30 korun vyvěštila, že do půl roku vyhraju 150 tisíc korun. A ještě dodala, že mám dobré oči. Ale to asi říká každému. Na úterní porci kilometrů jsem vyrazil chvíli po poledni, a pokud to půjde dobře, svezu se osmi vlaky a před půl devátou večerní dorazím do Javorníku ve Slezsku.
Zdroj: Šíp
OSTRAVA – Celé pondělí jsem bojoval s únavou z karaoke radovánek v Ostravě. Zážitku jsem ale rozhodně nelitoval. Karaoke je v Ostravě opravdovým fenoménem. Nikde jinde jsem podobnou posedlost zpěvem opravdu nezažil. Zpěváci přejíždějí mezi jednotlivými bary a dávají zabrat svým hlasivkám. Sál je většinou narvaný a v průběhu večera není ani chvilka oddychu. Možná že to začalo kdysi na slavné Stodolní ulici, ale dnes je karaoke snad v každé ostravské čtvrti.
Potomci wehrmachtu
Koleje mne dál zavedly na Hlučínsko, kterému se v místním slangu říká na Prajsku. Nevím proč zrovna tímto výrazem, ale pravda je to, že řada místních má blíž k německé národnosti a hodně předků místních sloužilo za války ve wehrmachtu. Svědčí o tom i typická místní jména jako Günter nebo Konrád. Dnes už si na wehrmacht nikdo nevzpomene, ale oblast je kouzelným, čistým krajem s nádhernými domy. Na cestě z Opavy do Krnova jsem zjišťoval, jestli mám naději na ubytování někde dál poblíž Třemešné. Našel jsem ale jen psí penzion, a protože se mi nechtělo riskovat, že bych spal v kotci s nějakým zaběhnutým ovčáckým psem, zůstal jsem na noc raději v Krnově. V prvním penzionu jsem měl smůlu, ale druhý mne přivítal s otevřenou náručí. Majitel Pavel Rajf mne pak pozval i na posezení do restaurace. Vyprávěl mi o hotelovém kocourovi Murínovi (asi se jmenuje po jednom slovenském hokejovém brankáři), který když se naštve, tak se schová dutině ve střeše. Zrovna v tu chvíli byl už dva dny nezvěstný. Murín je přitom vychovaný kocour, který umí příkazy jako sedni nebo lehni.
Tulák se našel
S Pavlem jsme se spřátelili a povídali si do deseti hodin, kdy mne porazila únava. Jen velmi nerad jsem se odporoučel do postele. Ubytování v penzionu bylo vynikající, opravdu zatím nejlepší na cestě. A stálo jen 400 korun za noc. Naopak nejhorší bylo asi v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí, kde na mne dýchal socialismus, a ještě tam měli draho. Krnovský penzion měl pro mě nachystané ještě jedno překvapení. Ráno jsem na chodbě potkal tuláka Murína, tak jsme si potřásli tlapkami. Cestou na nádraží jsem ještě natrefil na tajemnou cikánku, která mi za 30 korun vyvěštila, že do půl roku vyhraju 150 tisíc korun. A ještě dodala, že mám dobré oči. Ale to asi říká každému. Na úterní porci kilometrů jsem vyrazil chvíli po poledni, a pokud to půjde dobře, svezu se osmi vlaky a před půl devátou večerní dorazím do Javorníku ve Slezsku.
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300164/
Vlakem kolem Česka za 14 dní - 8. den
OSTRAVA - Zbytek víkendu jsem strávil na severní Moravě a musím říci, že to stálo za to. Příjemným předkrmem byla průvodčí, která mne poznala na těšínském nástupišti a hbitě ulovila mou fotku. "A vy jedete zítra z Opavy do Chuchelné, že ano? Tak to se ještě uvidíme," usmála se na mne. Sám jsem byl zvědavý, jestli sympatickou průvodčí potkám.
Chuchelnou, Kravaře a Hlučín jsem měl na programu hned v pondělí ráno. Z Českého Těšína jsem pokračoval dále přes slovenskou Čadcu a vzpomínal, jak jsem tudy jezdil ještě jako voják československé armády. Mými dalšími zastávkami byly Dětmarovice, Bohumín a Ostrava- Svinov, kam jsem přijel před osmou hodinou večerní, ale jak jsem poznal později, tak noc byla ještě mladá.
Vlaková defenestrace
Vzápětí mne zaujal rozhovor dvou dam, tipoval jsem na učitelky. Začaly se smát volebním plakátům na politické strany. Faktem je, že jeden propagující nějaké obchodníky s třešněmi visel přesně naproti tomu, z něhož vylétávali modří ptáci do volné přírody. "Půjdeš k volbám?" zeptala se jedna z žen. "Proboha ne, vždyť se na to podívej. Oni lžou, jako když tiskne," prohlásila druhá. "Ale jak vidíš, papír snese všechno," uzavřela její kamarádka. Jen tak mimochodem mne napadlo, proč politici hledají cestu k voličům přes reklamní plakáty, když mají dráhy zadarmo. Sám bych byl zvědavý na takového, který by v rámci své volební kampaně začal rozmlouvat s lidmi v lokálkách, které lemují české pohraničí. Ale možná by je čekala první česká vlaková defenestrace.
Zpěv naboural plány
Z politického rozmýšlení mne vyrušil příchod kamaráda Tomáše, u kterého jsem se předtím ohlásil. Bylo mu smutno, a proto jsme vyrazili na karaoke. Nic jsem nečekal, byla přece neděle. Ostrava je ovšem speciální. V baru bylo narváno a všichni se chtěli bavit. Zpívalo se a popíjelo. Typicky ostravsky. Najednou byla hodina po půlnoci a všichni byli ovíněni včetně mé maličkosti. Za ten večer jsem poznal několik Střihavků, jednu Špinarovou, pár Rottrových a samozřejmě i několik Gottů. Vydané síly jsem pak dospal u Tomáše doma. Z postele jsem se dostal až někdy po desáté a celé pondělí se budu snažit neplánovanou ztrátu dohnat. Takže tu příjemnou průvodčí z Těšína jsem bohužel už nepotkal. Pokusím se ještě dnes dostat do Jeseníků a přejet hranice do Čech. V plánu mám i unikátní úzkokolejku z Třemešné do Osoblahy.
Zsdroj: Šíp
OSTRAVA - Zbytek víkendu jsem strávil na severní Moravě a musím říci, že to stálo za to. Příjemným předkrmem byla průvodčí, která mne poznala na těšínském nástupišti a hbitě ulovila mou fotku. "A vy jedete zítra z Opavy do Chuchelné, že ano? Tak to se ještě uvidíme," usmála se na mne. Sám jsem byl zvědavý, jestli sympatickou průvodčí potkám.
Chuchelnou, Kravaře a Hlučín jsem měl na programu hned v pondělí ráno. Z Českého Těšína jsem pokračoval dále přes slovenskou Čadcu a vzpomínal, jak jsem tudy jezdil ještě jako voják československé armády. Mými dalšími zastávkami byly Dětmarovice, Bohumín a Ostrava- Svinov, kam jsem přijel před osmou hodinou večerní, ale jak jsem poznal později, tak noc byla ještě mladá.
Vlaková defenestrace
Vzápětí mne zaujal rozhovor dvou dam, tipoval jsem na učitelky. Začaly se smát volebním plakátům na politické strany. Faktem je, že jeden propagující nějaké obchodníky s třešněmi visel přesně naproti tomu, z něhož vylétávali modří ptáci do volné přírody. "Půjdeš k volbám?" zeptala se jedna z žen. "Proboha ne, vždyť se na to podívej. Oni lžou, jako když tiskne," prohlásila druhá. "Ale jak vidíš, papír snese všechno," uzavřela její kamarádka. Jen tak mimochodem mne napadlo, proč politici hledají cestu k voličům přes reklamní plakáty, když mají dráhy zadarmo. Sám bych byl zvědavý na takového, který by v rámci své volební kampaně začal rozmlouvat s lidmi v lokálkách, které lemují české pohraničí. Ale možná by je čekala první česká vlaková defenestrace.
Zpěv naboural plány
Z politického rozmýšlení mne vyrušil příchod kamaráda Tomáše, u kterého jsem se předtím ohlásil. Bylo mu smutno, a proto jsme vyrazili na karaoke. Nic jsem nečekal, byla přece neděle. Ostrava je ovšem speciální. V baru bylo narváno a všichni se chtěli bavit. Zpívalo se a popíjelo. Typicky ostravsky. Najednou byla hodina po půlnoci a všichni byli ovíněni včetně mé maličkosti. Za ten večer jsem poznal několik Střihavků, jednu Špinarovou, pár Rottrových a samozřejmě i několik Gottů. Vydané síly jsem pak dospal u Tomáše doma. Z postele jsem se dostal až někdy po desáté a celé pondělí se budu snažit neplánovanou ztrátu dohnat. Takže tu příjemnou průvodčí z Těšína jsem bohužel už nepotkal. Pokusím se ještě dnes dostat do Jeseníků a přejet hranice do Čech. V plánu mám i unikátní úzkokolejku z Třemešné do Osoblahy.
Zsdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/300162/
Pondělí 13.10.2008 11:23 ČR - Vlakem kolem Česka za 14 dní - 6. a 7. den Moje cesta se nezastavila ani o dnech pracovního klidu. Ještě vám ale dlužím zbytek mé páteční cesty. Když pominu, že mi nedaleko slovenských Kút jedna paní jedoucí do Bratislavy sebrala moje noviny, šlo všechno až do Hodonína bez problémů. Pak mě ale potkala už šestá výluka na mé cestě a zbytek itineráře se mi zhroutil. Nakonec jsem se rozhodl zůstat ve Veselí nad Moravou, a dobře jsem udělal! Zdejší restaurace mi naservírovala tak výbornou sýrovou jehlu, že bych snědl i špejli. Horečka páteční noci Sehnat ubytování nebylo těžké. V hotelu Veselen sice po telefonu slibovali slevy, ale asi jsem paní vedoucí dvakrát neokouzlil (vlastně ani nemám čím), a tak cena zůstala standardní – 370 korun se snídaní. Večer jsem pak v hotelovém baru poznal, že lidé ve Veselí umějí být pořádně veselí. To se potvrdilo i ráno, kdy jsem šel do baru u nádraží na snídani. Pochutnal jsem si náramně, ale potácející se zbytky obětí předešlé noci mne ubezpečily o tom, že Veselím prolétla „horečka páteční noci“. V Bylnici, kde jsem musel čekal na vlak dvě a půl hodiny, jsem zapadl do jediné hospody a působil tam jako zjevení z jiného světa. Štamgasty hlavně zajímalo, co to s tím strojem (notebookem) vyvádím. „Ty si ten reportér, já vím… a né, že budu v televizi, nechci ňa stará viděla,“ varoval mne jeden z nich. Vyhraná sázka Překvapení na mne čekalo i ve vlaku do Valašského Meziříčí. Průvodčí mě už vyhlížel a měl velkou radost, když mě viděl. Vsadil se totiž se šéfem, že pojedu tuhle trasu právě v sobotu. Ve spoji do Rožnova pod Radhoštěm naproti mně seděla příjemná babička, které jela do města pro meltu. Prý si ji dělá s hřebíčkem a skořicí a kam se hrabe kapučíno. Rožnov měl podivnou sobotní náladu. Kolem nádraží se pohybovala přiopilá mládež s litry alkoholu v rukách. Nechtěl jsem riskovat konflikt, a tak jsem zapadl do nedaleké hospody. Moc jsem si nepomohl. Tady začal sobotní tah už brzy odpoledne. „Vodka, režná, rum a borovička. Já přece vim, co chci!“ křičela jedna dáma s monoklem pod okem. Rychle jsem vypil kafe a limonádu a raději odkráčel. Hodně drahý nocleh V osm večer jsem dorazil do Valašského Meziříčí. Myslel jsem, že sehnat tam ubytování nebude nic těžkého, ale bylo. Nakonec jsem našel hotel Apollo, který pamatuje nejlepší doby socialismu, kde mi recepční nabídla pokoj za 600 Kč. Zalapal jsem po dechu, ale pak jsem si vzpomněl na tvrdé lavičky v nádražní čekárně a pokorně zaplatil. Podivná nálada z Valašského Meziříčí nevyprchala ani v neděli ráno. Snídaně sice byla v ceně ubytování, ale recepční nějak nestíhala, a tak jsem na vlak běžel o hladu. Cesta do Frýdlantu nad Ostravicí mi ale zvedla náladu. Beskydy jsou opravdu nádherné. Noc na pondělí hodlám strávit v Opavě, snad tam dojedu.
Zdroj: Šíp
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/299711/
Sobota 11.10.2008 12:20 Vlakem kolem Česka za 14 dní - 5. den Časová ztráta, kterou jsem nabral kvůli zpožďování vlaků v Českých Budějovicích, jsem pracně doháněl celý čtvrtek. Ve Slavonicích jsem si konečně doplnil chabé zásoby jídla a pití. Dvacet deka uzeného sýra, pár rohlíků a dva litry limonády nebylo nic extra, ale doufal jsem, že večer si seženu něco teplého do žaludku. Pochodem vchod! Po chvíli rovnání časů odjezdů vlaků se svým plánem mi nezbylo než budějovickou ztrátu definitivně smazat zoufalým činem. Pěšky jsem se vydal do asi 15 kilometrů vzdálené Jemnice. Cestu jsem nakonec zvládl za dvě a půl hodinky a přes počáteční obavy šlo o příjemnou procházku. V jemnické sokolovně jsem sehnal postel za 120 korun na noc. Šlo zatím o nejlevnějším ubytováním na cestě. Hladový jako vlk jsem přišel do baru u sokolovny, ale nic teplého k jídlu neměli. Zklamaný jsem tedy zamířil do své levné postele, z níž jsem v pátek ráno vystřelil na vlak. Cestu do Znojma pokazily další dvě výluky, ale zase jsem si pěkně popovídal. Nejprve s průvodčím a jeho dalšími kolegy - řešili podivný nápad na zrušení pražského Masarykova nádraží. A pak, že Moravákům na Praze nezáleží. 17 vlaků za den Další rozhovor jsem si užil s průvodkyní u Znojma. Poznala, že jsem ten šílený železniční cestovatel. "Já myslela, že zůstanete v Šatově přes noc. Máme tady vinobraní, a tak mohla být zábava," pomrkávala na mě. Můj jízdní plán je ale neúprosný, tak jsem musel s díky odmítnout. Na trase Hevlín - Hrušovany nad Jevišovkou mne dámy zase považovaly za agenta Českých drah, který mapuje vytíženost trasy. Tuto trať prý chtějí zrušit k nelibosti místních, a tak jsem nesklízel přívětivé pohledy. Z celé páteční etapy jsem měl trochu obavy, vždyť jsem chtěl jet celkem 17 různými vlaky, které mě mají dovézt až do Bílých Karpat. Kde tam seženu ubytování, zatím netuším. Možná mne čeká první noc na nádražní lavičce.
