Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
http://korzar.sme.sk/c/5100831/popradsku-zeleznicnu-stanicu-planuju-dokoncit-v-januari.html
http://spravy.pravda.sk/styri-zeleznicne-stanice-sa-zmenia-na-moderne-haly-s-obchodmi-pt5-/sk_ekonomika.asp?c=A091109_132757_sk_ekonomika_p23
Mezi jedno z nejodpudivějších bych zařadil záchod na nádraží v Teplicích (ČR). Nesmrdí, je ale v hrozném stavu a mezi obklady je zažraná špína.
Reaguji na článek v MF DNES „Kandidát na Ropáka? České dráhy“ ze soboty 24. října a na odpovědi „Ropák pro dráhy, nebo pro redaktora?“ z 2. listopadu. Pravděpodobně nás bude více, kteří upozorní na to, že prodávat jízdenky ve vlaku bez přirážky (při nástupu v obsazené stanici) nedává příliš smysl.
V tomto případě by nebylo možné smysluplně kontrolovat či vymáhat jízdné u neplatících zákazníků. Cestující může jet zcela bez obav bez platné jízdenky a pouze v případě, že bude kontrolován průvodčím, si zakoupí jízdenku (a zároveň může – pokud již cestuje delší dobu – uvést jako stanici nástupu zastávku bližší cíli. Obsluha vlaku nemá šanci pamatovat si, kde dotyčný cestující nastupoval).
Nehledě na to, že by cestující již nic nenutilo nakupovat jízdenky v pokladně a činili by tak pouze ve vlaku – došlo by k zahlcení průvodčího. Jistá forma „znepříjemnění“ nákupu jízdenky ve vlaku se tedy neopírá o zkostnatělý drážní předpis, ale je legitimním nástrojem pro zaplacení poskytnuté služby – přepravy vlakem.
Ostatně podobné „znevýhodnění“ je běžné u všech společností v tomto oboru – za všechno jmenuji např. v MHD nákup jízdenky u řidiče s přirážkou. Samozřejmě otázkou zůstává, zda-li ČD dělají vše pro to, aby poctivým zákazníkům nákup jízdenky maximálně ušetřily – instalace samoobslužných automatů, přehledný tarif, informovaní pracovníci atd. To ale oprávněnost vybírání přirážky k ceně jízdenky zakoupené ve vlaku nemění.
Možná by se měl pouze změnit způsob prezentace této přirážky: „Vážení cestující, ano, jízdenku si můžete zakoupit i ve vlaku. Pro nás, ale i pro Vás je však výhodnější, když si jízdenku zakoupíte v osobní pokladně. Zde jízdenku obdržíte levněji než u průvodčího.“
Roman Zakopal
(Mladá fronta DNES)
Po podzimním působení v Karlovarském kraji se konferenční vůz přesunul do Brna na Preventivní den na brněnském výstavišti v rámci spolupráce s Ligou vozíčkářů. Kdo na železnici pracuje a každodenně se s ní setkává, rizika zná a nepodceňuje je. Puberťák si nepřipouští vůbec nic, takže ani na přebíhání kolejí nebo naskakování do vlaku nevidí nic nebezpečného. Letos poprvé vlak doplnili v samostatném vagonu záchranáři. Figuranti s tepenným krvácení, při němž stříkala obarvená voda, přiměli po filmu a diskuzi s drážními inspektory i třídní vtipálky alespoň k zamyšlení.
Pedagogy zvolená forma prevence zaujala. A jak to vidí teenager? ”Děkujeme za výborný nápad takto informovat mládež. Při odchodu jsme se cítili o mnoho chytřejší, či dokonce schopnější nežli předtím.
Jsme rádi za čas, jenž dráhy strávily přípravou tohoto projektu. Návštěva vlaku se pro nás stala víc než jen zpestřením výuky. Moc se nám líbila a já věřím, že díky Preventivnímu vlaku zůstanou ušetřeny zbytečně ztracené životy.” Tolik úryvek z dopisu Hanky Vondráškové z 9. B z Chebu určený tamnímu deníku.
