To se takhle na podzim 2004 zmínila jedna nová zaměstnankyně Botanického ústavu (brunetka) své spolubydlící (blondýnka), že jeden z jejích nových (brunetčiných) kolegů je pěknej pošuk a mj. i fanoušek železnice. Blondýnka si tehdy zcela jistě nedokázala představit, co tento pojem znamená, a stejně tak nemohla vědět, že se to během následujících let dozví měrou vrchovatou.
Byla totiž se zmíněným kolegou, který je shodou okolností autorem tohoto článku, seznámena (pro naše vyprávění je to nepodstatné, ale bylo to v brněnském klubu Fléda na koncertě tehdy ještě docela neznámé pardubické poppunkové kapely Vypsaná fiXa), a jelikož tehdy ještě absolutně netušila, co znamená pojem „fotoakce“ či „šotouš“, netušila, že krysy, gorily a krokodýly nenajdeme jen v ZOO, začala s ním o pár měsíců později chodit. Těžko říct, jestli by k tomuto závažnému kroku přistoupila, kdyby věděla, co ji v následujících letech čeká. Že její drahá polovička obvykle nevypadne v sobotu jen na dvě tři hodinky na fotbal nebo do hospody (samozřejmě poté, co vyluxoval byt, vynesl koš atd.), ale že ještě před úsvitem prchne kamsi pryč a vrátí se vyčerpaný a šťastný/na..aný (to podle počasí, dodržení jízdních řádů a aktuální souhry s fotoaparátem) až pozdě večer. Že se výběr místa letní dovolené nebude řídit velikostí zrn písku na pláži, ale blízkostí železniční trati s parním provozem. Že se jednotlivé dny dovolené nebudou řídit otevírací dobou místních pamětihodností, ale jízdními řády parních vlaků.
Od roku 2005 dotyčná slečna (později mladá paní) absolvovala (prozatím) čtyři takové nezapomenutelné dovolené. Tímto článkem bych si na ně rád zavzpomínal a zároveň své drahé polovičce poděkoval za trpělivost a toleranci, s níž mě vždy doprovázela. A čtenářům samozřejmě ukázal pár fotek parních mašinek a jiných zajímavostí. (Mimochodem, text je proložen komentáři druhé zúčastněné strany – jsou vyznačeny kurzívou.)
Když jsem na ni po pár měsících spolu vybalil návrh naší první dovolené, šel jsem na to opatrně. Zmínil jsem se o krásné krajině Jizerských hor, Kryštofově údolí, romantických procházkách… A jen tak mimochodem jsem poznamenal že hned za hranicemi v městečku Žitava jezdí úzkorozchodný parní vláček a že také čirou náhodou bude jezdit parní vlak kolem Liberce. A že si ho možná půjdeme párkrát vyfotit.
Nakonec jsme strávili den a půl na
žitavských úzkokolejkách a jeden den v okolí Noviny, kde se proháněl
Kafemlejnek 310.0134.
Zajímavé je, že mně to přijde mnohem víc. Ono se totiž musí započítat i to neustálé koukání se na pořízené fotky, přemýšlení, jak to udělat, abychom byli v tu danou chvíli na daném místě, neustálé koukání do map (záměrně říkám map, neb mé drahé polovičce jedna nestačí) a jízdních řádů. Na svou obranu musím říct, že jsme byli mj. i v liberecké ZOO a mezi focením vlaků jsme chodili na krátké výlety (podél tratí samozřejmě, ehm). Ostatně dvouhodinové povalování na stráni nad novinským viaduktem v odpoledním sluníčku při čekání na dvě hodiny zpožděný parní vlak mělo také něco do sebe. Smutným faktem je, že ačkoliv si každý rok říkám, že by se měl do Žitavy opět na jeden dva dny zase podívat, od roku 2005 se mi to nepodařilo. Tak to dopadá, když si člověk pořád říká, že „tam to jezdí pořád a můžu se tam podívat kdykoliv“. Tak snad za pár let nespláču nad výdělkem.