Zdroj: Šíp
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/299710/
Pátek 10.10.2008 09:45 Vlakem kolem Česka za 14 dní - 4. den ČESKÉ BUDĚJOVICE - Něco na mě leze. Cítil jsem to, už když jsem v úterý večer dojel do Volar. Noc pak byla doslova horečná, nepomohl mi ani grog. Asi mi neudělaly dobře přejezdy šumavských vrchů, kdy jsem se několikrát ocitl ve výšce přes 800 metrů nad mořem. Bonbon a vylité pivo Ráno jsem se celý rozlámaný vypravil na další etapu. Cestou do Číčenic si sympatická průvodčí asi všimla mé pobledlé tváře a věnovala mi bonbon s vitaminy. Prý je má pouze pro hodné děti. Tak nevím, možná jsem hodný i ve svém pokročilejším věku. Trasa až do Českých Budějovic proběhla v klidu a tichém přemýšlení. Jediným vytržením byl jeden spolucestující, který po vagonu vylil pivo. Z Budějovic jsem po druhé hodině odpolední přesně podle itineráře zamířil do stanice Rybník, odkud mi odjížděl přípoj do Lipna nad Vltavou. V Budějovicích měl ale vlak zpoždění, kvůli čemuž jsem návazný spoj nestihl a uvízl v Rybníku. Pokusil jsem se tam aspoň najíst, ale v restauraci s ruskou obsluhou a německým majitelem měli tak příšerné ceny, že jsem rezignoval. Dostat se do cíle etapy v Jindřichově Hradci bylo už nemožné, tak jsem se vrátil zpátky do Českých Budějovic, kam jsem přijel v sedm večer. V bufetu jsem si pochutnal na tlačence a pak se vydal za svou dávnou kamarádkou Terezou Sabáčkovou, která navrhuje svatební šaty. Když mě uviděla, hned si myslela, že chystám svatbu. Vysvětlil jsem jí, že jsem se před půl rokem podruhé rozvedl, a tak šaty opravdu objednávat nebudu. Usmála se a prohlásila: "Nikdy neříkej nikdy!" Pomohla mi najít ubytování a já se pokusil načerpat síly v jednom sportbaru. Hosté u vedlejšího stolu zrovna porcovali obrovské vepřové koleno a nikdo mi nenabídl ani kousek. To mne roztesknilo tak, že jsem už před desátou hodinou zalezl do postele. Po třech dnech cesty a téměř 23 hodinách ve vlaku jsem cítil, jak mne už opravdu bolí celé tělo. Plány se mi hroutí Ráno mě sice alespoň pustila horečka, ale vrásky mi zase přidělal vlak do Českých Velenic, který odjížděl s dvacetiminutovým zpožděním, což mi ještě více nabouralo plány. Návazné spoje jsem nestíhal. Místo, abych doháněl ztrátu ze včerejška, nabíral jsem další. Alespoň jsem si v Českých Velenicích dal pořádné jídlo ve vynikající nádražní restauraci. Tedy, byl to hemenex za 26 korun a jedna kofola. S plným žaludkem jsem pak naplánoval novou trasu a vyrazil přes Jindřichův Hradec směrem na Slavonice. Projížděl jsem krajem, kterému se říká Česká Kanada, takže jsem se těšil na stáda bizonů a pořádnou zimu. Snad zase nenastydnu. Kvůli neustálému zpožďování vlaků ale netuším, kde moje čtvrteční cesta skončí.
Zdroj: Šíp
Zdroj: Šíp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/299709/
Celý článek: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_44rebl.htm