Z letních toulek po českých a moravských kolejích (3)

Tam jsem se nasnídal a potom trochu na stanici fotil, například vlak AWT pod Větrusi:

Ústí nad Labem hl.n.

Pak jsem se z Ústí nad Labem přesunul rychlíkem do Sokolova, odkud jsem jel autobusem do Horního Slavkova. Odtud měl jet přípojný autobus do Krásna, ten se ale z nepochopitelných důvodů neobjevil. Tak jsem se tam vydal pešky. Trochu zchudnutí neškodí, řekl jsem si. Cílem té mé procházky bylo tamní hornické muzeum.

Hornické muzeum Krásno

Tam jsem si prohlédl expozici a svezl se vláčkem, který je na snímku trochu ukrytý za stromem. Autobusem jsem potom jel do Bečova nad Teplou a odtud vlakem GWTR do Karlových Varů.

Odstavené motorové vozy GWTR v Bečově nad Teplou

Z Karlových Varů jsem jel osobákem do Chebu a odtud přes Plzeň a Prahu na zastávku Čeperka mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, kde jsem v lese přespal. 23. srpna jsem pokračoval vlakem ve 4:15 hod. do Pardubic a odtud do Prahy. Následovala jízda rychlíkem přes „hrbatou“ - trať č. 173 – do Příbrami. Cestou jsem něco málo zachytil.

Křižování s osobákem z Nučic zastávky v Hlubočepech

V Příbrami jsem nejprve vylezl na lávku přes kolejiště a z ní zachytil stroj řady 742 od manipulačního vlaku vedle rychlíku do Prahy.

Stanice Příbram

Pak jsem lávku přešel a zamířil nahoru k dolu Anna v Březových horách. V 9:30 hod. jsem byl jediný zájemce o prohlídku, tak mne poprosili, abych si nejprve prohlédl muzeum, protože doufali, že se do 10:00 hod. shromáždí další návštěvníci, což se v podobě rodin s dětmi posléze také stalo.

Muzejní expozice dolu „Anna“

Důlním vláčkem jsme vjeli do štoly, kde jsme poslouchali odborný výklad. Průvodce se nám snažil namluvit, že až tam žijí permoníci a když při návštěvě jakýsi profesor z Prahy řekl, že to je nesmysl, prý se permonik objevil a profesor s hrůzou ze štoly uprchl K vidění je tam ovšem důlní skřítek neživý.

Permonik

Existuje také muzejní expozice na dole Vojtěch, kterou jsem však vynechal. Víc mně zajímaly venkovní exponáty a důlní vláček na Ševčinském dole. Vláčkem jsem se nesvezl, jen jsem si jej zvěčnil

Ševčinská drážka

Nad drážkou jsem obědval v restauraci Na Vršíčku, kterou můžu vřele doporučit pro příznivé ceny a nádherný výhled na okolí, který zaručuje její poloha. Po návratu na nádraží jsem si všiml, že lokomotiva manipuláku si dovezla vozy a posléze zmizela směrem na Zdice.

Manipulační vlak v Příbrami

Já jsem pokračoval v cestování směrem opačným, do Březnic, kde jsem přestoupil na spoj do Blatné, kde ovšem byla výluka, takže jsem pokračoval vozem NAD do Sedlic a odtud opět vlakem do Strakonic.

Motorová jednotka CWTR ve Strakonicích

A ve Strakonicích se zase na týden rozloučíme, protože tam začal nový příběh, poslední fáze mého letního putování. V závěrečné části reportážního seriálu znovu překročíme rakouské hranice, zajedeme si na Moravu a nějaký čas strávíme ve východních Čechách.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský