Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
29.8.2006 Jihlavské listy str. 11 Názory
Milan Baďura
Pracuji v Jihlavě, a protože bydlím ve Žďáru nad Sázavou, denně do práce dojíždím. I když mám velmi špatné zkušenosti se službami Českých drah, občas jsem přesto nucen jejich služeb využít. Dne 15. 8. jsem se opět po delší době rozhodl jet z Jihlavy vlakem, konkrétně os. vlakem, pravidelný odjezd 19.25 hod. do Havlíčkova Brodu, poté přestup na rychlík v Havlíčkově Brodě směr Žďár nad Sázavou.
Moje cesta skončila v Havlíčkově Brodě, protože vlak z Jihlavy vyjel s cca 20minutovým zpožděním a rychlík v Havlíčkově Brodě nečekal. Bylo nás celkem 6 lidí, kteří potřebovali tímto rychlíkem do Žďáru jet, dalších 5 lidí potřebovalo jet rychlíkem z Havl. Brodu do Prahy, který také nečekal. Takže 11 řádně platících zákazníků muselo v Havl. Brodě čekat na další spoje - např. do Žďáru jel další vlak až 21.47. Z Jihlavy jsem tedy do Žďáru cestoval cca 4 hodiny (na kole jezdím ze Žďáru do Jihlavy za 1 hod. 40 min.).
Vlaky z Jihlavy do Havlíčkova Brodu mají pravidelně zpoždění 20 min a více a výše uvedenou zkušenost jsem byl nucen prožít již několikrát. Stále píšu na České dráhy stížnosti a stále se nic neděje. Jejich ignorantské chování je výsměch všem řádně platícím zákazníkům. A to jsem si, já hlupák, včera koupil novou zákaznickou kartu, která již nemá platnost pouze jeden rok, nýbrž se musí koupit na 3 roky dopředu, samozřejmě na patřičnou cenu 600,- Kč.
Pracuji v zahraniční firmě, kde nás učí, že je třeba vážit si svých zákazníků, protože jsou to právě zákazníci, kteří umožňují firmě prosperovat a přináší jí peníze. Ale pouze spokojení zákazníci. České dráhy žijí ještě dnes v hlubokém socialismu, zákaznický přístup je pro ně stále nedotknutelné tabu. Alespoň v realitě. Je nejvyšší čas, aby na ČD přišla konkurence, jinak jim asi nedojde, že se doba jaksi změnila a že ze zákazníků nemohou dlouhodobě dělat hlupáky.
Milan Baďura
Pracuji v Jihlavě, a protože bydlím ve Žďáru nad Sázavou, denně do práce dojíždím. I když mám velmi špatné zkušenosti se službami Českých drah, občas jsem přesto nucen jejich služeb využít. Dne 15. 8. jsem se opět po delší době rozhodl jet z Jihlavy vlakem, konkrétně os. vlakem, pravidelný odjezd 19.25 hod. do Havlíčkova Brodu, poté přestup na rychlík v Havlíčkově Brodě směr Žďár nad Sázavou.
Moje cesta skončila v Havlíčkově Brodě, protože vlak z Jihlavy vyjel s cca 20minutovým zpožděním a rychlík v Havlíčkově Brodě nečekal. Bylo nás celkem 6 lidí, kteří potřebovali tímto rychlíkem do Žďáru jet, dalších 5 lidí potřebovalo jet rychlíkem z Havl. Brodu do Prahy, který také nečekal. Takže 11 řádně platících zákazníků muselo v Havl. Brodě čekat na další spoje - např. do Žďáru jel další vlak až 21.47. Z Jihlavy jsem tedy do Žďáru cestoval cca 4 hodiny (na kole jezdím ze Žďáru do Jihlavy za 1 hod. 40 min.).
Vlaky z Jihlavy do Havlíčkova Brodu mají pravidelně zpoždění 20 min a více a výše uvedenou zkušenost jsem byl nucen prožít již několikrát. Stále píšu na České dráhy stížnosti a stále se nic neděje. Jejich ignorantské chování je výsměch všem řádně platícím zákazníkům. A to jsem si, já hlupák, včera koupil novou zákaznickou kartu, která již nemá platnost pouze jeden rok, nýbrž se musí koupit na 3 roky dopředu, samozřejmě na patřičnou cenu 600,- Kč.
