Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
Letenka byla tak levná, že jsem neodolal. Sedm dní se mi zdálo málo, dokonce velmi málo, ale jinak to nešlo; nakonec vím o chudácích, kteří, aby vHaifě byli dva dny, strávili týden ve vlaku, a tak se se svým údělem smiřuji. Vždyť za ty peníze tam mohu jet znovu, tak co?
První díl cestopisu:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_27izra.htm
První díl cestopisu:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_27izra.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/278425/
Díky skutečnosti, že se teď nacházíme v schengenském prostoru, se pro motorkáře s cestovatelskými geny otevírají nové možnosti. Minule jsme zabloudili trochu za naši jižní čáru, dneska tedy dáme opak, sever.
S kolegou, se kterým v poslední době často brázdím naše i jiné luhy, nás spojuje nejen motorkařina, ale ujetost do jiných dopravních prostředků, tedy do těch, jejichž silnicí jsou koleje. Vláčky, mašinky, čím starší, tím lepší. A jedna z možností, jak se vracet v čase zpět, je průzkum míst, kde kdysi supěly parní vlaky, a kde se dnes rozléhá pouze velebné ticho luk a hvozdů. Tedy míst, kde vedla trať, která nepřežila svůj boj s nelítostnými zákony provozní ekonomie. Ve střední Evropě je takovýchto lokalit přehršel, jak u nás, tak i v okolních státech.
Saská část Švýcarska
Jednou u nejpůvabnějších částí společné česko-německé čáry dotyku je bezesporu Českosaské Švýcarsko. Pískovcové stěny a skály, hluboká a divoká údolíčka, to vše zasazené do temných lesů, to je charakteristika, použitelná na území severně od Labe až k Šluknovskému výběžku. Na německé straně tímto cípem prochází (kromě raritní „lázeňské„ tramvaje Bad Schandau - Kuhstall) pouze jedna železnice, spojující hlavní trať podél Labe s městečkem Sebnitz. V době rozkvětu železniční dopravy, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, však pouze tato trať nestačila. Na německé straně dosti často řešili lokálky jinak než u nás, a to daleko lacinějšími úzkokolejkami. Pravda, na rychlost se tenkrát ještě moc nehledělo, času bylo spousta. Jedna z úzkokolejek vedla od nádraží Kohlmuhle přímo na sever do Lohsdorfu a končila v Hohensteinu, pro který znamenala spojení se světem. Těsně po druhé válce ale byla trať z důvodů rentability zrušena, koleje demontovány, a zbytek byl ponechán přírodě.
Reinkarnace
Dnešní doba přeje železniční nostalgii. I tady se utvořila skupina nadšenců, kteří si vzali za úkol zprovoznit alespoň část tehdejší trati, a provozovat zde muzeální dráhu. Díky skutečnosti, že mezi Kohlmuhle a Lohsdorfem je trať až na koleje prakticky dochována, zvolili za své sídlo Lohsdorf (cca 7 km západně od Sebnitz). Jejich zámyslem je pokračovat s pokládkou kolejí až do Kohlmuhle, tedy cca pětikilometrový úsek. A my jsme si chtěli zkusit projet trasu trati, než se na ní opět objeví dvojice kolejí.
Prakticky po celé trase se dá jet na motorce, samozřejmě s výjimkou trámových mostů, které sice stačily kolejím, ale motorkám nevyhovují. Ale nevadí, sjízdná cesta vede opodál, neboť i tehdy souběžně s tratí vedla formanská cesta. Lahůdkou naopak je průjezd dvou tunelů. Velkoryse budované stavby prakticky nezasáhl zub času, ač jsou neudržované a více než sto let staré.
Kousek za druhým tunelem je další raritka, železobetonový most. Jeho přejetí si žádá dost odvahy, ti se závratěmi raději zůstanou před ním. O nic moc nepřijdou, kus za mostem trať končí na dohled od normálně rozchodných kolejí.
Kdo má rád technické raritky, zabloudí do tohoto skalnatého území a má trochu zbytného času, ten by si neměl nechat ujít prohlídku toho, co možná za pár let už bude vypadat jinak.
http://www.schwarzbachbahn.de/
(ČMN - České motocyklové noviny)
S kolegou, se kterým v poslední době často brázdím naše i jiné luhy, nás spojuje nejen motorkařina, ale ujetost do jiných dopravních prostředků, tedy do těch, jejichž silnicí jsou koleje. Vláčky, mašinky, čím starší, tím lepší. A jedna z možností, jak se vracet v čase zpět, je průzkum míst, kde kdysi supěly parní vlaky, a kde se dnes rozléhá pouze velebné ticho luk a hvozdů. Tedy míst, kde vedla trať, která nepřežila svůj boj s nelítostnými zákony provozní ekonomie. Ve střední Evropě je takovýchto lokalit přehršel, jak u nás, tak i v okolních státech.
