Služby jedálnych a lôžkových vozňov
JLV, a.s. - Jídelní a lůžkové vozy - cateringová organizácia zaisťujúca kompletný servis v reštauračných, lehátkových a lôžkových vozňoch.
Vaše skúsenosti, zaujímavosti...
Dnes som po nočnej službe videl v Prahe na EC 127 Fatre jedálny vozeň z nižšie uvedeného zoznamu,nie je ale možné na dlhšiu dobu prevádzkovať vlak kategórie EC bez jedálneho vozňa,mám na mysli EC 120/121.Riešením by bolo,keby ZSSK v spolupráci s WS KE zaradili do EC 120/121 moderné jedálne vozne z R 604/605
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/440539/
Bistrovozne s oddielmi 1.tr.:ČD plánovali zaradiť vozne radu ARmpee na medzištátne rýchliky 350/353 Karel Čapek do Norimberku a 354/357 Franz Kafka do Mníchova od 11.1.V prvej zmene k CP je uvedené,že bistrovozne z Vrútok budú premávať až od 13.6.T.č.v uvedených vlakoch prevádzkuje JLV minibar.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/438583/
Obsluha jídelních a spacích vozů na českých kolejích změní v nejbližší době vzhled. Společnost JLV, která příslušný servis poskytuje, vypsala poptávkové řízení na dodavatele nových uniforem.
Na dotaz to uvedla náměstkyně ředitele společnosti Kateřina Toningerová.
„Inovace se týká všech stevardů, naše představy o nových uniformách vycházejí ze současného modelu s použitím kvalitnějších a odolnějších materiálů,„ sdělila náměstkyně. Cílem je prý modernizace vzhledu vlakového personálu, cena prý bude záviset na nabídkách jednotlivých uchazečů.
Uniformy nejsou jedinou změnou image společnosti, jejíž historie sahá do roku 1959. Po dlouhých letech zmizel z trhu název Jídelní a lůžkové vozy, firma se nově přejmenovala na JLV. „Zkrácený název je modernější a lépe koresponduje s naším logem,„ sdělila Toningerová.
Jídelní a lůžkové vozy vznikly před 50 lety jako součást tehdejších ČSD.
(Lidové noviny)
Na dotaz to uvedla náměstkyně ředitele společnosti Kateřina Toningerová.
„Inovace se týká všech stevardů, naše představy o nových uniformách vycházejí ze současného modelu s použitím kvalitnějších a odolnějších materiálů,„ sdělila náměstkyně. Cílem je prý modernizace vzhledu vlakového personálu, cena prý bude záviset na nabídkách jednotlivých uchazečů.
Uniformy nejsou jedinou změnou image společnosti, jejíž historie sahá do roku 1959. Po dlouhých letech zmizel z trhu název Jídelní a lůžkové vozy, firma se nově přejmenovala na JLV. „Zkrácený název je modernější a lépe koresponduje s naším logem,„ sdělila Toningerová.
Jídelní a lůžkové vozy vznikly před 50 lety jako součást tehdejších ČSD.
(Lidové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/438506/
Cateringová společnost změnila název na JLV.
Akciová společnost Jídelní a lůžkové vozy s účinností ke dni 28. prosince 2009 změnila svůj název. Do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze byla totiž zapsána pod novým, i když ne neznámým názvem JLV. Všechny ostatní náležitosti, jako jsou sídlo společnosti, právní forma a oprávněné osoby, zůstávají beze změny. Společnost vznikla v roce 1992. Dnes její obrat činí zhruba 300 milionů korun ročně a zaměstnává přibližně 500 lidí. Hlavním předmětem podnikání je zajištění kompletního servisu v jídelních, lůžkových a lehátkových vozech pro železniční společnosti. JLV jako jediná tuzemská servisní cateringová organizace, která operuje na železnici, byla certifikována na základě norem ISO 9001:2001 a také dle systému kritických bodů HACCP (garance bezpečných potravin).
Poslední den roku 2009 oslavila společnost JLV, sídlící v Chodovské ulici v Praze, půlstoletí od založení svého předchůdce.
(Železničář)
Akciová společnost Jídelní a lůžkové vozy s účinností ke dni 28. prosince 2009 změnila svůj název. Do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze byla totiž zapsána pod novým, i když ne neznámým názvem JLV. Všechny ostatní náležitosti, jako jsou sídlo společnosti, právní forma a oprávněné osoby, zůstávají beze změny. Společnost vznikla v roce 1992. Dnes její obrat činí zhruba 300 milionů korun ročně a zaměstnává přibližně 500 lidí. Hlavním předmětem podnikání je zajištění kompletního servisu v jídelních, lůžkových a lehátkových vozech pro železniční společnosti. JLV jako jediná tuzemská servisní cateringová organizace, která operuje na železnici, byla certifikována na základě norem ISO 9001:2001 a také dle systému kritických bodů HACCP (garance bezpečných potravin).