Pracuji v zahraniční firmě, kde nás učí, že je třeba vážit si svých zákazníků, protože jsou to právě zákazníci, kteří umožňují firmě prosperovat a přináší jí peníze. Ale pouze spokojení zákazníci. České dráhy žijí ještě dnes v hlubokém socialismu, zákaznický přístup je pro ně stále nedotknutelné tabu. Alespoň v realitě. Je nejvyšší čas, aby na ČD přišla konkurence, jinak jim asi nedojde, že se doba jaksi změnila a že ze zákazníků nemohou dlouhodobě dělat hlupáky.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/96699/
ad Nagel:
Osobní zkušenost nemám, ale zřejmě už se nevyplňuje vůbec nic:
S kolem do vlaku? Je to snazší
Karlovarský kraj - cyklisté stále častěji využívají při svých cyklovýletech služeb Českých drah. Nejen že si nechávají kola přepravit, ale mohou také využít úschovny či rezervace místa.
Už dávno také neplatí, že kvůli přepravě kol se musí vyplňovat složité formuláře. Přeprava se podle železničářů výrazně zjednodušila.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj)
Takže je vše jednodušší pro cyklisty, železničáře - i zloděje...
Osobní zkušenost nemám, ale zřejmě už se nevyplňuje vůbec nic:
S kolem do vlaku? Je to snazší
Karlovarský kraj - cyklisté stále častěji využívají při svých cyklovýletech služeb Českých drah. Nejen že si nechávají kola přepravit, ale mohou také využít úschovny či rezervace místa.
Už dávno také neplatí, že kvůli přepravě kol se musí vyplňovat složité formuláře. Přeprava se podle železničářů výrazně zjednodušila.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj)
Takže je vše jednodušší pro cyklisty, železničáře - i zloděje...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/89675/
Podľa predpisov je konzumácia alkoholu v pracovnej dobe prísne zakázaná a v prípade požitia ohnivej vody sú dotyční zamestnanci exemplárne potrestaní (hodinová výpoveď/terstný čin obec. ohrozenia), poznám pár prípadov, jeden osobne. Začnem prvým, ktorý som počul z rozprávania. jeden zimný večer okolo roku 1975 zastavil nákladný vlak na hlásnici v Branči (trať 140) na "stoj". Po polhodinovom čakaní sa išiel pozrieť pomocník do domčeka a hlásničiara tam našiel ležať. Zburcovali SNB, sanitky, prednostu v žst. Ivanka pri Nitre...No keď došiel staničný prednosta, hlásničiar zrazu ožil, tackavo sa postavil, zasalutoval a povedal "poslušne hlásim". Až prednosta si všimol prázdne fľaše od domácej... 
. Druhý menovaný prípad som osobne poznal. istá hlásničiarka v jednej hlásnici na trati 150 bola taká sklamaná a unudená z poklesu dopravy po roku 1991 a tým aj úbytku prac. zhonu, že začala si tiež doma páliť a počas celej služby vyslopala aj liter tvrdého. Našťastie na výkon dopravnej služby to nemalo zásadnejší vplyv. No vždy ked išla dotyčná domov zo služby na bicykli zn. Ukrajina domov do dediny vzdialenej 1 km v podnapilom stave, ztakmer vždy narazila do stromu alebo skončila v jarku. V decembri 2005 ju v takomto stave chytili dopraváci a keď vysvitlo, odkiaľ ide, dostala padáka. Išla však do predčasnej penzie, no naďalej tak chlontala svoju domácu, že v máji jej doslúžila pečienka...Česť jej pamiatke. 
. Druhý menovaný prípad som osobne poznal. istá hlásničiarka v jednej hlásnici na trati 150 bola taká sklamaná a unudená z poklesu dopravy po roku 1991 a tým aj úbytku prac. zhonu, že začala si tiež doma páliť a počas celej služby vyslopala aj liter tvrdého. Našťastie na výkon dopravnej služby to nemalo zásadnejší vplyv. No vždy ked išla dotyčná domov zo služby na bicykli zn. Ukrajina domov do dediny vzdialenej 1 km v podnapilom stave, ztakmer vždy narazila do stromu alebo skončila v jarku. V decembri 2005 ju v takomto stave chytili dopraváci a keď vysvitlo, odkiaľ ide, dostala padáka. Išla však do predčasnej penzie, no naďalej tak chlontala svoju domácu, že v máji jej doslúžila pečienka...Česť jej pamiatke.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/89609/
Nepříjemnou zkušenost má za sebou skupinka cyklistů, která se před třemi týdny vracela vlaky z dovolené na kolech.