Saská část Švýcarska
Jednou u nejpůvabnějších částí společné česko-německé čáry dotyku je bezesporu Českosaské Švýcarsko. Pískovcové stěny a skály, hluboká a divoká údolíčka, to vše zasazené do temných lesů, to je charakteristika, použitelná na území severně od Labe až k Šluknovskému výběžku. Na německé straně tímto cípem prochází (kromě raritní „lázeňské„ tramvaje Bad Schandau - Kuhstall) pouze jedna železnice, spojující hlavní trať podél Labe s městečkem Sebnitz. V době rozkvětu železniční dopravy, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, však pouze tato trať nestačila. Na německé straně dosti často řešili lokálky jinak než u nás, a to daleko lacinějšími úzkokolejkami. Pravda, na rychlost se tenkrát ještě moc nehledělo, času bylo spousta. Jedna z úzkokolejek vedla od nádraží Kohlmuhle přímo na sever do Lohsdorfu a končila v Hohensteinu, pro který znamenala spojení se světem. Těsně po druhé válce ale byla trať z důvodů rentability zrušena, koleje demontovány, a zbytek byl ponechán přírodě.
Reinkarnace
Dnešní doba přeje železniční nostalgii. I tady se utvořila skupina nadšenců, kteří si vzali za úkol zprovoznit alespoň část tehdejší trati, a provozovat zde muzeální dráhu. Díky skutečnosti, že mezi Kohlmuhle a Lohsdorfem je trať až na koleje prakticky dochována, zvolili za své sídlo Lohsdorf (cca 7 km západně od Sebnitz). Jejich zámyslem je pokračovat s pokládkou kolejí až do Kohlmuhle, tedy cca pětikilometrový úsek. A my jsme si chtěli zkusit projet trasu trati, než se na ní opět objeví dvojice kolejí.
Prakticky po celé trase se dá jet na motorce, samozřejmě s výjimkou trámových mostů, které sice stačily kolejím, ale motorkám nevyhovují. Ale nevadí, sjízdná cesta vede opodál, neboť i tehdy souběžně s tratí vedla formanská cesta. Lahůdkou naopak je průjezd dvou tunelů. Velkoryse budované stavby prakticky nezasáhl zub času, ač jsou neudržované a více než sto let staré.
Kousek za druhým tunelem je další raritka, železobetonový most. Jeho přejetí si žádá dost odvahy, ti se závratěmi raději zůstanou před ním. O nic moc nepřijdou, kus za mostem trať končí na dohled od normálně rozchodných kolejí.
Kdo má rád technické raritky, zabloudí do tohoto skalnatého území a má trochu zbytného času, ten by si neměl nechat ujít prohlídku toho, co možná za pár let už bude vypadat jinak.
http://www.schwarzbachbahn.de/
(ČMN - České motocyklové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/277051/
I přesto, že železnice Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny nevydávají sešitky FIP (pouze slevu 50 %), vybrali jsme si je jako cíl naší příští cesty. Máme jen sporé informace z průvodce, ale máme hlavně touhu poznat zemi, která se jen pomalu vzpamatovává z nedávné války.
Minicestopis:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_26bosn.htm
Minicestopis:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_26bosn.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/275744/
Ľudia skúste sa vybrať niekde do okolia Jihlavy - Vysočiny-ČR a precestujte si nejakú lokálnu trať. Fakt to stojí za to. Tento mesiac som mal možnosť si vlakom precestovať trate Moravské Budejovice-Jemnice a Studenec -Velké Meziříčí-Křižanov. Prekrásny kraj, hlavne teraz v jarnom období. Takisto úzkorozchodka Jindř.Hradec-Obrataň.... 
