Tipy na cesty - všeobecne

Na výlet do půvabé krajiny Českého ráje vyjedeme z mělnické železniční stanice již 6.14 hodin. Ve Všetatech přesedneme do vlaku, který končí v Turnově. Tam přestoupíme do vlaku směr Jičín, ze kterého vystoupíme v zastávce Borek pod Troskami. Od zastávky jdeme proti proudu potoka Libuňky po modré turistické značce k Troskám. Hrad je již v tuto roční dobu zavřen, ale impozantní věže Panna a Baba stojí za prohlídku. Na parkovišti pod hradem na turistickém rozcestníku uvidíme červeně značenou Zlatou stezku Českého ráje. Pokračujeme po ní hezkým Věžickým údolím k romantickému rybníku Věžák obklopeným skalami. Na jeho hrázi najdeme také restauraci Zlatá stezka. Dál pokračuje Podtroseckým údolím a vystoupáme k zámku Hrubá skála. Zámek je již řadu let využíván jako hotel firmy Orea, dříve byl odborářskou zotavovnou. Od zámku pokračujeme po žluté značce na Mariánskou vyhlídku, považovanou za nejkrásnější rozhledové místo v Českám ráji. Pohled na Trosky, Kozákov a nedalekou Hrubou skálu nám to potvrdí. Stále sledujeme žlutou značku, která sestoupí k symbolickému hřbitovu horolezců. První pamětní desku tam mají členové expedice, kteří zahynuli v roce 1970 v Peru. Od té doby přibývá pamětních desek, horolezců, kteří zahynuli na zdejších skalách. Sestupujeme stále až k rozcestníku, kde se k nám připojí modrá značka přicházející od Kopáčova statku. Sestupujeme kolem Antonínova pramene do krásných Sedmihorek. Tato osada byla od roku 1841 do druhé světové války lázněmi. Lázeňské budovy jsou nyní hotely a kolonáda se stala zajímavou restaurací. A právě hosté Sedmihorek nazývali krajinu okolo lázní Českým rájem. Ze Sedmihorek jdeme alejí k nedaleké železniční stanici Karlovice Sedmihorky, kde naše 14 kilometrů dlouhé putování končí. Trasu zvládneme za 4 hodiny chůze. Občerstvení najdeme na Hrubé skále a v Sedmihorkách, restaurace u rybníka Vidlák nemusí mít v listopadu již otevřeno. Vlak do 5 kilometrů vzdáleného Turnova jede v 16.13 nebo 17.54 hodin. V Turnově přesedneme na pražský rychlík, ze kterého si mělničtí turisté přestoupí ve Všetatech na cestu domů.

(Mělnický deník)

Hosty tyrolského města Wörgl překvapí hned u nádraží, přímo před výpravní budovou, dvě kamenné desky, na nichž vítá starosta města pan Arno Abler návštěvníky na cestě časem a seznamuje je se vzdělávacím projektem města - Wörgelskými milníky.
Na druhé nejdelší tyrolské nákupní třídě, Nádražní třídě ve Wörglu, a dvou přilehlých ulicích, jsou osazeny v chodnících celkem 304 žulové milníky - milníky dějin lidstva, seznamující chodce chronologicky s nejdůležitějšími daty světové historie i nejvýznamnějšími regionálními událostmi od počátku našeho letopočtu až do 23. 6. 2006, kdy byla „milníková trasa„ slavnostně otevřena.
Chodci si na milníku mohou vždy přečíst název události a rok, ve kterém se stala, dále pak zkratku, o jaký obor lidské činnosti se jedná (např. politika a státní zřízení, umění a kultura, příroda a lékařství, věda a technika atd.), a protože projekt podpořila i jedna z významných tyrolských bank, i informaci, jak by se v tom kterém roce zúročilo 1 euro, uložené počátkem našeho letopočtu ve fiktivní bance.
Mezi významnými událostmi nechybí např. Kostnický koncil, první parní stroj, první železniční trať nebo události v roce 1968. Na internetu si pak mohou zájemci přečíst i podrobnosti k tomu, co každý milník připomíná, mimo jiné je zmiňován třeba Jan Hus, Jeroným Pražský nebo Československo v roce 1968 či 1989.
Celá trasa je dlouhá 1 starořímskou míli (1480 metrů), podle které dostal milník název, a na její závěr si pak mohou zájemci o železnici na nástěnce v čekárně výpravní budovy doplnit získané vědomosti i o nejdůležitější data v historii železnice ve Wörglu - od jejího otevření 24. 11. 1858 až po zprovoznění moderního ústředního stavědla ve stanici v roce 1994.
Při cestě do Innsbrucku nebo Kitzbühlu je tedy docela zajímavé alespoň na hodinku vystoupit v tomto významném železničním uzlu.