„Vraceli jsme se přímým nočním spojem z Bratislavy a kola jsme si nechali uložit do zavazadlového vagonu,“ popisuje jeden z cyklistů Pavel Kodet. Po příjezdu do Plzně čekalo na turisty nepříjemné překvapení. „Během cesty se nám z kol ztratily nějaké věci. Odmontován byl držák na světlo, ztratily se i některé věci z cyklobrašničky,“ stěžuje si Kodet. Mezi odcizenými věcmi bylo světlo nebo opravářský nůž v hodnotě 25 eur. „Ztratily se nám i věci, které neměly nijak velkou cenu, například lepení na kola nebo pár mincí. Naopak mobil, který jsem v kapsičce zapomněla, tam zůstal,“ diví se další cyklistka Barbora Boháčová.
Když si chtěla skupinka cyklistů stěžovat na plzeňském nádraží, udivil je přístup drážních zaměstnanců.
„Už pracovnice ve vlaku, která nám kola vydávala, se začala vymlouvat, že náklad přebírala cestou a že tedy nemůže vše kontrolovat. Debatu ukončila se slovy, že kvůli nám nebude spoj zdržovat a vlak odjel,“ popisuje Plzeňanka. Rozčilení cyklisté se nenechali odbýt a šli si stěžovat do infocentra. Čekali zde téměř hodinu a půl. „Neustále nám tvrdili, že vše vyřídí reklamantka z oddělení přepravy zboží. Nakonec jsme se ale dozvěděli, že nikdo nepřijde a že můžeme nanejvýš něco napsat do knihy stížností,“ řekl Kodet.
Jediné, co stěžovatelé od Českých drah dostali, byly přepravní podmínky. Z nich ale není jasné, za co všechno přepravce ručí. „Je tam napsáno, že České dráhy jsou povinny upozornit cestující, že na kole nesmí zůstat nic, co se dá odmontovat. Za tyto díly totiž neručí,“ popisuje Boháčová. „Nás na to ale nikdo neupozornil. A navíc odmontovat se dá i přední kolo,“ doplňuje Kodet.
Stížnost, kterou cyklisté sepsali, měla překvapivě velmi rychlou odezvu. „Zhruba po týdnu jsme dostali omluvný dopis od přednosty stanice, ve kterém nám sděluje, že reklamantka bude potrestána a že naše stížnost byla předána k dalšímu prošetření,“ uzavírá Pavel Kodet.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj)
„Vraceli jsme se přímým nočním spojem z Bratislavy a kola jsme si nechali uložit do zavazadlového vagonu,“ popisuje jeden z cyklistů Pavel Kodet. Po příjezdu do Plzně čekalo na turisty nepříjemné překvapení. „Během cesty se nám z kol ztratily nějaké věci. Odmontován byl držák na světlo, ztratily se i některé věci z cyklobrašničky,“ stěžuje si Kodet. Mezi odcizenými věcmi bylo světlo nebo opravářský nůž v hodnotě 25 eur. „Ztratily se nám i věci, které neměly nijak velkou cenu, například lepení na kola nebo pár mincí. Naopak mobil, který jsem v kapsičce zapomněla, tam zůstal,“ diví se další cyklistka Barbora Boháčová.
Když si chtěla skupinka cyklistů stěžovat na plzeňském nádraží, udivil je přístup drážních zaměstnanců.
„Už pracovnice ve vlaku, která nám kola vydávala, se začala vymlouvat, že náklad přebírala cestou a že tedy nemůže vše kontrolovat. Debatu ukončila se slovy, že kvůli nám nebude spoj zdržovat a vlak odjel,“ popisuje Plzeňanka. Rozčilení cyklisté se nenechali odbýt a šli si stěžovat do infocentra. Čekali zde téměř hodinu a půl. „Neustále nám tvrdili, že vše vyřídí reklamantka z oddělení přepravy zboží. Nakonec jsme se ale dozvěděli, že nikdo nepřijde a že můžeme nanejvýš něco napsat do knihy stížností,“ řekl Kodet.