Ale pred cestou sa hlavne nezabudnite informovať o výlukách, v tej oblasti je ich hodne (trate 240-Brno-Jihlava, 225-Hav.Brod-Jihlava-Veselí n.Lužnicí). Aby ste nemuseli autobusom....Fakt zážitok 
Ale pred cestou sa hlavne nezabudnite informovať o výlukách, v tej oblasti je ich hodne (trate 240-Brno-Jihlava, 225-Hav.Brod-Jihlava-Veselí n.Lužnicí). Aby ste nemuseli autobusom....Fakt zážitok
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/267564/
Muž, který mě očekává na peroně, mi podává oranžovou vestu s logem Švýcarských spolkových drah. Bez ní do vlaku nesmím nastoupit. Budu totiž pasažérem na lokomotivě. Očima strojvůdce poznám jednu z nejkrásnějších švýcarských tratí, legendární Gotthardskou dráhu, jež loni oslavila 125. narozeniny.
Mísilo se ve mně nadšení s obavami. Drážní úředníci mě varovali, že ačkoli mě svezou rádi, jinak než italsky si se strojvůdcem cestou z německy mluvícího Arth-Goldau do italsky hovořící Bellinzony určitě nepopovídám. Přičemž moje znalosti italštiny začínají a končí vlakovým hlášením „pressima fermata„ čili „příští zastávka„.
V kokpitu stařičkého stroje se stříbřitým helvetským křížem na přídi mě však strojvůdce Vincenzo nadšeně vítá směsicí italštiny a školní angličtiny. Nějak se tedy domluvíme. Na stanovišti se vezeme tři - zbývající do party je osobní průvodce, bez něhož vás do mašiny nepustí. Jelikož strojvůdce má za jízdy podle předpisů zakázáno mluvit, snažím se obracet se svými dotazy na průvodce Alessandra. Bodrý Ital za řídicím pultem se však nezdráhá hovořit, naopak. Český pasažér je pro něj očividně příjemným zpestřením desetihodinové pracovní šichty, během níž tuhle trať projede dvakrát v každém směru.
Vzhůru do Alp, šplháme na Gotthard Vincenzo vychvaluje takřka čtyřicet let starou mašinu a zároveň vtipkuje: „Tenhle stroj je spolehlivý. A vlastně i docela moderní - dali mi sem klimatizaci. Jede až sto čtyřicet - koukej. Má sice slabší světla, ale kdyby něco, stejně ten vlak neubrzdíš. No, nemuselo by se na trati motat tolik lidí, pořád se tady něco opravuje.„ Dojde i na pochvalu Prahy, jeho oblíbeného výletního místa.
Jak šplháme krátkými točitými tunely k šestnáctikilometrovému Gotthardu, blíží se vrchol trasy: zlom leží zhruba uprostřed rovného dvojkolejného tunelu. Vlak tady hluboko uvnitř Alp uhání rychlostí 125 km/h, ale jak se tunel svažuje k „italskému„ konci, náhle začínáme brzdit. „Na konci je totiž zatáčka a radar. Musíme zpomalit, kdybych nebrzdil já, začne mašina brzdit sama,„ vysvětluje Vincenzo.
Železnice má stoletý náskok před dálnicí Překonali jsme Alpy, z deště se sněhem na severních svazích je za jižním ústím tunelu rázem teplý slunný den. Dolů z hor do metropole „italského„ kantonu Ticino, Bellinzony, klesáme stálou rychlostí kolem 85 km/h díky obdivuhodnému systému tunelů a mostů - místy jsou vpředu pod námi vidět další dvě poschodí naší trati.
Trasa, vystavěná už před 125 roky, dodnes velmi dobře slouží všem rychlíkům z Curychu do Milána, stejně jako nákladním vlakům.
Dálniční mosty, které křižují trať, vedou k tunelu postavenému teprve v roce 1980. Vlaky tu měly 100 let náskok.
A mají ho ve Švýcarsku, zdá se, dodnes. Hluboko pod námi už totiž vzniká další železniční tunel, bezmála šedesátikilometrový nový Gotthard pro rychlovlaky. Nejdelší tunel světa má být otevřen za 10 let.
P. S. Lístek ke strojvůdci do kabiny na gotthardskou železnici už švýcarské dráhy stáhly z nabídky, nicméně tuto jízdenku si můžete koupit za 850 franků na neméně zajímavou trať, úzkokolejku zvanou Zentralbahn z Luzernu přes průsmyk Brünig do Interlakenu, kterou po cestě úžasným švýcarským venkovem zpestřují i ozubnicové úseky.
(Mladá fronta DNES)
Mísilo se ve mně nadšení s obavami. Drážní úředníci mě varovali, že ačkoli mě svezou rádi, jinak než italsky si se strojvůdcem cestou z německy mluvícího Arth-Goldau do italsky hovořící Bellinzony určitě nepopovídám. Přičemž moje znalosti italštiny začínají a končí vlakovým hlášením „pressima fermata„ čili „příští zastávka„.
