Naše téma: Životnost šéfa Českých drah

Průměrná životnost šéfa Českých drah tedy činí něco málo přes dva roky, přičemž v jednotlivých případech se výrazně liší. Rekordmanem v délce setrvání na „generálské“ židli je Ing. Petr Žaluda, který ji zahříval od 1. února 2008 do 30. července 2013, tedy přes pět let. Na opačném stupni tohoto žebříčku najdeme Dalibora Zeleného, jemuž byla (v jeho prvním funkčním období) svěřena na pouhé dva měsíce – od 2. ledna 2003 do 28. února (coby předsedovi představenstva) resp. 3. března (jako generálnímu řediteli) téhož roku. Není bez zajímavosti, že zatímco druhý z nich byl na slovo vzatý železniční odborník s odpovídajícím vzděláním i praxí, onen první byl v oblasti železniční dopravy naprostý laik. Zatím poslední předseda představenstva a generální ředitel vydržel v čele Českých drah devět měsíců.

Organizační struktura Českých drah, a.s.

Ing. Miroslav Kupec se na této vrcholné pozici ocitl dne 11. září 2018, když už od prosince 2016 byl členem představenstva Českých drah a jako takový se do dějin naší železnice nesmazatelně zapsal svým nekompromisním zásahem do sféry údržby vozidlového parku a jeho provozu, když připravil a uskutečnil zrušení dep kolejových vozidel. Později proslul svými výroky o úloze národního dopravce v konkurenčním boji s dopravci alternativními, kteří jím vedenou organizaci vytlačovali z regionální dopravy v jednotlivých krajích. Porážku v Ústeckém kraji jsme uznali, ale jeho vyjednavačům jsme řekli, že lidi i techniku přesuneme jinam. Nechci nic přivolávat, ale naší povinností není čekat zakleknutí v blocích na moment, kdy vybraný dopravce selže, řekl například v rozhovoru publikovaném 1.12.2018.

Ing. Miroslav Kupec; zdroj: zeleznicar.cd.cz

Možná právě takovéto výroky mu zlomily vaz, když byl dnem 10. června 2019 ze svých funkcí na podnět (zřejmě) ministra dopravy odvolán, protože už jeho předchůdci byla vyčítána malá vstřícnost „otevírání trhu“ na naší železnici. To však nelze tvrdit s určitostí, protože jeho odchod je obestřen tajemstvím. Důvodem pro odvolání je ztráta důvěry založená na režimových informacích bezpečnostních složek, z nichž některé již byly předány orgánům činným v trestním řízení, píše se k tomu v oficiálním vyjádření ČD. Pozoruhodné je, že od té doby se nikde ve veřejném prostoru neobjevila žádná zmínka o zahájení nějakého vyšetřování v naznačené věci. Nicméně nám dnes nejde o tento konkrétní případ, nýbrž o skutečné nebo potenciální dopady krátké životnosti šéfů našeho národního železničního dopravce v rovině obecné.

JUDr. Vladimír Kremlík se stal ministrem dopravy 30.4.2019; zdroj: www.mdcr.cz

V tomto směru nám může být východiskem názor předsedy Odborového sdružení železničářů Mgr. Martina Malého, zveřejněný v Obzoru 14/2019 a na webu OSŽ: Obecně se […] domnívám, že pokračující seriál změn ve vedení ČD, ať už v představenstvu nebo v dozorčí radě není dobrým signálem ani pro obchodní partnery Českých drah, ani pro jejich zaměstnance. Jestliže vlastník společnosti, tj. v našem případě stát, mění nejvyšší manažery společnosti, vyjadřuje tím určitou nespokojenost se stávajícím způsobem řízení společnosti, a zřejmě od nových manažerů bude očekávat nějaké změny. Obchodní partneři si potom asi logicky musí klást otázku, nakolik se budoucí směřování Českých drah bude ubírat směrem, který předpokládali, např. při rozhodování o uzavírání smluv o zajišťování osobní dopravy v závazku veřejné služby.

Mgr. Martin Malý; zdroj: www.osz.org

A pokud jde o zaměstnance, tak tam pochopitelně každá změna na nejvyšších pozicích přináší obavu, zda obměněné vedení nezačne připravovat nějaké další organizační změny, které zaměstnanci většinou vnímají spíše negativně, jako něco, co je zbytečně navíc zatěžuje a ubírá jim energii potřebnou pro zajišťování každodenního chodu železnice. Například poslední organizační změny v sektoru DKV, mám na mysli jejich rozdělení na OCÚ a OCP, byly mezi zaměstnanci, a to nejen našimi členy, právě z tohoto pohledu vnímány vesměs velice negativně. K oněm v předchozím odstavci zmíněným negativním důsledkům krátké životnosti šéfů Českých drah bychom měli přidat ještě rovinu zahraniční, protože skoro každý z nich se stal členem nějaké mezinárodní železniční organizace, která počítala s jeho dlouhodobým zapojením.

Mohutné pracoviště šéfů s malou životností (19.11.2014) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na závěr je třeba připomenout, že životnost našich ministrů dopravy je ještě menší - za dobu existence Českých drah, a.s. se jich vystřídal právě dvojnásobek. I to může být inspirací k zamyšlení, o jehož výsledky se můžete s ostatními čtenáři našeho magazínu podělit v následující diskusi. Ta by se mohla rozvíjet například (ale nikoliv nezbytně) kolem těchto otázek:

Připadá vám tak časté střídání nejvyšších představitelů národního dopravce (a ministrů dopravy) normální?
Domníváte se, že je to důsledek působení objektivního společenského činitele nebo jde o řetězec náhod?
Jaká negativa nebo pozitiva podle vás rychlá obměna šéfů Českých drah (ministrů dopravy) v sobě skrývá?

Úvodní snímek: Tabule u vchodu do sídla vedení Českých drah (19.11.2014) © PhDr. Zbyněk Zlinský