Kafemlejnek se právě vyřítil z tunelu před stanicí Křižany
Lokomotiva 99 787 se blíží k cílové stanici Kurort Jonsdorf
Tento moment naleznete na spoustě fotografií – společný rozjezd dvou úzkorozchodných parních lokomotiv ze stanice Bertsdorf
Rok 2006 přeskočíme, protože ten nám s dovolenou nějak nevyšlo (ono když někdo objednává dovolenou přes cestovní agenturu, která ji objednává od cestovní kanceláře vlastněné poctivými arabskými obchodníky, tak to ani jinak dopadnout nemůže).
Ale mohlo, místo Tunisu bylo v záloze Turecko, ale tam bohužel zrovna poblíž nebyly vlaky. Pojďme tedy rovnou do roku 2007, kdy se přesuneme ze severních Čech do jižních. Konkrétně do Nové Bystřice – městečka, které leží poblíž hranic s Rakouskem a které je konečnou stanicí
úzkorozchodné trati z Jindřichova Hradce. Do cykloturistického a pěškoturistického programu (Slavonice, Telč, Landštejn, Chýnovská jeskyně) se mi podařilo propašovat jednu dopolední naháněčku parního vlaku J. Hradec – N. Bystřice a to stejné i na druhé větvi do Obrataně.
Opravdu to byl dohromady jen jeden den?Má paměť vyhazuje naprosto jiná čísla. V druhém jmenovaném případě se to ale bohužel tak úplně nepovedlo, jelikož vinou poruchy parní lokomotivy byl vlak veden v dieselové trakci.
Lokomotiva JHMD U 37.002 zdolává stoupání do Kunžaku
A zde již v pohodě sjíždí z Albeře do Nové Bystřice
Během této dovolené, kde jsme s sebou měli i kola, jsme došli k podstatnému závěru – lemry jako my mohou provozovat cyklistický sport jenom na naprosté rovině. Jakmile je někde kopeček z nesprávné strany, jsme bez šancí.S uspokojením také musím konstatovat, že letní parní vlaky JHMD mají úspěch a jejich lokomotivní park se rozrůstá – to jsem ostatně zaznamenal už o pár měsíců později, kdy jsem se v okolí Jindřichova Hradce opětovně zjevil, tentokrát na oslavách výročí novobystřické trati. A že to byly nějaké oslavy….
Blázen uprostřed pole – vítané zpestření pro desítky cestujících kochajících se pohledem na ubíhající krajinu
Rok 2008 lze z šotoušského hlediska označit asi za vrchol – bydleli jsme totiž přímo na nádraží. Uprostřed šumavských hvozdů leží stanička Stožec, která je centrem letních jízd lokomotivy 310.093 nesoucích souhrnný název Jihočeské léto s párou. A právě budova této stanice byla přebudována na skromný, leč útulný a cenově velmi
dostupný penzion.
Ano, moc pěkný penzionek, takový studeně romantický. Pár metrů za oknem nám houkaly šukafony, duněly bardotky a kouřila parní mašinka. Tu jsme pronásledovali až do nejvýše položené železniční stanice v ČR Kubovy Huti nebo k rakouským hranicím do Nového údolí.
Nádraží? Nikoliv, penzion. Zvenku nic moc, uvnitř docela pohodlný
Přípravy na náročný parní víkend
A zde už kafemlejnek bafá směr Nové Údolí
V Novém údolí najdete mj. i nejkratší mezinárodní železnici na světě o délce celých 105 m. Pokud nevěříte, podívejte se na její
webové stránky. Na krátkém
ilustračním videu se můžete podívat, jak vypadá šotoušova ideální dovolená.
No co, nějaká bardotka mě nechává naprosto chladnou. Ale kdyby tam jezdil třeba takovej Depp, to by bylo jiný video. A pod
tímto odkazem najdete krátký film z jízd lokomotivy 310.093.