V kokpitu stařičkého stroje se stříbřitým helvetským křížem na přídi mě však strojvůdce Vincenzo nadšeně vítá směsicí italštiny a školní angličtiny. Nějak se tedy domluvíme. Na stanovišti se vezeme tři - zbývající do party je osobní průvodce, bez něhož vás do mašiny nepustí. Jelikož strojvůdce má za jízdy podle předpisů zakázáno mluvit, snažím se obracet se svými dotazy na průvodce Alessandra. Bodrý Ital za řídicím pultem se však nezdráhá hovořit, naopak. Český pasažér je pro něj očividně příjemným zpestřením desetihodinové pracovní šichty, během níž tuhle trať projede dvakrát v každém směru.
Vzhůru do Alp, šplháme na Gotthard Vincenzo vychvaluje takřka čtyřicet let starou mašinu a zároveň vtipkuje: „Tenhle stroj je spolehlivý. A vlastně i docela moderní - dali mi sem klimatizaci. Jede až sto čtyřicet - koukej. Má sice slabší světla, ale kdyby něco, stejně ten vlak neubrzdíš. No, nemuselo by se na trati motat tolik lidí, pořád se tady něco opravuje.„ Dojde i na pochvalu Prahy, jeho oblíbeného výletního místa.
Jak šplháme krátkými točitými tunely k šestnáctikilometrovému Gotthardu, blíží se vrchol trasy: zlom leží zhruba uprostřed rovného dvojkolejného tunelu. Vlak tady hluboko uvnitř Alp uhání rychlostí 125 km/h, ale jak se tunel svažuje k „italskému„ konci, náhle začínáme brzdit. „Na konci je totiž zatáčka a radar. Musíme zpomalit, kdybych nebrzdil já, začne mašina brzdit sama,„ vysvětluje Vincenzo.
Železnice má stoletý náskok před dálnicí Překonali jsme Alpy, z deště se sněhem na severních svazích je za jižním ústím tunelu rázem teplý slunný den. Dolů z hor do metropole „italského„ kantonu Ticino, Bellinzony, klesáme stálou rychlostí kolem 85 km/h díky obdivuhodnému systému tunelů a mostů - místy jsou vpředu pod námi vidět další dvě poschodí naší trati.
Trasa, vystavěná už před 125 roky, dodnes velmi dobře slouží všem rychlíkům z Curychu do Milána, stejně jako nákladním vlakům.
Dálniční mosty, které křižují trať, vedou k tunelu postavenému teprve v roce 1980. Vlaky tu měly 100 let náskok.
A mají ho ve Švýcarsku, zdá se, dodnes. Hluboko pod námi už totiž vzniká další železniční tunel, bezmála šedesátikilometrový nový Gotthard pro rychlovlaky. Nejdelší tunel světa má být otevřen za 10 let.
P. S. Lístek ke strojvůdci do kabiny na gotthardskou železnici už švýcarské dráhy stáhly z nabídky, nicméně tuto jízdenku si můžete koupit za 850 franků na neméně zajímavou trať, úzkokolejku zvanou Zentralbahn z Luzernu přes průsmyk Brünig do Interlakenu, kterou po cestě úžasným švýcarským venkovem zpestřují i ozubnicové úseky.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/267121/
Pokud se do Říma chystáte jen na krátký víkendový pobyt, zřejmě budete cestovat letadlem. V okolí Říma se nachází dvě mezinárodní letiště. Starší z nich, Ciampino, leží přibližně 15 km jihovýchodně od města. Většinu jeho civilní dopravy tvoří vnitrostátní a charterové lety. Poletíteli z České republiky, pravděpodobně přistanete na letišti Leonardo da Vinci (FCO), které je však známější pod názvem nedalekého městečka - Fiumicino.
Celý článek (i o variantě vlakové):
http://www.lidovky.cz/na-vikend-do-rima-0kj-/ln-cestovani.asp?c=A080514_121313_ln-cestovani_glu
Celý článek (i o variantě vlakové):
http://www.lidovky.cz/na-vikend-do-rima-0kj-/ln-cestovani.asp?c=A080514_121313_ln-cestovani_glu
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/266081/
Diviaky - Bánská Bystrica
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/265724/
Inspirací pro náš výlet byl inzerát jedné cestovní kanceláře v Železničáři, která nabízela zájezd do Lvova a Kyjeva – jak jinak než vlakem. Zájezd se sice neuskutečnil, ale touha zajet si vlakem na Ukrajinu v nás zůstala.
