Kuriozity
Kuriozity na dráhe... Dejú sa to veci "mezi kolejí a trolejí"
Najlepší macher vyhral prvú cenu - vozíček pre invalidov ...
........žiaľbohu nerád to hovorím, ale zaslúžene.......
........žiaľbohu nerád to hovorím, ale zaslúžene.......
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/325885/
Dnes vo vlaku 9419 po odchode zo st.Kamenica n.Cirochou vybehli z opačnej strany ako je staničná budova dvaja asi tak 10-14 roční .... idioti ak môžem slušne povedať a zavesili sa na vlak - jeden na dvere 810-tky a druhého som nevidel asi na 011-tku. Vonku tma, poletoval sneh, dvere vlaku určite mokré a šmykľavé - no mohlo to skončiť všelijako. Na hlave mali kapucne a tvár omotanú farebnými šálmi. Naskakovali v rýchlosti vlaku asi 50km/h a viseli na ňom po zastávku Kamenica n.Cirochou dvor.... celých asi 60 sekúnd cesty som trpol za nich len aby niektorý z nich nespadol pod vlak. No otras. Potom pozoskakovali a utiekli niekde do poľa.
Nič podobné som nikdy nevidel - pre mňa taká nepríjemná kuriozita, aj keď si myslím žeby sa to skôr hodilo do témy ľudská hlúposť nepozná hraníc.
Nič podobné som nikdy nevidel - pre mňa taká nepríjemná kuriozita, aj keď si myslím žeby sa to skôr hodilo do témy ľudská hlúposť nepozná hraníc.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/325876/
Jako je v historii doba bronzová, železná a podobně, měli bychom asi i na železnici rozlišovat dobu koňskou, parní a dieselověelektrickou. Zatím to nikdo profesionálně neudělal, ale amatérsky by to snad šlo. Tak tohle se událo na sklonku doby parní…
K posunu na tzv. chemickou zálohu v Ústí nad Labem západ přišel na zaškolení nový posunovač Olda. Aby se nepletl mezi vozy a nepřišel k úrazu, bylo zvykem postavit ho za lokomotivu, aby se náležitě rozkoukal. Aby taky viděl, jak to na stroji chodí a co vlastně musí strojvedoucí udělat, když dostane od posunovače návěst.
Pokukoval stále ven, asi ho začaly bolet nohy a tak si chtěl sednout. Stále více si totiž všímal sedačky topiče. Co to vidím? náhle zvolal, vždyť to je podhlavník z kupé 1. třídy! Totiž když jsem byl u Ozbrojené ochrany železnic, dostal jsem za úkol zjistit, kam se ty polštáře ztrácejí, a to by mě nenapadlo, že si je lokomotivní čety dávají pod zadek! - Tak tys byl u osožáků? ptám se.
- Jó, byl. Znáš tam snad někoho? Řekl jsem mu, že teď už ne, ale jednoho jsem si zapamatoval. A povyprávěl jsem mu svou vzpomínku:
Když jsem totiž ještě nebyl na dráze, posílala mě maminka za tátou do depa s obědem. Jednou se mi samotnému moc nechtělo, a tak jsem vzal s sebou mladšího kamaráda Pepíka. Slíbil jsem mu, že se sveze u táty na mašince. Bývala tam v depu taková malá motorová, říkalo se jí Buky-Buky, a řídila se pouze kolečkem reostatu. Zřejmě to nebyl žádný sériový výrobek, ale nějaká dílenská pomůcka a mohl ji řídit prakticky každý.
Pepík mě doprovodil na vrátnici, ale tam nás zastavil takovej blbej osožák a nechtěl nás za tátou pustit. Přitom přes koleje jsme ani nepotřebovali přejít, byl tam totiž podchod. Nakonec tam ten ostražitý příslušník pustil jenom mě, kamarád, náležitě zklamán, musel zůstat na vrátnici. Tak blbej říkáš? ozval se nový posunovač. Jo, blbec! Tak na to si vzpomínám, ten blbej osožák jsem byl já, odvětil Olda.
Chvilku nastalo ticho, ale pak jsme se tomu oba zasmáli. Bylo to už dávno a hořkost té vzpomínky jsme oba spolkli. Z Oldy se stal dobrý posunovač a brzy i kamarád.
(Železničář)
K posunu na tzv. chemickou zálohu v Ústí nad Labem západ přišel na zaškolení nový posunovač Olda. Aby se nepletl mezi vozy a nepřišel k úrazu, bylo zvykem postavit ho za lokomotivu, aby se náležitě rozkoukal. Aby taky viděl, jak to na stroji chodí a co vlastně musí strojvedoucí udělat, když dostane od posunovače návěst.