Jediné, co stěžovatelé od Českých drah dostali, byly přepravní podmínky. Z nich ale není jasné, za co všechno přepravce ručí. „Je tam napsáno, že České dráhy jsou povinny upozornit cestující, že na kole nesmí zůstat nic, co se dá odmontovat. Za tyto díly totiž neručí,“ popisuje Boháčová. „Nás na to ale nikdo neupozornil. A navíc odmontovat se dá i přední kolo,“ doplňuje Kodet.
Stížnost, kterou cyklisté sepsali, měla překvapivě velmi rychlou odezvu. „Zhruba po týdnu jsme dostali omluvný dopis od přednosty stanice, ve kterém nám sděluje, že reklamantka bude potrestána a že naše stížnost byla předána k dalšímu prošetření,“ uzavírá Pavel Kodet.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/89432/
15.07.2006; Lidové noviny; s. 13, 14; Bajaja Antonín
Před mnoha lety jsem se rozhodl cestovat hlavně vlakem, přestože autem by to bylo většinou jednodušší a rychlejší. Někdo namítne: a za víc peněz. Ale šetrnost nebyla důvodem mého rozhodnutí, jsem totiž romantik, ten dětinský snílek. Z podvědomí mě zasáhla vzpomínka ‑ jako kluk milující "mašinky" cestuji s rodiči rychlíkem do Vysokých Tater. Pasažéři podřimují nebo si povídají, čtou, sledují míjení krajiny, jedna dáma si neustále upravuje kučery a vysílá na pány, co hrají karty, úsměvy_ My odcházíme do jídelního vozu. Při čaji a štrúdlu hrajeme "člověče nezlob se", a ta hra je jedinou příčinou hněvu, neboť vagony působí přívětivě a svěže, cestování má punc zábavy.
Romantické vzpomínky uklidňují. Ale málo, nastoupíte‑li do přeplněného expresu, rezervované místo máte obsazeno někým, koho se vám sice podaří vykázat ven na uličku, musíte však snést nepřátelské pohledy celého kupé. Co s romantikou, když kdosi logicky namítá, že na číselníku u dveří mají být zamluvená sedadla označena, načež se nerudný průvodčí na šťourala oboří: "Na takové prkotiny není čas, máme jiné primority (vida!), nevíme, co napřed!" "Opravdu?" přidává se další šťoural a pokračuje konstatováním, že asi kvůli těm "primoritám" má vlak čtyřicetiminutové zpoždění. Hned předhazuje otázku: "Jsme expres, nebo courák?"
Co s romantikou, když železničář štěkne: "Jak vypadáme, tak jedeme!" a mizí z dosahu drzých poznámek, zatímco mně se zdá, že odpověděl za celé České dráhy (ČD), které se náhle a stydlivě rozjely. Zírám, snažím se přes ušmudlané okno sledovat míjení krajiny. Oslnilo mě slunce, chci ho zakrýt, ale obligátní záclona se kamsi vypařila. Z dusna se potím, je mi nevolno, nesvobodno, kvůli průvanu si nikdo nepřeje větrat, jiný způsob klimatizace neexistuje; odlepuji se z koženkového sedadla, odcházím. Neprůchodnou uličkou se mi podařilo protlačit a proděkovat na WC, kde jsem okamžitě pootevřel sklápěcí okýnko. Konečně vzduch. Jenže za cenu většího smradu než v kupé. V míse je naděláno. Naštěstí "to" zakrývá závěj novinových útržků. Sešlapuji splachovací pedál, mezi mísou a okn m vznikl dialog silný jak vichřice, roztrhaný deník vzlétl a vyletěl ven, jeden útržek mě pohladil po obličeji.
