Přerov dispečerský, opravářský a stavařský

 

Před týdnem jsme se na tomto místě virtuálně rozloučili na 4. nástupišti olomouckého hlavního nádraží u soupravy Os 3739 Olomouc hl.n. – Nezamyslice, jíž jsme se po půl jedenácté vydali do Přerova. Už jen ve trojici, sestávající krom mé maličkosti ještě ze všemu železničnímu konání vždy nakloněného Karla a neméně zvídavého a aktivního Davida. Ne že by Radek a jeho přítel Martin, s nimiž jsme strávili hodiny předchozí, byli pro věc méně zapálení, ale cosi jim bránilo věnovat jí i čas následující. Ač jsme byli vypraveni o něco opožděně, cesta samotná probíhala už bez problémů a zdatný českotřebovský peršing nás k našemu cíli dovezl včas.

 

163.064-9 v čele Os 3739 Olomouc hl.n. - Nezamyslice ještě v výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Po příjezdu na rozestavěné přerovské nádraží jsme se nemohli věnovat ani rýsující se nové podobě jeho nástupišť a kolejiště, ani vozidlům v něm se momentálně vyskytujícím, jak bychom učinili za normálních okolností, neboť jsme měli péčí našeho olomouckého kamaráda Vojty na hodinu jedenáctou sjednánu exkurzi u zmíněných už dispečerů. A ti dnes sídlí v poměrně značné vzdálenosti od výpravní budovy, takže jsme museli nasadit poměrně svižné tempo k jejímu překonání v době alespoň trochu odpovídající domluvě. Což nám ovšem nezabránilo, abychom cestou tu a tam neulovili nějaký snímek vnucujícího se nám objektu.

 

Zatímco si David fotí 797.703-6 ve „stavebním dvoře“, Karel usilovně pochoduje

 

Dokonce jsem měli cestou štěstí na poměrný unikát, tedy jak kdo. Zatímco já jsem se, věren svému reportérskému poslání, věnoval dokumentaci naší cesty k nové budově SŽDC v ohbí ulice Tovární a pak i jí samotné, mé přátele to stále tahalo ke kolejím, po nichž se posléze od jihu přihnalo v čele nákladního vlaku cosi v našich končinách zatím neobvyklého. Šlo o „exotickou“ lokomotivu řady BB 75000 z parku vozidel francouzského státního nákladního železničního dopravce Fret SNCF, která od 16.10.2011 koná službu pro někdejší BRKS, „prekabátenou“ v Bratislava Rail a.s. - ovšem na licenci dopravce Loko Trans s.r.o.. Kapku složité...

 

BB 75110 alias 475110 Fret SNCF ve službách Bratislava Rail s vlakem společnosti
Loko Trans © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Složité jsem to měl i já, tedy s alespoň takto nešikovným zachycením onoho „čuda“ – na rozdíl od mých kamarádů, kteří díky svém „záškoláckému“ odklonu od naší pochodové osy mohli reagovat lépe a úspěšněji. Plnit povinnosti, jakkoliv v tomto případě dobrovolně akceptované, se ne vždy vyplácí. S touto myšlenkou v hlavě jsem na vyčkal šťastnějších kolegů, abychom společně pronikli do budovy, kde nás už očekával náměstek ředitele Centrálního dispečerského pracoviště Přerov (CDP) Ing. Jaroslav Kolář, aby nás provedl po svém království. Naše prohlídka začala v místnosti, v níž sídlí dispečer železniční dopravní cesty zvaný „dežo“.

 

Ing. Jaroslav Kolář vysvětluje Davidovi a Karlovi úlohu dispečera železniční dopravní cesty
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Dispečer železniční dopravní cesty, který má pracoviště (...) mimo sál, sleduje technické závady infrastruktury a ve spolupráci s organizačními složkami dopravní cesty, popř. i s externími dodavateli zajišťuje jejich odstranění, sleduje poruchy výtahů a zajišťuje komunikaci s uvázlými osobami. Jeho pracoviště je vybaveno počítačem údržby zabezpečovacího zařízení pro ovládání specifických funkcí zabezpečovacího zařízení a pro zobrazování poruchových hlášení, můžeme se dočíst v popisu CDP, který sice pochází z dob počátků projektu, ale poskytuje o něm dostatek informací. Najdeme v něm i schéma uspořádání řídícího sálu 1, platné i pro sály ostatní:

