Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
Marie a Jiří Dokoupilovi
Poděkování patří průvodčímu Miloslavu Soukupovi.
(Železničář)
Ocenění ke Dni železnice
Porouchaná souprava zůstala stát ve výhybkách, nicméně provoz byl zastaven asi na tři hodiny. Vyšetřování se ujala Drážní inspekce České republiky a strojvedoucí byl dočasně zbaven funkce.
Zbyšek Krejčí ještě doplňuje, že v sobotu u nich nebývá obsazena osobní pokladna, takže se tehdy hodně naběhal. „Řada lidí si přála vrátit jízdenky, musel jsem odpovídat na desítky dotazů a řešit samotný provoz. Už nikdy bych to nechtěl zažít,„ vzpomíná výpravčí a dodává: „Když projíždí stanice vlak EC 174, tak si na nepříjemnou nehodu vzpomenu znovu.„ A my dodáváme, že za pohotovost a kvalifikované jednání byl Zbyšek Krejčí oceněn generálním ředitelem ČD Petrem Žaludou u příležitosti Dne železnice 2009.
(Železničář)
Začalo to dýmem
V inkriminovaný den měl obrovskou smůlu hlavně strojvedoucí vlaku EuroCity 174 Jan Jesenius, směřujícího z Budapešti přes Prahu do Berlína. Zahraniční lokomotiva začala „zlobit„ a ve stanici Rájec-Jestřebí se ze strojovny začal valit dým. „Strojvedoucí okamžitě vlak zastavil, ohledal lokomotivu a rychle běžel za mnou do dopravní kanceláře domluvit se na dalším postupu. Zavolal jsem regionálnímu dispečerovi do Brna, ten pak síťovému a dohodli jsme se, že pro neschopnost lokomotivy vlak dočasně ukončíme u nás ve stanici. Poté se dohodlo zastavení následujícího vlaku EuroCity, který měl stanicí projíždět za necelou hodinu, na který si měli cestující přestoupit,„ vypráví Zbyšek Krejčí. Strojvedoucí mezitím zavolal do České Třebové pro náhradní lokomotivu a odešel zpět na soupravu, která se v krátké chvíli vyprázdnila. Cestující čekali na nástupišti na následující spoj.
(Železničář)
On neoželie len "kačku", ale podobní bonzáci sedia aj vo vlaku a keby sprievodca kývol rukou nad čiernym pasažierom, tak je postihovaný aj vo väčšom merítku. Ono takíto sopliaci stále niečo riskujú vo vlaku a keď za to dostanú po prstoch, tak sa hneď sťažujú, že ho chudáčika vyhodili. Tak mu treba, určite bol aj drzý, keď si od neho pýtal doklad na preukázanie veku, ktorý je poviný predložiť podobne ako cestujúci nad 70 rokov.
Páčil sa mi počin sprievodcu, ktorému nastúpili dvaja, čo mali cestovať len do susednej stanice a tým pádom je pre nich lístok zbytočný. Sprievodcu poslali do teplých krajín, že nech ich vyhodí, aj tak vystupujú. Lenže šikula sprievodca ich von nepustil a zobral ich o pár staníc ďalej a vyrazil ich až niekde v riadnom zapadákove. Keď dobročinnosť, tak nech stojí zato...
Nemám Prepravný poriadok os. prepravy ČD, v podobných prípadoch bolo v časoch platnosti ŽPP ČSD zakázané vylúčiť maloletých cestovateľov z cesty na neobsadených zastávkach a staniciach. Mohol sa vylúčiť len v závažných prípadoch, keď bolo postarané o jeho bezpečnosť a ochranu. Odovzdaním výpravcovi, prísl. OSOŽ ( t.č. ), polície a p. s patričnou hlášenkou . Sám si spomínam na 3 podobné prípady, kedy sme s operátorkou opatrovali maloletých, pre ktorých si včas rodina nestihla prísť.
Pre ilustráciu uvádzam príslušné paragrafy zo Prep. poriadku ZSSK na danú tému
Na jednu stranu je pravda, že tu kačku asi průvodčí oželet mohl. Ale na stranu druhou není známo, jak se onen cestovatel choval.
A ta poznámka o péči matky je také případná. Dítko mělo toho dne spíš sedět doma na zadku, nebo ještě lépe matince pomáhat, když toho měla tolik.
2Ako sa zachovali rodičia,ktorí si dovolia pustiť chlapca,ktorý nevie,ktorým smerom býva,pustiť samého?
Mne to príde,ako osobná pomsta cez média(poznáme to ),media si to samozrejme neoveria,a nejaký ..... hneď bomzujú.