(Železničář)

Je to jen pár týdnů, co skončila letošní plavební sezóna na Schwarzenberském kanálu. Organizátoři plavení dřeva z prachatického folklórního sdružení Libín-S už ale intenzívně pracují na programu pro příští rok. Jubilejní desátá sezóna v novodobé historii plavebního kanálu potrvá od května do září a přinese řadu novinek, včetně pálení milíře. Ukázkové plavení dříví pro potěšení i poučení turistů a návštěvníků Šumavy je součástí projektu nazvaného Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. „Termíny, které jsme pro rok 2008 navrhli, jsou předběžné a některé se mohou ještě na přání spoluorganizátorů i vzhledem k aktuální finanční situaci pořadatelů měnit,“ uvedl na serveru Prachatickonews manažer projektu a plavební ředitel kanálu Hynek Hladík. Nová plavební sezóna by měla začít v sobotu 10. května v pravé poledne na Jeleních Vrších a skončit opět v sobotu 20. září ve 12 hodin na Ježové. Plavit se bude celkem desetkrát a navíc jednou pro děti k zahájení nového školního roku.
„Vůbec poprvé se naše folklórní sdružení Libín-S, které je nositelem projektu, dohodlo na spolupráci s Českými drahami. Ty zařadí do jízdního řádu Šumavského léta s párou několik speciálních jízd, co nejblíže ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu,“ informoval Hladík.

(Právo)

Obyvatelé města se mohou až do neděle vypravit na desítky akcí v rámci Městských slavností

Dnes a o víkendu pokračují v Pardubicích Městské slavnosti. Kulturní instituce v krajském městě nabízejí jeho obyvatelům a návštěvníkům desítky možností, kam se vypravit.
Na dnešním programu je Velký svátek swingu, na kterém o půl osmé večer vystoupí v Domě hudby J. K. Band. Ve stejné době probíhá v Kulturním domě Dubina Folkový večer skupin Marien a Pavučina a o hodinu a půl hodiny později začíná v klubu Ponorka koncert kapely Rammstein Revival. Odpoledne probíhá na Pernštýnském náměstí sraz automobilových veteránů, kteří v 16 hodin projedou městem.
V sobotu Východočeské muzeum a Státní okresní archiv pořádají den otevřených dveří. V deset hodin startuje na Pernštýnském náměstí Běh Terryho Foxe a od deseti hodin do půl páté odpoledne je možné se svézt na trase Dubina - střed města -Polabiny historickými trolejbusy. V 18 hodin vychází z Pernštýnského náměstí lampionový průvod, který o hodinu a půl později vyvrcholí na břehu Labe u polikliniky velkým ohňostrojem. V neděli bude od 10 do 17 hodin jezdit mezi pardubickým železničním nádražím a zastávkou Pardubice - Závodiště historický motorový vlak a dopravní podnik připravil na dobu od 13 do 19 hodin historickou linku číslo 51, která bude jezdit na trase Lázně Bohdaneč - Globus - Polabiny - Nádraží - Židov - Dubina, sever.
Po dobu slavností od 9 do 17 hodin je mimořádně otevřeno muzeum železnice a městské hromadné dopravy v bývalé vodárně na železničním nádraží v Rosicích nad Labem. Vyvrcholením Městských slavností bude v neděli odpoledne start 117. Velké pardubické.

