Hradec Králové podzimně parní

Když jsem na tyto stránky umístil pozvánku na oslavy 150 let železnice v Hradci Králové a 5. ''Nábřeží paromilů'', netušil jsem ještě, jaký si tím na sebe pletu bič. Vzhledem k tomu, že datum 8.9.2007 si vybrali mnozí organizátoři záslužných akcí železničních k nalákání obecenstva do řady koutů naší země (o zemích bratrských nemluvě), byl jsem hlasy z fóra delegován coby dokumentátor této kombinované akce východočeské. A vědom si tohoto závazku, plánoval jsem, kterak to vše pojednám, když bych se měl vyskytovat ve stejné době nejméně na třech různých místech. Navíc rosničky mediální nebyly ve svých prognózách příliš optimistické, takže už jsem se viděl, jak kmitám po Hradci na svém bicyklu zmáčen deštěm. Dopadlo to sice lépe, než jsem čekal, ale stejně jsem cyklistice kmitací a zmáčené neunikl – byť zdrojem hydratace mého povrchu nebyl déšť. Spadlo totiž jen pár kapek – o to více kapek jsem ve formě potu vyprodukoval při zrychlených přesunech svou tělesnou schránou.

Někdy kolem hodiny osmé jsem tedy vyrazil směr centrum města a vedl řídítka svého přemísťovadla nejprve na Smetanovo nábřeží, kde už se měli chystat paromilové místní i přespolní na své evoluce. Skutečně tomu tak bylo, hradecká parní flotila na Labi mocně dýmala a na nábřeží samotném se připravovaly za bedlivého dozoru městských strážníků místa přidělujících první exponáty. Do ranního ovzduší se nesly zvuky v této lokalitě poněkud překvapující – třeba štípání dřeva. Když jsem si prohlédl vše, co bylo zatím ku shlédnutí, a učinil něco snímků, přemístil jsem se na hlavní nádraží. Zde toho k vidění ještě (a vlastně ani později) moc nebylo. Jen údové městského dechového orchestru se pomalu scházeli na prvním nástupišti, kde měli zanedlouho housti vstříc parnímu vlaku.

I řekl jsem si, že využiji časového prostoru a podívám se, jak se připravují na akci místní modeláři. Využil jsem toho, že měli zadní vchod do výstavní místnosti z prvního nástupiště takříkajíc z provozních důvodů otevřený, vnikl jsem dovnitř a slušně požádal, zda mohu pořídit něco dokumentačních obrázků pro Vlaky.net. Ačkoliv přítomní pánové měli zrovna dost práce při přípravě provozu klubového kolejiště, ochotně mi vyhověli, osvětlení zapnuli a mašinky pustili. (Výstavu samotnou, která můžete navštívit až do 16.9.2007, popisovat nebudu, pořízené obrázky v galerii jsou snad dost vypovídající. Plán a popis hlavního kolejiště velikosti TT najdete na stránkách klubu.) Když jsem takto splnil své úkoly ve vztahu k modelářským návštěvníkům našich stránek, vrátil jsem se ze světa mašinek malých opět do světa strojů velkých a pomalu si začal hledat místo pro dokumentaci příjezdu zvláštního vlaku z Jaroměře. Přijel poněkud opožděn, i když zjevně ne vinou jaroměřských muzejníků, ale v důsledku výlukovou činností značně zpožděného rychlíku z Liberce do Pardubic, za nímž nakonec přijel.

Vláček tvořený známou jaroměřskou soupravou „velkého bejčka“ 423.0145 a rozmanitých přípojných i jiných vozů dorazil sice méně než poloprázdný, ale o to vřeleji byl přivítán břesknou dechovkou a zástupy diváků u 1. nástupiště. A to bylo asi tak všechno, co se na tomto místě dalo vidět. Tedy až do příjezdu dalšího zvláštního vlaku, který se vynořil na jižním zhlaví v podobě „Hurvínka“ M 131.1133 sólo jedoucího z Pardubic hl.n. Ten totiž bezprostředně po příjezdu začal fungovat coby kyvadlová doprava mezi hlavním nádražím a areálem firmy Signal Mont v Kydlinovské ulici, kde čekala na zájemce hlavní část náplně oslav jednoho a půl století železnice v Hradci Králové. Já jsem se tam vydal (i se svou drahou polovičkou, která na nádraží později dorazila a jen podle služební čepičky vlakyneťácké mne pak v davech odhalila) pěší túrou podle trati, což mi mj. umožnilo i pořídit něco docela zajímavých snímků a podivovat se také pořádku kolem trati. Opravdu, nebýt dvou černých podprsenek (!) v trávě se povalujících, v podstatě ani za továrními ploty žádný nepořádek nebyl.

