Tipy na cesty - všeobecne
Zeleznica prechadza Slovenskom krizom-krazom. Vedie cez rozne kuty nasej krajiny, poznane i nepoznane, cez luky a polia, hory a priesmyky. Urcite mas svoju oblubenu trat s privlastkom "naj". Tak ktora je podla teba tvoja najoblubenejsia, najkrajsia? Podel sa s nami a daj nam tip na cestu.....
___________________________________
A krásné tratě nejsou jen na Slovensku...
(Zbyněk)
Tip najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_9vmyto.htm
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_9vmyto.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/246508/
Podle nadpisu by se snad mohlo zdát, že naše cesta do Francie bude tentokrát plna verneovské poetiky. Ale nenechte se zmýlit. Nečeká nás žádná cesta na Měsíc a ani si autor nespletl střed vesmíru se středem Země. Naopak - čeká nás cesta zcela nevyzpytatelná. Cesta do skutečně surrealistického středu vesmíru…
Perpignan na slavném obrazu
Existují jistě stovky vyobrazení různých nádraží, ať na fotografiích či obrazech různé kvality. Avšak pouze jedno jediné nádraží se může chlubit tím, že inspirovalo slavného španělského malíře Salvadora Felipe Jacinta Dalího y Domenech k namalování obrazu. Když na jaře roku pětašedesát Dalí vystoupil z vláčku na nádraží v Perpignanu, zasáhla ho mohutná vlna divokých vibrací. Jako blesk sjelo hromosvodem jeho kníru několikero stovek dimenzí a časů. Duch malířův byl pohlcen a protlačen tenkou stěnou reality a byl iniciován.
Malý cestopis z Franice najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_5vesmi.htm
Perpignan na slavném obrazu
Existují jistě stovky vyobrazení různých nádraží, ať na fotografiích či obrazech různé kvality. Avšak pouze jedno jediné nádraží se může chlubit tím, že inspirovalo slavného španělského malíře Salvadora Felipe Jacinta Dalího y Domenech k namalování obrazu. Když na jaře roku pětašedesát Dalí vystoupil z vláčku na nádraží v Perpignanu, zasáhla ho mohutná vlna divokých vibrací. Jako blesk sjelo hromosvodem jeho kníru několikero stovek dimenzí a časů. Duch malířův byl pohlcen a protlačen tenkou stěnou reality a byl iniciován.
Malý cestopis z Franice najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_5vesmi.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/237775/
Tradiční lednové slevy v německých obchodech lákají nejen tamní obyvatele, ale i Čechy, kteří k našim západním sousedům míří po stovkách hlavně o víkendech. Díky novým nabídkám Českých drah se například do Berlína dostanou z Prahy za 29 eur a z Brna za 39 eur, z Brna do Drážďan zaplatí za jednu cestu v přímém vlaku EC jen 29 eur.
Tzv. eTiket Německo mohou lidé využít v přímých mezinárodních vlacích a cena v českých korunách závisí na aktuálním kurzu. Tato nabídka je určena pro všechny zákazníky a není podmíněna vlastnictvím jakéhokoli slevového průkazu. Jízdenka obsahuje rezervaci místa a zájemci ji koupí prostřednictvím eShopu Českých drah. Zaplatit je možné běžnou platební kartou umožňující nákupy přes internet, doplňuje Aleš Ondrůj, ředitel odboru marketingu v osobní dopravě Českých drah.
Podmínkou získání výhodných jízdenek do Berlína a Drážďan je nákup nejpozději tři dny před uskutečněním cesty. Jízdenku lze koupit jako jednosměrnou pro cestu z ČR nebo jako zpáteční s bodem odjezdu a příjezdu na území ČR.
Na nákupy do Německa pravidelně vyrážejí obyvatelé příhraničních krajů. Také oni mají několik možností výhodného cestování vlakem. Podrobnosti o jednotlivých slevách pro občany Ústeckého a Libereckého kraje jsou na webových stránkách Českých drah.
(Železničář)
Tzv. eTiket Německo mohou lidé využít v přímých mezinárodních vlacích a cena v českých korunách závisí na aktuálním kurzu. Tato nabídka je určena pro všechny zákazníky a není podmíněna vlastnictvím jakéhokoli slevového průkazu. Jízdenka obsahuje rezervaci místa a zájemci ji koupí prostřednictvím eShopu Českých drah. Zaplatit je možné běžnou platební kartou umožňující nákupy přes internet, doplňuje Aleš Ondrůj, ředitel odboru marketingu v osobní dopravě Českých drah.
Podmínkou získání výhodných jízdenek do Berlína a Drážďan je nákup nejpozději tři dny před uskutečněním cesty. Jízdenku lze koupit jako jednosměrnou pro cestu z ČR nebo jako zpáteční s bodem odjezdu a příjezdu na území ČR.
Na nákupy do Německa pravidelně vyrážejí obyvatelé příhraničních krajů. Také oni mají několik možností výhodného cestování vlakem. Podrobnosti o jednotlivých slevách pro občany Ústeckého a Libereckého kraje jsou na webových stránkách Českých drah.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/235936/
V okolí tyrolské metropole Innsbrucku je několik zajímavých tratí, které stojí za návštěvu. Přitom lze tuto cestu spojit nejen s pouhým projetím daných železnic, ale také s pěší túrou po stezkách vedoucích souběžně s tratěmi. Díky nim lze obdivovat okolní krajinu i práci stavebních inženýrů a dělníků, kteří dráhy vybudovali.
Dvě takové železnice vycházejí z Jenbachu východně od Innsbrucku. Jsou to úzkorozchodná ozubnicová trať Achenseebahn s parním provozem, která vede k největšímu tyrolskému jezeru, a úzkorozchodná trať Zillertalbahn, směřující do údolí řeky Ziller. Její okolí můžete pohodlně projet i na jízdním kole, které si půjčíte například na některém železničním nádraží. Naším cílem jsou však jiné tratě, nacházející se v blízkosti Innsbrucku.
Tramvaj do Igls
Trať s názvem Mittelgebirgsbahn byla původně postavena jako lokální úzkorozchodná dráha s parním provozem. Změnu trakce a tramvajový charakter získala železnice až mezi dvěma světovými válkami. Dnes je dráha součástí městské tramvajové sítě a z městské části Wilten do Igls po ní jezdí s hodinovým intervalem linka číslo 6.
V Igls je konečná tramvaje na okraji městečka. Vedle tratě vede kvalitní, pohodlná cesta až k zastávce Mühlsee. Ta dál pokračuje kolem golfového hřiště k chatě Vogelhütte, u které se mění na lesní cestu, poněkud odlehlé od samotné tratě. Po několika stech metrech však opět kříží trasu dráhy a sleduje ji v nevelké vzdálenosti v lese kolem jejích „serpentin„, ve kterých klesá k okraji Innsbrucku. Tento výlet není časově ani fyzicky příliš náročný a lze ho zvládnout během několika málo hodin.
Není StB jako STB
Druhou navštívenou železnicí je STB. Tato zkratka neoznačuje bývalou komunistickou státní bezpečnost (StB), ale lokální železnici Stubaitalbahn. Vlastní dráha začíná v blízkosti konečné tramvajových linek 1 a 6 ve čtvrti Wilten. Obousměrné tříčlánkové vozy této dráhy připomínající spíše tramvaje než vlaky regionální železnice zajíždějí v Innsbrucku po tramvajové síti až před hlavní železniční nádraží.