Přesto jsem zůstal "mašinkám" věrný, i když sklon k romantice už není jedinou příčinou. K podpoře jsem zmobilizoval paličatost, tu neústupnost, která pramení v uraženosti, a cestuji ze Zlína do Prahy. Všechny sdělovací prostředky se zabývají smrtí pětiletého chlapce, který vypadl mezi Olomoucí a Zábřehem ze dveří jedoucího vlaku. V Lidovkách Bob Fliedr připomíná prohlášení statistického úřadu Evropské unie, že české železnice patří k nejnebezpečnějším v Evropě. Náhodou jsme právě projeli stanicí Střeň. Míjíme místo, kde k neštěstí došlo. Automaticky si vzpomínám, že často jsem nedovřené dveře jedoucího vlaku zavíral osobně. A jedeme dál, zvolna se šineme stanicí Lupěné. Teď nastává chvíle k vyslovení stařičké domněnky: některé náhody bývají předurčeny. Jinak nechápu, proč v okamžiku, kdy jsme se loudali nádražím zmíněného názvu, upoutal mě jiný text v novinách. Čtu: "České dráhy včera po 161 letech ukončily provoz na úseku kolem kopců mezi stanicemi Lupěné a Hoštejn" a dočítám se, že díky zkrácené trati, vedené tunely, dojde ke zlevnění jízdného z Olomouce do Prahy o 20 Kč. Chválabohu, snad konečně nastal obrat k lepšímu. Raduji se až do Prahy, kam jsme díky zkrácené trati dojeli s pětadvacetiminutovým zpožděním. Studentka sedící vedle mě ironicky poznamenává: "Ajznboňáci by měli každý den stávkovat. Zpoždění vlaků způsobené stávkou bývá, jak tvrdí jejich odboráři, jen několikaminutové nebo žádné." "Absurdistán," povídám. "Tak se, myslím, říkalo totáči," povídá ona.
Navzdory úhlu, jímž mě ČD přinutily pohlížet na železnici, zachovávám vlakové dopravě trpělivou přízeň. Její povznesení na úroveň např. Rakouska si určitě nevyžádá jen finanční
Před mnoha lety jsem se rozhodl cestovat hlavně vlakem, přestože autem by to bylo většinou jednodušší a rychlejší. Někdo namítne: a za víc peněz. Ale šetrnost nebyla důvodem mého rozhodnutí, jsem totiž romantik, ten dětinský snílek. Z podvědomí mě zasáhla vzpomínka ‑ jako kluk milující "mašinky" cestuji s rodiči rychlíkem do Vysokých Tater. Pasažéři podřimují nebo si povídají, čtou, sledují míjení krajiny, jedna dáma si neustále upravuje kučery a vysílá na pány, co hrají karty, úsměvy_ My odcházíme do jídelního vozu. Při čaji a štrúdlu hrajeme "člověče nezlob se", a ta hra je jedinou příčinou hněvu, neboť vagony působí přívětivě a svěže, cestování má punc zábavy.
Romantické vzpomínky uklidňují. Ale málo, nastoupíte‑li do přeplněného expresu, rezervované místo máte obsazeno někým, koho se vám sice podaří vykázat ven na uličku, musíte však snést nepřátelské pohledy celého kupé. Co s romantikou, když kdosi logicky namítá, že na číselníku u dveří mají být zamluvená sedadla označena, načež se nerudný průvodčí na šťourala oboří: "Na takové prkotiny není čas, máme jiné primority (vida!), nevíme, co napřed!" "Opravdu?" přidává se další šťoural a pokračuje konstatováním, že asi kvůli těm "primoritám" má vlak čtyřicetiminutové zpoždění. Hned předhazuje otázku: "Jsme expres, nebo courák?"
Co s romantikou, když železničář štěkne: "Jak vypadáme, tak jedeme!" a mizí z dosahu drzých poznámek, zatímco mně se zdá, že odpověděl za celé České dráhy (ČD), které se náhle a stydlivě rozjely. Zírám, snažím se přes ušmudlané okno sledovat míjení krajiny. Oslnilo mě slunce, chci ho zakrýt, ale obligátní záclona se kamsi vypařila. Z dusna se potím, je mi nevolno, nesvobodno, kvůli průvanu si nikdo nepřeje větrat, jiný způsob klimatizace neexistuje; odlepuji se z koženkového sedadla, odcházím. Neprůchodnou uličkou se mi podařilo protlačit a proděkovat na WC, kde jsem okamžitě pootevřel sklápěcí okýnko. Konečně vzduch. Jenže za cenu většího smradu než v kupé. V míse je naděláno. Naštěstí "to" zakrývá závěj novinových útržků. Sešlapuji splachovací pedál, mezi mísou a okn m vznikl dialog silný jak vichřice, roztrhaný deník vzlétl a vyletěl ven, jeden útržek mě pohladil po obličeji.