Minicestopis na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_19mold.htm
Minicestopis na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_19mold.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/265029/
Unikátní postavení má v síti železnic na jihu Moravy lokálka z Břeclavi do Lednice. Svůj význam pro přepravu lidí do práce a za zábavou už ztratila, zánikem lednické Fruty a poštorenského podniku PKZ ustala potřeba nákladní dopravy, trať ale má nové poslání.
Tip na cestu jistého Milana Vojtka
najdete na
http://www.novinky.cz/clanek/139170-vlakem-za-perlou-jizni-moravy-k-zamku-lednice.html
Tip na cestu jistého Milana Vojtka
najdete nahttp://www.novinky.cz/clanek/139170-vlakem-za-perlou-jizni-moravy-k-zamku-lednice.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/264162/
Základní změnou je adresa. Nová zní: http://www.spojeacesty.cz/ . Rubriky jsou podobné či stejné. Opět přibyly destinace, kam je dohledané spojení. Salou, BenicarloPeniscola, Benicassim, Oropesa del Mar a Cambrils. Do cest zasáhlo zrušení nočních vlaků do Francie. Zůstalo pouze u torza Berlin-Paris a München-Paris. Z Frankfurtu a Churu byly noční spoje zrušeny úplně, spoj WienParis končí ve Štrasburku, dál je přípoj TGV.
Noční spoje po Francii jezdí nepravidelně. Pokouším se vypsat dny jízdy, protože jejich systém je totálně chaotický. Jiný problém rozjely cestovní kanceláře. Nabízejí cestu do Španělska pro rodinné příslušníky dolní trasou VentimigliaNice-Port Bou. Ale má to háček: noční spoj již není v nabídce. Jezdí sice náhrada: EN Milano-Barcelona však nejen, že nemá 2. třídu k sezení, ale lůžko je asi za 1960 Kč. Sklápěcí křeslo nelze zatím u nás zajistit. Navíc tento spoj jede delší trasou přes Francii (přes Modane-Grenoble a pak teprve na Avignon a Port Bou). Poslední rána je ta, že tento vlak jezdí zMilána pouze v pondělí, středu, pátek a z Barcelony v úterý, čtvrtek a neděli. Při cestě se spojuje se stejnou částí z Curychu.
Tím potíže nekončí. Vlaky PrahaMnichov a zpět jsou v úseku Furth in Wald-Mnichov vedeny soukromou společností, která neuznává FIP. Plné jízdné DomažliceMnichov je za 37,9 eura. Tak jsem k těmto vlakům doplnil alternativu (většinou spoje přes Železnou Rudu či Cheb). Všem chci oznámit, že soukromých společností v Německu je mnohem více. Jezdí často po stejných tratích jako vlaky DB AG, ale FIP většinou neuznávají. Pokud jinak spojení nelze dohledat, je společnost označena zkratkou před vlakem, případně doplněna cenou za obyčejné jízdné.
Změn je více. Stačí navštívit uvedené stránky a přečíst vše na úvodní stránce. Veškeré potíže a jejich řešení se objeví nejdříve právě tam. Nezbývá než popřát klidnou cestu a příjemný pobyt.
(Železničář)
Noční spoje po Francii jezdí nepravidelně. Pokouším se vypsat dny jízdy, protože jejich systém je totálně chaotický. Jiný problém rozjely cestovní kanceláře. Nabízejí cestu do Španělska pro rodinné příslušníky dolní trasou VentimigliaNice-Port Bou. Ale má to háček: noční spoj již není v nabídce. Jezdí sice náhrada: EN Milano-Barcelona však nejen, že nemá 2. třídu k sezení, ale lůžko je asi za 1960 Kč. Sklápěcí křeslo nelze zatím u nás zajistit. Navíc tento spoj jede delší trasou přes Francii (přes Modane-Grenoble a pak teprve na Avignon a Port Bou). Poslední rána je ta, že tento vlak jezdí zMilána pouze v pondělí, středu, pátek a z Barcelony v úterý, čtvrtek a neděli. Při cestě se spojuje se stejnou částí z Curychu.