První plány z konce 19. století na výstavbu železnice STB z Innsbrucku do Fulpmesu předpokládaly obdobné řešení jako na železnici Mittelgebirgsbahn, tedy úzkorozchodný parní provoz. Nakonec však zvítězila varianta elektrické dráhy. V roce 1901 byly zahájeny přípravné práce na projektu železnice a o dva roky později začala vlastní stavba. Trať byla zprovozněna již v roce 1904.
Během roku 1903 pracovalo na stavbě až osm set dělníků. Samotná trať byla vybudována s parametry charakteristickými pro lokální dráhu: padesát tři procent délky bylo vedeno v obloucích, nejmenší poloměr byl pouhých čtyřicet metrů a ze čtyřiceti sedmi procent úseků vedených přímo měl nejdelší úsek pouhých 270 metrů. Maximální stoupání činilo 45 promile. Na trati byl vybudován také jeden 150 metrů dlouhý tunel a dva více než stometrové mosty, překonávající údolí ve výšce třicet pět a čtyřicet metrů. Oba mosty je možné si dobře prohlédnout při pěší procházce, neboť turistická stezka vede přímo pod nimi.
Velmi pěkná túra s mnoha vhodnými místy na fotografování sleduje trať mezi vesničkami Telfes a Mutters. Vybrat si lze z několika souběžných stezek, které se na různých místech přibližují a vzdalují od tratě a procházejí místními lesy a přes horské louky. Na řadě míst se objevují panoramatické výhledy na okolní pohoří, údolí řeky Sill s železnicí a dálnicí na Brenner, včetně známého dálničního mostu Europabrücke.
Zvlášť romantické jsou dva úseky v blízkosti velkých železničních viaduktů u vesnice Oberkreith a u zastávky Raitis. Turistické cesty zde klesají do údolí několik desítek metrů pod mostní konstrukce a přecházejí místní potoky po malých mostcích. Na tento výlet je dobré si rezervovat alespoň půlden, ale neprohloupíte ani při naplánování celodenního výletu. Díky hustému provozu amnoha zastávkám si lze výlet i různě přizpůsobit volnému času, únavě či rozmarům počasí.
Martinskou stěnou na Mnichov
Dvě takové železnice vycházejí z Jenbachu východně od Innsbrucku. Jsou to úzkorozchodná ozubnicová trať Achenseebahn s parním provozem, která vede k největšímu tyrolskému jezeru, a úzkorozchodná trať Zillertalbahn, směřující do údolí řeky Ziller. Její okolí můžete pohodlně projet i na jízdním kole, které si půjčíte například na některém železničním nádraží. Naším cílem jsou však jiné tratě, nacházející se v blízkosti Innsbrucku.
Tramvaj do Igls
Trať s názvem Mittelgebirgsbahn byla původně postavena jako lokální úzkorozchodná dráha s parním provozem. Změnu trakce a tramvajový charakter získala železnice až mezi dvěma světovými válkami. Dnes je dráha součástí městské tramvajové sítě a z městské části Wilten do Igls po ní jezdí s hodinovým intervalem linka číslo 6.
V Igls je konečná tramvaje na okraji městečka. Vedle tratě vede kvalitní, pohodlná cesta až k zastávce Mühlsee. Ta dál pokračuje kolem golfového hřiště k chatě Vogelhütte, u které se mění na lesní cestu, poněkud odlehlé od samotné tratě. Po několika stech metrech však opět kříží trasu dráhy a sleduje ji v nevelké vzdálenosti v lese kolem jejích „serpentin„, ve kterých klesá k okraji Innsbrucku. Tento výlet není časově ani fyzicky příliš náročný a lze ho zvládnout během několika málo hodin.
Není StB jako STB
Druhou navštívenou železnicí je STB. Tato zkratka neoznačuje bývalou komunistickou státní bezpečnost (StB), ale lokální železnici Stubaitalbahn. Vlastní dráha začíná v blízkosti konečné tramvajových linek 1 a 6 ve čtvrti Wilten. Obousměrné tříčlánkové vozy této dráhy připomínající spíše tramvaje než vlaky regionální železnice zajíždějí v Innsbrucku po tramvajové síti až před hlavní železniční nádraží.
První plány z konce 19. století na výstavbu železnice STB z Innsbrucku do Fulpmesu předpokládaly obdobné řešení jako na železnici Mittelgebirgsbahn, tedy úzkorozchodný parní provoz. Nakonec však zvítězila varianta elektrické dráhy. V roce 1901 byly zahájeny přípravné práce na projektu železnice a o dva roky později začala vlastní stavba. Trať byla zprovozněna již v roce 1904.
Během roku 1903 pracovalo na stavbě až osm set dělníků. Samotná trať byla vybudována s parametry charakteristickými pro lokální dráhu: padesát tři procent délky bylo vedeno v obloucích, nejmenší poloměr byl pouhých čtyřicet metrů a ze čtyřiceti sedmi procent úseků vedených přímo měl nejdelší úsek pouhých 270 metrů. Maximální stoupání činilo 45 promile. Na trati byl vybudován také jeden 150 metrů dlouhý tunel a dva více než stometrové mosty, překonávající údolí ve výšce třicet pět a čtyřicet metrů. Oba mosty je možné si dobře prohlédnout při pěší procházce, neboť turistická stezka vede přímo pod nimi.
Velmi pěkná túra s mnoha vhodnými místy na fotografování sleduje trať mezi vesničkami Telfes a Mutters. Vybrat si lze z několika souběžných stezek, které se na různých místech přibližují a vzdalují od tratě a procházejí místními lesy a přes horské louky. Na řadě míst se objevují panoramatické výhledy na okolní pohoří, údolí řeky Sill s železnicí a dálnicí na Brenner, včetně známého dálničního mostu Europabrücke.
Zvlášť romantické jsou dva úseky v blízkosti velkých železničních viaduktů u vesnice Oberkreith a u zastávky Raitis. Turistické cesty zde klesají do údolí několik desítek metrů pod mostní konstrukce a přecházejí místní potoky po malých mostcích. Na tento výlet je dobré si rezervovat alespoň půlden, ale neprohloupíte ani při naplánování celodenního výletu. Díky hustému provozu amnoha zastávkám si lze výlet i různě přizpůsobit volnému času, únavě či rozmarům počasí.