Přesto jsem zůstal "mašinkám" věrný, i když sklon k romantice už není jedinou příčinou. K podpoře jsem zmobilizoval paličatost, tu neústupnost, která pramení v uraženosti, a cestuji ze Zlína do Prahy. Všechny sdělovací prostředky se zabývají smrtí pětiletého chlapce, který vypadl mezi Olomoucí a Zábřehem ze dveří jedoucího vlaku. V Lidovkách Bob Fliedr připomíná prohlášení statistického úřadu Evropské unie, že české železnice patří k nejnebezpečnějším v Evropě. Náhodou jsme právě projeli stanicí Střeň. Míjíme místo, kde k neštěstí došlo. Automaticky si vzpomínám, že často jsem nedovřené dveře jedoucího vlaku zavíral osobně. A jedeme dál, zvolna se šineme stanicí Lupěné. Teď nastává chvíle k vyslovení stařičké domněnky: některé náhody bývají předurčeny. Jinak nechápu, proč v okamžiku, kdy jsme se loudali nádražím zmíněného názvu, upoutal mě jiný text v novinách. Čtu: "České dráhy včera po 161 letech ukončily provoz na úseku kolem kopců mezi stanicemi Lupěné a Hoštejn" a dočítám se, že díky zkrácené trati, vedené tunely, dojde ke zlevnění jízdného z Olomouce do Prahy o 20 Kč. Chválabohu, snad konečně nastal obrat k lepšímu. Raduji se až do Prahy, kam jsme díky zkrácené trati dojeli s pětadvacetiminutovým zpožděním. Studentka sedící vedle mě ironicky poznamenává: "Ajznboňáci by měli každý den stávkovat. Zpoždění vlaků způsobené stávkou bývá, jak tvrdí jejich odboráři, jen několikaminutové nebo žádné." "Absurdistán," povídám. "Tak se, myslím, říkalo totáči," povídá ona.
Navzdory úhlu, jímž mě ČD přinutily pohlížet na železnici, zachovávám vlakové dopravě trpělivou přízeň. Její povznesení na úroveň např. Rakouska si určitě nevyžádá jen finanční
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/86728/
15.5.2006 Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Liberecký
MAREK CSIZMAZIA
Na vlastní kůži
Po delší době jsem se rozhodl využít služeb Českých drah. Minulou neděli jsem vyrazil na cestu vlakem z Příšovic na Malou Skálu. Byl jsem zvědavý, jestli se dráhy, za tu dobu, co jsem vlakem necestoval, změnily. Změnily. Ale i když se zdá, že to snad ani není možné, tak ještě k horšímu.
Už z Příšovic do Turnova jel jeden malý vůz, lidově někdy zvaný „Hitlák“, ve kterém se mačkalo několik desítek lidí, stáli i všude v uličkách. Jestliže mi bylo v tuto chvíli divné, proč nenasadila železnice víc vagonů (navíc o víkendu, který má tři volné dny a dá se očekávat větší počet cestujících turistů), měl mě čekat zážitek o hodně horší.
Předzvěstí už bylo oznámení průvodčí, že ve směru na Malou Skálu je výluka a jezdí proto autobusy.
Před nádražím v Turnově byl skutečně jeden přistavený autobus, v kterém už bylo celkem dost lidí a další se do něho přemístili z našeho vlaku.
Pak nastalo čekání. I když už plánovaný čas odjezdu pominul, v tu dobu už slušně zaplněný autobus neodjížděl. Čekal totiž na další spoje, které ještě měly do Turnova dorazit. Nikdy bych nevěřil, kolik lidí se může do jednoho autobusu namačkat. Maminky s dětmi, důchodci, další výletníci. Nedýchatelný vzduch, naprosto nedůstojné cestování. Zcela logická úvaha o větším množství lidí, kteří o slunečném víkendu budou cestovat do turisticky velmi oblíbené lokality Malá Skála a dál na Semily a Starou Paku a tudíž potřeba vypravit více autobusů, zřejmě nikoho z Českých drah nenapadla.