(Mladá fronta DNES)

Na přechod horského hřebenu ležícím v jižní části Jizerských hor vyjedeme z mělnického vlakového nádraží rychlíkem v 7.43 hodin do Všetat. Tady přesedneme do rychlíku, který končí v Tanvaldu. Od nádraží jdeme zpět do centra a u rozcestníku značených cest se vydáme po červené turistické značce, směr Muchov. Přejdeme říčku Kamenici a brzy začneme prudce stoupat lesní cestou. Tvarová odbočka nás upozorní na vyhlídku Terezka s hezkým výhledem na Tanvald a do údolí Kamenice. Stále stoupáme na vrchol Muchova. Od retranslační stanice na jeho vrcholu sestoupíme do sedla, kterým prochází žlutá turistická značka z Velkých Hamrů do Smržovky. Naše červená značka mírně stoupá na vrch Pustina a klesne do sedla Berany. Nedaleko rozcestí uvidíme skály Čertovy kameny. Tady se ještě kopcem 19. století ukrýval lupič Kogler. Mírně stoupáme na vrchol Černé studnice. Tady v nadmořské výšce 869 metrů stojí od roku 1905 dvacetšest metrů vysoká kamenná rozhledna. Tloušťka její zdi je až 150 centimetrů. Z rozhledny je krásný kruhový rozhled na Jizerské hory, Krkonoše. Při dobré viditelnosti zahlédneme na jižním obzoru i Bezděz. Z vrcholu pokračujeme po červené turistické značce do Nové Vsi a dál do Lučan, kde naše 12 kilometrů dlouhé putování končí. Na cestě nás čeká jen jedno prudké a delší stoupání na začátku na Muchov, trasu tak zvládneme za 4 hodiny. Vlak z Lučan do Tanvaldu jede denně v 15.50 a 17.10 hodin. V Tanvaldu přesedneme na pražský rychlík, který neratovické výletníky odveze domů, mělničtí si přestoupí ve Všetatech. Občerstvovací stanice, zvané restaurace nebo bufety najdeme v Tanvaldě, Beranech, na Černé studnici a v Lučanech.

(Mělnický deník)

VÝLETY PO PŮVABNÝCH ŽELEZNIČNÍCH TRATÍCH V ČESKU

„Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice,“ vyznal svou náklonnost dráze básník Jan Skácel. U nás ale najdeme i další krásné tratě, které se vyplatí projet ještě před cestou poslední.
A právě podzim je k vlakovým výletům jako stvořený.

Velice obsáhlý materiál s mnoha tipy a informacemi najdete na stránce IN magazínu HN.
Račte si v závěru povšimnout, že v odkazech nechybí ani naše stránky!

http://www.youtube.com/watch?v=0oloiYsc5U8&mode=related&search=Luzern%20Lucerne%20Pilatus%20Daragon

Aj ja pridám zopár tipov. Tento krát by som fanúšikov vlaky net pozval na výlet do rozprávkového Švajčiarska Centrálne švajčiarsko ponúka hneď zopát atrakcíí ktoré určite potešia nejedného fandu železnice.
http://www.youtube.com/watch?v=3fApp4YLHdM&mode=related&search= Uzubnicová železnica na horu Pilatus sa radí na zubačku ktorá ma najväčšie stúpanie na svete

Výlet úzkokolejkou a zřícenina hradu Oybin láká k romantickému výletu.

Výlet na Oybin. I když pršelo, minulý dlouhý víkend jsme si zpříjemnili výletem. Tentokrát jsme se vydali vláčkem do Žitavy a potom úzkorozchodnou drahou na romantickou zříceninu hradu Oybin. Asi nám neuvěříte, že existují takové slevy na vlak, že celá tato cesta vlakem pro jednoho člena výpravy přišla na pouhých 60 korun. Úzkorozchodná dráha je jednou z několika zbývajících saských parních železnic s rozchodem 750 mm. Stavba železnice byla ukončena 25. listopadu 1890. Délka trati je 12,2 km a má 12 stanic se zastávkami. Hrad Oybin, stojící na temeni pískovcové stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až ze 13. století. Johann von Guben žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům a gotický klášterní kostel, který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v rok 1577, kdy zásahem blesku a následujícím požárem celý komplex shořel do základů. Kobnově už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v dalším období byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a bylo zde vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. Vroce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV., si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, a který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Topfer, na kamennou rozhlednu Hvozd, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin.