Martinskou stěnou na Mnichov
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/235934/
Na výlet do nejvýchodnějšího cípu Jizerek vyjedeme z mělnického vlakového nádraží rychlíkem v 7.38 hodin do Všetat. Tam přestoupíme na rychlík jedoucí do Tanvaldu. Zde přestoupíme na motoráček do Harachova, ze kterého vystoupíme v Kořenově. Od nádraží nás čeká prudké stoupání po žluté turistické značce do Horního Polubného. Tad nazujeme lyže a upravenou stopou jedeme mírně zvlněným terénem nad přehradu Souš. Cestou nás upoutá pohled na masiv hory Jizera. Pokračujeme na křižovatku s Jezdeckou cestou. Tam odbočíme vpravo a přes Vlašský hřeben a rozcestí U bunkru sjedeme mírným klesáním do osady Jizerka. Od turistické orientace před Panským domem pokračujeme po červené značce k nedalekému Hnojovému domu. Krátce po opuštění křižovatky nesmíme přehlédnout lyžařskou stopu odbočující vpravo směrem k hoře Bukovec. Jedem stopou kolem penzionu Stará celnice a začneme klesat do údolí Jizery k hraničnímu přechodu do Polska. Nedaleko něj najdeme chatu Orle, poskytující občerstvení i za naši měnu. Vrátíme se zpět na naše území a jedem po proudu Jizery mírným klesáním. Brzy se k naší cestě připojí trasa ze sedla pod Bukovcem a spolu sjíždějí pěknou cestou k unikátnímu železničnímu mostu přes Jizeru.. U mostu můžeme zahnout vlevo a dojet k nedaleké dolní stanici vleku. Ten nás vyveze blízko železniční zastávky Harachov. Od mostu také můžeme odbočit vpravo a dojet po žluté turistické značce k nedalekému nádraží Kořenov. Naše dnešní putování je dlouhé 20 kilometrů a zvládneme je za 4 až 5 hodin. Občerstvení najdeme mimo chaty Orle i na Jizerce a v Kořenově. Vlak z Harachova do Tanvaldu jezdí denně v 17.07 nebo v sobotu a v neděli ještě v 14.56 hodin. Z Kořenova potom v 17.13 a 15.04 hodin. V Tanvaldu přesedneme na rychlík do Prahy, který mělnické běžkaře po přestupu ve Všetatech doveze domů.
(Mělnický deník)
(Mělnický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/235143/
V záplavě nápadů a možností, jak pokořit různé cestovatelské mety, se může návštěva Velké Británie řadit k těm méně adrenalinovým, a co se týká atraktivnosti a originálnosti také již k cílům trochu opotřebovaným. Cesta až na nejzápadnější místo Anglie k nim však rozhodně nepatří. Po nabídce různých kombinací spojení jsem dospěl k výběru vlakového spojení přes města Berlín, Duisburg, Utrecht a Rotterdam do přístavu Hoek Holland Haven. Z tohoto přístavu jsou vypravovány trajekty společnosti Stena Lane, která jako jediná poskytuje pro držitele jízdenek FIP slevu do Velké Británie, do přístavu Harwich. Zpestřením cesty po evropském kontinentu byla doprava z Rotterdamu do přístavu Hoek van Holland.
Zápisky z putování najdete tady:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_3end.htm
Zápisky z putování najdete tady:
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_3end.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/233225/
Za cíl naší letošní dovolené jsme si vybrali Laponsko, o jehož zajímavostech a přírodních krásách jsme mnohokrát četli. Shodli jsme se, že kolo je ideální dopravní prostředek, kterým je možné se do země Samů dopravit a alespoň částečně ji procestovat. Ukázalo se však, že vzhledem k velkým vzdálenostem a z toho vyplývající časové náročnosti bylo nezbytné kombinovat cyklistiku s přesuny vlakem. A jak dopadlo naše 28denní putování z rodné Moravy až za polární kruh…?
Celý cestopis najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_2zeme.htm
Celý cestopis najdete na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_2zeme.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/231015/
V zimním čase se vydáme na putování do hezké krajiny jihovýchodně od Prahy, do míst dětství malíře Josefa Lady. Z mělnické autobusové stanice vyjedeme v sobotu nebo v neděli v 7.40 hodin. Metrem dojedeme na Hlavní nádraží, odkud odjíždí vlak do Benešova. Vystoupíme ve stanici Mirošovice, od stanice jdeme po žluté turistické značce do nedalekých Hrusic. Z rodné malířově vsi pokračujeme stále po žluté značce nejdříve otevřeným terénem a pak lesem na okraj Ondřejova. Tam opustíme žlutou značku a jdeme po červené značce vlevo kolem astronomického muzea pod vrch Pecný, na němž je od roku 1905 postavena známá hvězdárna. Na další křižovatce opustíme červenou a pokračujeme po žluté značce polní cestou k potoku Vejborka a po jeho levém břehu dojdeme chatovými osadami k jeho ústí do Sázavy. Tam opustíme žlutou značku a pokračujeme po červené značce po proudu Sázavy k rozcestí Pod Lensedly. Tam opustíme červenou značku a řeku Sázavu a začneme stoupat po modré značce krátkým prudkým stoupáním, které se brzy zmírní do Hrušova. Na jeho okraji se k naší modré připojí červená a zelená značka. Spolu dojdou do cíle naší cesty do známého posázavského letoviska Senohraby. Naše dnešní putování měří 16 kilometrů a protože na něm nejsou žádná větší stoupání, zvládneme trasu za 5 až 6 hodin. Občerstvení najdeme v Mirošovicích, Ondřejově a v Senohrabech. Vlak ze Senohrab odjíždí na Hlavní nádraží v Praze v 15.38 hodin a dál každých 30 minut. Metro nás doveze do Holešovic a autobus do našich domovů.
(Mělnický deník)
(Mělnický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228356/
Přátelé, jen velmi stručně: zkuste si někdy projet trať č. 176 z Chrástu u Plzně do Radnic a zpět. Nejsou na ní žádné významné památky, ale je to miloučká dráha. Nečekejte srdcervoucí scenérie, ale potěší vás. Budete se na ní prostě cítit doma a budete rádi, že jste doma zrovna tady, uprostřed Evropy.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/228253/
Známý cyklista Ivan Pírko má za sebou další putování. Připomeňme, že v květnu absolvoval na kole trasu Madrid - Jičín (3290 km). Hned v červnu se vydal na horském kole směr Slovensko a zavítal až polského Zakopaného (682 km).
Tentokrát absolvoval cestu poněkud neobvykle, vlakem kolem republiky. „Čas kolem zimního slunovratu je ideální příležitostí pro rozjímání. Takové Vánoce si přeji já. Než si budu povídat se svými dětmi a vnoučaty, využil jsem další dny svého života, který nabízí každému a každý den tisíce radostí tak, že jsem si dopřál radost trochu neobvyklou, to je projížďku vláčkem. Byl to můj první dárek pod stromeček,“ poznamenává na úvod našeho povídání Ivan Pírko.
Podobný okruh kolem České republiky zvládl již v roce 2004, kdy cestu 2122 km dlouhou šel pěšky a část na kole. Tentokrát zvolil jako dopravní prostředek vlak, kdy ve třech dnech jel po trase: Jičín - Liberec - Zittau - Rybniště - Děčín - Ústí nad Labem - Cheb -Mariánské Lázně - Domažlice - Klatovy - Strakonice - Volary - České Budějovice - Veselí nad Lužnicí - Jihlava - Znojmo - Břeclav - Uherské Hradiště - Bylnice - Horní Lideč -Vsetín - Valašské Meziříčí -Hranice na Moravě a Pardubice do Jičína, celkem 1407 km.
Vrátil se spokojen, vždyť čas kolem adventu byl ideální příležitostí pro rozjímání a nasátí vánoční atmosféry jak ve vlaku, tak asi v deseti vánočně vyzdobených městech, která si prohlédl. Příští rok chce podobnou cestu zopakovat pouze na kole, nyní to bylo jen 1407 km vlakem.