Jakmile mi to synek říkal do telefonu, poradila jsem mu, ať zkusí pana průvodčího poprosit, aby ho nechal dojet domů - šlo jen o jedinou zastávku a jedinou korunu, která mu chyběla! Místo vyslyšení prosby si ten „milý pán„ osobně dohlédl, aby kluka včas vyhodil na zmíněné zastávce. A tak se kluk ocitl na neznámém místě na vlakové zastávce mezi poli, kde nevede ani silnice, při teplotě pod bodem mrazu. Naštěstí mi to ještě stačil říct, než se mu vybil mobil.
Odstavila jsem z plotny rozdělaný oběd, oblékla dvouletého synka, nechala doma dvě dcerky a šla se pokusit nastartovat auto, které zrovna nebylo ve stavu schopném jízdy na zledovatělé silnici, ale nic jiného mi nezbývalo, než jet hledat kluka někam do polí.
Začala jsem škrábat namrzlou vrstvu ledu z čelního skla. Šlo to hodně pomalu a malý v autě začínal plakat a moje nervy začínaly pracovat. Myslela jsem na to, jak může dospělý člověk vyhodit dítě do mrazu na neznámém místě? Jak dlouho ještě potrvá, než se mi podaří seškrábat led alespoň natolik, abych viděla na cestu? A pokud vůbec nastartuji, vyjedu nahoru do kopce, když je na silnici souvislá ledovka? Po několikátém pokusu nastartovat mi došla trpělivost a zavolala jsem na linku 158, kde jsem ochotné operátorce vysvětlila situaci a ta pak pro mého synka poslala místní policejní hlídku. Naštěstí kluka nenapadlo vydat se po kolejích tunelem do Roztok (co kdyby zrovna jel vlak!). Policejní hlídka ho našla někde u silnice mezi chatkami a dovezla mi ho domů. Takže tímto moc děkuji místní policii za ochotu. Musím také vyslovit „poděkování úžasnému a milému„ panu průvodčímu z vlaku 7731, který jel 23.12.2009 v 10.35 h z Račic nad Ber., za to, že upřednostnil předpisy před zdravým rozumem a vyhodil kluka na mráz na neznámém místě a to pro jednu jedinou korunu.
Tentokrát to dobře dopadlo, ale co až příště vyhodí jiné dítě a to nebude mít mobil, kterým by dalo rodičům vědět? A třeba nebude „pouhých„ pár stupňů pod nulou a dítě se vydá opačným směrem, než je nějaká vesnice?
ZUZANA FRAŇKOVÁ
(Rakovnický deník)
Navzdory tomu, že ho potkáte téměř výhradně v mezinárodních rychlících, zná Tomáš Kudrna i většinu ostatních tratí v Ústeckém a Libereckém kraji. Česká Lípa, Bakov nad Jizerou, Liberec, Dolní Žleb nebo Teplice v Čechách byly totiž dlouho jeho cílovými destinacemi.
Stále usměvavý vlakvedoucí vyvrací mýtus, že čím zapadlejší trať, tím jsou cestující vlídnější a upřímnější. „Myslím, že to neplatí. Dost závisí na dialogu a vzájemném respektu a samozřejmě na přístupu nás zaměstnanců, protože jsme přeci také jen lidé. Jak s oblibou říkám, na blbce narazím kdekoli. Ale těch je naštěstí i mezi cestujícími absolutní menšina,„ říká Tomáš.
Informací proti stresu
Jednou z důležitých profesních dovedností vlakových čet je psychologie a umění řešit konflikty se zákazníky. „Snažím se vždycky všechno cestujícímu vysvětlit, jasným a citlivým způsobem tak, aby pochopil, jak k problému došlo,„ říká vlakvedoucí.
Informovanost lidí ve vlacích se prý hodně zvyšuje. „Někdy mě až překvapí, co vše lidé z internetu vědí. Přijímají zpravidla s povděkem další údaje, zvlášť při jízdě do nebo z Německa. Řeší se přestupy, lidé jsou vděční, když je nasměruji k tomu správnému vlaku,„ uvádí.
Ve vlacích EC je také důležitý kontakt s německými kolegy, kteří předávají či přebírají vlaTomáš ky v Děčíně, Bad Schandau nebo Drážďanech. „Spolupráce je veskrze skvělá, Němci z domovské stanice Drážďany jsou přátelští, vstřícní, kolegiální a skvělí. A vlastně i tamní strojvedoucí,„ říká vlakvedoucí.