 

Uspořádání řídícího sálu CDP Přerov; zdroj: Vědeckotechnický sborník ČD č. 22/2006

 

Těch je v nové budově, uvedené do provozu v lednu 2011 (když před tím pracoviště fungovalo v původních prostorách, pro jeho rozvoj však nevyhovujících) celkem 16, ale v době naší návštěvy byly v činnosti jen dva. Z prvního (chronologicky i označením) je řízen provoz na trati Přerov – Břeclav, z druhého mezi Přerovem a Polankou nad Odrou. Do konce tohoto měsíce má být aktivován sál třetí, pro řízení provozu na trati Přerov – Česká Třebová, jak jsme vás na sklonku minulého roku v trochu jiné souvislosti už informovali. V příštím roce má následovat trať Brno – Břeclav – Lanžhot státní hranice a posléze i další, jak budou technicky připravovány.

 

Z řídícího sálu 1 je řízen traťový úsek Přerov - Břeclav © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

V současné době zaměstnává CDP v Přerově 50 traťových dispečerů a 22 operátorek, po spuštění větve do České Třebové se jejich počet rozroste na 99. tento počet doplňují tři pracovníci vedení CDP, mohli jsme se dočíst ve 13. letošním čísle týdeníku Obzor (bohužel jen v jeho tištěné verzi). Stejně jako to, že stávajících 178 km dálkově řízených tratí se po zmíněném připojení tratě na Českou Třebovou zvýší o dalších 100 km. Tyto i další informace jsme pochopitelně slyšeli z úst nejpovolanějších přímo na místě, při prohlídce obou sálů. Po ní jsme pak navštívili pracoviště další, které však (prý ke škodě věci) s CDP organizačně nesouvisí.

 

Návštěva v Oddělení pro Moravu a Slezsko Odboru operativního řízení provozu SŽDC
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Oddělení řízení pro Moravu a Slezsko zajišťuje komplexní řízení železničního provozu na tratích SŽDC, s.o. přiděleného obvodu v rámci schváleného JŘ včetně jízd nad rámec JŘ. Řídí a koordinuje provoz při výlukové činnosti a mimořádných událostech, zajišťuje komunikaci s dopravci a se složkami IZS. V rámci svého obvodu a pravomocí přiděluje KDC na ad hoc vlaky dle platných nařízení a ujednání. Zpracovává stanoviska ke stížnostem a podklady pro vyčíslení dopadu na GVD při mimořádných událostech. Provádí vyhodnocování plnění JŘ a tvorbu výstupních sestav tohoto plnění, praví dokument, jímž bylo toto pracoviště dnem 1.2.2012 zřízeno.

 

Schéma Oddělení řízení pro Moravu a Slezsko; zdroj: SŽDC

 

Při prohlídce všech pracovišť jsme se dověděli plni zajímavých věcí, pro jejichž prezentaci zde však není dostatek prostoru. Ostatně já sám coby naprostý (a v tomto konkrétním oboru nepříliš poučený) laik bych se do jejich interpretace raději ani nepouštěl. Exkurze dospěla svého nevyhnutného závěru v kanceláři našeho vstřícného a velice ochotného průvodce, v níž jsme nejen obdivovali výhled na kolejiště přerovského nádraží, ale také vznesli něco dodatečných dotazů. A tak se dověděli i to, že Ferdinandka přijde od počátku platnosti nového GVD o svou výlučnost v síti SŽDC – bude na ní (u nás i v Rakousku) zaveden pravostranný provoz.

 

Nádraží z okna kanceláře náměstka ředitele CDP Přerov © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Z areálu SŽDC jsme se rekonstruovaným podjezdem vydali na opačnou stranu kolejiště, abychom navštívili místní opraváře kolejových vozidel. Tedy alespoň do jisté míry. Původně jsme tak chtěli učinit způsobem stejným, jako tomu bylo roku loňského či už předloni, tedy formou oficiální exkurze. Jenže tentokrát jsme se na naši písemnou žádost o ni kupodivu dočkali odpovědi negativní. Takže nám nezbylo, než se jakoby vrátit do let předchozích, kdy jsme se spokojovali s obhlížením a fotografováním vozidel v kolejišti a jen zpovzdálí nakukovali do vrat dílenských objektů. Shodou okolností „nabídka“ lokomotiv byla letos obdobná, jako před léty.

