Kuriozity
Kuriozity na dráhe... Dejú sa to veci "mezi kolejí a trolejí"
sa 15.3 08 vykoľajila súprava Os vlaku, pravdepodobne na výhybke.
Musím však zdôrazniť, že ako hovorí autor článku, je to len 2. vykoľajenie počas 38 ročnej histórie tejto trate !
http://zeleznica.railnet.sk/modules/AMS/article.php?storyid=84
Musím však zdôrazniť, že ako hovorí autor článku, je to len 2. vykoľajenie počas 38 ročnej histórie tejto trate !
http://zeleznica.railnet.sk/modules/AMS/article.php?storyid=84
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/250923/
Běloruska Světlana Jurkovová (32) usnula opilá po oslavě svých narozenin mezi kolejnicemi u městečka Brest. Přejel přes ni vlak rychlostí 150 km/h, nic se jí však nestalo.
(Aha!)
A to se ve Velkorusku zdá výrobcům vodky, že dámy málo chlastají. Tak se na trhu objevil tento nápoj v dámském provedení, provázen mohutnou reklamou. Jak nás včera laskavě informovala média.
(Aha!)
A to se ve Velkorusku zdá výrobcům vodky, že dámy málo chlastají. Tak se na trhu objevil tento nápoj v dámském provedení, provázen mohutnou reklamou. Jak nás včera laskavě informovala média.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/250767/
Zřejmě kvůli rodinným problémům si chtěl sáhnout na život třicetiletý Vyškovan. Včera ráno se vrhnul pod kola vlaku na trati u vyškovského akvaparku. Přestože ho železniční souprava srazila, muž přežil. „Chtěl spáchat sebevraždu. Jeho pokus byl neúspěšný. Ještě vynadal strojvedoucímu, že ho vlak nezabil. Kolegové mu naměřili přes jedno a půl promile alkoholu,„ informoval mluvčí vyškovské policie Alois Gryc. Zcela bez zranění ovšem nevyvázl. „Muž utrpěl středně těžké poranění pravé nohy.
(Vyškovský deník 15.3.2008)
(Vyškovský deník 15.3.2008)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/250359/
Traťové hradlo Bezovka mělo za vlády náčelníka Pospíška svého šéfa. Do této role se sám pasoval Tomáš Svačina. Prohlásil se za „malého náčelníka„ a také se tak choval. Vzal si stanoviště do socialistické péče, jako kdysi soudružka Ivanovová vagon na Transsibiřské magistrále.
Mělo to četné výhody. Tomáš se staral o zeleň. Znešvařil nástupiště květinami v květináčích z pneumatik. Bíle natřených! Ale jinak - osobně dohlížel na veškeré údržbářské práce. Dokázal se pohybovat mezi zedníky, instalatéry a malíři celé hodiny. To všechno ve svém volnu a bez nároku na odměnu. Potud snad všechno správně. Jenže!
Tomáš ,,řídil„ všechno i ve službě. A to byl kámen úrazu. Traťové hradlo bylo vybaveno dvěma telefony. Jedním traťovým a dále takzvaným ,,hrkačem„ neboli selektorem. Tento drážní telefon s otáčivým číselníkem se stal zbraní hromadného ničení v rukou snaživého blbce. Jím se totiž bylo možno dovolat kamkoliv.
Sedíte klidně na postu venkovního výpravčího. Najednou se ozve nepříjemný a dotěrný hlas hrkače. Zvednete sluchátko: Tady traťové hradlo Bezovka. U telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, vlak strusky stojí ještě v Ostravě Kunčicích bez mašin. Večer odjede z Kravař vlak sádrovce. Ten vlak zetek je ještě ve Žďáru nad Sázavou a cisterny s mazutem jsou ve Slovnaft u!
Jako když dávný radioamatér rozjížděl záchranu na severním pólu ztroskotané vzducholodi Italia. Zatímco jiní na jeho místě už mají dávno nohy v papučích, Tomáš všechno řídí.