O autorovi| RADKA PISTORIUSOVÁ, Regionální tisková mluvčí ČD
(Železničář)
Platí se podle přepravního řádu S velkým zájmem jsem se začetl do článku Jana Stránského - vedoucího liberecké redakce MF DNES ”Kandidát na Ropáka? České dráhy”. Sám totiž z mnoha různých důvodů nejsem velký příznivec této ”inštituce”. Ovšem tolik nesmyslů, co pan vedoucí Stránský napsal, se příčí všem zákonitostem daným přepravním řádem ČD. Nemohu posoudit, zda za jízdenku Jablonec - Liberec platil různě od 20 korun přes 25 korun do 28 korun -připadá mi to ale naprosto nepravděpodobné. Ale hlavně každý, byť občasný cestující na dráze, ví, že ve stanicích ČD, kde se prodávají jízdenky, je cestující povinen si tuto zakoupit a nemá-li ji zakoupenu, musí zaplatit průvodčímu za vypsání jízdenky poplatek. To je naprosto logické, protože jinak hrozí průvodčímu, který by vypsal jízdenku ze stanice, kde jak bylo napsáno se prodávají jízdenky, sankce. Doporučuji panu vedoucímu, aby se seznámil s předpisy ČD.
Emil Kasal, Smržovka
Na Ropáka nominuji redaktora Výlev pana redaktora Stránského, kde si stěžuje na rozdílné ceny jízdného ve vlacích ČD, je bohužel typickým pro velmi nízkou úroveň informačních médií v ČR a podobá se spíše nářkům ubrečeného malého chlapečka, kterému někdo vyčinil za to, že nerespektuje tarifní předpisy dopravce a ještě si stěžuje na oprávněný přístup pracovníka dopravce neboli průvodčího. Dovolte, abych vás upozornil, že vás nikdo tím vlakem nenutí jezdit, a pokud nejste spokojen se službami, tak je využívat nemusíte, nikdo vás k tomu nenutí. Můžete přece v klidu využít služeb superlevné a superbezpečné silniční dopravy a přitom doufat, že možná přijedete celý do práce nebo domů. A co se týká služeb u Student Agency, tak buďte v klidu, neboť pokud by jste odmítal svým drzým chováním zaplatit stevardce tohoto dopravce oprávněnou cenu, tak vám bude odpovězeno úplně stejně a byl by jste vyhozen z přepravy naopak vy! Proto na kandidáta Ropáka roku navrhuji vás.
M. Plíšek, Liberec
Přirážka za placení ve vlaku je absurdní Na rozdíl od obou pánů si nemyslím, že je v pořádku, aby České dráhy přistupovaly ke svým zákazníkům z nadřazené pozice a rozkazovaly jim, co a jak mají dělat. Ty doby jsou, bohudíky, dávno pryč. Dnes by to mělo být přesně opačně. Nepochybuji, že vymáhání přirážky za nákup jízdenky ve vlaku má oporu v nějaké drážní směrnici. Pak je ovšem takový předpis - podle mého soudu - špatný a zastaralý (nedivil bych se, kdyby vznikl ještě za totality). České dráhy by měly, stejně jako kterákoliv jiná firma, dělat vše pro to, aby přilákaly zákazníky a daňoví poplatníci je nemuseli každoročně sponzorovat absurdně vysokými částkami. K takové snaze by měl patřit i maximální zákaznický servis. Mělo by to být takto: ”Nestihli jste si koupit lístek u kasy? Nevadí, prodá vám ho samozřejmě průvodčí ve vlaku. Pochopitelně bez přirážky, vždyť jsme rádi, že s námi cestujete, nebudeme vás přece šikanovat pokutami za to, že využíváte našich služeb.”