„Převážně jsem využíval osobní vlaky, pozoroval krajinu kolem a nasával vánoční atmosféru jiných měst, než je Jičín a Praha, která znám nejvíce,“ dodává a pokračuje. „Byly to nové zajímavé zážitky, které obohatily můj život. Musím říci, že na této cestě jsme poznal i „sám sebe“ krátké dny, brzy tma a málo cestujících v příhraničních oblastech mi dalo dostatek času přemýšlet o životě a zastavit se na chvíli.“
Převážně cestoval osobními vlaky v příhraničí, ale např. v úseku Děčín - Ústí nad Labem použil mezinárodní expres EC Berlín - Budapešť. Celkové jízdné činilo jen 547 Kč. Za pěkné ubytování v ubytovnách a hotelu v Plané u Mariánských Lázní, Volarech a Znojmě zaplatil 560 Kč. Byly to zajímavé zážitky, které obohatily život a přeje je i Vám, vážení čtenáři.
Jako zajímavost uvádí, že obdobnou cestu při použití rychlíků a expresů v délce 1441 km lze stihnout za pouhé dva dny. Plné jízdné stojí jen 546 Kč; pro důchodce jen 273 Kč!!!
Cestu uskutečnil podle předem zpracovaného programu a ještě musel improvizovat. Nezbytným průvodcem mu byl nový jízdní řád Českých drah. Takže na závěr ještě jedno rčení. Ivan Pírko: Cestování je život, kdo cestuje, nestárne.
(Jičínský deník)
Tentokrát absolvoval cestu poněkud neobvykle, vlakem kolem republiky. „Čas kolem zimního slunovratu je ideální příležitostí pro rozjímání. Takové Vánoce si přeji já. Než si budu povídat se svými dětmi a vnoučaty, využil jsem další dny svého života, který nabízí každému a každý den tisíce radostí tak, že jsem si dopřál radost trochu neobvyklou, to je projížďku vláčkem. Byl to můj první dárek pod stromeček,“ poznamenává na úvod našeho povídání Ivan Pírko.
Podobný okruh kolem České republiky zvládl již v roce 2004, kdy cestu 2122 km dlouhou šel pěšky a část na kole. Tentokrát zvolil jako dopravní prostředek vlak, kdy ve třech dnech jel po trase: Jičín - Liberec - Zittau - Rybniště - Děčín - Ústí nad Labem - Cheb -Mariánské Lázně - Domažlice - Klatovy - Strakonice - Volary - České Budějovice - Veselí nad Lužnicí - Jihlava - Znojmo - Břeclav - Uherské Hradiště - Bylnice - Horní Lideč -Vsetín - Valašské Meziříčí -Hranice na Moravě a Pardubice do Jičína, celkem 1407 km.
Vrátil se spokojen, vždyť čas kolem adventu byl ideální příležitostí pro rozjímání a nasátí vánoční atmosféry jak ve vlaku, tak asi v deseti vánočně vyzdobených městech, která si prohlédl. Příští rok chce podobnou cestu zopakovat pouze na kole, nyní to bylo jen 1407 km vlakem.
„Převážně jsem využíval osobní vlaky, pozoroval krajinu kolem a nasával vánoční atmosféru jiných měst, než je Jičín a Praha, která znám nejvíce,“ dodává a pokračuje. „Byly to nové zajímavé zážitky, které obohatily můj život. Musím říci, že na této cestě jsme poznal i „sám sebe“ krátké dny, brzy tma a málo cestujících v příhraničních oblastech mi dalo dostatek času přemýšlet o životě a zastavit se na chvíli.“
Převážně cestoval osobními vlaky v příhraničí, ale např. v úseku Děčín - Ústí nad Labem použil mezinárodní expres EC Berlín - Budapešť. Celkové jízdné činilo jen 547 Kč. Za pěkné ubytování v ubytovnách a hotelu v Plané u Mariánských Lázní, Volarech a Znojmě zaplatil 560 Kč. Byly to zajímavé zážitky, které obohatily život a přeje je i Vám, vážení čtenáři.
Jako zajímavost uvádí, že obdobnou cestu při použití rychlíků a expresů v délce 1441 km lze stihnout za pouhé dva dny. Plné jízdné stojí jen 546 Kč; pro důchodce jen 273 Kč!!!
Cestu uskutečnil podle předem zpracovaného programu a ještě musel improvizovat. Nezbytným průvodcem mu byl nový jízdní řád Českých drah. Takže na závěr ještě jedno rčení. Ivan Pírko: Cestování je život, kdo cestuje, nestárne.
(Jičínský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/227254/
Zdravíme všetkých milovníkov SK a CZ železníc-2čast.konecne sme opať s kamarátom na trati-aj ked nás dnes kusok rozštelovala meškajuca 402ka,,v Spiškých Vlachoch jej"zdochol kon"aspon tak sa vyjadrila śtikmajsterka 
takze od Za máme 45min.meškanie,tož-skončili sme nedelou ráno-v Pardubiciach,o 01.30..s Pardubíc sme si"objednali"376ku Galileo-Galilei-smer Praha,,a,o hodinu a pol nás do Breclavi dopravil"pán Antonín Dvorák-EC 71.".na perone sme zočili nieco okolo 270-Wieden-Brno,tak s nou sme išli na konecnú.starsie vozne 1trieby boli napodiv slusne upravene,,s Brna EC 174 bez nazvu-vtedy-až po Česku Třebovu,,kukli sme si vlak,kavu za 3,5eura.Dalej nasledovala 623 Emil Zátopek,,až po Olomouc,,pivko,,a-EC 107 Praha,,dalej pokračujuci s Čadce ako Ex141 Detvan domov,,,napokon v Žiline sme eśte"urobili dobrý skutok"a podarovali dvom Čechom náš sietový listok,platny do polnoci-takze do Prahy ich IC 126 Fatra odviezla"grátis"..tot vsjo,,za 870cz mat víkend na dráhach,,bolo fantastické...s pozdravom železnici zdar sa so zmeškanej 402ky všetkích zdravia Janči a Robo.