Divil jsem se, že ještě některým cestujícím zbyl smysl pro humor, když například navrhovali, abychom ještě počkali na další spoje, vždyť na střeše je místa spoustu a v Indii se tak běžně cestuje.
Za této situace bych si představoval minimálně slovní omluvu přímo v autobuse od pracovníka Českých drah, na místě byla i úvaha o vrácení peněz za jízdné. Nic z toho se však nestalo.
Co kdyby s námi cestoval cizinec z civilizovaného světa? Tento otřesný zážitek by asi byl tou nejhorší reklamou pro náš region. Do Malé Skály jsme nakonec s půlhodinovým zpožděním dojeli, na příští cestu vlakem si ale několik dalších let nechám zajít chuť.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/74557/
Mne sa dnes stala veľmi podobná vec, ako Jakubovi. Akurát ja som nechal pri prestupe na NAD vo vlaku v žst. Praha-Ruzyně dáždnik. Až v autobuse som si uvedomil, že mi niečo chýba. Ešte odtiaľ som volal kolegovi do práce, nech skúsi zohnať číslo na výpravcu do stanice. Za chvíľu sme však došli Hostivíc, odkiaľ sa malo pokračovať ďalej. Uvidel som výpravcu, poprosil som ho, či by nemohol zavolať do Ruzyně. S ochotou tak urobil a dohodli sme sa, že pri ceste späť (výluka ešte v tej dobe mala trvať) mi ho podá, ak ho nájdu.
Všetko bolo ale úplne inak: sprievodkyňa vlaku 2504 (ktorej týmto chcem poďakovať) sa ma pri nastupovaní do vlaku spýtala, či mi niečo nechýba... Samozrejme toho dáždnika si všimla a vzala ho so sebou do autobusu.
Všetko bolo ale úplne inak: sprievodkyňa vlaku 2504 (ktorej týmto chcem poďakovať) sa ma pri nastupovaní do vlaku spýtala, či mi niečo nechýba... Samozrejme toho dáždnika si všimla a vzala ho so sebou do autobusu.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71887/
Ja som este pred rokmi vystupil v Ciernom pri Cadci zastavka a ked som si chcel dat batoh na chrbat, zistil som, ze je vo vlaku a vlak v prdeli. Tak som siel len tak nahodou skusit do pokladne, ze ci by sa s tym nedalo nieco robit. Ochotna pani pokladnicka hned volala do Skaliteho a povedala, ze mam nejaky cas pockat. Za nejaky ten cas volalo Skalite, ze ci ten batoh je taky mensi, cierny, ja ze hej, tak ho prehodili do vlaku, ktory sa s tym prvym krizoval a o chvilu som mal batoh opat na chrbte 
.
Ked sa chce, tak sa da. Aj v Srbsku som zazil nieco podobne, ako som pochopil neskor, nejakemu spolucestujucemu, ktory yvstupil, sa v kupe nieco stratilo, tak v kazdej stanici ku mne do kupe prisiel prislusny stanicny zriadenec, ze ci som nieco nenasiel (tiez zrejme telefonovali do stanic na ceste). Nakoniec som to nasiel az o kus cesty dalej.
. Ked sa chce, tak sa da. Aj v Srbsku som zazil nieco podobne, ako som pochopil neskor, nejakemu spolucestujucemu, ktory yvstupil, sa v kupe nieco stratilo, tak v kazdej stanici ku mne do kupe prisiel prislusny stanicny zriadenec, ze ci som nieco nenasiel (tiez zrejme telefonovali do stanic na ceste). Nakoniec som to nasiel az o kus cesty dalej.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71884/
juro:
OK - tu fotku som si pozrel az teraz.
ZOs - je blbost, ktoru si asi vymyslel prednsota zst. Michalovce. Kategoria vlaku takto oznacena v SR neexistuje; aj Nemci vedia, ze su to vlaky Zr, ale v Michalovciach chcu byt vynimocny, a sposobovat zmatky medzi subtratom.
OK - tu fotku som si pozrel az teraz.