Jan Stránský autor glosy, na níž čtenáři reagují
(Mladá fronta DNES)
Pak je ovšem takový předpis - podle mého soudu - špatný a zastaralý (nedivil bych se, kdyby vznikl ještě za totality).
Vznikl vskutku za totality. V císařství rakousko-uherském. A kupodivu platí i v zemích velice demokratických. Pan redaktor "je větší, než jste čekali". Co? Doplňte si sami.
Nejvíc mě překvapilo, že se cestující musí smířit s faktem, že logika ve vlacích prostě neplatí. Tak například: stejná cesta skoro nikdy nestojí totožnou sumu peněz. A nejde o haléřové rozdíly. Ceny se liší o desítky, někdy dokonce o víc než sto procent. Z Jablonce do Liberce jsem jednou jel za 20, podruhé za 28, potřetí za 25 korun. Pokaždé stejným vlakem, ve stejný čas, po stejné trase. Nesnažil jsem se pátrat, proč tomu tak je až do poslední jízdy, kdy si průvodčí ve vlaku řekl o 50 korun. Na mou otázku, zda si dělá srandu, unaveně zavrtěl hlavou a děl, že každý, kdo si nekoupí jízdenku u pokladny, ale až ve vlaku, platí přirážku. V mém případě třicet korun, protože jízdenka podle něj stála dvacku. Opáčil jsem, že přesně tímto vlakem jezdím už několik dní, lístek si pokaždé kupuji až od průvodčího ve vagonu a o podobném příplatku jsem dosud neslyšel. Vůbec ho to nezajímalo, suše konstatoval, že v tom případě jeho kolegové porušili předpisy a nechť mu laskavě odevzdám padesát korun. Byl jsem tak konsternovaný, že jsem bez dalšího odporu rezignovaně zaplatil. Ne tak pán o sedačku dál. Shodou okolností cestoval na stejné trase, jízdenku si také nestihl koupit v pokladně, takže měl vysázet padesát korun. Což nedovedl pochopit. Když ovšem potřetí zopakoval, že tudy jezdí často a žádnou přirážku po něm nikdo nikdy nechtěl, došla průvodčímu trpělivost a procedil mezi zuby: „Nebudeme o tom diskutovat.„ Nebohý pasažér zjevně dostal strach, že bude z vozu na příští zastávce potupně vysazen, zmlkl a poníženě zaplatil tu absurdní sumu.
Myslím, že kdyby například stevardka v některém z autobusů Student Agency řekla cestujícímu „Nebudeme o tom diskutovat„, vyhodili by ji ještě za jízdy.
Nehorázné chování průvodčího je ovšem ten nejmenší problém. Nejhorší je, že má takovýhle přístup mimořádně devastační účinek na ekologickou morálku lidí. Každý, kdo má tu možnost, pojede příště radši autem. Sice je to nešetrné k přírodě, ale stojí to půlku peněz (cesta z Liberce do Jablonce autem skutečně vyjde zhruba na pětadvacet korun), nemusíte se dohadovat s nesympatickým personálem ani bloudit v depresivních katakombách libereckého nádraží, kde sice mají instalované moderní elektronické navigační cedule, ty ovšem z nějakého důvodu skoro nikdy nefungují.
Všude ve světě je hromadná doprava, a ta kolejová především, považovaná za nejekologičtější a železničáři se, povzbuzováni státními dotacemi, snaží, aby byla pro cestující co nejpřitažlivější.
České dráhy se patrně tento trend rozhodly sabotovat. Požadovat za jedenáct kilometrů jízdy padesát korun (byť má příplatek za zakoupení jízdenky ve vlaku jistě oporu v nějakém předpotopním drážním předpisu) je natolik stupidní, až to skoro vypadá jako naschvál. Jako by dráhy chtěly dosáhnout toho, aby už s nimi nikdo nejezdil a všichni přesedlali do aut.
Existuje-li tedy žhavý kandidát na Ropáka roku - největšího škůdce přírody - je jím paradoxně „ekologická„ česká železnice.
