Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
Usměvavý výpravčí Miroslav Maincl, který pracuje na železnici s krátkou přestávkou od roku 1985, docela nerad vzpomíná na letošní poslední březnovou sobotu, kdy vykonával funkci panelového výpravčího na ústředním stavědle v Břeclavi. Třicátého prvního března přijížděl v dopoledních hodinách do Břeclavi pravidelný spoj regionálního vlaku rakouských železnic od Vídně, který měl plánován pravidelný příjezd na třetí nástupiště. V témže okamžiku projížděl břeclavskou stanicí nákladní vlak směrem do Rakouska, proto jsme vídeňský osobní vlak zpomalili, ponechali na návěstidle „Stůj“. Jak jsem po chvíli zjistil pohledem na panel zabezpečovacího zařízení, rakouský strojvedoucí na návěst „Stůj“ nereagoval a pokračoval dále v jízdě, říká výpravčí Miroslav Maincl.
Dodává, že šlo o velmi nestandardní situaci, proto se po okamžitém vyhodnocení se svými kolegy, traťovým výpravčím Petrem Foukalem a dispozičním výpravčím Václavem Škrobáčkem, rozhodl provést kontrolu „neplánované“ jízdy rakouského vlaku, tedy laicky řečeno, kam jsou postavené výměny. Takřka v okamžiku zjistil, že vlak směřuje do kusé koleje v prostoru druhého nástupiště, kde byla v té chvíli ironií osudu deponována rakouská elektrická lokomotiva. Neprodleně jsem se svými kolegy zabezpečil postavení vlakové cesty tak, aby byl rakouský osobní vlak odkloněn na volnou kolej k druhému nástupišti, potvrzuje pan Maincl.
Musíme dodat, že celá „akce“ rozhodování a přestavení vlakové cesty netrvala více než dvě až tři vteřiny, neboť vlak by o něco málo vteřin později už nebylo možné ani odklonit, natož zastavit. V té chvíli všem výpravčím na břeclavském ústředním stavědle ještě nebylo jasné, zda strojvedoucí „červenou“ jen přehlédl, či zda nemá vážné zdravotní potíže. Kolega Foukal po krátké chvilce, až nám bylo jasné, že vlak jede na volnou kolej, zavolal vysílačkou strojvedoucího. Strojvedoucí byl po obdržení naší informace, že projel „Stůj“, zděšen a velmi se nám všem omlouval. Nejvíce se ale ulevilo celému našemu týmu na ústředním stavědle, říká pan výpravčí.
Podle dopravního náměstka vrchního přednosty uzlové žst. Břeclav Zdeňka Krystiána se po nahlášení dozorčímu provozu rozeběhlo rutinní vyšetřování a událost byla vyhodnocena jako nehodová. Po nahlášení rakouským drahám bylo ve Vídni rozhodnuto o vystřídání strojvedoucího jiným zaměstnancem, který se právě nacházel v prostoru břeclavské stanice. Celý případ je stále ve vyšetřování a nebyl ještě uzavřen, dodává náměstek Krystián.
(Železničář 19/2007)
Hned by som si nedal rovno zilinsku stanicu(ani by ma tam hned nepustili predpokladam ), ale nieco mensie.
Po ozrejmeni si pojmov, by som asi najprv bol vypravcom a pokial by som nejake tie zrucnosti nabral mozno dispecerom.
Studujem na VS a zda sa mi to byt zaujimava ( i ked mozno nie moc vynosna robota, ale strasne ma to bavi i co sa tyka simulatorov atd.)
Nemohol by niekto skusenejsi napisat ake vzdelanie je potrebne na poziciu dispecera? Uznava sa aj VS informatiky?
AKy je asi priemerny plat? ( to chcem ozaj len informativne ak by som to chcel robit je to dost zaujimavy udaj).
Je to narocna robota? Co sa tyka logiky, uvazovania, stresu atd. nemam problem.
Je o dane miesto dost zaujem, ci je problem najst podobne volne miesto?
Dik moc za kazde info.
Ak by niekto bol od fachu rad popisem aj na ICQ 300-393-281
Povídání a tabulky jsou na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_18zpra.htm
Odpověď a další moudra z dopisu čtenáře najdeta na
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2007/7_16mate.htm
Napr. Rado Skuta - mlady dlhovlasy bradaty vlakveduci, s ktorym som mal tu cest uz pred rokom a teraz som ho stretol 9.2. tohto roku pri nocnej ceste z Bratislavy. Cestoval som vo vozni, v ktorom kurenie v podstate nefungovalo a on pri kontrole listkov iniciativne v kazdom kupe povedal, ze ak ma zaujem, moze prejst o par voznov dalej, kde sa uz kuri a ktore su tiez skoro prazdne a ze sa napriek tomu budu snazit to kurenie spojazdnit. Mohol sa na to vykaslat a nechat ludi mrznut, ale on to predsa sam od seba urobil.
Alebo 6.4.2007 mlady vlakveduci vo vecernom Os Cierna nad Tisou - Cop (19:02) - vzorovo ustrojeny, uniforma, menovka, POP-ka, pri kontrole si ako prvy na tejto trati co som zazil pytal aj vnutrostatny listok po hranicu a preukaz na zlavu (doteraz kazdy chcel vidiet len medzistatny listok). Teda na inych tratiach je to samozrejme, ale po ere chlapov v modrych koseliach len s perom, v ktorych mal clovek poznat sprievodcu, je to radikalne zlepsenie v tychto koncinach (a nakoniec je to predsa aj medzistatny vlak).
Atd.
S opačným názorem, než měl nedávno na našich stránkách výpravčí z Dobřichovic, se obrátil přímo na generálního ředitele výpravčí z Rybníka otevřeným dopisem s odvoláním na článek v odborářském tisku.
Vážený pane generální řediteli, pracuji jako výpravčí vlaků ve stanici Rybník na trati Horní Dvořiště–České Budějovice. Tato trať je dálkově ovládána, jsem tedy pohotovostní výpravčí.
Nástupem nového zabezpečovacího zařízení třetí kategorie se zavedly tzv. černé tečky – tedy vypravování vlaků vlakovou četou. Na základě toho přišli pohotovostní výpravčí o letité označení výpravčího vlaků, o červenou čepici, tj. o symbol vážnosti této profese.
Výpravčí vlaků, byť i pohotovostní, je ve směně stále osoba nejpovolanější, nejdůležitější a dá se říci univerzální.
Vzhledem k tomu musí být jasně, zřetelně a viditelně označen.
Výpravčí musí být jasně vidět z dálky ze stanoviště strojvedoucího a vlakového personálu. Výpravčího musí jasně vidět cestující veřejnost, policie, hasiči, záchranáři, vojáci, ale i ostatní pracovníci ČD. Tedy všichni na nádraží! Červený štítek na klopě „pověřená osoba – výpravčí“ věc neřeší a profesi výpravčího naopak uráží.
Navrhuji proto změnu (doplnění) článku 38 předpisu D2 a žádám Vás, pane generální řediteli, o podporu mého návrhu.
Článek 38 D2 týkající se výpravčích vlaků by měl znít takto:
Služebním označením výpravčího, který je určen k výpravě vlaků návěstí ODJEZD, a výpravčího pohotovostního, který sleduje jízdy vlaků a pohybuje se v kolejišti, je červená stejnokrojová čepice.
Tímto se vše vyřeší!!!
Jsem přesvědčen, že návrat „červené čepice“ na nádraží ČD obsazená výpravčím není krokem zpět, ale naopak!
Děkuji za podporu mého návrhu
František Kozel, výpravčí vlaků ČD stanice Rybník
(Železničář 20/2007)