takze od Za máme 45min.meškanie,tož-skončili sme nedelou ráno-v Pardubiciach,o 01.30..s Pardubíc sme si"objednali"376ku Galileo-Galilei-smer Praha,,a,o hodinu a pol nás do Breclavi dopravil"pán Antonín Dvorák-EC 71.".na perone sme zočili nieco okolo 270-Wieden-Brno,tak s nou sme išli na konecnú.starsie vozne 1trieby boli napodiv slusne upravene,,s Brna EC 174 bez nazvu-vtedy-až po Česku Třebovu,,kukli sme si vlak,kavu za 3,5eura.Dalej nasledovala 623 Emil Zátopek,,až po Olomouc,,pivko,,a-EC 107 Praha,,dalej pokračujuci s Čadce ako Ex141 Detvan domov,,,napokon v Žiline sme eśte"urobili dobrý skutok"a podarovali dvom Čechom náš sietový listok,platny do polnoci-takze do Prahy ich IC 126 Fatra odviezla"grátis"..tot vsjo,,za 870cz mat víkend na dráhach,,bolo fantastické...s pozdravom železnici zdar sa so zmeškanej 402ky všetkích zdravia Janči a Robo.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/226671/
Zdravíme všetkých milovníkov SK a CZ železníc,,aj mi sa chceme podelit o víkendovú"turu"po CZ tratiach,,kedže toho roku sa to už absolvovat nedá.vyrazili sme s kralovian 224-kou Šíravou do ZA,tam kus free time..odtial-dnes už nejestvujucim 336-kou Báthory do CA,,exkurzia 1,5hod.po nočnej Čadci,a,,hurá za hranice s načim CZ susedom 422kou Casoviau do Bohumína.cestou sme si zakúpili teraz žial už neexistujuci sietový dvojdnový lístok CLASSIC na CZ železnice.a-začali sme-s Bohumína sobotné včasné ráno IC 518 MANAGER,smer PRAHA.naviganý prístroj GPS nám ukazoval 161km/hod..v okolí OSTRAVA-SVINOV a HRANICE na MORAVE..plány boli smer Karlove Vary,no človek mieni-reštaurák mení.:-)s Prahy sme chceli Košicanom do Pardubíc,ale R Slovan 277 nás zaujal-tak sme šli ním do KOLINA,,Zíal sme chceli kuk aj Košican,no"vyhupal s nami"-predbehol nas...s Kolína smer Ustí nad LABEM,,IC 370...Mal ciel.stanicu ARGUS,tak bolo treba kuk aj ten..s Ustí nam o pol hod.sla IC 373 Vindabona s ktorou sme sli po Prahu-Holešovice..(ach-ta 602ka sa tak trasie,že je problem písat spisovne,,neviem,kde sa náhli.:-))..)s Prahy do Čes.Budejovic,Rasi 1514,,bol otreba skusit pravu budvar-kde inde.v useku Tabor-Veselí nad Lužnici sme museli íst nahradnou autobusovou dopravou,,po vypitom Budvare nas cakalo"príjemne prekvapko"-ked EX JOŽE PLEČNIK s Ljublany do PRAHY musel íst odklanom cez PLZEN.čím sme získali 80km cesty navyše..velmi pekný vláčik,každemu ho s kamošom odporučame,,tak večer sme boli opat v Prahe,,kusok schrupnut v 374 PANONII,,kým stál,,a1zast.do praha-liben,prestup na os.vlak smer Kolín,,kde sme sa ocitli po polnoci.Nedelu-napíseme v druhom príspevku,bo ZILINA sa nebezpečne blíži,je čas opustit nas reťauráčik na 602ke,zatila pekný zvyˇok nedele praju všetkým ROBO a JANO.Železnici a reťaurákom ZDAR!!!
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/223619/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/221392/
BRATISLAVA (5. decembra 2007) - Železničná spoločnosť Slovensko, a. s. (ZSSK) pripravila aj na tohtoročnú zimnú sezónu pre cestujúcich atraktívne ponuky na lyžovačku na Slovensku - vo Vysokých Tatrách, vo Vrátnej a v Jasnej v Nízkych Tatrách. Zvýhodnené lístky sa dajú zakúpiť aj do rakúskych stredísk Semmering a Unterberg.
Od 9. decembra 2007 platí balík skipasov, ktorými chce ZSSK poskytnúť cestujúcim lepšie možnosti na lyžovačku v kombinácii s cestovaním vlakom.
Všetky druhy skipassov si cestujúci môžu kúpiť v pokladniciach železničných staníc, ktoré majú službu Komplexné vybavenie cestujúcich (KVC) do 30. apríla 2008.
SKI-AQUAPASS TATRY
Je spiatočný jednodňový cestovný lístok v 2. vozňovej triede odkiaľkoľvek na Slovensku na lyžovačku do Vysokých Tatier. Na tomto cestovnom lístku je cieľová stanica Poprad-Tatry (platí aj do stanice Štrba). Tento cestovný lístok platí aj ako sieťový cestovný lístok na všetkých tratiach Tatranských elektrických železníc a Ozubnicovej železnici.
S cestovným lístkom SKI-AQUAPASS TATRY dostane cestujúci aj packingový lístok, ktorý si vymení v za skipas v pokladnici konkrétneho lyžiarskeho strediska alebo za balík služieb v pokladnici AquaCity Poprad.
So skipasom môže cestujúci bezplatne lyžovať počas celého dňa v stredisku Tatranská Lomnica, Starý Smokovec a Liptovská Teplička, alebo môže využiť balík služieb BLUE DIAMOND PACKET v AquaCity Poprad.
V balíku služieb BLUE DIAMOND PACKET v AquaCity Poprad je vstup do všetkých termálnych bazénov vnútorných a vonkajších s toboganmi a nápojovými barmi, vstup do plaveckého bazéna, detského krytého bazéna, parných sáun a večerná laserová show.
Ak cestujúci nechce využiť skipas na lyžovačku, alebo poveternostné podmienky neumožňujú využiť skipas na lyžovačku, môže využiť ponuku ZSSK v AquaCity Poprad.
Cena
SKI-AQUAPASS TATRY stojí pre dospelých 750 Sk.
Pre deti od 6 do 15 rokov, študentov do 26 rokov (na základe akéhokoľvek preukazu, z ktorého je evidentné, že ide o žiaka alebo študenta, stačí aj potvrdenie o návšteve školy s menom, priezviskom, dátumom narodenia, s adresou trvalého pobytu, s adresou a pečiatkou školy. Potvrdenie o návšteve školy je platné súčasne s preukazom totožnosti) a pre držiteľov preukazov SENIOR, JUNIOR RAILPLUS, JUNIOR RAILPLUS EURO<26, ŤZP, ŤZP-S stojí skipas 600 Sk.
K cestovnému lístku SKI-AQUAPASS TATRY nie je potrebné dokupovať žiadne príplatky, ale miestenky, ležadlá a lôžka sa platia v plnej výške.
Cestovanie na TEŽ a OŽ so skipasom
Viacdenné sipasy Tatranských lanových dráh (2,3,4,5,6 dňový a platiaci 5 zo 7 dní) vydané v lyžiarskom stredisku Tatranská Lomnica (okrem lístka Slovakia Ski Region) uznáva ZSSK na tratiach Tatranských elektrických železníc (TEŽ) a Ozubnicovej železnice (OŽ) ako sieťové cestovné lístky počas času ich platnosti.
SKIPASS JASNÁ
Je spiatočný jednodňový cestovný lístok odkiaľkoľvek na Slovensku v 2. vozňovej triede, na ktorom je ako cieľová stanica vyznačené mesto Liptovský Mikuláš alebo Brezno.
S cestovným lístkom SKIPASS JASNÁ dostane cestujúci aj packingový lístok na bezplatnú výmenu za skipas v pokladnici lyžiarskeho strediska Jasná Nízke Tatry a packingový lístok na zľavu 10 % na požičanie lyžiarskej výstroje v lyžiarskej škole SNOW SPORT JASNA SCHOOL v prevádzke hotel Grand, stredisko Záhradky a Chopok Juh.
Cena
SKIPASS JASNÁ stojí pre dospelých 790 Sk.
Pre deti od 6 do 15 rokov, študentov do 26 rokov a pre držiteľov preukazov SENIOR, JUNIOR RAILPLUS, JUNIOR RAILPLUS EURO<26, ŤZP a ŤZP-S stojí SKIPASS JASNÁ 650 Sk.
K cestovnému lístku SKIPASS JASNÁ nie je potrebné dokupovať žiadne príplatky, ale miestenky, ležadlá a lôžka sa platia v plnej výške.
Doprava
Správa lyžiarskeho strediska zabezpečuje bezplatnú prepravu skibusom zo železničnej stanice Liptovský Mikuláš do lyžiarskeho strediska Jasná Nízke Tatry od IC 501 z Bratislavy do Košíc (odchod z Bra
Od 9. decembra 2007 platí balík skipasov, ktorými chce ZSSK poskytnúť cestujúcim lepšie možnosti na lyžovačku v kombinácii s cestovaním vlakom.