V Maloměřicích má Aničku, v Přerově Márinku. Zprávy z Opavy dodává Helenka a v Ostravě je Zdenička. Celá soustava informátorek podává zprávy traťovému hradláři o pohybu zátěže. Stejně tak za války informovala děvčata z WAAF maršála Dowdinga o náletech luft waff e na Londýn.
Traťový hradlař neotravuje jen zátěžové výpravčí. I do uší dispozičního výpravčího se ozývají informace: Tady traťové hradlo Bezovka, u telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, u projíždějícího vlaku 5274 je třicátý vůz od konce vlaku asi na třicet pět procent přibrzděn!
Všichni ho mají plné zuby. Jak jen toho moulu paralyzovat? Hrkač - selektor se dá vypnout pro celý úsek a na traťovém telefonu se zvoní Tomášovi do uší. Nakonec mu sděluje starý výpravčí Holoubek:
Tomášu, seď na zadku a neprdol! A zlomyslně mu cinkne do ucha.
Jednoho dne se u náčelníka stanice ohlásila mladá absolventka učiliště v Jimramově. Přihlásila se na umístěnku a přišla si omrknout budoucí pracoviště. Čeká před kanceláří náčelníka. Vtom zazvoní telefon. Tomáš Svačina hlásí, že nemá vystřídání. Kolega Kaut se ohlásil marod, a tudíž se nedostaví. A tu elegán, starý šedivý praktik Jan Pospíšek, přistoupí k mladé dívence a praví:
Bedřiško, seberte se a jeďte nejbližším vlakem na traťové hradlo Bezovka. Převezmete ihned službu. Zkoušky z předpisů máte, zítra to dáme dohromady papírově. S místními poměry se seznámíte za pět minut!
A tak dívenka Bedřiška, která byla teoreticky připravená, ale nikdy na takovém pracovišti nebyla, převzala od Tomáše „důležitý„ post. Vpadla po hlavě do víru nebezpečných chvil a zapeklitých situací. S pomocí výpravčích zvládla všechno za deset minut a do večera už sloužila jako starý mazák. Bylo to přesně jako v opeře Prodaná nevěsta. Silák od cirkusu zvedá v průvodu komediantů s námahou obrovskou činku. Zapomíná ji na pódiu a do zákulisí ji odnese v jedné ruce malá holčička.
Mladá železničářka Bedřiška odmítla zpravodajskou síť. Vykašlala se na informace z uzlových stanic. Na zapeklitém stanovišti pak nová traťová hradlařka upletla stohy svetrů a zimních rukavic. Tomáš se cítil zneuctěn.
Na adresu náčelníka Jana Pospíška vyplivnul uražený ,,malý náčelník„ řadu nevybíravých slov.
Vyčetl mu „lehkomyslné rozhodnutí„.
(Železničář)
Mělo to četné výhody. Tomáš se staral o zeleň. Znešvařil nástupiště květinami v květináčích z pneumatik. Bíle natřených! Ale jinak - osobně dohlížel na veškeré údržbářské práce. Dokázal se pohybovat mezi zedníky, instalatéry a malíři celé hodiny. To všechno ve svém volnu a bez nároku na odměnu. Potud snad všechno správně. Jenže!
Tomáš ,,řídil„ všechno i ve službě. A to byl kámen úrazu. Traťové hradlo bylo vybaveno dvěma telefony. Jedním traťovým a dále takzvaným ,,hrkačem„ neboli selektorem. Tento drážní telefon s otáčivým číselníkem se stal zbraní hromadného ničení v rukou snaživého blbce. Jím se totiž bylo možno dovolat kamkoliv.
Sedíte klidně na postu venkovního výpravčího. Najednou se ozve nepříjemný a dotěrný hlas hrkače. Zvednete sluchátko: Tady traťové hradlo Bezovka. U telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, vlak strusky stojí ještě v Ostravě Kunčicích bez mašin. Večer odjede z Kravař vlak sádrovce. Ten vlak zetek je ještě ve Žďáru nad Sázavou a cisterny s mazutem jsou ve Slovnaft u!
Jako když dávný radioamatér rozjížděl záchranu na severním pólu ztroskotané vzducholodi Italia. Zatímco jiní na jeho místě už mají dávno nohy v papučích, Tomáš všechno řídí.
V Maloměřicích má Aničku, v Přerově Márinku. Zprávy z Opavy dodává Helenka a v Ostravě je Zdenička. Celá soustava informátorek podává zprávy traťovému hradláři o pohybu zátěže. Stejně tak za války informovala děvčata z WAAF maršála Dowdinga o náletech luft waff e na Londýn.
Traťový hradlař neotravuje jen zátěžové výpravčí. I do uší dispozičního výpravčího se ozývají informace: Tady traťové hradlo Bezovka, u telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, u projíždějícího vlaku 5274 je třicátý vůz od konce vlaku asi na třicet pět procent přibrzděn!
Všichni ho mají plné zuby. Jak jen toho moulu paralyzovat? Hrkač - selektor se dá vypnout pro celý úsek a na traťovém telefonu se zvoní Tomášovi do uší. Nakonec mu sděluje starý výpravčí Holoubek:
Tomášu, seď na zadku a neprdol! A zlomyslně mu cinkne do ucha.
Jednoho dne se u náčelníka stanice ohlásila mladá absolventka učiliště v Jimramově. Přihlásila se na umístěnku a přišla si omrknout budoucí pracoviště. Čeká před kanceláří náčelníka. Vtom zazvoní telefon. Tomáš Svačina hlásí, že nemá vystřídání. Kolega Kaut se ohlásil marod, a tudíž se nedostaví. A tu elegán, starý šedivý praktik Jan Pospíšek, přistoupí k mladé dívence a praví:
Bedřiško, seberte se a jeďte nejbližším vlakem na traťové hradlo Bezovka. Převezmete ihned službu. Zkoušky z předpisů máte, zítra to dáme dohromady papírově. S místními poměry se seznámíte za pět minut!
A tak dívenka Bedřiška, která byla teoreticky připravená, ale nikdy na takovém pracovišti nebyla, převzala od Tomáše „důležitý„ post. Vpadla po hlavě do víru nebezpečných chvil a zapeklitých situací. S pomocí výpravčích zvládla všechno za deset minut a do večera už sloužila jako starý mazák. Bylo to přesně jako v opeře Prodaná nevěsta. Silák od cirkusu zvedá v průvodu komediantů s námahou obrovskou činku. Zapomíná ji na pódiu a do zákulisí ji odnese v jedné ruce malá holčička.
Mladá železničářka Bedřiška odmítla zpravodajskou síť. Vykašlala se na informace z uzlových stanic. Na zapeklitém stanovišti pak nová traťová hradlařka upletla stohy svetrů a zimních rukavic. Tomáš se cítil zneuctěn.
Na adresu náčelníka Jana Pospíška vyplivnul uražený ,,malý náčelník„ řadu nevybíravých slov.
Vyčetl mu „lehkomyslné rozhodnutí„.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249927/
Našli Shalomkovu skrýšu !
http://www.novinky.cz/clanek/135364-lide-v-breclavi-nasli-v-sachte-desetitisice-nedorucenych-dopisu.html
http://www.novinky.cz/clanek/135364-lide-v-breclavi-nasli-v-sachte-desetitisice-nedorucenych-dopisu.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249705/
Letící trampolína zastavila mezinárodní rychlík
13. 3. 2008 10:19 - BERLÍN
Mezinárodní rychlík v Německu byl nucen nouzově zastavit, protože mu do cesty přiletěla trampolína z nedalekého hřiště. Oznámila to německá policie.
Strojvůdce vlaku Intercity Express (ICE), který jel z Kolína nad Rýnem do Vídně, nedaleko Bonnu zpozoroval na trati překážku. I když začal okamžitě brzdit, vlak do trampolíny narazil a zastavil se až po 300 metrech, řekl mluvčí kolínské policie.
Při nárazu do trampolíny byla poškozena přední světla lokomotivy. Po kontrole dostala vlaková souprava povolení pokračovat v jízdě.
www.novinky.cz
13. 3. 2008 10:19 - BERLÍN
Mezinárodní rychlík v Německu byl nucen nouzově zastavit, protože mu do cesty přiletěla trampolína z nedalekého hřiště. Oznámila to německá policie.
Strojvůdce vlaku Intercity Express (ICE), který jel z Kolína nad Rýnem do Vídně, nedaleko Bonnu zpozoroval na trati překážku. I když začal okamžitě brzdit, vlak do trampolíny narazil a zastavil se až po 300 metrech, řekl mluvčí kolínské policie.
Při nárazu do trampolíny byla poškozena přední světla lokomotivy. Po kontrole dostala vlaková souprava povolení pokračovat v jízdě.
www.novinky.cz
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249353/
moderátor
--------------------
Ochranářů v Beskydech se podařilo prosadit vybudování průchodu pro ohrožené šelmy. Jde o území Jablůnkovska, kudy prochází železniční trať ve směru od slovenských hranic na Bocanovice. V lokalitě žijí zákonem chráněné šelmy, vlk, rys a medvěd. Trať má projít modernizací, která teď nově mimo jiné obnáší vybudování únikových zón pro zvířata. Říká Miroslav Kutal z Hnutí Duha.
Miroslav KUTAL, Hnutí Duha
--------------------
Jablůnkovská brázda je oblastí mimořádně významnou z hlediska migrace volně žijících živočichů a my jsme navrhli opatření, která by měla zvýšit průchodnost toho migračního koridoru, to znamená, budou vybudovány dva mosty o šířce dvacet metrů, o výšce pět metrů, které by měly umožnit tu bezpečnou migraci vlků, rysů právě z této oblasti. Ty první práce začnou ještě letos a s dokončením se počítá během dvou let.
(ČRo - Ostrava)
--------------------
Ochranářů v Beskydech se podařilo prosadit vybudování průchodu pro ohrožené šelmy. Jde o území Jablůnkovska, kudy prochází železniční trať ve směru od slovenských hranic na Bocanovice. V lokalitě žijí zákonem chráněné šelmy, vlk, rys a medvěd. Trať má projít modernizací, která teď nově mimo jiné obnáší vybudování únikových zón pro zvířata. Říká Miroslav Kutal z Hnutí Duha.
Miroslav KUTAL, Hnutí Duha
--------------------
Jablůnkovská brázda je oblastí mimořádně významnou z hlediska migrace volně žijících živočichů a my jsme navrhli opatření, která by měla zvýšit průchodnost toho migračního koridoru, to znamená, budou vybudovány dva mosty o šířce dvacet metrů, o výšce pět metrů, které by měly umožnit tu bezpečnou migraci vlků, rysů právě z této oblasti. Ty první práce začnou ještě letos a s dokončením se počítá během dvou let.
(ČRo - Ostrava)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/249069/
Píše se rok 1961. Devatenáctiletý výpravčí vlaků Frantík Rendl má šanci stát se doživotním majitelem křivé huby. Obrna lícního nervu! konstatoval lékař a povolal zdravotní sestřičku. Na tváři postiženého pak demonstroval příznaky této zákeřné choroby. Celkové hodnocení: Doma a v teple!