Ke své bezbřehé hanbě se přiznám (i když bych v podstatě nemusel), že jsem místní Muzejní expozici sdělovací a zabezpečovací techniky, ač se jsem se do Hradce Králové přestěhoval z Moravy dříve než ona, ještě nenavštívil. Byl jsem zvědav nejen na ni, ale hlavně na to, v čem bude spočívat výstava železničních vozidel slibovaná na pozvánce. Měl jsem obavy, že to nebude nic moc. Bohužel má skepse se ukázala oprávněnou a celá výstava spočívala ve dvou motorových mašinkách z parku vozidel královéhradecké divize MTH Praha, a.s. a jedné lokomotivě parní, kterou sem dovezli z jaroměřského muzea. A v důsledku toho mne napadlo, že České dráhy nejen nepůjčily na tuto výstavu žádné své vozidlo, ale vlastně jako firma se prostě do oslav nezapojily vůbec nijak. Tedy pomineme.li skutečnost, že ona Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky spadá pod Technickou ústřednu ČD.

Na rozdíl od kritiky vcelku žalostné výstavy železničních vozidel je o této expozici a jejím fungování při oslavách třeba hovořit v superlativech. Pracovník muzea čekal na příjezd zvláštního vlaku z hlavního nádraží, vyrazil vstříc vystupujícím a okamžitě se jich zmocnil. Po úvodním přivítání a proslovu následovala podrobná prohlídka vnější i vnitřní části expozice. Vlastně chyba! Byla to jen prohlídka zběžná, protože (jak průvodce zdůrazňoval) na úplnou prohlídku je třeba přijít někdy jindy, až bude klidněji, a vyhradit si na ni aspoň tři hodiny čistého času. Kromě těchto věcí odborných a spíše pro znalce tady čekalo návštěvníky i něco lehčího – třeba jízda na šlapací drezíně pro všechny či na zahradní železnici pro ty mrňavé. Nechybělo ani občerstvení a prodej železničních suvenýrů v pardubickém „Hurvínkovi“, který tu vyčkával mezi jízdami.

Ale nastal čas návratu – pro nás stejnou cestou. A na ní se udála příhoda povýtce humorného rázu. Vykračoval jsem si svým obvyklým krokem a Helena mne následovala v závěsu nikoliv těsném. Na severním zhlaví hlavního nádraží postávala místní zálohová „veselá kráva“ a u ní dva rovněž veselí posunovači. Vtipkovali se mnou na téma toho „šrotu“, co fotím a tak vůbec. Fíra „kravský“ byl asi také veselý, protože ponoukl vysílačkou posunovače, aby šli vykázat z kolejiště onu blondýnu, která mi kráčela v patách a nebylo zřejmé, že ke mně patří. Jenže z onoho vykázání se vyvinula přátelská debata, neboť posunovač, který vyrazil plnit bezpečnostní úkol, sedával na základní škole s blondýnkou v jedné lavici. Svět je malý...

Hradec Králové naopak zas tak malý není a nám bylo zase šlapat do pedálů, abychom se dostali na labské nábřeží teď už opravdu zahalené v oblacích páry. A samozřejmě natřískané obecenstvem obdivujícím udělátka parní (ale i jiná), která postávala na zemi či stolech i všelijak se pohybovala po zemi, kolejích i po vodě. Vzduchem naštěstí nelétala, i když i to parní stroje občas dělávají. Prodíral jsem se porůznu davem a snažil se pořídit alespoň trochu přijatelné snímky těch nejzajímavějších exponátů. Popisovat je nebudu, protože jich bylo strašně moc a já jsem byl tísněn nejen davy, ale už také časem, takže jsem se nemohl každému z nich věnovat s patřičnou pozorností. Odkáži vás tedy na prohlížení obrázků v připojené galerii – i když ani jejich titulky vás asi moc neuspokojí. Nejsem v oboru parních strojů neželezničních nějak zvlášť poučený – a navíc ne všechno, co bylo k vidění, bylo parní. Vystavovatelé přivezli i různé aparáty vznětové, stará auta, motocykly a další technická díla charakteru historického.

Následující jízda k rodinnému krbu nás rázem vyvedla z období parních počátků kapitalismu k jeho „zahnívajícím koncům“ 21. století: na městském okruhu řvaly motory a klaksony truc(k)ujících proti čemusi kamionistů. Bylo to sice zajímavé a možná by to stálo i za fotodokumentaci, ale poháněl mne domů hlad jak fyziologický, tak i ten po co nejrychlejším vytvoření této reportáže. Když už jsem ji tak neuváženě slíbil...

