Naše téma: Tajemný úřad mezi nebem a zemí

9.7.2018 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlouho po něm volali dopravní odborníci, dlouho jej vyhlíželi železniční dopravci. Nemluvě o tom, že jeho existenci „nařizoval Brusel“. Říkalo se mu „železniční regulátor“ a jeho zrod byl i na poměry v České republice běžně panující poměrně zdlouhavý. Podívejme se spolu na to, jak ono přenošené dítko evropské nezbytnosti a tuzemské přizpůsobivosti vypadá a prospívá.

Problém potřeby regulace přístupu železničních dopravců na státní tratě i řešení jejich konfliktů s dotčenými institucemi i mezi sebou navzájem u nás vznikl se zahájením liberalizace železniční dopravy.Leckdo upozorňoval na to, že ustavení příslušného orgánu mělo tomuto procesu předcházet. Liberalizujeme železniční dopravu, ale nemáme nastavené jasné mantinely. Je potřeba mít rovná pravidla, která platí pro všechny účastníky. Včetně kontrolních mechanismů a možnosti odvolání. Ministerstvo dopravy tady zavádí trh na železnici bez rozhodčího, varoval v červnu 2013 tehdejší stínový ministr dopravy za ČSSD Milan Chovanec a navrhl vznik nezávislého regulátora. Ale teprve 24.8.2016 byl schválen Zákon o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře č. 320/2016 Sb., platný od 3.10.2016 a účinný od 1.4.2017.

Dva dopravci se vydávají krátce po sobě na stejnou trasu (19.11.2012, Praha hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

To aprílové datum účinnosti zákona se ukázalo jako nanejvýš symbolické, protože hledání šéfa nového úřadu připomínalo frašku, jak lze vysledovat z přehledu zpráv na iDNES.cz. Vztahují se ke jménu Pavel Kodym, které patřilo vítězi té podivné šarády. Její vyústění bylo komentováno všelijak, ale ponejvíce kriticky, jako třeba v Parlamentních listech. Konečně zřízený regulační úřad k překvapení mnohých dostal do vínku nejen dopravu železniční (resp. drážní), ale také leteckou. Což sice na první pohled postrádá logiku, ale nikoliv šetrnost. Ostatně tu šetrnost, leč v tomto případě nechtěnou, dokládá fakt, že v době jeho začátků šlo o suverénně nejmenší státní úřad České republiky – měl pouhé 2 zaměstnance. 21.11.2017 se Pavel Kodym „pochlubil“ na 216. Žofínském fóru nárůstem jejich počtu na 8 z plánovaných 25:

O Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře
(kliknutí do náhledu otevře prezentaci ve formátu PPTX)

Na oficiálním webu ÚPDI najdeme informace o jeho poslání, stávající organizační struktuře a po vynaložení trochy námahy také o tom, co zatím v oboru drážním rozhodoval. Je to v tomto směru jediný zdroj informací o existenci a činnosti ÚPDI, protože média si tohoto úřadu po vyřešení zmíněných personálních problémů víceméně přestala všímat. Možná proto, že úřad si nevšímá jich – kontakt pro média neuvádí a žádné tiskové informace nevydává. Jediným závanem v tomto mediálním bezvětří byla kauza zrušení kontroly strojvedoucích, kterou inicioval jeden drobný železniční dopravce napadením jediné větičky zásadního dokumentu SŽDC. Zájem médií však nevyvolalo ani tak samotné rozhodnutí ÚPDI, jako následující informace o reakci SŽDC na ně, kterou přinesl i náš magazín v rubrice Krátke dopravné správy.

Článek o přípravě systému kontroly strojvedoucích
(kliknutí do náhledu jej otevře ve zdroji)

Za popsaného stavu (ne)informovanosti národa o činnosti ÚPDI se nelze divit, že leckterý jeho příslušník (železniční fanoušky nevyjímaje) začíná (navíc pod vlivem médií) tento úřad vnímat jako nadbytečný, ba někdy dokonce škodlivý. A jistě také odborníci čekají na to, jak se jeho příslušní pracovníci popasují s výzvou, kterou představuje konkurence dopravců v příštím GVD. První vlaštovku v tomto směru tvoří zřejmě podání Ministerstva dopravy ve věci expanze LEO Expressu. Ve skutečnosti však o úplnou premiéru nejde, jenže ta loňská v režii ČD z formálních důvodů nevyšla, jak jsme se tehdy dověděli. A když jsme u toho roku 2017, můžeme se pro doplnění podívat, jak Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře pracoval a hospodařil – nahlédnutím do jeho výroční zprávy. Některé její pasáže jsou docela zajímavé.

Začlenění ÚPDI do státní struktury; zdroj: www.uicr.cz

O dnešním tématu by se dalo napsat jistě ještě mnohé, ale jeho vyčerpávající pojednání není naším záměrem. Na rozdíl od snahy vyprovokovat čtenáře k zamyšlení a popřípadě i výměně názorů, která by se mohla točit třeba kolem těchto (ale samozřejmě i jakýchkoliv jiných) okruhů otázek:

Dala vám tato stať nové poznatky, nebo jste o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře všechno věděli?

Nahlížíte, že současná podoba ÚPDI odpovídá potřebám naší železnice, nebo by se měla nějak pozměnit?

Co si myslíte o potřebě státní kontroly dodržování pracovní doby strojvedoucími a jejím úředním zrušení?