Železničářská profesionalita

martin.olo: Podľa štatistiky IC 403 v ten deň (7.6.) odišiel zo ZA zmeškaný 13 minút, takže cestujúcim z Kysuce musel odísť priamo pred nosom. Neuveriteľné!

7.6. odišiel IC 403 zo ZA načas. Neuveriteľné!

martin.olo: je to na zváženie. Na jednej strane necháš necháš niekoľko málo ľudí čakať v Žiline celú noc, na strane druhej pri meškaní IC 403 15-20 minút nechytá podstatne viac ľudí v Košiciach a v Prešove už žiadnu MHD a zostanú odkázaní na taxíky. Okrem toho, v Kysaku/Prešove a v Košiciach zmeškáš kopec ďalších prípojných vlakov, čím nas..rdíš kopec ďalších ľudí, ktorí idú napríklad z práce a nejaké meškajúce IC ich vôbec nezaujíma. Ťažké rozhodovanie...

Podľa štatistiky IC 403 v ten deň (7.6.) odišiel zo ZA zmeškaný 13 minút, takže cestujúcim z Kysuce musel odísť priamo pred nosom. Neuveriteľné!

Na rozdiel od Zbyňka, žiaľ, pridávam príspevok o železničiarskej neprofesionalite (napísal som ho aj do sekcie o meškaniach, ale hodí sa aj sem).

Kamarátka mi rozprávala, aká neuveriteľná vec sa jej stala v nedeľu 7. 6. Svedčí to o úbohej, ba v tomto prípade žiadnej železničiarskej profesionalite. namieste je skôr hovoriť o totálnej ignorancii.

Chcela cestovať z Čadce do Prešova R 331 + IC 403 + z Kysaku osobákom.

R 331 Kysuca (pravidelný príchod do ZA 16.46) chytil okolo Kysuckého Nového mesta meškanie 20 minút a do ZA prišiel 20.07 (podľa štatistiky meškaní). Posledný možný prípojný vlak IC 403, ktorý má v CP výslovne napísané, že na R 331 a 333 čaká 10 minút, má pravidelný odchod zo ZA 19.55 + spomenutá čakacia doba, teda 20.05. To už fakt tých 5 minút navyše nemohol počkať, pýtam sa. Zvlášť preto, že je to posledný možný prípoj a z R 331 na toto IC prestupovalo viac ľudí, ktorí išli aj z ČR (napr. aj matka s 8-ročným synom).
Podľa kamarátkiných slov sprievodca v Kysuci sľúbil telefonicky vybaviť, aby IC čakalo. Či aj telefonoval, nevedno.
Výsledkom bolo, že viacero ľudí muselo v tej ohavnej žilinskej stanici čakať na ďalší prípoj až do rána 2.55.

No povedzte, o čom inom ako o železničiarskej bezohľadnosti možno v tomto prípade napísať? Zvlášť aj preto, že kamarátke potom nechutným spôsobom pri okienku, keď si vybavovala meškanku, nadával jeden tiežčlovek. nehovoriac o tom, že žilinská stanica je permanentne plná bezdomovcov a rôznych pochybných indivíduí. Toto však zrejme železničnej polícii, ktorá sa vo vestibule ani neukáže, neprekáža. Hanba ZSSK a vraj železničnému uzlu s názvom Žilina!!!

Kamarátka jednoznačne napíše sťažnosť a som veľmi zvedavý, ako na to zareaguje vedenie ZSSK (ak vôbec zareaguje).

Cestoval jsem ze Švýcarska přes Prahu do Rakovníka s příjemnou průvodčí, na níž bylo vidět, že ji práce baví. V našem vlaku jeli nějací mladíci, kteří pod vlivem alkoholu dělali problémy a začali dokonce poškozovat zařízení vagonu.
Ve Stochově na ně čekala policie. Průvodčí spolu s výpravčím předvedli ukázkovou spolupráci, kterou známe spíše ze zahraničí.
Výpravčí nám přišel osobně vysvětlit situaci a omluvil se za zpoždění. Na mé požádání dal telefonem zprávu o zpoždění i mým rodičům, kteří čekali v Rakovníku.
Takových pracovníků by železnice potřebovala co nejvíc!

Tomáš Vaverka

Jednalo se o průvodčí Moniku Kozákovou z SVČ Rakovník a výpravčího Marka Poustku z DVI, Regionálního centra vzdělávání Praha, který sloužil v žst. Stochov.

(Železničář)

Jsem osmdesátiletý důchodce. Jel jsem 21. dubna vlakem číslo 2120 z Pardubic do Prahy. Když jsem se chystal vystoupit v Dolních Počernicích, zjistil jsem, že nemám peněženku se všemi doklady a penězi. Zoufale jsem ji hledal, ale nenašel. Průvodčí s číslem 0320 se mi nabídl, že mi pomůže, a skutečně se mu podařilo ji najít. Jsem mu velice vděčen a prosím, abyste uveřejnili poděkování za jeho příkladný přístup.

Miroslav Hák

Vedoucí Regionálního centra vlakového doprovodu Vítězslav Fremr nám ochotně zjistil, že šlo o vlakvedoucího SVČ Kolín Milana Hübsta.

(Železničář)

To, co jsme zažili 24. 5. při návratu z výletu, mě šokovalo. Nastoupili jsme na vlak v Koutě na Šumavě a jeli do Domažlic a dále směrem na Plzeň. Vláček měl pár minut zpoždění, a tak nás vyplivl v Domažlicích v době, kdy přijížděl rychlík na Plzeň a dav cestujících nás unášel směrem k vagonům.
Vyrazili jsme. K našemu překvapení se nám ta krajina kolem zdála poněkud známá, asi jako ta, kterou jsme přijeli, jen z druhé strany. Ano, rychlík nás vezl směrem na Klatovy. Od rána jsme věděli, že se na trati v úseku Staňkov Domažlice pracuje, osobní vlaky jsou nahrazeny autobusy, tak nás to ani nepřekvapilo. Když jsem však viděl německé cestující, jak při zastavení před Janovicemi n. Úhlavou hledají na mapě, kde že vlastně jsou, bylo mi trapně. Když navíc u Klatov jedna cestující při pohledu na větší město vynášela kufry do uličky v domnění, že už jsme v Plzni, pochopil jsem: nemají žádné informace. Vysvětlil jsem jim, že vlak byl z důvodů prací na trati odkloněn na Klatovy a do Plzně přijedou se zpožděním. Uklidnili se. Při vystupování v Plzni jsem se ptal průvodčí, zda umí německy: „Ne, to na mne nikdo nevyžaduje.„ Je smutné, když v mezinárodním rychlíku není obsluha schopna vysvětlit cizincům ze sousedního státu, co se vlastně děje. Snad by mohli mít alespoň brožuru s překladem několika používaných frází.

(Plzeňský deník)

Na mnoha dopravních nehodách jak na silnici, tak železnici se podílí selhání lidského faktoru. Následky takových nehod se mnohdy neobejdou bez až milionových škod, v horším případě dochází ke zraněním nebo úmrtím. Výrazně snížit riziko možnosti takového selhání mohou specializovaná psychologická vyšetření.

Celý článek: http://businessworld.cz/aktuality/Psychologicka-vysetreni-jako-prevence-nehod-4632

Komunikace se zákazníkem patří k základům práce na železnici.

Jako malý jsem si občas nevěděl rady s úkoly nebo jsem si nebyl jistý, co všechno si mám vzít na školní výlet. Pak jsem slyšel od mamky, že jsem se měl třeba třikrát zeptat, a výtky doprovodila klasická průpovídka „Líná huba půl neštěstí.„

Zamyšlení: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_20huba.htm

Šumperští studenti zvítězili v celostátním kole soutěže Instalatér 2009. Mimořádných úspěchů dosáhli i v soutěži mladých tesařů a svářečů. Žáci Střední odborné školy železniční, stavební a památkové péče a SOU v Šumperku se připravují na své budoucí povolání v železniční dopravě.

Celý článek: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_19stud.htm

Nenávidí nadřazenost a oceňuje smysl pro dobrou náladu. Z Marcely Libkové na první pohled sálá pohoda a optimizmus.Tuhle dámu za výdejním okénkem nepřehlédnete. Stojím před mezinárodní pokladnou na olomouckém hlavním nádraží a neubráním se úsměvu. Veselý pohled paní pokladní je prostě nakažlivý a tak si říkám, proč není takových zaměstnanců na železnici víc.