Všetky druhy skipassov si cestujúci môžu kúpiť v pokladniciach železničných staníc, ktoré majú službu Komplexné vybavenie cestujúcich (KVC) do 30. apríla 2008.
SKI-AQUAPASS TATRY
Je spiatočný jednodňový cestovný lístok v 2. vozňovej triede odkiaľkoľvek na Slovensku na lyžovačku do Vysokých Tatier. Na tomto cestovnom lístku je cieľová stanica Poprad-Tatry (platí aj do stanice Štrba). Tento cestovný lístok platí aj ako sieťový cestovný lístok na všetkých tratiach Tatranských elektrických železníc a Ozubnicovej železnici.
S cestovným lístkom SKI-AQUAPASS TATRY dostane cestujúci aj packingový lístok, ktorý si vymení v za skipas v pokladnici konkrétneho lyžiarskeho strediska alebo za balík služieb v pokladnici AquaCity Poprad.
So skipasom môže cestujúci bezplatne lyžovať počas celého dňa v stredisku Tatranská Lomnica, Starý Smokovec a Liptovská Teplička, alebo môže využiť balík služieb BLUE DIAMOND PACKET v AquaCity Poprad.
V balíku služieb BLUE DIAMOND PACKET v AquaCity Poprad je vstup do všetkých termálnych bazénov vnútorných a vonkajších s toboganmi a nápojovými barmi, vstup do plaveckého bazéna, detského krytého bazéna, parných sáun a večerná laserová show.
Ak cestujúci nechce využiť skipas na lyžovačku, alebo poveternostné podmienky neumožňujú využiť skipas na lyžovačku, môže využiť ponuku ZSSK v AquaCity Poprad.
Cena
SKI-AQUAPASS TATRY stojí pre dospelých 750 Sk.
Pre deti od 6 do 15 rokov, študentov do 26 rokov (na základe akéhokoľvek preukazu, z ktorého je evidentné, že ide o žiaka alebo študenta, stačí aj potvrdenie o návšteve školy s menom, priezviskom, dátumom narodenia, s adresou trvalého pobytu, s adresou a pečiatkou školy. Potvrdenie o návšteve školy je platné súčasne s preukazom totožnosti) a pre držiteľov preukazov SENIOR, JUNIOR RAILPLUS, JUNIOR RAILPLUS EURO<26, ŤZP, ŤZP-S stojí skipas 600 Sk.
K cestovnému lístku SKI-AQUAPASS TATRY nie je potrebné dokupovať žiadne príplatky, ale miestenky, ležadlá a lôžka sa platia v plnej výške.
Cestovanie na TEŽ a OŽ so skipasom
Viacdenné sipasy Tatranských lanových dráh (2,3,4,5,6 dňový a platiaci 5 zo 7 dní) vydané v lyžiarskom stredisku Tatranská Lomnica (okrem lístka Slovakia Ski Region) uznáva ZSSK na tratiach Tatranských elektrických železníc (TEŽ) a Ozubnicovej železnice (OŽ) ako sieťové cestovné lístky počas času ich platnosti.
SKIPASS JASNÁ
Je spiatočný jednodňový cestovný lístok odkiaľkoľvek na Slovensku v 2. vozňovej triede, na ktorom je ako cieľová stanica vyznačené mesto Liptovský Mikuláš alebo Brezno.
S cestovným lístkom SKIPASS JASNÁ dostane cestujúci aj packingový lístok na bezplatnú výmenu za skipas v pokladnici lyžiarskeho strediska Jasná Nízke Tatry a packingový lístok na zľavu 10 % na požičanie lyžiarskej výstroje v lyžiarskej škole SNOW SPORT JASNA SCHOOL v prevádzke hotel Grand, stredisko Záhradky a Chopok Juh.
Cena
SKIPASS JASNÁ stojí pre dospelých 790 Sk.
Pre deti od 6 do 15 rokov, študentov do 26 rokov a pre držiteľov preukazov SENIOR, JUNIOR RAILPLUS, JUNIOR RAILPLUS EURO<26, ŤZP a ŤZP-S stojí SKIPASS JASNÁ 650 Sk.
K cestovnému lístku SKIPASS JASNÁ nie je potrebné dokupovať žiadne príplatky, ale miestenky, ležadlá a lôžka sa platia v plnej výške.
Doprava
Správa lyžiarskeho strediska zabezpečuje bezplatnú prepravu skibusom zo železničnej stanice Liptovský Mikuláš do lyžiarskeho strediska Jasná Nízke Tatry od IC 501 z Bratislavy do Košíc (odchod z Bra
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/221386/
Dnešní výlet nás vede na jednu z nejbližších rozhleden mělnického regionu. Z mělnického vlakového nádraží vyjedeme 7.54 hodin. Pozor, v neděli 9. prosince jede vlak již v 7.46 hodin. Vystoupíme v Sebuzíně. Jdeme po modré turistické značce mezi domy, podejdeme železniční trať a začínáme stoupat po pohodlné cestě proti proudu potoka Rytina. Za posledními domky se cesta zúží a před vstupem do soutěsky si všimneme vlevo ve stráni sloupce odloučeného čediče. Stezka začíná prudce stoupat romantickou Rytinou soutěskou, obcházíme její nejdivočejší část a vystoupáme do vsi Čeřeniště. Mineme kostelík z roku 1936 a vystoupáme k turistickému rozcestníku. Tam uvidíme červenou turistickou značku přicházející z nedalekého Ústí nad Labem. Červená značka nás vede kolem přírodní rezervace Babinské louky k rozcestníku Pod Homolkou. Z rozcestí pokračujeme po modré značce do sedla Pod Varhoštěm. Na vrchol Varhoště, do nadmořské výšky 638 metrů, nás zavede žlutá značka. Na vrcholu Varhoště stojí 12 metrů vysoká rozhledna, která je přístupná po celý rok. Vstup na ni je zdarma. Z jejího ochozu vidíme osmkrát řeku Labe, nedaleké Litoměřice i Ústí nad Labem. Rozhled je samozřejmě po celém Českém středohoří a za dobré viditelnosti uvidíme i hřeben Krušných hor. Směrem do nitra Čech nepřehlédneme Říp. Od rozhledny sestoupíme kolem Krkavčí skály prudkým klesáním k silnici vedoucí Toušeňským údolím. Tam opustíme žlutou značku a pokračujeme vpravo po silnici dolů po proudu Tlučeňského potoka do nedalekého Sebuzína, kde naše 12 kilometrů dlouhé putování končí. Protože nás čeká na začátku výletu prudké stoupání Rytinou soutěskou a jedno kratší na vrchol Varhoště, musíme počítat se 4 až 5 hodinami chůze. Vlak ze Sebuzína na Mělník jede v v 15.13 nebo 17.10. hodin. Od 9.prosince jede ve 14.15, 16.15 nebo až v 19.15 hodin. Občerstvení je možné pouze v Sebuzíně.
(Mělnický deník)
(Mělnický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/220774/
Sotva čilé vody Moravské Sázavy proběhnou Lanškrounskem ke Krasíkovu, sevřou je stráně Mírovské hory vysoké 594 metrů a Cukrové boudy vysoké 590 metrů.
