Železničářská profesionalita
Mnozí, možná většina, návštěvníků těchto stránek jsou železničáři. Já jsem „jen“ železniční fanda, příslušník „cestující veřejnosti“ a z hlediska znalosti drážní problematiky „poučený laik“. To předesílám pro zdůraznění, že takovéto „kontroverzní“ téma nenastoluji ze zlé vůle vůči železničářům.
Stalo se dne 13.11.2004 na Os 5611 Hradec Králové – Pardubice: Vlak má odjezd v 01:00 hod., hradecké nádraží má noční pauzu, jízdenky se vydávají ve vlaku. Požádal jsem průvodčího (resp. vlakvedoucího) o jízdenku SoNe+ za 360,- Kč, které jsem měl přesně připravené. On mi pravil, že tuto jízdenku ještě nevypisoval, ptal se mne, zda nemám nějakou starou, ujistil se, že je to „ta jízdenka, co se na ni dá jezdit všude“ – a pak mne požádal, abych si ji koupil při přestupu v Pardubicích. To jsem akceptoval, protože na diskuse už nebyl stejně čas. Je to vůbec možné? Onen průvodčí totiž příslušnou jízdenku nejen neuměl vypsat, on ji dokonce - logicky - neuměl ani řádně zkontrolovat! (A nešlo o žádného mladíčka, nýbrž o muže zralého věku.)
Podotýkám, že toho dne jsem použil celkem 13 vlaků a na zbývajících 12 průvodčích nemám nejmenší důvod si stěžovat, všichni byli skutečně profesionální, slušní, většinou i milí a srdeční. A také to, že to nebylo poprvé, co jsem si kupoval zmíněnou jízdenku ve vlaku – a nikdy jsem se ještě s takovým „odborníkem“ nesetkal.
Člen vlakového doprovodu je jednou z mnoha železničářských profesí, všechny jsou důležité a všchny mají své problémy.
Zrejme sa jej to logo veľmo nelúbi.
Reportáž na túto tému som videl asi v piatok v správach. Pripadalo mi to trocha pritiahnuté za vlasy. Usmievať sa za každú cenu mi nepripadá ani profesionálne ani normálne. Furt sa usmieva iba človek mierne priblblý.
Cestujúci,ktorý mal týždennú traťovú jízdenku už 3.deň za sebou čakal v zmeškanom vlaku,v Hořoviciach mu ujde autobus,vtedy sa ten úsmev ťažko na tvári zamestnanca objaví.
... usmievať sa v takej situácii cestujúcemu do tváre by bolo prinajmenšom nemiestne ako výsmech do tváre. Mohlo by to dopadnúť aj tak, že pokladník by sa najbližších pár týždňov potom usmieval iba takto .....
V Japonsku tak chtějí nevšedním způsobem zajistit přívětivost svých lidí. Firma dokonce představila systém, který jim dostatečnou šířku „projevu radosti„ bude měřit. Scannery nainstalované v patnácti tokijských vlakových stanicích zjistí, zda jsou úsměvy pracovníků železnice dostatečně široké. A co se stane, když některý zakaboněný zaměstnanec nebude odpovídat předepsaným normám? Bude vyzván, aby se nemračil a tvářil se veseleji!
Samozřejmě se nabízí srovnání a otázka: Jaké máte zkušenosti vy s dostatečně širokým úsměvem pracovníků Českých drah?
Já jsem uplynulé týdny ve vlaku a na nádražích trávila hodně času pracovně i jako obyčejný cestující o dovolené. Na nádražích ve velkých městech i na tratích, kde jezdí motorák plný turistů. Nevím, zda jsem si vybrala správné tratě a správné lidi, nebo jsem měla jen obyčejné štěstí, ale můj soukromý scanner evidoval jen úsměvy a milé vystupování. Pocit vstřícného a profesionálního přístupu k zákazníkům nebylo třeba přeměřovat. Pokud máte podobné zkušenosti, pak by to už nemuselo být štěstí, ale standard zaměstnance Českých drah. Stačí si z nápadu japonské železnice vzít to podstatné: úsměv.
(Železničář)
Kuriózní případ, který se jen díky pohotovosti strojvedoucího obešel bez zranění, prošetřuje od středečního odpoledne Drážní inspekce. V 16.22 hodin vyjel z železniční stanice Liberec rychlík směrem do Ústí nad Labem. Z ničeho nic se však před vlakem na stejné koleji objevil posunující díl, do kterého by nebýt rychlé pohotovosti strojvedoucího, který zatáhl brzdu, vlak plný cestujících narazil.
Podle Kateřiny Šubové z Českých drah obsluhující řízení provozu pravděpodobně chybně postavil vlakovou cestu pro rychlík z Liberce do Ústí nad Labem, který se tak dostal na vedlejší kolej, kde byl jiný vůz.
„Vzhledem k tomu, že na této trati probíhá právě výluková činnost, jezdí strojvedoucí na přivolávací návěsť. To znamená, že jedou výrazně pomalu s pohotovostí okamžitě zastavit,„ přiblížila Kateřina Šubová s tím, že vzhledem k této situaci strojvedoucí zastavil včas na vzdálenost 95 metrů. Celý případ nyní řeší Drážní inspekce. „Provádíme v současné chvíli dozorování nad šetřením, které má na starosti provozovatel, tedy České dráhy a dopravce,„ konstatoval Michal Miklenda, ředitel Centrálního inspektorátu drážní inspekce.
Podle něj může šetření tohoto kuriózního případu trvat až dva měsíce. „Je to šetřeno jako mimořádná událost, která se obešla bez následků, protože nedošlo ke srážce a nikdo nebyl zraněn,„ dodal Michal Miklenda.
Tato kuriozita však není ojedinělá. V polovině února letošního roku se Drážní inspekce zabývala případem, kdy se při odjezdu z obce Višňová rozpojila vlaková souprava. Podle mluvčího Českých drah Ondřeje Kubala je tato situace zcela výjimečná. „Šlo o třívozovou Regionovu, pokud vím, v historii se to stalo jen jednou, takže je to chyba zcela výjimečná,„ upřesnil Kubala.
(Českolipský deník)
Kubala to pochopitelně upřesnil už hodně dávno, protože teď je na dlouhodobém studijním pobytu za velkou louží.
Ale daný prípad bol podla mna vyrieseny spravne....dve minuty meskania su ničím proti spokojniosti cestujucich...pre nich vozia vlaky, alebo? žeby pre vzduch?
Vážne to niekedy nechápem
No niekedy je to vážne viac na dispečéroch ako na vlakových čatách.
Mne osobne sa stal prípad, že dvaja cestujúci, asi manželia, nastúpili v Novom Meste nad Váhom namiesto do rýchlika do osobného vlaku s ktorým nestíhali v Púchove rýchlik do Přerova a cestovali by osobákmi do polnoci. Rýchlik odchádzal 2 minúty pred našim príchodom. Pracovali asi dobrý dispečérsky aparát a rýchlik čakal na osobák čo sa zase nepozdávalo výpravcom v Púchove.
No spokojnosť bola na strane cestujúcich
O inteligenci novinářů si lze udělat představu i například z věty: Po chvíli strojvedoucí i výpravčí nastoupili a pokračovali v jízdě.