Pokukoval stále ven, asi ho začaly bolet nohy a tak si chtěl sednout. Stále více si totiž všímal sedačky topiče. Co to vidím? náhle zvolal, vždyť to je podhlavník z kupé 1. třídy! Totiž když jsem byl u Ozbrojené ochrany železnic, dostal jsem za úkol zjistit, kam se ty polštáře ztrácejí, a to by mě nenapadlo, že si je lokomotivní čety dávají pod zadek! - Tak tys byl u osožáků? ptám se.
- Jó, byl. Znáš tam snad někoho? Řekl jsem mu, že teď už ne, ale jednoho jsem si zapamatoval. A povyprávěl jsem mu svou vzpomínku:
Když jsem totiž ještě nebyl na dráze, posílala mě maminka za tátou do depa s obědem. Jednou se mi samotnému moc nechtělo, a tak jsem vzal s sebou mladšího kamaráda Pepíka. Slíbil jsem mu, že se sveze u táty na mašince. Bývala tam v depu taková malá motorová, říkalo se jí Buky-Buky, a řídila se pouze kolečkem reostatu. Zřejmě to nebyl žádný sériový výrobek, ale nějaká dílenská pomůcka a mohl ji řídit prakticky každý.
Pepík mě doprovodil na vrátnici, ale tam nás zastavil takovej blbej osožák a nechtěl nás za tátou pustit. Přitom přes koleje jsme ani nepotřebovali přejít, byl tam totiž podchod. Nakonec tam ten ostražitý příslušník pustil jenom mě, kamarád, náležitě zklamán, musel zůstat na vrátnici. Tak blbej říkáš? ozval se nový posunovač. Jo, blbec! Tak na to si vzpomínám, ten blbej osožák jsem byl já, odvětil Olda.
Chvilku nastalo ticho, ale pak jsme se tomu oba zasmáli. Bylo to už dávno a hořkost té vzpomínky jsme oba spolkli. Z Oldy se stal dobrý posunovač a brzy i kamarád.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/323885/
Před pár roky jsem jezdil v turnusu na trati Rumburk– Kolín na lokomotivách řady 750. Krásné svezení. Jen kdyby nebylo to vyvěšování v České Lípě. Téměř pravidelné debaty s posunovači. Neměli průkaz k použití závěrného klíče elektrického topení vlaku a pro manipulaci s topnou spojkou.
Celá příhoda: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_2veci.htm
Celá příhoda: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_2veci.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/322635/
Pod tímto titulkem jsme uveřejnili ve vánočním dvojčísle minulého roku raritní fotografie, které nám dala k dispozici Ing. Dana Marusičová. K probroušeným kolejnicím jsme přidali výzvu, zda by nám některý z čtenářů Železničáře nemohl tuto událost upřesnit.
Celá zajímavost: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_2rarit.htm
Celá zajímavost: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_2rarit.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/322630/
Ve žluté kombinéze!
Našla se Fifinka! Zapomněli ji ve vlaku! Tak tohle bohumínští strážníci asi nečekali. Když na obchůzce procházeli kolem nádraží, netušili, že na několik dní získají na svou služebnu mazlíka a společnici.
„Všimli jsme si, že tam zmateně pobíhá pražský krysařík ve žluté kombinéze – byl zkrátka nepřehlédnutelný,„ líčí strážník Roman Fojtík. „Fenečka musela přijet vlakem z Přerova. Pak se schovávala v depu. Nechtěli jsme ji dávat do útulku, tak jsme si ji vzali do kanceláře,„ dodává policista. Podobný nález tady nikdo nepamatuje. Pes totiž navíc přijel oblečený jako z módního salonu – ve žlutošedém fleecovém oblečku a žluté bundičce na zip.
Na svého majitele trpělivě čeká ve služebně městské policie v centru Bohumína. Bližší informace lze zjistit buď osobně přímo ve služebně v Masarykově ulici 158, anebo je možné volat strážníkům na telefonní čísla 596 092 156 či 731 130 666.
(Aha!)
Našla se Fifinka! Zapomněli ji ve vlaku! Tak tohle bohumínští strážníci asi nečekali. Když na obchůzce procházeli kolem nádraží, netušili, že na několik dní získají na svou služebnu mazlíka a společnici.