O autorovi| Jan Stránský, vedoucí liberecké redakce MF DNES
(Mladá fronta DNES)
Další mediální mudrc, co se náhodou ocitl ve vlaku...
http://www.youtube.com/watch?v=_udndpoSi2s .
(Železničář)
Nehody na přejezdech, úrazy elektrickým proudem z troleje o napětí až 25 kilovoltů nebo zachycení člověka vlakem na širé trati i přímo v železniční stanici. Při těchto neštěstích stále umírají zbytečně lidé a statistiky hovoří jednoznačně – nejrizikovější skupinou jsou mladí ve věku od 13 do 19 let. Proto již popáté vypravily České dráhy, Policie ČR, BESIP – Ministerstvo dopravy, Drážní inspekce a ČD Cargo speciální Preventivní vlak, který tentokrát navštívil Karlovy Vary, Sokolov a Cheb. Bez pomoci řady dalších spolupracovníků by stálí partneři nemohli program Preventivního vlaku pro podzimní cestu 2009 rozšířit o nácvik první pomoci.
Poděkování proto patří záchranné služba Royal Rangers, Českému sdružení obětí dopravních nehod, Centru SOS archa a Psychosociálním intervenčním týmům (PIT). Celý program, kde byl vstup zdarma a veškeré náklady na akci nesli organizátoři projektu, navštívila během pěti pracovních dnů více než tisícovka mladých lidí.
Jak budete vypadat po srážce s vlakem
Ve vlaku mladí lidé z místních středních a základních škol viděli, jak dopadne člověk po střetu s vlakem, mohli si srovnat brzdnou dráhu vlaku a auta, ale i následky střetu auta s vlakem na přejezdu. Poznali také, co dovede zásah proudu z troleje, kde jsou například 3 nebo 25 tisíc voltů. Preventivní vlak současně tvořil speciální kinovůz, konferenční vagon a vůz pro nácvik první pomoci.
„Velmi oceňuji pomoc záchranné služby Royal Rangers, jejíž členové s námi absolvovali celou cestu jen za poskytnuté občerstvení, což je od nich velmi přátelské. Preventivní vlak jsme pojali opět poněkud netradičně. Nechtěli jsme říkat například to nedělej, to nesmíš, ale přímo ukázat v prostředí železnice, jak může člověk skončit, když si nedá pozor. Jde o velmi účinnou metodu,“ podělila se dojmy přímo v terénu našemu týdeníku tisková mluvčí Českých drah a zároveň koordinátorka projektu Radka Pistoriusová.
Popisují reálné situace
Celá návštěva pro jednu skupinu dětí či mládeže byla rozpočítána na hodinu a půl. „Návštěvníci si nejdříve mohli prohlédnout v kinovozu sestřih krátkých filmů partnerů projektu a reálné záběry následků železničních neštěstí, kdy vlak přejede člověka nebo narazí na přejezdu do automobilu. Poté se mládež přesunula do konferenčního vagonu, kde se diskutovalo s drážními vyšetřovateli a policisty. A nakonec se přešlo do speciálního vozu pro nácvik první pomoci, kde se prováděl nácvik základů se zraněnými figurantkami pod vedením zkušených záchranářů,“ dodala Radka Pistoriusová.
„Impulzem k založení naší dobrovolné záchranné služby byly povodně v roce 2002 a od loňského roku jsme zařazeni jako složka Integrovaného záchranného systému v Karlovarském kraji. Preventivní vlak je pro nás srdeční záležitostí. V rámci našich aktivit mimo záchrannou službu totiž pracujeme převážně s mládeží, kde máme možnost přímého kontaktu s velkou skupinou lidí, kterým můžeme předávat své znalosti a zkušenosti. Školíme ale například i policisty či hasiče,“ uvedl velitel záchranné služby Royal Rangers Tomáš Rusňák.