Ohlasy v médiích:

Hradecké nábřeží zaplnilo šest desítek parních strojů

Pátý ročník akce Nábřeží paromilů, který předvedl šest desítek parních strojů, přilákal na nábřeží v Hradci Králové stovky lidí. Většina strojů, které si příchozí podrobně prohlédli, je plně funkční, řekl pořadatel akce z Klubu přátel parních strojů Jaroslav Vítek.
Stroje po celý den klapotaly, pouštěly páru, hvízdaly. Vystavena byla například parní stříkačka z roku 1907 vyrobená ve Vídni. V Česku je tento rakouský stroj ojedinělý, řekl Jan Tichý ze Sboru dobrovolných hasičů z Hradce nad Moravicí na Opavsku, který spolu s kolegy stroj přivezl.
Stařenka, jak červené stříkačce hasiči říkají, několikrát lidem předvedla, že oheň dokáže zdolat. V minulosti při velkém požáru hasila přes deset hodin, uvedl Tichý.
"Když ji obec kupovala, musela se zadlužit, stála 4200 zlatých," dodal Tichý.
V minulosti parní stříkačku opravila parta nadšenců, bez jakýchkoliv znalostí o parním pohonu, bez technických nákresů. Udržovat stroj i nyní zabere spoustu času, dobrovolní hasiči odpracovali na stříkačce přes 200 brigádnických hodin, dodal Tichý.
Návštěvníci akce rovněž obdivovali parní lokomotivu, párou poháněnou repliku motocyklu z roku 1869 či malé modely parních strojů. Do Hradce přijeli vystavovatelé z celé České republiky, v příštím roce chtějí pořadatelé pozvat i zahraniční majitele parních strojů, uvedl Vítek.

(ČTK, Lidové noviny; 8.9.2007)

V Hradci se jezdilo na páru

Hradecké Smetanovo nábřeží se v sobotu zahalilo do bělostné páry. Hladinu Labe čeřily parníčky, na břehu spokojeně předly a hučely malé i velké parní stroje. Dostaveníčko si tam dali paromilové z celého Česka.
Stovky návštěvníků obdivovaly v akci parní hasičskou stříkačku, historické parní stroje z krňovického skanzenu, obří parostroj ze smíchovské výtopny, nákladní automobil Škoda Sentinel či repliku prvního motocyklu. „Originál z roku 1869 je vystaven v jednom americkém muzeu. Jeho kopie je postavena podle obrázků v časopisech,“ řekl jeden z tvůrců repliky, který do Hradce přijel až z Hranic na Moravě.
Svou lokomobilu předvedl Petr Vidner ze Skalska u Mladé Boleslavi. „Je to parní stroj používaný v zemědělství, nejčastěji k pohonu mlátiček. Vyráběly se v různých velikostech, třeba až do dvanácti tun. Moje je jedna z menších, váží jen tři tuny. U nás se nejvíc používaly mezi lety 1870 až 1948. Některé z nich sloužily až do začátku šedesátých let minulého století,“ vysvětlil Vidner, který svou největší lokomobilu z roku 1893 získal před devíti lety. „V současné době je to nejstarší provozuschopná lokomobila na našem území. Když jsem ji objevil, podobala se spíš hromadě šrotu. Jeden člověk ji měl na zahradě pod třešní, byl ochoten mi ji jako šrot prodat. Renovace stála nemalé prostředky a trvala rok. Podílelo se na ní víc lidí. Nejtěžší byla oprava kotle, kterou musela provést firma, jež má pro takové práce oprávnění,“ líčil sběratel.
Právě o kotel je prý třeba pečovat nejvíc a čistit ho od vodního kamene. Jednou za rok pak podstupuje tlakovou zkoušku. Údržbou však prochází i zbytek stroje, který se čistí, maže, chrání před korozí, kontrolují se ložiska.
Povoláním zubní lékař Petr Vidner, jemuž parní lokomotivy učarovaly už v dětství a jenž o několik let později začal vytvářet vlastní sbírku strojů poháněných parou, přijel na hradecké Nábřeží paromilů i v minulých letech, kdy mohli návštěvníci obdivovat jeho parní kolotoč.
„Dnes jsem přivezl velké stroje. Tento druhý je sestaven z částí z různých let, ale jeho základ je asi z roku 1905. Sloužil jako pohon v truhlářské dílně - pro brusku nebo soustruh na dřevo. Parními stroji se zabývám už třicet let, v současné době jich mám včetně hraček čtyřicet až padesát. Je mezi nimi i replika parního stroje Josefa Boška, kterou stavěl můj kamarád,“ dodal Vidner. Nábřeží paromilů se v Hradci Králové uskutečnilo už popáté. V sobotu však sklízely obdiv také parní, elektrické i motorové lokomotivy a železniční modely na hradeckém nádraží, kde se slavilo 150 let železnice. Lidé z Jaroměře a Pardubic se mohli svézt historickými vlaky. Motorová souprava vozila zájemce do Muzea drážní sdělovací techniky v hradecké Kydlinovské ulici.

(JANA KREJČOVÁ, Mladá fronta DNES - východní Čechy; 10.9.2007)

Prameny a odkazy:

1. Hradec Králové
2. Železniční muzeum Výtopna Jaroměř
3. Nábřeží paromilů
4. Královehradecký klub přátel parních strojů
5. Klub železničních modelářů Hradec Králové
6. Signal Mont, s.r.o. Hradec Králové
7. Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Hradec Králové
8. Signal Mont, s.r.o. - Železniční muzejní expozice
9. Pardubický spolek historie železniční dopravy
10. MTH Praha a.s