Jinak milovníkům vláčků a zároveň pohybu doporučuju vřele trasu ze Stožce do Nové Pece, především tedy těm, kdo holdují cyklistice nebo inline bruslím. Musím říct, že my jsme se o tyto dva sporty opět jen pokoušeli. Vede jednak podél rodícího se toku Vltavy, která si v tu chvíli může nechat o Karlově mostě jenom zdát, jednak samozřejmě podél železniční trati se zajímavými místy na focení. Právě na této trase, resp. jejím krátkém úseku absolvovala má drahá polovička své první metry na inlinech a musím se přiznat, že na záběry z těchto momentů se dívám mnohem radši než na leckterá poblíž pořízená videa vláčková. Ale neříkej. Naštěstí však naše milá sportovkyně přežila ve zdraví, takže mohla o necelý měsíc později absolvovat náš velký den v plné síle (na rozdíl od mé svědkyně, která si při pádu z kola nakřápla oba lokty a pak se na radnici málem ani nemohla podepsat).
Lásku svého manžela k vláčkům sice úplně nesdílím, ale v tomto případě bych strašně ráda jela vlakem
Pošumavská jižní dráha – startujeme směr Německo
A jsme tam (foceno od začátku trati)
A jsme v roce letošním, kdy jsme vyrazili do jižních Čech potřetí. Upřímně řečeno, na delší dobu asi naposled, protože i sebekouzelnější krajina může trpět různými neduhy, které dojem z dovolené zrovna nevylepší. Zde jsme ovšem na webu vláčkovém, nikoliv gastronomickém, takže si recenze místních restaurací odpustím (od toho jsou ostatně povolanější, např.
pan Cuketka, a zamířím od třeboňských parodií na jídlo o pár kilometrů jižněji. Na Šumavě jsme hranici s Rakouskem překročili jen o několik metrů, zde to již byly desítky kilometrů. Z pohraničního městečka Gmünd totiž vychází dvě větve úzkorozchodné železnice s názvem
Waldviertelbahn. A jakože Žitava i JHMD jsou krásné úzkokolejky v nádherné krajině, proti Gmündu nemají z mého pohledu šanci. Sice bych to nebyl já, aby se nestala nějaká nepříjemnost nebo mimořádnost (tentokrát parní vlak končící z neznámých důvodů o stanici dřív, takže nebýt jistého zaměstnance drah, stojím nejspíš na zhlaví koncové stanice Gross Gerungs dodnes), ale i tak mé srdce plesalo.
Moje polovička by tam možná doteď stála, kdežto já bych tam doteď spala. Za celé naše dovolenkové putováním za vláčkama jsem se už na několika staničkách dobře prospala. Co jiného taky dělat, když půl hodiny a víc sedíte na nádraží, drahá polička někde u tunelu a vlak pořád nikde.
Skoro až kýčovitý pohled na krajinu mezi Alt-Weitra a Weitra
Lokomotiva 399.01 se propletla hlubokými lesy a projíždí po loukách poblíž vesničky Bruderndorf
To bylo tedy ohlédnutí za našimi čtyřmi dovolenými s párou. Skoro se mi nechce věřit, že už jsou to více než 4 roky, kdy nic netušící blondýnka z úvodu vyprávění poprvé vyrazila relaxovat způsobem, o jakém se jí ani nesnilo. Když tak čtu reportáže kolegy Zbyňka, jak vyráží na cesty za vláčky, často i v doprovodu své blondýnky, říkám si, jak na tom budeme já s Jančou za nějakých 10 let. Kladu si řadu otázek, jako třeba: Budou ještě páry vůbec jezdit tak jako dnes? Budou mě vláčky pořád bavit? Bude mít má manželka stále tolik pochopení a tolerance jako dosud? Asi zavedu metodu mojí sestry, když jí manžel odjede někam na pracovní cestu (co jiného tyto vláčky taky jsou?). Budu vyžadovat vždy nějaký dárek z cesty. A co se týká toho, zda budou vláčky Kubu pořád bavit? Obávám se, že ho to opravdu hned tak brzo nepustí.Má to zažraný hodně hluboko pod kůží a ano je to hezký koníček, jen mě opravdu nesmí ve 4 hodiny ráno v sobotu budit s tím, že odjíždí někam chytat vlaky. To se teprve ukáže… Mimochodem, nemáte NĚKDO nějaký tip na parní dovolenou pro rok 2010?