ZOs - je blbost, ktoru si asi vymyslel prednsota zst. Michalovce. Kategoria vlaku takto oznacena v SR neexistuje; aj Nemci vedia, ze su to vlaky Zr, ale v Michalovciach chcu byt vynimocny, a sposobovat zmatky medzi subtratom.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71859/
Asi som uz prepracovany 
, mal by som uz ist z roboty prec lebo nevidim na smajlikov 
:
O chvilu mi s usmevom na tvari sluzbukonajuca vypravkyna odovzdala moje kluce, ktore tam doniesol posunovac.
.... kujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem. 
Ustrili mi 7x cca 450 Sk za vymenu zamkov.
, mal by som uz ist z roboty prec lebo nevidim na smajlikov :O chvilu mi s usmevom na tvari sluzbukonajuca vypravkyna odovzdala moje kluce, ktore tam doniesol posunovac.
.... kujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem.
Ustrili mi 7x cca 450 Sk za vymenu zamkov.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71842/
Dnes som sa gulal Os 4208 do zst. Ba-N.Mesto, a podarilo sa mi zabudnut v nom zvazok klucov, co mi napadlo samozrejme asi 25 min. po jeho odchode do cielovej zst. Ba-Petrzalka. Vozitkami DPB som sa tam teda dopravil, presiel celu supravu, ale nic som nenasiel; tak som isiel do dopr. kancelarie. O chvilu mi s usmevom na tvari sluzbukonajuca vypravkyna odovzdala moje kluce, ktore tam doniesol posunovac.
.... kujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem.
.... kujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71839/
juro:
ZOs - kde si to cital ? (nepoznam)
MOs - (sice nezmyselny, ale zauzivany termin) Motorovy Osobny vlak; mysleny je tymto vlak pohanany dieselovym motorom. Mne sa zda, ze aj osobaky tahane rusnami radov 110 - 363 su MOs nakolko ho netahaju voly, kone, ci ina haved, ale elektro
ZOs - kde si to cital ? (nepoznam)
MOs - (sice nezmyselny, ale zauzivany termin) Motorovy Osobny vlak; mysleny je tymto vlak pohanany dieselovym motorom. Mne sa zda, ze aj osobaky tahane rusnami radov 110 - 363 su MOs nakolko ho netahaju voly, kone, ci ina haved, ale elektro
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71829/
Pivec: Tak to ste fakt museli riadne meskat, lebo my sme sa na hraniciach zdrzali asi polhodinu oproti CP a na vlak sme mali takych 15 min. casu. Asi islo vela paserakov - niekedy vie sofer naopak prist do Michaloviec s polhodinovym predstihom 
.
A co ste na Ukrajine robili, videli? Vsak sa podel o zazitky!
.A co ste na Ukrajine robili, videli? Vsak sa podel o zazitky!
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/71766/
Jak jsem jel vlakem
29.8.2006 Rokycanský deník str. 9 Rokycansko
DANIEL GÉC
NA OKRAJ
V neděli jsem se rozhodl, že pojedu s přítelkyní z Rokycan do Hrádku vlakem. Těšil jsem se jako malý kluk, protože v motoráčku jsem už neseděl několik let. Na nádraží jsem přišel se značným časovým předstihem, abych si případné zpoždění náležitě vychutnal. První, co mne překvapilo, byla cena jízdného. Dostali jsme totiž skupinovou slevu a zaplatili čtrnáct korun, což se mi zdá celkem levné. Usedl jsem do vlaku a udiven neoddiskutovatelným komfortem cestování jsem si vybral místo u okna. Vtom jsme se rozjeli, kupodivu bez jakéhokoliv časového prodlení. Krásně jsme si to frčeli s větrem o závod, tu a tam jsem měl sice strach, že se musí vlak při průjezdu některými zatáčkami rozlomit, ale nenechal jsem si pocit malého kluka z knihy Honzíkova cesta ničím pokazit. Náhle jsem si při průjezdu krásnou krajinou uvědomil rozdíl mezi cestováním motoráčkem a automobilem. Ten, kdo jezdí vlakem denně, si jistě klepe na čelo, ale pro mne, pro svátečního cestovatele, bylo tohle vlakové dobrodružství nezapomenutelným zážitkem. A to, že jsem jel prachobyčejnou a drkotavou "Mirošovkou", tento zážitek ještě umocnilo.