Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
Lukáš Zástěra z Odboru provozování osobní dopravy nám potvrdil, že dispečeři byli při povodních opravdu v plném nasazení. Pokud v provozu nastane nějaká mimořádnost, je to totiž dispečer, který musí zajistit náhradní řešení, které je co nejlepší pro cestujícího. Velmi důležitá je však spolupráce provozních zaměstnanců, především vlakových čet, stejně tak jako podat co nejvíce a co nejpřesnějších informací. „Vlaková četa je oko dispečera a dispečer je jejich hlavou. Pokud toto spojení nefunguje, nebo funguje špatně, tím hůře může dispečer pracovat na řešení nastalé mimořádnosti,„ vysvětluje obrazně Lukáš Zástěra.
„Krize nastala na noční směně ze 24. na 25. června. Okolo deváté hodiny večerní přišla zpráva o neprůjezdnosti stanice Polom. Zvažovaným odklonům vlaků přes Valašské Meziříčí však zasadila smrtelnou ránu zpráva o neprůjezdnosti úseku Hranice na Moravě Hustopeče nad Bečvou na téže trati,„ popisoval situaci dispečer Marek Scholze. „Pak už se začaly přidávat lokálky v okolí. V takové situaci má dispečer v podstatě svázané ruce a oproti přírodě nezmůže téměř nic,„ dokončuje Scholze.
V případě potřeby náhradní dopravy ujímají se úkolu regionální dispečeři, kteří sídlí v Praze, Brně a Plzni. Ti mají za úkol objednat a koordinovat náhradní autobusovou dopravu. „V případě povodní však byla situace odlišná, autobusoví dopravci se mnohdy báli vyjet z obavy ze zatopení,„ říká Lukáš Zástěra.
Co se dá označit jako problém, je nedokonalé vybavení pracoviště dispečerů příslušným softwarem, který by jim usnadňoval práci. „Jedná se o software na třídění informací či hromadné informování zaměstnanců provozu. Spoustu věcí dělají dispečeři téměř na koleně,„ vyjadřuje se k této problematice dispečer Zástěra. A my dodáváme, že všichni dispečeři si za svou odpovědnou a náročnou práci zaslouží náš obdiv a díky.
(Železničář)
25.7.2009 v Košiciach cca o 17:30 mi povedali, ze system im vypisuje to, co byva, ked si chces kupit listok menej ako 2 hodiny pred odchodom, pritom realny odchod R Zemplin z Košíc bol az o cca 6 a pol hodiny neskor.
Raz nejde vobec, raz povedia, ze najneskor 2 hodiny pred odchodom vlaku sa da kupit rezervacia, no v skutocnosti je omnoho viac casu este do odchodu daneho vlaku.
![](/_img/smile/70.gif)
![](/_img/smile/70.gif)
![](/_img/smile/70.gif)
Věhlasný herec použil služeb Českých drah pro svou cestu na filmový festival v Karlových Varech.
Před nástupem na dráhu pracovala až v Izraeli, dovolenou ale nejraději tráví v evropských velehorách. Má ráda orientální tance a pilně navštěvuje cizojazyčné kurzy.
* Petro, jak dlouho už vlastně pracujete u ČD?
U Českých drah jsem více než osm let. Po maturitě jsem osm měsíců pracovala v Izraeli na kozí farmě, pak jsem cestovala a po návratu z Izraele jsem nastoupila do Sportu v Letohradě.
* Z Letohradu pocházíte, je to tak? Co ve vás zanechalo tamní horské prostředí?
Přesněji řečeno pocházím z Hemží u Chocně, ale v Letohradě žiji už dvanáct let. Sport je jeden z mých způsobů relaxace. Dávám přednost především běhu, dále jízdě na kole či plavání. V zimě se ráda projedu na běžkách nebo podniknu výlet na sněžnicích. Přibližně jednou za dva roky svou kondici také prověřím maratonem. Letos to byl Pražský maraton. Sport je pro mne také přípravou na vysokohorskou turistiku po evropských horách, neboť většinu své dovolené trávím aktivně právě na horách. Letos pojedu do Francie, přesněji do ledovcové oblasti Ecrins ve francouzských Alpách, a další část dovolené budu trávit ve francouzské oblasti Parc National de la Vanoise.
* Co vás přivedlo k vaší současné práci?
Líbí se mi, že člověk není fixován stále na jednom místě. Rovněž mi vyhovuje možnost organizovat si práci podle sebe, kdy nikdo za mnou nestojí. A i po letech mi připadá každý den jiný.
* Z Letohradu do Bohumína je to přece jen větší kousek cesty. Jak zvládáte dojíždění na směny?
Jsem typ člověka, který potřebuje mít svůj vlastní prostor, takže dojíždění do Bohumína mi nevadí. Čtu si knížky, učím se, poslouchám hudbu nebo jen relaxuji. Moji blízcí mě dobře znají a podporují mě.
* Co vás přivedlo do týmu SC Pendolino?
O vlacích vyšší kvality jsem uvažovala již dlouho, ale neměla jsem odvahu se přihlásit na výběrové řízení. Teprve minulý rok jsem si uvědomila, že pokud budu dále otálet, nezkusím to nikdy. Tak jsem se tedy konečně přihlásila.
* Jste tam spokojená?
Ano, velmi. Líbí se mi prostředí, ve kterém pracuji. Cestující jsou vstřícní a také mi připadá zajímavé potkávat ve vlaku různé národnosti. Nedávno jsem vezla do Ostravy dvanáct tibetských mnichů.
* Nedávno jste měla tu čest doprovázet ve svém vlaku Johna Malkoviche. Jak na vás hvězda takového formátu působila?
Pan Malkovich byl velmi milý a zdvořilý, prostě dokonalý gentleman. Být v jeho blízkosti a starat se o jeho příjemnou cestu byl pro mě opravdu velký zážitek. Navíc díky spolupráci s rakouskými kolegy se nám podařilo vymezit panu Malkovichovi celý vůz 1. třídy. On i jeho žena si jízdu v Pendolinu velmi chválili a nepatrné zpoždění jim vůbec nevadilo. Říkal mi, že má rád pana Václava Havla, Českou republiku již několikrát navštívil, zná mnoho památek a také plzeňské pivo. Oba však byli trochu unaveni, neboť již nějakou dobu navštěvovali různé festivaly v Evropě. V Praze se pan Malkovich nechal vyfotit a za příjemnou cestu strávenou v našem Pendolinu mi poděkoval.
* Koho dalšího ze známých osobností byste takhle ráda ještě potkala?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale když se naskytla možnost doprovázet pana Malkoviche, přijala jsem to, protože je to můj oblíbený herec.
* Co byste vzkázala našim cestujícím?
Aby nám zachovali přízeň a i nadále nechávali své vozy doma a jezdili vlakem.
Petra Klohnová - sevardka SC Pendolino, DSVČ Bohumín Po absolvování obchodní školy v Chocni strávila osm měsíců v Izraeli na kozí farmě, po návratu domů prodávala ve Sportu. Přes osm let pracuje pro České dráhy, v současnosti je členkou stálého týmu stevardů SC Pendolino. Navštěvuje kurzy anglického a německého jazyka. Mezi j