Tím potíže nekončí. Vlaky PrahaMnichov a zpět jsou v úseku Furth in Wald-Mnichov vedeny soukromou společností, která neuznává FIP. Plné jízdné DomažliceMnichov je za 37,9 eura. Tak jsem k těmto vlakům doplnil alternativu (většinou spoje přes Železnou Rudu či Cheb). Všem chci oznámit, že soukromých společností v Německu je mnohem více. Jezdí často po stejných tratích jako vlaky DB AG, ale FIP většinou neuznávají. Pokud jinak spojení nelze dohledat, je společnost označena zkratkou před vlakem, případně doplněna cenou za obyčejné jízdné.
Změn je více. Stačí navštívit uvedené stránky a přečíst vše na úvodní stránce. Veškeré potíže a jejich řešení se objeví nejdříve právě tam. Nezbývá než popřát klidnou cestu a příjemný pobyt.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/256341/
najlepsie je mat good prog cestovny poriadok,ak mozem odporucit tak elis
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/255440/
Na stole ležela knížka od Giordana Bruna, za okny vítr cloumal holými stromy na Petříně a jaro bylo v nedohlednu.
Bruna zatkla inkvizice v Benátkách na udání jeho hostitele a obvinila ho z čarodějnictví. Je to strašné, ale aspoň tam měl teplo. Co tady ještě dělám? řekla jsem si. Zazvonila jsem na sousedku malířku a ptala se, zda by se mnou jela do jižních krajin, a vyrazily jsme na prodloužený víkend nočním vlakem.
„Proč jezdíš z Malé Strany do Benátek?„ ptali se mě. Totiž Malostraňákům se těžko jezdí třeba do Slavonic, do Bavorska, Rakouska a části Itálie. Někdy se nám zdá, že jsme skoro nezměnili prostředí, a není to jen v architektuře, ale i v atmosféře hluboké útulnosti. Region jablkového štrúdlu, nazval střední Evropu Václav Cílek. „Kvůli moři a slunci,„ odpovídala jsem. Teď ale vím, že smyslem naší cesty byl z velké části vlak.
Víkendoví turisté se přemisťují letadlem a kromě bezpečnostních opatření a turbulencí za tu chvilku nic nezažijí. Zatímco vlak do Benátek jede patnáct hodin. Z Prahy na hranice nabírá školáky a pracující a staví u každého patníku. Pak se změní v rychlík, ovšem u Salcburku odstaví benátské vagony na dvě hodiny a lokomotiva nikde. Samotou netrpíte. Naším vlakem jely dvě halasící italské školní třídy. Děti bafaly cigarety mezi vagony a profesoři se raději před nimi zavřeli ve svém kupé. V tom našem se polský dědeček-obchodníček obklopil kufry se zbožím a co chvíli kontroloval obsah peněženky zavěšené pro jistotu kolem krku pod tílkem. Hleděl na nás podezíravě a komandoval, co máme zavřít či rozsvítit. Mladík z Benešova vyprávěl, že pověsil vysokou školu na hřebík. Jede do Ravenny, kde bude pracovat v autodílně. „Proč Ravenna?„ ptala se moje sousedka. „Mám tam slečnu,„ řekl. „A pak, já jsem z malého města a mám to tak rád. Když do ciziny, tak na malé město.„
Voda netekla, jídelní vůz nebyl. Našly jsme prázdné kupé, kde nás navštívil mladý průvodčí. Vyprávěl, že je z Rumunska, pracoval v Chorvatsku a teď je se ženou ve Vídni. Vždycky pět dní se stará o pasažéry lehátkových vozů a pak má volno. Čekají každým dnem rodinu. Mluvili jsme směsicí němčiny, chorvatštiny, angličtiny a italštiny. Nakonec průvodčímu zazvonil telefon. Nadšeně vykřikl, chvíli mluvil rumunsky, a když zavěsil, nemusel nic dalšího vysvětlovat. „Kluk, nebo holka?„ ptala jsem se. „Kluk,„ vydechl. „Jmenuje se Christian.„ V pět hodin ráno se na chodbičce objevila dívka čerstvě potlučená ve tváři. Mluvila slovensky, odmítala jakoukoliv pomoc a pak vystoupila.
V devět nás vlak vyklopil na Canale Grande. V hlavě se mi míhaly ty útržky příběhů, z nichž se na rozdíl od vlaku nedá úplně vystoupit, a v těle mi ještě duněly pražce. Benátky byly nádherné a člověk jako vždycky litoval, že Praha nemá moře, které by jí dodalo ten prostor, velkorysost a otevřené dálky. Jenže ani ten magický a velkorysý prostor tehdy Giordana Bruna nezachránil. Dopadl v Benátkách smutně a trapně, jako by byl postavou z Povídek malostranských.