FAKTA O PROJEKTU
1. KDE. Preventivní vlak zastavil 12. a 13. října v Karlových Varech, 14. října v Sokolově a 15. a 16. října v Chebu.
2. KDO. Projekt připravily České dráhy, Policie ČR, BESIP – Ministerstvo dopravy, Drážní inspekce a ČD Cargo ve spolupráci se Záchrannou službou Royal Rangers, Českým sdružením obětí dopravních nehod, Centrem SOS archa a Psychosociálním intervenčním týmem ČR.
3. PRO KOHO. Program je zaměřen na mladé lidi od 13 do 19 let.
4. JAK. Zhruba devadesátiminutová návštěva vlaku se skládala z promítání krátkých filmů (reálné záběry následků nehody), diskuze s drážními vyšetřovateli a policisty a nácviku první pomoci pod vedením záchranářů.
(Železničář)
http://www.youtube.com/watch?v=KsRJJZA7Fn4 .
Celá zpráva: http://www.blesk.cz/clanek/125391/prekvapive-zjisteni-karel-gott-jezdi-vlakem
Ono to zjištění není vůbec překvapující. Vždyť Božský Kája dokonce propůjčil své fyzično marketingovým odborníkům ČD.
Nechci se zastávat Českých drah. V některých věcech má paní Köhlerová pravdu... Ovšem v mnoha věcech jsou to jen vzteklé výkřiky...
Už spousta vlaků je nových, příp. rekonstruovaných... Např. rychlíkové příplatky jsou zrušeny již mnoho let, už se neplatí ani příplatky na vlaky EuroCity... Amožná by stálo se zamyslet nad tím, kde stále brát na ty nové a krásné vlaky, když si vezmeme, kolik se přispívá na prokazatelnou ztátu v České republice a kolik např.i na Slovensku nebo v Maďarsku...
A to nemluvím o mnohem vyspělejších zemích EU. A další věcí je, jak se ve vlacích chovají někteří cestující a jak toto postihovat, když na většině vlaků jezdí průvodčí sami a policii lze vidět jen někdy a někde...
Ono se lehce kritizuje, ale málokdo se zamyslí nad možnými příčinami... A někdy je to i v nás samých... Bohužel.
(nepodepsáno)
(Mostecký deník)
Železničná trať v údolí riečky Rajec
http://www.youtube.com/watch?v=aswOohc61-c .
To nejlepší ale mělo teprve přijít. InterCity Hutník – vždy mě fascinovala ta poetická jména vlaků – přijel z Třince s pěti cestujícími. Průvodčí s ovčím obličejem zkřiveným vzteky, že musela vstávat v nekřesťanskou hodinu, byla protivná jak čert. Žádala, abychom zavzpírali dvacetikilové kufry nad sedadla. „Zabíráte celé kupé.„ Mlela dál, že „to není vo nárocích, ale vo bezpečnosti„, což jistě mělo hlubokou logiku – až vlak prudce zabrzdí, těžké kufry nám spadnou rovnou na hlavu. V Ostravě přistupuje osmdesát řvoucích pitomečků, tři policisté a vlčák, který vypadal, že by rád dal pac. Fanoušci Slezského FC jeli na mač do Prahy. Průvodčí zmizela jak pára nad hrncem, i když vedle v kupé ležel ožralec přes tři sedadla v botech a chodbou se co chvíli štrádoval někdo ve stavu nepřípustném pro přepravu. A navrch úchvatné divadlo za sklem: mladík otrávený alkoholem se pokoušel otevřít naše kupé, zavěšoval se na něj, škrábal nehty po skle a předváděl pohybové etudy ve stylu Punche a Judy, s tím rozdílem, že mlátil sám sebou. Přežili jsme a vítězně vylezli ve Vršovicích, kde nás jen náhodou nepostříleli po zuby ozbrojení těžkooděnci čekající na náš vlak. Může se mi někdo divit, že miluju naše dráhy. Vždyť co vše tam lze prožít za pouhých pět set korun!
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
(Lidové noviny)