 

181.074-6 se z Polska vrátila do DPOV Přerov © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

V průběhu jejich zkoumání a dokumentování jsem osiřel, neboť mí dva přátelé dospěli k názoru, že Přerova již bylo dosti a zatoužili vydat se zanedlouho přijíždějícím spojem k Ostravě – Karel (unavený po měsíčním nočním brigádnickém účinkování při pečení velikonočních dobrot) domů a David (motivovaný možností výhodného síťového cestování) za dalšími fotografickými úlovky. Já jsem tak dokončil svůj dobrovolný úkol na poli opravářském už sám a sám se také vydal na téměř rodnou (aspoň co se mého původního studia týče) hroudu stavbařskou. Jinak řečeno, věnoval jsem svou pozornost pokroku, jehož dosáhla přestavba stanice.

 

Nová podoba čtvrtého nástupiště a rozestavěné nástupiště třetí © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Při této zajisté bohulibém sledování věcí nehnutelných jsem pochopitelně tu a tam narazil také na cosi (aspoň svou postatou) pohyblivého. Čímž nechci evokovat onen známý vtípek na úkor dělníků svou nehybností sochy připomínajících, ale vytvořit si přechod k vozidlům v kolejišti stanice se vyskytujícím. Ta jsem se tentokrát rozhodl proti svým zvyklostem zcela záměrně ignorovat, aby mne neodváděla od mých reportážních úsmyslů. Dokonce jsem to dokázal i v případě sysla, který se na mne přes celé nádraží šklebil od nástupiště 1A. Tedy alespoň do doby, než jsem pořídil plánované záběry stavby. Pak došlo nejen na onoho hlodavce.

 

„Vratná“ lokomotiva 362.165-3 na postrku Os 4220 Přerov – Břeclav © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Kterak si můžete povšimnout na snímku, v tu dobu polední bylo stále ještě, vzdor opačné věštbě hydrometeorologických rosniček, slunečno. Čehož jsem využil k alespoň částečné regeneraci sil, usadiv se na lavičce s číms jedlým a pitným. Ostatně i můj pojezd potřeboval drobné provozní ošetření, které sice jakousi menší závadu neodstranilo, ale aspoň zabránilo jejímu dalšímu rozvoji. Ve stavu o poznání čilejším jsem pak byl schopen nejen podrobněji zachytit celou dvousystémovou vratnou soupravu a jejího stejnosměrného souseda, ale vydal se i za dalšími snímky, k nimž jsem měl do odjezdu svého spoje ještě nějaký čas.

 

Řídicí vůz 80-30 006-8 v čele Os 4220 Přerov - Břeclav © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Mezi ně se dostala i místní zálohová 714.015-5, které se mi po celou dobu jakoby zdálky vysmívala při svém poletování po nádraží, až se konečně aspoň na chvíli usadila na jednom místě, abych si mohl pro své potřeby zachytit její výrobní štítek a další nesmysly, jež si ukládám do své databáze. Pak už jsem se pomalu ubíral k prvnímu nástupišti, odkud jsem se hodlal vydat na další cestu. Nikoliv ovšem rovnou k domovu, ale nejprve do moravské metropole, abych využil skutečnosti, že zcela mimořádně vládnu síťovou jízdenkou, v předchozí reportáži už zmíněnou. K přesunu do z Hané do Brna mi měl posloužit (a také tak učinil) R 738 z Bohumína.

 

362.161-2 přijíždí do Přerova v čele R 738 Bohumín - Brno hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Co jsem zažil ve svém rodném městě, to bude zřejmé z třetí (a pro uklidnění všech deklaruji, že už poslední) reportáže, která se na tomto místě objeví zase za týden. Tedy budou-li mi bohové příznivě nakloněni. V Přerově tomu tak docela nebylo – krom téměř prošvihnuté francouzsko-slovenské lokomotivy, o níž jsem se už zmínil, mne potkalo cosi podobného v podání dvojice brejlovců AWT, o nichž jsem se nezmínil. A konečně jsem ve finále zcela zasklil jeden sólo projíždějící stroj, o němž se zmiňovat raději ani nebudu. Místo toho vám na závěr poskytnu mapku, která by vám mohla usnadnit orientaci v textu, ale hlavně v připojených snímcích.

 

Stanice Přerov s přilehlými objekty DPOV a SŽDC na (starší) fotomapě; zdroj: www.mapy.cz