Celý článek: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_19pokl.htm

Zdeňka Hicklová, komandující i osobní pokladní z pardubického Krajského centra osobní dopravy, je několikanásobnou držitelkou nejvyšších českých ocenění v alpské disciplíně sjezdového lyžování železničářů.

Celý článek: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_18mist.htm

Když na dráze selže strojvedoucí nebo výpravčí, jde často o lidské životy.
Tomuto riziku lze účinně předcházet, třeba pravidelnými psychologickými vyšetřeními. Ta by pro ně měla být povinná.

Celé zamyšlení: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_15vyse.htm

Vypadá to, že Veronika Dudiová je cílevědomá mladá žena. Na dráze pracovala jako uklízečka, ale chtěla víc. A tak se stala vlakvedoucí. Kéž je její příběh důkazem toho, že „když se chce, tak to jde„.

Je jí čtyřiatřicet let a coby vlakvedoucí je posilou libereckého Regionálního centra vlakového doprovodu ČD od loňského září. Doprovází především místní vlaky směrem na Frýdlant v Čechách nebo Českou Lípu, ale také mezinárodní spoje přes Německo do Varnsdorfu a rychlíky spojující Liberec s Ústím nad Labem, respektive Pardubicemi. Od ostatních kolegů se liší maličkostí – Veronika Dudiová je totiž Romka.

Překonala

„Na železnici jsem již nějakou dobu pracovala, ale v nenáročném zaměstnání, které mě neuspokojovalo. Po privatizaci jsme měli v práci tak nevhodné podmínky, že jsem sama dala loni výpověď a začala shánět zaměstnání na standardní úrovni,„ říká dívka, která má odborné vzdělání s praxí v textilním průmyslu. Ten však v Libereckém kraji prakticky zanikl.
Zkusila se zeptat na libereckém nádraží, kde to již znala. Došla na tamní Regionální centrum vlakového doprovodu, zda by tam pro ni nebyla práce. „Upřímně řečeno, moc jsem toho původně o profesi průvodčí nevěděla, ale moje touha dělat nějaké smysluplné povolání byla silnější než strach,„ usmívá se.
„Od první chvíle jsem věděl, že bude posilou našeho kolektivu,„ vypráví Martin Špaček, vedoucí Regionálního centra vlakového doprovodu Liberec. Předtucha se mu potvrdila, když Veronika Dudiová lehce zdolala psychologické vyšetření a na první pokus všechny odborné zkoušky.
„Ale z toho množství předpisů jsem si občas zoufala,„ rychle dodává paní Veronika.
A jak snáší rodina paní Dudiové její práci v nepřetržitém turnusu, včetně sobot, nedělí a svátků? „Manžel není moc nadšen, že jsem často pryč, ale snad se s tím už smiřuje. Máme dítě, o které se musí v mé nepřítomnosti postarat, takže je to náročnější, než když jsem měla pevnou pracovní dobu. Vzhledem k tomu, že povolání vlakvedoucí není jednoduché a nezískává ho jen tak někdo z ulice, nemíním to jen tak lehce vzdát. Určitě to doma časem pochopí, že mám dobrou práci, a to je v dnešní době věc k nezaplacení,„ doufá Veronika Dudiová.
Na otázku, zda jí ve vlacích nedávají cestující znát, že je Romka, vrtí odmítavě hlavou. „Od našich zákazníků cítím spíše pozitivní reakce, což mně pochopitelně dělá dobře. Ironií osudu spíše někdy zaznamenám odmítavější reakce od některých Romů, kteří mě možná mají za nějakou náfučku, takže dělají, jako že mě nevidí. Příjemné to moc není.„