Frantík ovšem slouží v malé stanici a ke svému železničnímu lékaři musí zajíždět do Břeclavi. Tak putuje vlakem s poduškou na obličeji. V čekárně se na stolku povalují brožurky. Nemocný jimi z nudy listuje. Vzápětí je postižen cukrovkou, epilepsií i cirhózou jater! Po přečtení příručky se okamžitě dostaví příznaky té které nemoci. Čte, kterak předcházet infarktu myokardu a cítí okamžitě bolest nad klíční kostí…
Lékař předepisuje elektroléčbu. Frantík bude jezdit do Bučovic. A zde poprvé ocení přítomnost hezké zdravotní sestřičky při léčebné kúře.
Leží na lehátku a v prsou dobře vyvinutá sestřička mu masíruje povadlou půlku obličeje jakýmsi přístrojem. Sem tam je pohlazen po tváři bohatýrským ňadrem, obaleným bílým pláštěm. Léčení je příjemné, nehybná tvář pomalu oživuje. Jakmile ve tváři zacuká, je vyhráno. Povedlo se. Frantík opět píská. Zůstává nadále majitelem souměrné tváře, i když ta pravá polovina je o poznání pomalejší. Celá událost ale přivodila Frantíkovu lásku k bujnému poprsí. Nadále se stal nepřítelem malých forem.
Jak šel život, ocitnul se Frantík pod stálou kontrolou železničního zdravotnictví. Pravidelné a důkladné prohlídky jej obtěžovaly, nicméně připustil, že je to tak dobře. Kvůli vysokému krevnímu tlaku byl odsouzen k pravidelné měsíční návštěvě lékařky Studené. Rozčilovaly jej však zástupy pacientů a hodinové prodlevy v čekárně. A tu se v ordinaci zjevila příjemná sestřička Marienka. Hezká Slovenka se stala Frantíkovým spojencem při předbíhání čekajících pacientů. Jakmile se Frantík objeví v přeplněné čekárně, očekává otevření dveří ordinace. A už je mezi dveřmi Marienka.
Pane Rendl, pojďte na injekci! Příští hodinu pacienti litují této chvíle.
A co je nového na dráze?
Takto začínaly dlouhé rozhovory pacienta s paní doktorkou. Jejich přátelství bylo ukováno kdysi na plážích v Rumunsku. Jakmile se pacient dostal dovnitř, rozhovor se protáhl nejméně na půl hodiny. Přitom mu paní doktorka toliko změřila krevní tlak.
Ale jednou: Safra, safra. Pane Rendle mám pro vás špatnou zprávu. Máte rozbouřené ledviny, z laboratoře přišly neblahé zvěsti. Musíme vás hospitalizovat! Tuto smutnou zprávu sdělila paní doktorka člověku, který nebyl od roku 1977 jediný den nemocen. Neschopenka byla pro něj naprosto neznámým tiskopisem. Frantík zcepeněl. Blíží se konec jeho dní. Zemře už na příjmu. Zničí jej nemocniční prostředí a pohled na pacienty v županech.
Do příslušné nemocnice se Fanouš dostavil předčasně. Měl velikou tašku s potřebami a kufr knih a časopisů. Ještě před nástupem, před vrátnicí, mu udělala křížek na čele jeho druhá žena.
Paní doktorko, co mám proboha dělat, abych tu nemusel zůstat? Přísahám, že budu užívat třeba drcené cihly a zapíjet je rybím tukem.
Pane Rendle, není to tak zlé. Budeme to léčit ambulantně a vy budete chodit na kontrolu! Frantík opouští ordinaci a prchá.