Asi záleží taky na lidech. Po návratu do Prahy trčela Petřínská rozhledna k šedému nebi stejně zmrzle jako předtím. Malá Strana byla plná Italů, kterým možná doma také někdo říkal: Proč jezdíš z Itálie do Prahy? Já bych odpověděla: kvůli té cestě vlakem.
(Moravskoslezský deník)
Bruna zatkla inkvizice v Benátkách na udání jeho hostitele a obvinila ho z čarodějnictví. Je to strašné, ale aspoň tam měl teplo. Co tady ještě dělám? řekla jsem si. Zazvonila jsem na sousedku malířku a ptala se, zda by se mnou jela do jižních krajin, a vyrazily jsme na prodloužený víkend nočním vlakem.
„Proč jezdíš z Malé Strany do Benátek?„ ptali se mě. Totiž Malostraňákům se těžko jezdí třeba do Slavonic, do Bavorska, Rakouska a části Itálie. Někdy se nám zdá, že jsme skoro nezměnili prostředí, a není to jen v architektuře, ale i v atmosféře hluboké útulnosti. Region jablkového štrúdlu, nazval střední Evropu Václav Cílek. „Kvůli moři a slunci,„ odpovídala jsem. Teď ale vím, že smyslem naší cesty byl z velké části vlak.
Víkendoví turisté se přemisťují letadlem a kromě bezpečnostních opatření a turbulencí za tu chvilku nic nezažijí. Zatímco vlak do Benátek jede patnáct hodin. Z Prahy na hranice nabírá školáky a pracující a staví u každého patníku. Pak se změní v rychlík, ovšem u Salcburku odstaví benátské vagony na dvě hodiny a lokomotiva nikde. Samotou netrpíte. Naším vlakem jely dvě halasící italské školní třídy. Děti bafaly cigarety mezi vagony a profesoři se raději před nimi zavřeli ve svém kupé. V tom našem se polský dědeček-obchodníček obklopil kufry se zbožím a co chvíli kontroloval obsah peněženky zavěšené pro jistotu kolem krku pod tílkem. Hleděl na nás podezíravě a komandoval, co máme zavřít či rozsvítit. Mladík z Benešova vyprávěl, že pověsil vysokou školu na hřebík. Jede do Ravenny, kde bude pracovat v autodílně. „Proč Ravenna?„ ptala se moje sousedka. „Mám tam slečnu,„ řekl. „A pak, já jsem z malého města a mám to tak rád. Když do ciziny, tak na malé město.„
Voda netekla, jídelní vůz nebyl. Našly jsme prázdné kupé, kde nás navštívil mladý průvodčí. Vyprávěl, že je z Rumunska, pracoval v Chorvatsku a teď je se ženou ve Vídni. Vždycky pět dní se stará o pasažéry lehátkových vozů a pak má volno. Čekají každým dnem rodinu. Mluvili jsme směsicí němčiny, chorvatštiny, angličtiny a italštiny. Nakonec průvodčímu zazvonil telefon. Nadšeně vykřikl, chvíli mluvil rumunsky, a když zavěsil, nemusel nic dalšího vysvětlovat. „Kluk, nebo holka?„ ptala jsem se. „Kluk,„ vydechl. „Jmenuje se Christian.„ V pět hodin ráno se na chodbičce objevila dívka čerstvě potlučená ve tváři. Mluvila slovensky, odmítala jakoukoliv pomoc a pak vystoupila.
V devět nás vlak vyklopil na Canale Grande. V hlavě se mi míhaly ty útržky příběhů, z nichž se na rozdíl od vlaku nedá úplně vystoupit, a v těle mi ještě duněly pražce. Benátky byly nádherné a člověk jako vždycky litoval, že Praha nemá moře, které by jí dodalo ten prostor, velkorysost a otevřené dálky. Jenže ani ten magický a velkorysý prostor tehdy Giordana Bruna nezachránil. Dopadl v Benátkách smutně a trapně, jako by byl postavou z Povídek malostranských.
Asi záleží taky na lidech. Po návratu do Prahy trčela Petřínská rozhledna k šedému nebi stejně zmrzle jako předtím. Malá Strana byla plná Italů, kterým možná doma také někdo říkal: Proč jezdíš z Itálie do Prahy? Já bych odpověděla: kvůli té cestě vlakem.