Poslední den roku 2009 oslavila společnost JLV, sídlící v Chodovské ulici v Praze, půlstoletí od založení svého předchůdce.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/433588/
Českem projíždí některé vlaky, které porušují zákon o ochraně spotřebitele. Jídelní lístky jsou v cizím jazyce a ceny v cizí měně – srbských dinárech a eurech.
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/78564-nektere-vlaky-cd-porusuji-zakon-o-ochrane-spotrebitele/
Celá zpráva: http://www.ct24.cz/doprava/78564-nektere-vlaky-cd-porusuji-zakon-o-ochrane-spotrebitele/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/427449/
Heeeej? Taze si sa napapaal? No.. Fajne.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/422487/
Když někdo pracuje v jídelním vozu, vídává často zajímavé lidi včetně slavných osobností ze světa byznysu, umění i sportu. Někdy takové setkání může skončit nabídkou k sňatku.
Katarina Rusnáková železnici nejdříve využívala při dojíždění do práce jako běžný cestující. Brzy ji ale měla možnost poznat i z jiné stránky. Jednou dohnala na poslední chvíli vlak a samou radostí pak navštívila minibar. Byla z něj úplně nadšená a jelikož zrovna měla velkou žízeň, hned ho využila. Když pak zjistila, že společnost Jídelní a lůžkové vozy (JLV) vypsala výběrové řízení na stevardy, brala to jako životní výzvu a přihlásila se.
Má ráda kontakt s lidmi
Při přijímacím pohovoru vybírali z 250 lidí jen 25. Dneska vzpomíná, že ji zkoušeli ze všeobecných a jazykových znalostí a taky z toho, co ví o železnici. Všechna tři kola pohovoru zvládla a nakonec prošla. Úspěchu si váží o to víc, že bydlí v Karviné, kde panuje vysoká nezaměstnanost.
Sna žím se, aby zákazníci byli spokojen í a měli dobro u náladu.
„Nemám ráda jednotvárnou práci, vyhovuje mi změna destinací a hlavně kontakt s lidmi,“ říká o výhodách své profese Katarina. „Vážím si ale i toho, že nějakou práci mám. Snažím se stejně jako většina ostatních stevardů dávat zákazníkům dobrou náladu a docílit toho, aby byli spokojení a najezení.“ Když se zeptám, zda je na její práci něco, co se jí nelíbí, rychle vyhrkne: „Mně se na ni líbí všechno, jinak bych to nemohla dělat.“
Ředitelé i fotbalisté
Sympatická Katarina se stala nejen stevardkou, ale také instruktorkou, tedy osobou, která zaškoluje nové stevardy. „Začátečníci jedou nejdřív do Prahy, kde s nimi provedu tzv. seznámení s vlakem.
V Bohumíně pak probíhá druhá fáze včetně výuky komunikace s lidmi.
Jedu s nimi během zácviku a zaškoluji je pak v terénu,“ vysvětluje svou úlohu Katarina. Podobně jako ostatní stevardi JLV i slečna Rusnáková míří s jídelními vozy do destinací zvučných jmen: s vlaky SuperCity je to Vídeň a Ostrava, s vlaky EuroCity a InterCity pak třeba Žilina a v minulosti také (spojem EC Jože Plečnik) Salcburk. Kromě toho se podle možností účastní i některých doprovodných akcí ČD. Měla tu čest vézt celou řadu známých osobností – namátkou generální ředitele Českých drah Petra Žaludu i Josefa Bazalu, zpěváka Václava Neckáře, fotbalové týmy Amfora a Viktoria Žižkov. „Všichni byli skvělí, bez problémů,“ říká.
Přidává ještě skoro neuvěřitelnou historku, která se jí během práce stala. „Vezli jsme Pendolinem před dvěma lety ruské kulturisty z mistrovství v Ostravě. Prezident jejich asociace přišel v Olomouci na bar. Nejdřív udělal obrovskou útratu a pak mě požádal o ruku. Když jsem mu to rozmlouvala, tak dokonce říkal, že si mě klidně i koupí. Prý, za kolik, že zavolá na firmu. A nejen to, oháněl se pořádně naditou peněženkou. Bylo to prostě šílené,“ vypráví Katarina.
„Když jsem pak začala dělat před Prahou vyúčtování, říkal, že všechno zaplatí a hodil tu kasírtašku se zlatými kreditními kartami a eury na pult. A navrch k tomu dal rolexky, hodinky asi za devadesát tisíc a odešel. Utíkala jsem za ním a on na mě, že už jde prý koupit prstýnky. Jeho svěřenci ho nakonec začali hledat, protože měli u něj pasy a nemohli by odjet, tak jsem jim ty věci pro něj předala. Podotýkám, že pán byl celkem příjemný, nebyl vlezlý, ale měla jsem z něj strach, hlavně pro to, že to byl fakt obrovitánský chlap. No už jsem se tehdy těšila na konec jízdy,“ dokončila historku stevardka.
Což takhle dát si řízek?
A jaký že má Katarina Rusnáková recept na zlepšení nálady? „Při hodinovém a delším zpoždění po domluvě s vlakvedoucím dáváme ve 2. třídě v Pendolinu pití zdarma, no a když je to klasický jídelní vůz, tak to holt musíme být optimisté.“ Nakonec nás zajímalo, co by nám tato odbornice doporučila při návštěvě jídelního vozu: „Určitě kuřecí nebo vepřový řízek s bramborovým salátem. A jednou jsme měli akci Palačinky se šunkou a špenátem a druhé sýrové s moz
Katarina Rusnáková železnici nejdříve využívala při dojíždění do práce jako běžný cestující. Brzy ji ale měla možnost poznat i z jiné stránky. Jednou dohnala na poslední chvíli vlak a samou radostí pak navštívila minibar. Byla z něj úplně nadšená a jelikož zrovna měla velkou žízeň, hned ho využila. Když pak zjistila, že společnost Jídelní a lůžkové vozy (JLV) vypsala výběrové řízení na stevardy, brala to jako životní výzvu a přihlásila se.
Má ráda kontakt s lidmi
Při přijímacím pohovoru vybírali z 250 lidí jen 25. Dneska vzpomíná, že ji zkoušeli ze všeobecných a jazykových znalostí a taky z toho, co ví o železnici. Všechna tři kola pohovoru zvládla a nakonec prošla. Úspěchu si váží o to víc, že bydlí v Karviné, kde panuje vysoká nezaměstnanost.
Sna žím se, aby zákazníci byli spokojen í a měli dobro u náladu.
„Nemám ráda jednotvárnou práci, vyhovuje mi změna destinací a hlavně kontakt s lidmi,“ říká o výhodách své profese Katarina. „Vážím si ale i toho, že nějakou práci mám. Snažím se stejně jako většina ostatních stevardů dávat zákazníkům dobrou náladu a docílit toho, aby byli spokojení a najezení.“ Když se zeptám, zda je na její práci něco, co se jí nelíbí, rychle vyhrkne: „Mně se na ni líbí všechno, jinak bych to nemohla dělat.“
Ředitelé i fotbalisté
Sympatická Katarina se stala nejen stevardkou, ale také instruktorkou, tedy osobou, která zaškoluje nové stevardy. „Začátečníci jedou nejdřív do Prahy, kde s nimi provedu tzv. seznámení s vlakem.
V Bohumíně pak probíhá druhá fáze včetně výuky komunikace s lidmi.
Jedu s nimi během zácviku a zaškoluji je pak v terénu,“ vysvětluje svou úlohu Katarina. Podobně jako ostatní stevardi JLV i slečna Rusnáková míří s jídelními vozy do destinací zvučných jmen: s vlaky SuperCity je to Vídeň a Ostrava, s vlaky EuroCity a InterCity pak třeba Žilina a v minulosti také (spojem EC Jože Plečnik) Salcburk. Kromě toho se podle možností účastní i některých doprovodných akcí ČD. Měla tu čest vézt celou řadu známých osobností – namátkou generální ředitele Českých drah Petra Žaludu i Josefa Bazalu, zpěváka Václava Neckáře, fotbalové týmy Amfora a Viktoria Žižkov. „Všichni byli skvělí, bez problémů,“ říká.
Přidává ještě skoro neuvěřitelnou historku, která se jí během práce stala. „Vezli jsme Pendolinem před dvěma lety ruské kulturisty z mistrovství v Ostravě. Prezident jejich asociace přišel v Olomouci na bar. Nejdřív udělal obrovskou útratu a pak mě požádal o ruku. Když jsem mu to rozmlouvala, tak dokonce říkal, že si mě klidně i koupí. Prý, za kolik, že zavolá na firmu. A nejen to, oháněl se pořádně naditou peněženkou. Bylo to prostě šílené,“ vypráví Katarina.