V Luhačovicích na kondiční rehabilitaci leží Frantík ve vaně a oddává se blahodárné perličkové koupeli. V místnosti jsou dvě vany, pěkně svorně vedle sebe. Aby mohli být ve vanách současně muži i ženy, dělí vany igelitový závěs. Ke každé vaně vedou ovšem zvláštní dveře. Nahý Fanouš si leží ve vaně a bublá. Vtom se otevřou dveře a zhruba sedmdesátiletá sestřička přivádí do místnosti osmdesátiletou pacientku. Ta je obalena v bílém prostěradle jako římský senátor. Překvapení je oboustranné. Obě dámy spatří v bublanině nahého chlapa. Sestřička pochopila, že obě vstoupily do špatných dveří. Zazmatkovala a zakryla kostnatýma rukama zezadu oči přiváděnému prostěradlu. Fanouš zcela neschopen pohybu, pozoruje tento výjev. Pak zvolá:
Když je ta svobodná volba lékaře, já žádám o svobodnou volbu lázeňské ses
Frantík ovšem slouží v malé stanici a ke svému železničnímu lékaři musí zajíždět do Břeclavi. Tak putuje vlakem s poduškou na obličeji. V čekárně se na stolku povalují brožurky. Nemocný jimi z nudy listuje. Vzápětí je postižen cukrovkou, epilepsií i cirhózou jater! Po přečtení příručky se okamžitě dostaví příznaky té které nemoci. Čte, kterak předcházet infarktu myokardu a cítí okamžitě bolest nad klíční kostí…
Lékař předepisuje elektroléčbu. Frantík bude jezdit do Bučovic. A zde poprvé ocení přítomnost hezké zdravotní sestřičky při léčebné kúře.
Leží na lehátku a v prsou dobře vyvinutá sestřička mu masíruje povadlou půlku obličeje jakýmsi přístrojem. Sem tam je pohlazen po tváři bohatýrským ňadrem, obaleným bílým pláštěm. Léčení je příjemné, nehybná tvář pomalu oživuje. Jakmile ve tváři zacuká, je vyhráno. Povedlo se. Frantík opět píská. Zůstává nadále majitelem souměrné tváře, i když ta pravá polovina je o poznání pomalejší. Celá událost ale přivodila Frantíkovu lásku k bujnému poprsí. Nadále se stal nepřítelem malých forem.
Jak šel život, ocitnul se Frantík pod stálou kontrolou železničního zdravotnictví. Pravidelné a důkladné prohlídky jej obtěžovaly, nicméně připustil, že je to tak dobře. Kvůli vysokému krevnímu tlaku byl odsouzen k pravidelné měsíční návštěvě lékařky Studené. Rozčilovaly jej však zástupy pacientů a hodinové prodlevy v čekárně. A tu se v ordinaci zjevila příjemná sestřička Marienka. Hezká Slovenka se stala Frantíkovým spojencem při předbíhání čekajících pacientů. Jakmile se Frantík objeví v přeplněné čekárně, očekává otevření dveří ordinace. A už je mezi dveřmi Marienka.
Pane Rendl, pojďte na injekci! Příští hodinu pacienti litují této chvíle.
A co je nového na dráze?
Takto začínaly dlouhé rozhovory pacienta s paní doktorkou. Jejich přátelství bylo ukováno kdysi na plážích v Rumunsku. Jakmile se pacient dostal dovnitř, rozhovor se protáhl nejméně na půl hodiny. Přitom mu paní doktorka toliko změřila krevní tlak.
Ale jednou: Safra, safra. Pane Rendle mám pro vás špatnou zprávu. Máte rozbouřené ledviny, z laboratoře přišly neblahé zvěsti. Musíme vás hospitalizovat! Tuto smutnou zprávu sdělila paní doktorka člověku, který nebyl od roku 1977 jediný den nemocen. Neschopenka byla pro něj naprosto neznámým tiskopisem. Frantík zcepeněl. Blíží se konec jeho dní. Zemře už na příjmu. Zničí jej nemocniční prostředí a pohled na pacienty v županech.
Do příslušné nemocnice se Fanouš dostavil předčasně. Měl velikou tašku s potřebami a kufr knih a časopisů. Ještě před nástupem, před vrátnicí, mu udělala křížek na čele jeho druhá žena.
