Naše téma: Nádražní toalety

19.3.2018 8:00 Pavel Šmídek a PhDr. Zbyněk Zlinský

Záchody na nádražích jsou místem, které je pro většinu z nás spojeno s určitými předsudky z dob, kdy se dával toaletní papír na příděl a mýdlo se houpalo v plastikové síťce. A ti starší si pamatují ještě térem natřené stěny nad pisoárem, na nichž bylo možno číst různá moudra typu Soudruzi dělníci, jedině tady to držíte pevně ve svých rukou! nebo Servít je vůl. Co se od té doby změnilo?

Otřesným případem jsou WC ve stanici Praha Masarykovo nádraží, kam za cenu 8 Kč vstoupí jen odvážlivci. Dne 24. února tohoto roku se mezi ně zařadil i reportér našeho internetového magazínu. Po vstupu byl zaměstnancem ostře sledován, ale když dotyčného zaměstnal vyžádáním paragonu, který bylo třeba vypsat, v rychlosti pořídil pár snímků zařízení pamatujícího doby minulé, jež další komentář nepohřebují (k vidění jsou v připojené galerii). Naštěstí pro cestující se mají v (snad už opravdu) dohledné době stát pouhými historickými dokumenty, protože i jinak vesměs nepříliš utěšené Masarykovo nádraží se má stát výkladní skříní Českých drah, jak se už několik let čas od času píše v médiích.

Nevábný interiér toalet na pražském Masarykově nádraží (24.2.2018)
© Pavel Šmídek

Téhož dne došlo také na „kontrolu“ sociálního zařízení v železniční stanici Český Brod, jejíž výpravní budova už má rekonstrukci za sebou. Českobrodská nádražní „úlevna“ má nepochybně úroveň mnohem vyšší a i přes těch více než sedm let, po která je od přestavby provozována, nenese známky úpadku. Ale proti té výše kritizované má jinou praktickou nevýhodu – cena je stejná, ale obsluha chybí a klíč si musí zájemce o použití vyzvednout v pokladně, a to proti vratné záloze ve výši 50,- Kč. Co má cestující v případě opravdu naléhavé potřeby dělat, jestliže je u výdejny jízdenek fronta či zrovna nemá k dispozici nezbytný obnos, to se na příslušné vývěsce nedočte (byť zdravý rozum mu jistě napoví).

Ceny mírnější, problém stejný … (19.1.2013, Vamberk) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tím se posouváme od kvality nádražních záchodů k jejich dostupnosti fyzické i finanční. V této souvislosti nelze pominout skutečnost, že na mnohých našich (tedy v ČR i SR) stanicích a zastávkách nemají cestující možnost si důstojně a legálně ulevit vůbec žádnou, protože jejich výpravní (popř. samostatné „sociální“ budovy jsou zavírány nebo likvidovány. V těch (zatím) zbývajících je úroveň, cena i dostupnost různá, ale vesměs uživatelsky nepřívětivá. Zvláště ve srovnání se zahraničím, kde jsou nádražní toalety vesměs bezplatné (mnohdy ale jen v „placené zóně“ stanice). Že to není nepředstavitelné ani u nás, ukazuje příklad THD Hradec Králové, kde se za použití kvalitního WC neplatí.

Na tuniských nádražích jsou toalety zdarma a permanentně uklízené
(6.6.2016, Monastir) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Asi nikdo z vás se při svém cestování po železnici nevyhnul nutkavé potřebě ulevit svým útrobám, takže zkušenosti v tomto směru jistě nikomu nechybí. Proto mějme stávající text za dostatečné uvedení do problematiky a začněme o ní diskutovat. Třeba v těchto (ale jistě i mnohých dalších) okruzích otázek:

Jaké máte zkušenosti s WC a jejich dostupností na nádražích v ČR, na Slovensku či v zahraničí?

Kde jste na svých tuzemských i zahraničních cestách narazili na nejlepší a nejhorší nádražní WC?

Je podle vás úhrada za použití nádražního WC nezbytná nebo by tato služba měla být bezplatná?