„Když jsem pak začala dělat před Prahou vyúčtování, říkal, že všechno zaplatí a hodil tu kasírtašku se zlatými kreditními kartami a eury na pult. A navrch k tomu dal rolexky, hodinky asi za devadesát tisíc a odešel. Utíkala jsem za ním a on na mě, že už jde prý koupit prstýnky. Jeho svěřenci ho nakonec začali hledat, protože měli u něj pasy a nemohli by odjet, tak jsem jim ty věci pro něj předala. Podotýkám, že pán byl celkem příjemný, nebyl vlezlý, ale měla jsem z něj strach, hlavně pro to, že to byl fakt obrovitánský chlap. No už jsem se tehdy těšila na konec jízdy,“ dokončila historku stevardka.
Což takhle dát si řízek?
A jaký že má Katarina Rusnáková recept na zlepšení nálady? „Při hodinovém a delším zpoždění po domluvě s vlakvedoucím dáváme ve 2. třídě v Pendolinu pití zdarma, no a když je to klasický jídelní vůz, tak to holt musíme být optimisté.“ Nakonec nás zajímalo, co by nám tato odbornice doporučila při návštěvě jídelního vozu: „Určitě kuřecí nebo vepřový řízek s bramborovým salátem. A jednou jsme měli akci Palačinky se šunkou a špenátem a druhé sýrové s moz
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/402489/
Chci upozornit na příkladnou práci zaměstnance JLV, který nás 6. září doprovázel v rychlíku Metropol ze Slovenska z lázeňského městečka Podhájská. Tento mladý muž se jmenoval Jan Chudoba a dělal opravdu čest své firmě. Už při nástupu nám, skupince deseti žen již důchodového věku, pomohl se všemi zavazadly a seznámil nás s tím, co vše je k dispozici v kupé a na co máme během cesty nárok. Lůžka byla čistě povlečena, ve vagonu tekla teplá voda a na WC byl dostatek toaletního papíru i utěrek. Náš průvodce byl stále ochotný, milý a vstřícný, a hlavně se neustále usmíval. Během jízdy vlak sice nasbíral 60 minut zpoždění, ale nám to ani nevadilo, protože jsme spaly a ráno dostaly objednanou kávu. Samozřejmě s úsměvem.
Vlasta Diviaková
(Železničář)
Vlasta Diviaková
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/401021/
Na prelome dní 30.9/1.10.2009 sme cestovali zo služ.cesty v Nemecku vlakom CNL 457 Phoenix, vozeň VLABmz - /Siemens/ č.v. 171. Super tichý,čistý,pohodový vozeń s príjemnou stevardkou p. Zikánovou.
PS Maximálna pohoda.
PS Maximálna pohoda.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/399025/
O letošních prázdninách jsem měl možnost cestovat lůžkovým vlakem 2. třídy „Krasnaja strela„ z Petrohradu do Moskvy.
Délka trasy byla 700 km a cesta trvala 8 hodin.
Cena jízdenky 3 tisíce rublů, což je asi 2 tisíce korun. Vlak odjel i přijel na minutu přesně! V každém vagonu byla jedna průvodčí, která zajišťovala veškerý servis cestujícím. Bylo to nádherné. Na fotografii si můžete prohlédnout interiér jídelního vozu.
Milan Svoboda
(Železničář)
Délka trasy byla 700 km a cesta trvala 8 hodin.
Cena jízdenky 3 tisíce rublů, což je asi 2 tisíce korun. Vlak odjel i přijel na minutu přesně! V každém vagonu byla jedna průvodčí, která zajišťovala veškerý servis cestujícím. Bylo to nádherné. Na fotografii si můžete prohlédnout interiér jídelního vozu.
Milan Svoboda
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/385625/
http://www.wagonservice.sk/wp-content/uploads/oktoberfest.pdf
Konečne sme prehovorili polovičky aj s kamarádom na takúto akciu, a udajne sa asi nebude konat pre malý záujem. Tak kto má chut prihláste sa nech nejdeme autom, aby sme si mohli dat pivko jedno - dve!!!
Konečne sme prehovorili polovičky aj s kamarádom na takúto akciu, a udajne sa asi nebude konat pre malý záujem. Tak kto má chut prihláste sa nech nejdeme autom, aby sme si mohli dat pivko jedno - dve!!!
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/383802/