Údolí je těsné, jen tak pro řeku, silnici a železnici. V místech, kde se údolí rozšiřuje a rozdvojuje, je na levém břehu řeky obec Hoštejn. Nad ní se prudce zvedá nezalesněný a tím nápadný kopec. Jeho vrchol, vybíhající téměř do špičky, je zvýrazněn vysokým štíhlým obeliskem. Stojí tu od roku 1845 a připomíná výstavbu a slavné zprovoznění železniční trati z Olomouce do Prahy.
Hochštejn
Ještě daleko dříve tu však stával hrad, který se původně jmenoval Hochštejn. Při pohledu zdola nemáme o hradu ani tušení. Teprve když strmou uzoučkou stezičkou vystoupíme až téměř na vrchol hradního kopce, uvidíme tam náznaky valu a malé zbytky zdiva. Tomu, že jsou tak malé, se není možno ani divit, když si uvědomíme, že dějiny hradu skončily jeho pobořením někdy těsně před rokem 1437.
Začátky Hoštejna však byly brzké, protože se o něm poprvé jmenovitě psalo již v roce 1289. To tedy již stál. Dopravit na tento kopec stavební materiál včetně vody bylo jistě maximálně pracné a zdlouhavé.
Hrad si dal postavit pravděpodobně Boreš z Rýzmburka, který nedaleko odtud u Krasíkova nechal postavit také malý klášter augustiniánům, aby byli nápomocni při kolonizaci okolní krajiny. Hoštejn mu měl být oporou proti blízkým sousedům,pánům ze Zábřeha a jejich hradu. Nežil s nimi totiž v přátelských vztazích.
Hrad Hoštejn se dostal i do zápisů ve Zbraslavské kronice. Nev situaci právě příjemné.
Poručník dětí zakladatele hradu byl totiž nařčen, že Hoštejn se stal sídlem loupežníků. Proto sem přitáhlo královské vojsko v čele se Závišem z Falkenštejna. Pravda však byla asi trochu jiná. Poručník Fridrich ze Schonburku byl jen Závišovým politickým protivníkem. Záviš hrad tehdy dobyl a poplenil.
Pohled z výšky
Po Závišově smrti přešel hrad do držení pánů ze Šternberka. Ještě před husitskými válkami se stal hejtmanem na hradě Hynčík z Frývaldova, který později stál na straně husitů. To způsobilo, že jejich četní nepřátelé na hrad několikrát zaútočili. Zřejmě v roce 1424 to bylo i vojsko Rakušanů, které hrad značně poškodilo.
O deset let později držel již Hoštejn stoupenec katolické strany – Jan ze Zvole. K držení hradu se ale hlásilo více zájemců z dalších rodů. Výsledkem této složité situace bylo to, že o hrad nikdo nepečoval. Ke šrámům, utrženým při obléháních, se přidal zub času. Protože hrozilo nebezpečí, že by se mohl stát sídlem lapků, byl pro jistotu celý stržen.
Tolik se toho seběhlo okolo hradu Hoštejna za jeho nedlouhou existenci. Jestli jste nabyli dojmu, že se nevyplatí na hradní kopec vůbec vystoupit, mýlíte se. Rozhled do údolí Moravské Sázavy, na obec Hoštejn a provoz na hlavní železniční trati z ptačí perspektivy za to určitě stojí.
(Hradecký deník)
Údolí je těsné, jen tak pro řeku, silnici a železnici. V místech, kde se údolí rozšiřuje a rozdvojuje, je na levém břehu řeky obec Hoštejn. Nad ní se prudce zvedá nezalesněný a tím nápadný kopec. Jeho vrchol, vybíhající téměř do špičky, je zvýrazněn vysokým štíhlým obeliskem. Stojí tu od roku 1845 a připomíná výstavbu a slavné zprovoznění železniční trati z Olomouce do Prahy.
Hochštejn
Ještě daleko dříve tu však stával hrad, který se původně jmenoval Hochštejn. Při pohledu zdola nemáme o hradu ani tušení. Teprve když strmou uzoučkou stezičkou vystoupíme až téměř na vrchol hradního kopce, uvidíme tam náznaky valu a malé zbytky zdiva. Tomu, že jsou tak malé, se není možno ani divit, když si uvědomíme, že dějiny hradu skončily jeho pobořením někdy těsně před rokem 1437.
Začátky Hoštejna však byly brzké, protože se o něm poprvé jmenovitě psalo již v roce 1289. To tedy již stál. Dopravit na tento kopec stavební materiál včetně vody bylo jistě maximálně pracné a zdlouhavé.
Hrad si dal postavit pravděpodobně Boreš z Rýzmburka, který nedaleko odtud u Krasíkova nechal postavit také malý klášter augustiniánům, aby byli nápomocni při kolonizaci okolní krajiny. Hoštejn mu měl být oporou proti blízkým sousedům,pánům ze Zábřeha a jejich hradu. Nežil s nimi totiž v přátelských vztazích.
Hrad Hoštejn se dostal i do zápisů ve Zbraslavské kronice. Nev situaci právě příjemné.
Poručník dětí zakladatele hradu byl totiž nařčen, že Hoštejn se stal sídlem loupežníků. Proto sem přitáhlo královské vojsko v čele se Závišem z Falkenštejna. Pravda však byla asi trochu jiná. Poručník Fridrich ze Schonburku byl jen Závišovým politickým protivníkem. Záviš hrad tehdy dobyl a poplenil.
Pohled z výšky
Po Závišově smrti přešel hrad do držení pánů ze Šternberka. Ještě před husitskými válkami se stal hejtmanem na hradě Hynčík z Frývaldova, který později stál na straně husitů. To způsobilo, že jejich četní nepřátelé na hrad několikrát zaútočili. Zřejmě v roce 1424 to bylo i vojsko Rakušanů, které hrad značně poškodilo.
O deset let později držel již Hoštejn stoupenec katolické strany – Jan ze Zvole. K držení hradu se ale hlásilo více zájemců z dalších rodů. Výsledkem této složité situace bylo to, že o hrad nikdo nepečoval. Ke šrámům, utrženým při obléháních, se přidal zub času. Protože hrozilo nebezpečí, že by se mohl stát sídlem lapků, byl pro jistotu celý stržen.
Tolik se toho seběhlo okolo hradu Hoštejna za jeho nedlouhou existenci. Jestli jste nabyli dojmu, že se nevyplatí na hradní kopec vůbec vystoupit, mýlíte se. Rozhled do údolí Moravské Sázavy, na obec Hoštejn a provoz na hlavní železniční trati z ptačí perspektivy za to určitě stojí.
(Hradecký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/220773/
Železniční stanice Ramzová (trať 292) je svými 760m nejvýše položenou železniční stanicí na Moravě. Je zároveň východiskem pro turistické a v zimě i lyžařské túry po hřebenech Jeseníků, a taktéž střediskem sjezdového lyžování.
Na vrchol Šeráku (1351 m) je možno využít zdejší sedačkové lanovky s přestupní stanicí na Čerňavě. Jízda nahoru zkrátí a urychlí hřebenovou túru a sama o sobě skýtá za pěkného počasí zážitek v podobě krásných výhledů. Po hřebeni pak vede červeně značená turistická cesta na Keprník, Červenohorské sedlo a Praděd.
Přímo na vrcholu Šeráku je chata Jiřího na Šeráku, která poskytuje občerstvení a příležitostná razítka. Po žluté značce je možno pěšinou serpentinami sejít do Jeseníku.