„Kolegové jen někdy nemají zcela jasno, jak fungují některé naše speciální jízdní doklady. Chybí jim například vysvětlivky, zda doklad platí i pro cestu i zpět. Říká se, že náš systém slev je velmi obsáhlý, ale Němci mají těch slev ještě více. Je plno akcí, hodně dokladů se odvíjí od BahnCard. Jsou třeba jízdenky jen na určitý vlak, u nichž je nutné dodržet nějaké podmínky. A mnoho dalších,„ říká Tomáš Kudrna s tím, že je nezbytné absolvovat proškolování o nových typech jízdních dokladů. A když už je řeč o jízdenkách, tak se ptáme, které jsou podle něj ty nejfrekventovanější. „Jsou to hlavně In-karty, u mezinárodních jízd CityStar, v létě InterRail,„ zní jeho odpověď.
Jednou se ale ocitl v situaci, kdy ho předložená jízdenka vyvedla z míry. „Bylo to v roce 1994. Tehdy mi jeden Novozélanďan předložil jízdní doklad v podobě jakési křížovky, který samozřejmě ve vzornících nebyl. Přečetl jsem si na jízdence vysvětlení, zjistil jsem, že tam je platnost pro Česko. Použil jsem heslo, že méně je někdy více, jízdenku jsem vrátil, poděkoval, aniž abych něco trhal nebo škrtal,„ vzpomíná Tomáš.
Na závěr nemůže nezmínit oblíbené cesty na nákupy do Drážďan. „Nejlepší je jet na jízdenku SONE+DB. Pouze cestující varuji, že musí překročit hranice obyčejným vlakem, jinak se vystavují riziku doplatku,„ říká Tomáš Kudrna.
(Železničář)
Celá zpráva: http://www.silnice-zeleznice.cz/clanek/kvalitni-personal-zvysi-komfort-prepravy/
Událost, na kterou Petr Doupovec jen tak nezapomene, se odehrála na trati 255 poblíž zastávky Brumovice. Na konci loňského léta jel vlastním vozem do práce, a protože měl dostatek času, vydal se nejdříve za známými. Najednou ho upoutalo červené auto, které jakoby stálo v poli.
Když dojel blíž, zjistil, že automobil uvízl na kolejích asi třicet metrů za železničním přejezdem. Kolem nervózně popocházela žena. „Podle mě byla v šoku, nedokázala mi ani vysvětlit, jak se na trať dostala,„ vypráví dvaatřicetiletý vlakvedoucí. Vše naznačovalo tomu, že řidička nezvládla smyk. „Vypadala duchem nepřítomná. Ze své praxe už vím, že takto lidé reagují v posttraumatickém šoku. Když jsem se jí ptal, zda volala policii, odpověděla, že ne, že nikam volat nechce. Tak jsem hned použil služební mobil a spojil se s regionálním dispečinkem v Brně. Požádal jsem kolegy, aby v daném úseku zastavili provoz,„ pokračuje Doupovec.
Co ukrýval vnitřek vozu
Jenže už bylo pozdě. Ze stanice Kobylí na Moravě vyjel motorový osobní vlak. Na přejezdu se spustila varovná zvuková a světelná signalizace. „K velkému štěstí se jednalo o vlak ve směru na Hodonín. Z té strany je u Brumovic delší rovný úsek. Tím pádem strojvedoucí včas zaznamenal moji signalizaci Stůj, zastav všemi prostředky a dokázal zastavit vlak ještě před přejezdem. Nechci ani pomyslet, co by se dělo, kdyby přijížděl z opačného směru,„ říká Petr Doupovec.
Tím ale příhoda neskončila. Další šok přišel ve chvíli, kdy se pohotový zaměstnanec ČD podíval dovnitř havarovaného auta. Seděly tam dvě děti ve věku dva a čtyři roky. „Hned jsem k nim přiběhl a oba chlapce odvedl mimo kolejiště.
Potom jsem se s kolegou Pavlem Viskupem, který doprovázel motorový osobní vlak, pokusil uvízlý automobil vytlačit,„ pokračuje ve vyprávění Doupovec. Bohužel tato snaha vyzněla naprázdno. Pomohla ale náhoda. Zanedlouho projížděli přes přejezd zaměstnanci údržby silnic s velkou dodávkou s vyšším podvozkem. Za pomoci tažného lana poškozený vůz společně vytáhli poměrně rychle na bezpečné místo.
Nakonec celý příběh dopadl poměrně dobře. Motorový vlak nabral jen dvacetiminutové zpoždění a po výměně proraženého kola odjelo po vlastní ose i havarované vozidlo. Vlakvedoucí Petr Doupovec byl za svůj příkladný čin oceněn generálním ředitelem Českých drah u příležitosti Dne železnice.
(Železničář)