„Všimli jsme si, že tam zmateně pobíhá pražský krysařík ve žluté kombinéze – byl zkrátka nepřehlédnutelný,„ líčí strážník Roman Fojtík. „Fenečka musela přijet vlakem z Přerova. Pak se schovávala v depu. Nechtěli jsme ji dávat do útulku, tak jsme si ji vzali do kanceláře,„ dodává policista. Podobný nález tady nikdo nepamatuje. Pes totiž navíc přijel oblečený jako z módního salonu – ve žlutošedém fleecovém oblečku a žluté bundičce na zip.
Na svého majitele trpělivě čeká ve služebně městské policie v centru Bohumína. Bližší informace lze zjistit buď osobně přímo ve služebně v Masarykově ulici 158, anebo je možné volat strážníkům na telefonní čísla 596 092 156 či 731 130 666.
(Aha!)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/322505/
Keďže prvý krát to neprešlo ešte raz:
Ten most sa nachádza oproti výhybni Pstruša (je viditeľný z vlaku), teraz v zime ho celkom dobre vidieť, je to bližšie ku Vígľašskému zhlaviu. Územie však môže patriť pod kataster obce Vígľaš.
Ten most sa nachádza oproti výhybni Pstruša (je viditeľný z vlaku), teraz v zime ho celkom dobre vidieť, je to bližšie ku Vígľašskému zhlaviu. Územie však môže patriť pod kataster obce Vígľaš.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321229/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/321223/
Dnes na konci vlaku R606 prišla do Žiliny Bobina SŽDC. Odkiaľ bol takto zaradená, máte niekto foto toho vlaku?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320662/
Ne že bych sběratelství považoval za kuriozitu v pravém slova smyslu - ale samosattné téma pro ně nemáme...
Sběratel z Nového Boru nashromáždil jednu z největších kolekcí vlakových jízdenek v zemi
Rychlé šípy, dílo spisovatele Jaroslava Foglara, ovlivnily život celých generací dětí a teenagerů. Lubomíra Rickla z Nového Boru přivedla tato dobrodružná četba k nečekanému koníčku - začal sbírat vlakové jízdenky.
Za 38 let Rickl nashromáždil více než 421 tisíc různých exemplářů. Jsou mezi nimi desítky vzácných rarit, nejstarší výtisky pocházejí ze začátku minulého století. Nyní bude mít sběratel na svůj koníček více času, neboť v těchto dnech přišel o práci v novoborském Crystalexu. Ke sbírání se Rickl dostal v roce 1971, když ho jako jedenáctiletého chlapce inspirovala četba Rychlých šípů. V jednom z příběhů totiž hlavní hrdinové začali sbírat jízdenky MHD podle čísel. „Já jsem začal díky tomu sbírat jízdenky též podle čísel v sériích od nuly do 100 000. Postupně jak jízdenky přibývaly, tak jsem je začal třídit podle stanic i podle pokladen a dalších kriterií,„ řekl Rickl.
Se sbíráním mu ze začátku pomáhali hlavně příbuzní a známí, později se přidali i lidé, kteří se o jeho koníčku dozvěděli. Jízdenky Lubomíra Rickla zabírají v panelákovém bytě téměř celý pokoj.
Jednu jeho stranu vyplňuje vlastnoručně vyrobená kartotéka na klasické kartonové jízdenky, které začaly mizet z pokladen českých nádraží po roce 1987. Další jízdenky jsou setříděné v krabicích a pořadačích. „V každé sbírce jsou různé kuriozity a zvláštnosti. Mám třeba část sbírky, kde jsou různé chybotisky v datech nebo názvech stanic, jízdenky ze zrušených stanic nebo z válečného období,„ uvedl sběratel.
Na jízdenkách se objevuje i velké množství hrubých chyb, na jedné je například jako cílová stanice uveden „Frídek-Místek„.
V Ricklově sbírce je k vidění například i sešitová jízdenka z roku 1903, ručně vypisovaná jízdenka z Prahy do Číny nebo jízdenka z Opavy do Dolního Bousova u Mladé Boleslavi za dvě koruny. Na té je zvláštní to, že na ní měl být za uvedenou cenu Dolní Benešov a ne 352 kilometrů vzdálená středočeská obec. Mezi další zajímavosti patří okružní jízdenka z Varnsdorfu z roku 1934, jízdenka na zvláštní vlak jedoucí na svatbu i cestovní doklad s podpisem ministra. „Jsou i cenné jízdenky, ale modrý Mauritius mezi nimi není,„ dodal sběratel. Svému sběratelskému hobby se Rickl věnuje už jen v zimních měsících. Jeho velkým letním koníčkem je totiž cyklistika. Za sezonu je schopen v sedle bicyklu najezdit i 19 tisíc kilometrů.