(Jablonecký deník)

Pochadzam z tisovca a mam to tu preto zmapovane a preto by som odporucal nadhernu tratovu turu na trati 174 konkretne Tisovec-Brezno,kde je nadherna trat a najme po Zbojsku,kde je previsenie okolo 400 metrov.na trati Tisovec -Zbojska sa nachadza hned za Tisovcom jeden tunel a su tu 3 mosti dlhe priemerne 100 metrov vo vyske 100 metrov.je tu nielen krasne polozenie tejto trati,ale aj okoloiduca priroda.maximalna rychlost je 30km/hod a preto vam umoznuje pozriet a vychutnat si toto nadherne zakutie.

rodrigez: Ak môžem poradiť cestujte nočným EN 235 Allegro Tosca priama linka či ide až do Ríma

Kolegovia.
19.10.2007 by sme chceli ísť z Bratislavy do Venezie príp. Firenze.
Vie mi prosím niekto poradiť, ktoré vlaky sú najlepšie, aké príplatky sa kde platia ?????????? Ďakujem

Doba dovolených už sice pomalu končí, ale mnozí z nás dávají přednost právě té posezonní. A pokud ji budete trávit na Šumavě, zejména v okolí Železné Rudy, dovolím si dát jeden zajímavý tip na výlet.
Navštivte Bavorskou zemskou výstavu ve Zwieselu. Již její název napovídá obsah výstavy: „Bavorsko, Čechy – 1500 let sousedství“. Dlouholetou historii vzájemného sousedství dokumentuje množství exponátů (ve třech patrech budovy) nejen z obou jmenovaných zemí, ale prakticky z celé Evropy, jakož i ze soukromých sbírek. Od archeologických vykopávek a nejstarších map území až po „stříhání drátů“ v roce 1989 – i tak by se výstava dala charakterizovat.
Návštěvník může zhlédnout skvostné exponáty z církevních sbírek (nádherná monstrance z kláštera ve Waldsassenu z r. 1721), rukopisy i další umělecké předměty, připomenout si společné světce, dobu Karla IV., jakož i politická spojenectví té doby, upevňovaná vzájemnými sňatky mezi šlechtickými rody. Dobu válek, kulturních i obchodních styků z obou stran hranice.
Velká část výstavy je věnována době baroka a jeho představitelům. Století devatenácté je pak charakterizováno zejména historií řemesel (sklářství), průmyslu, obchodu, ale je zastoupena i historie piva a rovněž železnice. Je tu také vystaven model (1 : 10) parní lokomotivy München Bavorské východní dráhy z r. 1893, jakož i modely dvou vagonů (3. tř. a služební).
20. století se nese ve znamení „Porozumění pro osudy lidí“ a „Konec železné opony“ pak výstavu uzavírá. Prostě takový dějepis v kostce, ale velmi poučný.
Do Zwieselu jezdí každou hodinu vlak z nádraží v Bayerische Eisenstein.
Od nádraží pak autobusy navazujícími na vlaky anebo příjemnou procházkou na Kirchplatz (u kostela, dominanty města) k Haus der Bayerische Geschichte, necelých 15 minut pěšky.
Cesta je značena symbolem výstavy – dvěma lvíčky – modrým a červeným.
Výstava je otevřena do 14. října denně od 9.30 do 17.30 hod. Vstupné je 6 eur, prokážeteli se však jakoukoli jízdenkou z vlaku (českou i německou), dostanete slevu 1 euro. Pokud pojedete přímo z výše uvedené stanice, je vhodné si koupit tzv. Bayerwald ticket. Stojí 6 eur a je to v podstatě jednodenní síťová jízdenka (vč. autobusů) pro šumavské bavorské tratě. Koupit lze pouze v automatu, ale i ve vlaku.

(Železničář)

Přečetl jsem si článek Křížem krážem Alpami a zajímalo by mě jestli se dá na Jungfraujoch dopravit na FIPku s nějakou slevou.Plánujeme tam akci na podzim,za každou radu předem Díky.