Vydáme-li se dál po hřebeni, tak cesta klesá do mírného sedýlka a pak stoupá na Keprník. Vlevo od cesty je výhledová skalka, od níž vidíme před sebou vrchol Pradědu a vpravo od něj na kopci výrazné skalisko zvané Vozka. Tam se máme možnost cestou po hřebeni podívat.
Z Keprníku mírně klesáme k rozcestí zvaném Trojmezí. Odtud odbočuje vpravo žlutá turistická značka ke skalnímu útvaru Vozka, trať je od rozcestí dlouhá asi 2 km. Vede pohodlnou lesní pěšinou téměř po rovině. Na jejím konci se les rozestupuje a skalní útvar nelze přehlédnout, objeví se pře námi.
Silueta této skály připomínající podobu vozky s povozem stojí na vrcholu dodnes a je dobře viditelná i z dálky od Keprníku až po Červenou horu. Skála Vozka je ve výšce 1377 m. Odtud se lze vrátit zpět stejnou cestou nebo po zelené značce přes údolí v Vřesové studánce s kapličkou a pramenemčisté horské vody.
Jedete-li v zimě na běžkách, zelenou trasu nelze doporučit, je nutno se vrátit po žluté zpět ke Trojmezí. Další možnost je pokračovat z Vozky po žluté do Branné k železniční stanici. Tak hezké zážitky.
(Přerovský deník)
Na vrchol Šeráku (1351 m) je možno využít zdejší sedačkové lanovky s přestupní stanicí na Čerňavě. Jízda nahoru zkrátí a urychlí hřebenovou túru a sama o sobě skýtá za pěkného počasí zážitek v podobě krásných výhledů. Po hřebeni pak vede červeně značená turistická cesta na Keprník, Červenohorské sedlo a Praděd.
Přímo na vrcholu Šeráku je chata Jiřího na Šeráku, která poskytuje občerstvení a příležitostná razítka. Po žluté značce je možno pěšinou serpentinami sejít do Jeseníku.
Vydáme-li se dál po hřebeni, tak cesta klesá do mírného sedýlka a pak stoupá na Keprník. Vlevo od cesty je výhledová skalka, od níž vidíme před sebou vrchol Pradědu a vpravo od něj na kopci výrazné skalisko zvané Vozka. Tam se máme možnost cestou po hřebeni podívat.
Z Keprníku mírně klesáme k rozcestí zvaném Trojmezí. Odtud odbočuje vpravo žlutá turistická značka ke skalnímu útvaru Vozka, trať je od rozcestí dlouhá asi 2 km. Vede pohodlnou lesní pěšinou téměř po rovině. Na jejím konci se les rozestupuje a skalní útvar nelze přehlédnout, objeví se pře námi.
Silueta této skály připomínající podobu vozky s povozem stojí na vrcholu dodnes a je dobře viditelná i z dálky od Keprníku až po Červenou horu. Skála Vozka je ve výšce 1377 m. Odtud se lze vrátit zpět stejnou cestou nebo po zelené značce přes údolí v Vřesové studánce s kapličkou a pramenemčisté horské vody.
Jedete-li v zimě na běžkách, zelenou trasu nelze doporučit, je nutno se vrátit po žluté zpět ke Trojmezí. Další možnost je pokračovat z Vozky po žluté do Branné k železniční stanici. Tak hezké zážitky.
(Přerovský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/218313/
„Splnil jsem si dávný sen, ale znovu bych to už absolvovat nechtěl. Přeci jen je to velká dálka a já už nejsem nejmladší,„ začíná s úsměvem vyprávění výpravčí svitavského nádraží Jiří Štoudek. Na Transsibiřské magistrále strávil ve vlaku šest dní a šest nocí. Přesně takovou dobu trvá 9288 kilometrů dlouhá cesta z Moskvy do Vladivostoku. Osmnáct vagonů tvořilo vlakovou soupravu, při jejím tažení se vystřídalo čtrnáct lokomotiv.
Záhadný vagon
„Při cestě zpět jsme měli vagonů dokonce devatenáct. K soupravě totiž připojili i záhadný severokorejský vůz, který po celou dobu cesty hlídala ozbrojená ochranka. Cestující z tohoto vagonu nesměli na žádné stanici, kde byla přestávka vlaku, vůbec vystoupit. I když jsme se ptali, co je to za vagon a za lidi v něm, nikdo nám neodpověděl,„ popisuje jeden z méně příjemných cestovatelských zážitků výpravčí Štoudek.
Jinak ale vzpomíná na několikadenní cestování převážně pozitivně. „Bylo o nás bezvadně postaráno. Každý lůžkový vůz měl vlastního průvodčího, který se staral o naše pohodlí a občerstvení. K dispozici byl neustále samovar s horkou vodou, kdykoliv jsme si mohli dát čaj, kafe nebo polévku. Snídaně se podávala přímo v kupé. Do jídelního vozu jsme chodili na oběd a večeři,„ přibližuje Štoudek cestování ve vlaku Russija. „Poprvé v životě jsem zde ochutnal boršč. Není to špatné jídlo, ale raději zůstanu u českých polévek,„ dodává.
Vesničané nabízí domácí produkty
Pokud něco v nabídce jídelního vozu chybělo, dalo se to pořídit na každé zastávce. „Na všech nádražích byl vlak okamžitě po zastavení obklopen desítkami prodejců. Koupit jste si mohli sladkosti, máslo i ryby. Vše z domácí produkce místních obyvatel,„ popisuje Štoudek.
Z transsibiřské cesty si Jiří Štoudek „odskočil„ na Bajkal. „Ve stanici Studljanka jsem společně se svým spolucestujícím Jiřím Krejčíkem přestoupil do osobního vláčku a po několika hodinách jsme dojeli na Bajkal. Je to krásný zážitek, ale také šokující kontrast mezi historickými stavbami a dnešním zdejším životem,„ prozrazuje Štoudek.
Návštěva, kterou nelze zapomenout
Nejsilnější zážitek ale prožil v Kyjevě. Navštívil Muzeum Černobylu. „Je to neuvěřitelně deprimující pocit. Vejdete do potemnělé haly a po schodech, na kterých na každém je název jedné ze zničených a zlikvidovaných vesnic, stoupáte do horních pater, kde se promítá průběh tragického výbuchu jaderné elektrárny. Na stěnách jsou fotografie dětí, které v Černobylu zahynuly. Jsou zde jejich hračky, botičky…,„ přibližuje Štoudek s pohnutím v hlase návštěvu výstavy, na kterou se nedá zapomenout.
Vlak se vydává na tuto dlouhou cestu čtyřikrát týdně. Konečná stanice největší železniční stavby světa Vladivostok je zároveň přestupní stanicí dalších mezinárodních spojů. „Lidé zde čekají namačkaní v malé čekárně na svůj vlak často i několik dní. V celém Vladivostoku je totiž pouze jediný hotel,„ vysvětluje Štoudek.
Při své nejdelší cestovatelské výpravě poznal svitavský nádražák a dobrodruh řadu nových přátel, prohlédl si na vlastní oči unikátní železniční stavbu, viděl krásu panenské přírody, luxus bohatých i bídu chudých ruských obyvatel. Cesta po Transsibiřské magistrále mu zůstane navždy zapsána v paměti.
(Svitavský deník)