(Moravskoslezský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/255352/
Pěkný kalkulátor mezinárodního tarifu je na www.jizdenka.cz. Je to sice český kalkulátor, takže ceny jsou v Kč a EUR, ale mezinárodní tarif je od toho mezinárodní, že nezávisí, kde se jízdenka kupuje, ale jaké země se týká. Jinak vnitrostátní ceny spojení umí vykalkulovat každý vyhledávač spojení ve střední Evropě naším IDOSem počínaje a maďarskou elvírou konče. Ovšem jak je to s jazykovými mutacemi netuším- v angličtině zásadně hledám jen tam, kde je AJ úředním jazykem, takže de facto skoro nikdy.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/254761/
nazdar
vedel by mi niekto poradiť stránku v AJ, na ktorej by sa dali vyhladavat vlakove spojenia s cenou CL? Kamoska z kanady sa chystá na leto do strednej EU a akosi som jej zatial nedokazal poradit
dik
vedel by mi niekto poradiť stránku v AJ, na ktorej by sa dali vyhladavat vlakove spojenia s cenou CL? Kamoska z kanady sa chystá na leto do strednej EU a akosi som jej zatial nedokazal poradit
dik
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/254589/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/250853/
Zbyněk: ten záhadný severokorejský vagón bude zřejmě přímý vůz Moskva- Pchjongjang, který jezdí jednou týdně. Podle "rozpisanie RŽD" z roku 2004, který mám doma by to sice měli jezdit Rusové, ale časy se mění a vůz jezdí i dnes. Ještě existuje druhé spojení přes Čínu (taky jednou týdně) a to by měli jezdit severokorejci, tak se to zřejmě vyměnilo.
K Cinque terre jen tolik, že kdo si to chce projet, měl by jet z jihu na sever a nikoliv naopak. Jde o to, že většina tunelů je jednokolejných a při levostranném provozu je kolej směr Janov blíž k moři, takže je tu víc panoramatických úseků.
K Cinque terre jen tolik, že kdo si to chce projet, měl by jet z jihu na sever a nikoliv naopak. Jde o to, že většina tunelů je jednokolejných a při levostranném provozu je kolej směr Janov blíž k moři, takže je tu víc panoramatických úseků.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/250852/
Naše šestitýdenní expediční výprava tří seniorů po Egyptě směřovala podle plánu z Asuánu do Luxoru, odtud obloukem přes oázy západní pouště do Káhiry a dál dle itineráře cesty. V Luxoru jsem navrhl použít, místo autobusu Luxor - Asjut - al Kharga, přímé vlakové spojení Luxor - al Kharga. Moji přátelé se rozhodli jet autobusem. Já jsem si raději v předstihu prověřil informace, uvedené v knižním průvodci Lonely Planet. Dobře jsem učinil.
Celý minicestopis najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_11egyp.htm
Celý minicestopis najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_11egyp.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249919/
Zbyněk:
a veruže oblasť Cinque Terre mám prejdenú. Odporúčam všetkým vlakovým turistom vystúpiť v žst. Sestry Levanti - odtiaľ ide turistický chodník smerom na La Speziu po úbočí nad morom, vo výške možno 50m, super adrenalín
a veruže oblasť Cinque Terre mám prejdenú. Odporúčam všetkým vlakovým turistom vystúpiť v žst. Sestry Levanti - odtiaľ ide turistický chodník smerom na La Speziu po úbočí nad morom, vo výške možno 50m, super adrenalín
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/248363/
Velmi vhodnou oblastí k procestování pro držitele volné jízdenky v Itálii je i území Cinque Terre na levantské riviéře. Jedná se o pět míst, pět městeček severně od přístavu La Spezia, které jsou vzájemně nejlépe dostupné vlakem, lodní linkou nebo pěšky. Tato pitoreskní místa mezi mořem a horami se schovávají vmalých zátokách a jsou obklopena příkrými skalami a okolím jedinečné krásy.
Článek najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_10terr.htm
Článek najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_10terr.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/248294/
Jsem na půdě svobodné arabské Palestiny, ta existuje pouze na základě materiální a humanitární pomoci Izraele, USA, EU a dalších zemí. Neschopnost, neupravenost a špína po docela úpravném Izraeli nepůsobí nejlépe, stejně jako fakt, že se mě prodavač pomerančů pokusí obrat o peníze. Mám strach, každé auto je aspoň pětkrát nabourané a špinavé, povrch ulic více než problematický. Dojíždím do starého (Tal) Jericha a pak ještě do sedla s výhledem na horu, kde se Ježíš 40 dní postil.
Pokračování:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_28izra.htm