Dobré příklady existují

Paní Dudiová tvrdí, že pokud by se více Romů seriózně zajímalo o práci, určitě by byla situace u nás lepší. „Cítím u svých druhů z romské komunity absenci snahy a trochy bojovnosti o lepší kvalitu života. Dobré příklady existují, vždyť někteří Romové jsou podnikatelé či právníci. Chce to maličkost – chodit normálně do školy a pak jít dál třeba na střední školu nebo na dobrý učňák, vždyť to přeci nemůže být takový problém. Pokud to Romové neudělají, budou stále zastávat podřadné práce nebo budou na podpoře. A to je škoda,„ dodává smutně paní Veronika.
Veselo jí asi nebylo ani z reakce některých kolegů, když v Liberci nastoupila. Dali jí pocítit romský původ i to, že dříve pracovala jako uklízečka. „Dospělo to tak daleko, že paní Veronika přišla s výpovědí. To jsem rázně odmítl a těmto excesům udělal přítrž,„ vypráví inženýr Špaček. „Dnes je Veronika Dudiová plnohodnotným členem libereckého vlakového doprovodu, kolektiv ji přijal a v práci se jí daří. Já jí přeji, aby jí to hlavně dlouho vydrželo.„

(Železničář)

Za smrt cestující, která před dvěma lety zahynula na kolejích nádraží v Brandýse nad Orlicí, může nedbalost výpravčího. Tak zní verdikt Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jenž včera vynesl rozsudek nad Josefem Šilhavým. Vyměřil mu osmiměsíční podmíněný trest.
Samosoudce Jiří Procházka tak v podstatě potvrdil svůj původní rozsudek, který později v odvolacím řízení krajský soud zrušil. Podle Procházky spáchal Šilhavý trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. „Obžalovaný nedával na cestující takový pozor, jaký byl třeba,„ konstatoval soudce.
Nešťastná událost se odehrála 26. prosince roku 2006. Matka s dcerou vystoupily v Brandýse z osobního vlaku, který přijel od Chocně. Na cestě k východu z nádraží musely přejít kolej, po které měl později přejet rychlík. Na přechodu přes kolej ale dcera uklouzla. Matka položila na zem dvě tašky, pomohla dceři vstát a vyvedla ji mimo koleje. Pak se zřejmě vrátila do kolejiště pro zavazadla, kde ji porazil rychlík jedoucí od Ústí nad Orlicí.
Soudce snad nečetl spis, řekl odsouzený výpravčí Obhájce obžalovaného se ihned odvolal. Sám Šilhavý vinu odmítá. „Cítím se absolutně nevinen,„ řekl ve své závěrečné řeči. „Připadá mi, že soudce vůbec nečetl trestní spis,„ dodal po vynesení rozsudku.
Na rozsudek reagovali rozhořčeně přítomní železničáři, kteří všechna jednání v hojném počtu navštěvují. „Překvapuje mne, že tady pět svědků popisuje situaci úplně jinak a soudce to neposlouchá,„ řekl bývalý železničář Karel Fryc.
Soud dal Šilhavému za vinu, že nezajistil posyp namrzlých přechodů nebo že dal pokyn k odjezdu osobního vlaku dřív, než cestující odešli z nástupiště. „Pokud obžalovaný uvádí, že když vypravoval vlak, nebyl tam nikdo, buď nemluví pravdu, nebo si lidí nevšiml,„ řekl Procházka.
Vyšetřovací pokus podle něj dokázal, že výpravčí dal pokyn k odjezdu vlaku v čase, který nemohl cestujícím stačit, aby opustili nástupiště. Druhý výpravčí ve službě pak do stanice vpustil rychlík.

(27.3.2009 - Mladá fronta DNES)