Nemam iba jednu, ale viac. Trat ZV-Kremnica-Vrutky, BB-Diviaky-Vrutky, Kralovany-Trstena

I ten, kdo v hodinách "zemáku" na základce dával pozor, může mít s rychlou lokalizací kraje, do kterého dnes míří TNT, jisté potíže. Není se čemu divit, žádný superatraktivní turistický cíl zde neleží, ani významnější sídlo či tak něco. Navíc, při pohledu na mapu se zdá, že skoro ani k našemu území nepatří. Sousední Polsko (dříve Prusko) je pohodlněji přístupné než naše vnitrozemí. Při bližším pátrání se zde pár zajímavostí najde a za jednou z nich se do Osoblažského výběžku mrkneme.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století již byla komunikační síť na našem území rámcově hotová a značně podobná té, jak ji známe dneska (tedy až na dálnice). Zbývalo už jen zpřístupnit ty nejzapadlejší části. Tíhu dopravy tehdy nesla dráha, takže se není čemu divit, že koleje vedly i tam, kde dnes po nich není ani památky.
I městečka a místní podnikatelé v Osoblažsku chtěli „tu svoji“ lokálku. Už tehdy zde ale nebylo investičních prašulí přespříliš, takže bylo rozhodnuto stavět úzkokolejku. Ty byly o třetinu až polovinu levnější a že jezdily pomaleji tehdá nevadilo. K obdržení licence bylo třeba trochu trať pozohýbat, aby délka přesáhla státem požadovaných minimálních dvacet kilometrů.
Trať začínala u nádraží „normální“ dráhy v Třemešné, a zamířila na severovýchod tak, aby spojila všechna důležitá místa a skončila na kraji centra oblasti, městečka Osoblahy. Zde byla výtopna a správní centrum celé lokálky, tady se nakládalo a vykládalo nejvíce nákladů. A tak je tomu dodnes, i když teď už se náklady nevozí...

Rarita Českých drah

„Osoblažka“, jak se podomácku tahle lokálka jmenuje, je dnes v síti národního železničního dopravce raritou. Je totiž jedinou úzkokolejkou, protože známější jindřichohradecké úzkokolejky dnes vzkvétají pod hlavičkou soukromého vlastníka. Tak jako na jihu Čech, i tady pochopili, že kromě normálního provozu je dobré vsadit na stále vzrůstající zálibu v technických památkách všeho druhu. Že parní mašinky táhnou, o tom žádná. Stačí se mrknout na trať, po které právě supí něco, co mladší už jaksi nepamatují. Každý se otočí, přijde se podívat a fakt, že na leckteré parní vlaky se musí kupovat místenky, je dneska normální.
Protože originální stroje už nejsou, pomohl nákup z ciziny. Takže dva roky se už na kolejích prohání „pára“ původem z rumunských hor, samozřejmě pečlivě zgenerálkovaná. Bohužel zatím ještě nejsou k dispozici stylové vagóny, ale co není bude. Dočasně tedy poslouží běžné vagónky a z nákladních vozů upravené vyhlídkové vozy.

Motorky do nádražní úschoven

S kámoši jsme vyzkoušeli schéma, které nabídnu, neb se osvědčilo. Projížďku je dobré začít v Třemešné. Zdejší netypické „dvourozchodové“ nádraží nabídne odstavení motorek. Ti kteří mají o ně abnormální strach si mohou domluvit jejich parking v oplocené úschovně. Nám slečny pokladní ochotně mašiny uzamkly.
Pak již nebrání usednout, ucítit onu nezaměnitelnou vůni kouře, páry a oleje, a nechat se odvézt nejen o pár desítek kilásků dál, ale i o několik desetiletí zpět. Poklidný kraj kolem, rytmický klapot styků a pravidelný dusot parních válců osloví snad každého. Takže nezbývá než popřát: užijte si vyjížďku neznámým koutem naší země a pozor na saze v očích!

(České motocyklové noviny)

Je to hezké, když dvougumokolníci mají zájem o železnici!

Včera jsem se vrátil z dovolené v Řecku a pro případné cestovatele vlakem přes Bulharsko jedno upozornění.Vlakové čety BDŽ někdy k FIPkám požadují i průkazku na 50ti % slevu.