Jako strojník sklářských automatů skončil se zaměstnáním v novoborském Crystalexu tento týden, podobně jako jeho manželka a dalších zhruba 1 100 lidí. Nyní svůj volný čas bude dělit mezi jízdenky a hledání nové práce.
Sbírání jízdenek se podle Rickla věnuje v Česku zhruba 130 lidí. Sběratelům se více líbily kartonové jízdenky, těm současným z počítačových tiskáren se již nevěnují. Kolekce novoborského sběratele, který je členem Klubu sběratelů kuriozit, není v Česku úplně největší, ale rozhodně patří k nejkvalitnějším.
(Mladá fronta DNES)
Sběratel z Nového Boru nashromáždil jednu z největších kolekcí vlakových jízdenek v zemi
Rychlé šípy, dílo spisovatele Jaroslava Foglara, ovlivnily život celých generací dětí a teenagerů. Lubomíra Rickla z Nového Boru přivedla tato dobrodružná četba k nečekanému koníčku - začal sbírat vlakové jízdenky.
Za 38 let Rickl nashromáždil více než 421 tisíc různých exemplářů. Jsou mezi nimi desítky vzácných rarit, nejstarší výtisky pocházejí ze začátku minulého století. Nyní bude mít sběratel na svůj koníček více času, neboť v těchto dnech přišel o práci v novoborském Crystalexu. Ke sbírání se Rickl dostal v roce 1971, když ho jako jedenáctiletého chlapce inspirovala četba Rychlých šípů. V jednom z příběhů totiž hlavní hrdinové začali sbírat jízdenky MHD podle čísel. „Já jsem začal díky tomu sbírat jízdenky též podle čísel v sériích od nuly do 100 000. Postupně jak jízdenky přibývaly, tak jsem je začal třídit podle stanic i podle pokladen a dalších kriterií,„ řekl Rickl.
Se sbíráním mu ze začátku pomáhali hlavně příbuzní a známí, později se přidali i lidé, kteří se o jeho koníčku dozvěděli. Jízdenky Lubomíra Rickla zabírají v panelákovém bytě téměř celý pokoj.
Jednu jeho stranu vyplňuje vlastnoručně vyrobená kartotéka na klasické kartonové jízdenky, které začaly mizet z pokladen českých nádraží po roce 1987. Další jízdenky jsou setříděné v krabicích a pořadačích. „V každé sbírce jsou různé kuriozity a zvláštnosti. Mám třeba část sbírky, kde jsou různé chybotisky v datech nebo názvech stanic, jízdenky ze zrušených stanic nebo z válečného období,„ uvedl sběratel.
Na jízdenkách se objevuje i velké množství hrubých chyb, na jedné je například jako cílová stanice uveden „Frídek-Místek„.
V Ricklově sbírce je k vidění například i sešitová jízdenka z roku 1903, ručně vypisovaná jízdenka z Prahy do Číny nebo jízdenka z Opavy do Dolního Bousova u Mladé Boleslavi za dvě koruny. Na té je zvláštní to, že na ní měl být za uvedenou cenu Dolní Benešov a ne 352 kilometrů vzdálená středočeská obec. Mezi další zajímavosti patří okružní jízdenka z Varnsdorfu z roku 1934, jízdenka na zvláštní vlak jedoucí na svatbu i cestovní doklad s podpisem ministra. „Jsou i cenné jízdenky, ale modrý Mauritius mezi nimi není,„ dodal sběratel. Svému sběratelskému hobby se Rickl věnuje už jen v zimních měsících. Jeho velkým letním koníčkem je totiž cyklistika. Za sezonu je schopen v sedle bicyklu najezdit i 19 tisíc kilometrů.
Jako strojník sklářských automatů skončil se zaměstnáním v novoborském Crystalexu tento týden, podobně jako jeho manželka a dalších zhruba 1 100 lidí. Nyní svůj volný čas bude dělit mezi jízdenky a hledání nové práce.
Sbírání jízdenek se podle Rickla věnuje v Česku zhruba 130 lidí. Sběratelům se více líbily kartonové jízdenky, těm současným z počítačových tiskáren se již nevěnují. Kolekce novoborského sběratele, který je členem Klubu sběratelů kuriozit, není v Česku úplně největší, ale rozhodně patří k nejkvalitnějším.
(Mladá fronta DNES)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320465/
I když Vánoce jsou už za námi, rád bych vám povyprávěl jednu historku asi tak z poloviny padesátých let. Samozřejmě, že minulýho století!
Historka: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_1veci.htm
Historka: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_1veci.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/320237/
Celá zajímavost: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_4veci.htm