S dveřmi, které nešly zavřít, jel během minulého týdne rychlík mezi Bohumínema Brnem.
Neznámý cestující ve stanici Suchdol nad Odrou nefunkční dveře otevřel, do Hranic pak vlak i s cestujícími dojel s napůl otevřenými dveřmi ve voze určeném pro děti do deseti let.
Na odpolední spoj z Bohumína do Brna vyjela minulou sobotu souprava rychlíku i s vagonem, u kterého nebyly funkční jedny dveře.
Informovala o tom vcelku nenápadná téměř roztržená cedulka.
„V Suchdole nad Odrou někdo tyto dveře přes zákaz otevřel a způsobil jejich úplné poškození. Proto vlakvedoucí uzamkla příchod k tomuto prostoru, a to z obou stran, aby se k nim cestující nedostali a nebyla ohrožena jejich bezpečnost,„ uvedl Petr Šťáhlavský z tiskového oddělení Českých drah.
Aby se však malé dítě, pro které byl vůz určen, k otevřeným dveřím dostalo, stačilo jednoduše otočit zamykačem, podobně jako na toaletě.
Na nástupišti v Hranicích na příjezd vlaku vyčkával technik, který spolu s výpravčím, průvodčí a vlakvedoucí dveře opět násilím zavřel. Způsobilo to zhruba pětiminutové zpoždění vlaku, jehož další stanicí byl Přerov, kde další cestující dveře bez povšimnutí zákazu otevřel.
Pozoruhodná byla reakce vlakvedoucí, která zdálky viděla otevřené dveře a od nich odcházejícího muže, který cestoval ve vedlejším voze první třídy.
Zaměstnankyně drah po něm začala hlasitě křičet, přičemž nechybělo ani několik sprostých a hrubých urážek. Po té, co si muž s těžkým kufrem v ruce všechno vyslechl, vyšlo najevo, že dveře otevřel někdo jiný.
Přerovský drážní technik dveře zavřel sám a bez problémů během několika vteřin. „Vůbec jsem v první chvíli nevěděl, o co šlo. Až potom jsem si uvědomil, že z vedlejších dveří vystupoval pán, který si zřejmě nevšiml cedulky dveře nepoužitelné. Reakce průvodčí byla ovšem neadekvátní. I kdybych ty dveře otevřel já, sprostě by mluvit před lidmi neměla,„ komentoval muž bezprostředně po situaci.
„Byla to možná poněkud unáhlená razantní reakce, která byla motivovaná hlavně bezpečností cestujících,„ omlouval chování vlakvedoucí mluvčí drah.
„Sprosté jednání našich zaměstnanců je zakázané a nepřípustné. V některých situacích je však nutné postupovat velmi přísně, což může být vnímáno negativně,„ dodal Petr Šťáhlavský.
Pokud by cestující během jízdy zjistil, že vlak jede s otevřenými dveřmi, měl by neprodleně kontaktovat obsluhující personál.
Některé vagony dokonce vůbec neobsahují zařízení, které by dveře centrálně zavřelo a zajistilo, že se nemohou za jízdy otevřít.
České dráhy v nich umisťují výstražné nápisy, které na skutečnost upozorňují.
Jak se ale ukázalo, lidé ne vždy podobným nápisům věnují pozornost, zejména pokud z vlaku spěchají na autobus nebo chtějí stihnout přípojný vlak.

(Hranický deník)

Nic nového pod sluncem. Stará antická moudrost přináší i do současnosti stovky a stovky podob. Otázku uspokojivého vyřešení problému uložení služebních pomůcek zaměstnanců vlakového doprovodu také nenastolila moderní doba.

Celé zamyšlení: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_9snaha.htm

Poslední směnu před odchodem do starobního důchodu odsloužil ve středu 18. února výpravčí Florián Jelínek. Na trati 251, takzvané Horce nebo Tišnovce, která spojuje Tišnov, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou, pracoval pan Jelínek takřka celý svůj aktivní život a je stále jedním z legendárních zaměstnanců tamní romantické dráhy.

Celá zpráva: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_940let.htm

Jezdím dost často na trati Pardubice-Hradec Králové-Náchod a vždy se setkávám jen s příkladným chováním a ochotou zaměstnanců ČD, napsala ve svém dopisu do redakce paní Libuše Šedivá z Pardubic.
Vedle této obecné pochvaly uvedla i konkrétní příklad z 13. ledna tohoto roku, kdy cestovala rychlíkem 855 a spěšným vlakem 1748. Přihodila se jí nemilá věc: cestou ztratila všechny doklady i peníze. V nelehké situaci jí pomohli právě členové vlakového doprovodu a pokladní z Náchoda. Všem moc děkuji a prosím o sdělení poděkování ve vašem Železničáři, končí svůj dopis paní Šedivá. K jejím slovům se s poděkováním za tuto profesionální reprezentaci Českých drah připojuje i redakce našeho týdeníku.

(Železničář)

Na konci minulého týdne prošla všemi médii zpráva o opilém výpravčím v Bystřici u Benešova. Regionální tisk dokonce fabuloval, kterak ho policisté vezli v poutech - to je ovšem jen taková lidová novinářská tvořivost.

Celý článek: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_6tyden.htm