Letní cesty po úzkorozchodné trati mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí patří k nejoblíbenějším vlakovým výletům nejen proto, že se jedná o železniční unikát, ale také díky přitažlivé okolní kopcovité krajině s množstvím vodních toků, rybníků, historických památek a zajímavostí.
Tato železniční trať o rozchodu 760mmje dlouhá 33km a byla uvedena do provozu již před více než stoletím - 1.listopadu 1897. Předběžný projekt novobystřické dráhy byl sice vypracován již v roce 1885, ale trvalo poměrně dlouho, než byl realizován.
Hlavním důvodem odkladů byl totiž spor o šířku kolejí, kterou rakouské ministerstvo obchodu prosazovalo jako úzkorozchodnou, zatímco místním se zdálo, že tento návrh podceňuje zdejší význam.
Nicméně zvítězil ministerský projekt a v říjnu 1896 se začalo stavět.

Přežila!

Provoz přežil zrekvírování dvou zdejších lokomotiv pro potřeby armády v průběhu první světové války, zestátnění dráhy v roce 1925 a motorizaci osobní dopravy o čtyři roky později. Ve třicátých letech se po trati převážel materiál na stavbu opevnění před hrozící válkou, ale už v říjnu 1938 byla téměř celá trať předána říšskoněmeckým drahám, které ji provozovaly až do května 1945.
Ačkoliv se hned po válce objevily úvahy o nerentabilnosti trati a tyto výhrady se vynořovaly průběžně i v dalších desetiletích, úzkokolejku nepotopily ani radikální komerční záměry v revolučních posametových letech. Vsoučasnosti ji provozuje akciová společnost Jindřichohradecké místní dráhy, která obhospodařuje i druhou větev trati o úzkém rozchodu - z Jindřichova Hradce do Obrataně, v délce 46 kilometrů. Obě větve tvoří nejrozsáhlejší systém veřejných úzkorozchodných regionálních drah v České republice.

Plnou parou vpřed

Přitažlivost těmto letním cestám po železnici přidávají i nostalgické jízdy s parní lokomotivou anebo historickými vagony zrenovovanými i zásluhou obětavosti a úsilí lidí z řad nadšenců pro železniční historii. Ještě ale než nasednete do vlaku, projděme si Jindřichův Hradec, kde najdete rozsáhlý zámek, přestavěný z původního hradu založeného Vítkovcem Jindřichem na soutoku Nežárky a Hamerského potoka, dochovalé středověké stavby,muzeumse světoznámýmipohyblivými Krýzovými jesličkami, ale i patnáctý poledník se souvztažností ke středoevropskému času. Av parčíku před nádražím můžete vidět také výseč původního uspořádání kolejí, kde úzký rozchod v normální rozteči dvou kolejnic zajišťuje třetí, vložená kolej.
Zhruba čtyřicetikilometrová rychlost je vyhovující pro pozorování okolí oknem vlaku, který kousek za opuštěním společného úseku s normální tratí míjí ve stínu lesa zvláštní kamennou zeď dlouhou přes půl kilometru. Ta totiž v době Rakouska-Uherska sloužila k tomu, aby ochránila cestující ve vlaku před šrapnely z blízké c.k.střelnice. Když potom vláček předuní přes ocelový most na Hamerském potoce, zastavuje v první stanici - Jindřiši, kde jsou poblíž krásné čisté pískovny s možností koupání. Odtud také vedou další úzkorozchodné koleje do někdejší textilky Jitka.

Kostel i viklan

Naprotější stráni jindřišského údolí nad údolím potoka zaznamenáme potom na dalším úseku zříceninu gotického Vítkova Hrádku,kamse můžete eventuálně vydat i z nádražíčka v Blažejově, který je další zastávkou na trati. Za ohlédnutí rozhodně stojí také blažejovský kostel sv. Alžběty, který je cennou raně gotickou památkou zmiňovanou už někdy v r.1359. Rekreační Ratmírovský rybník o rozloze 80 hektarů, pod jehož hrází stával starý hamr, a blízký kemp jsou zase lákadly stanice Malý Ratmírov.
Po ní následují malebné Střížovice, kde se může náš zrak popástmimojiné na starém vodním jeřábu stojícím mezi kolejemi. Chládek lesa vystřídají louky a pole a další zastavení, tentokrát v Kunžaku - Lomech. Samotné městečko, vzdálené asi 2 kilometry od nádraží, se může pochlubit barokními kašnami vytesanými z jednoho kusu kamene, původně gotickým kostelem a v okolí pak zajímavými osamělými balvany či viklanem