Paní doktorko, co mám proboha dělat, abych tu nemusel zůstat? Přísahám, že budu užívat třeba drcené cihly a zapíjet je rybím tukem.
Pane Rendle, není to tak zlé. Budeme to léčit ambulantně a vy budete chodit na kontrolu! Frantík opouští ordinaci a prchá.
V Luhačovicích na kondiční rehabilitaci leží Frantík ve vaně a oddává se blahodárné perličkové koupeli. V místnosti jsou dvě vany, pěkně svorně vedle sebe. Aby mohli být ve vanách současně muži i ženy, dělí vany igelitový závěs. Ke každé vaně vedou ovšem zvláštní dveře. Nahý Fanouš si leží ve vaně a bublá. Vtom se otevřou dveře a zhruba sedmdesátiletá sestřička přivádí do místnosti osmdesátiletou pacientku. Ta je obalena v bílém prostěradle jako římský senátor. Překvapení je oboustranné. Obě dámy spatří v bublanině nahého chlapa. Sestřička pochopila, že obě vstoupily do špatných dveří. Zazmatkovala a zakryla kostnatýma rukama zezadu oči přiváděnému prostěradlu. Fanouš zcela neschopen pohybu, pozoruje tento výjev. Pak zvolá:
Když je ta svobodná volba lékaře, já žádám o svobodnou volbu lázeňské ses
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/248304/
Kterak za oteplování může i železnice, dočtete se na
http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=228573
http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=228573
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/243639/
Pod termínem mimořádné události se skrývají bohužel i příhody s tragickými následky, někdy i se ztrátami lidských životů, dokonce i s úmrtími zaměstnanců drah. Všichni z našich řad si jistě na nějaký takový smutný okamžik vzpomenou a vědí, že vymazat z archivu vzpomínek je prostě nelze.
Za léta strávená na lokomotivě jsem díky bohu nic takového nezažil, i když při jedné z nočních jízd nákladním vlakem k tomu nebylo daleko. Bylo to v roce 1979, patrně na jaře nebo v létě. Po odpočinku v žst. Hradec Králové jsme nastoupili v 16 hodin a odjeli do Opatovic nad Labem pro prázdné uhláky do pánve. Shodou okolností jsme vyfasovali dvojitou soupravu - 48 vozů tehdejší řady Wap, tedy soupravu, která se hned tak do každé stanice nevešla.
Mechanika mi dělal pozdější vynikající strojvedoucí Josef Rotter. Jízda mezi Opatovicemi a Lysou byla cestou dispozic, takže z Lysé n. L. jsme na „zelenou ulici„ vjeli někdy před jednou hodinou v noci. A maximální povolenou rychlostí sedmdesát jsme letěli až k místu oné události, do zastávky Litoměřice město. Stroj řady E 469.0 (dnes 121) měl značně silný reflektor, který jsem po vjezdu do stanice Litoměřice dolní nádraží vypnul a za dopravní kanceláří jej znova zapnul. Po projetí odjezdového návěstidla jsme se blížili k nástupišti nedaleké zastávky.
Najednou jsme uviděli postavu, která se zvedla z lavičky a potácivým krokem se blížila k hraně nástupiště. Začal jsem zoufale houkat. Zastavit nešlo. Když jsme byli na úrovni onoho muže, podíval jsem se z okénka a jen jsem zahlédl, jak muž narazil na bok naší lokomotivy a svalil se k nástupišti pod lokomotivu. Za pár vteřin po použití rychlobrzdy souprava prázdných „wapek„ stála.
V tíživé, doslova tragické atmosféře jsem vyslovil nikoli rozkaz či požadavek, ale spíš přání: Pepíčku, je mi to líto, ale musíš to jít udělat ty. Běž k tomu vozu, pod kterým ten chlap leží, ten vpředu odpoj a já ti, až dáš návěst, popojedu. Napřed ale zavolej z telefonu na nástupišti výpravčímu a řekni, co se stalo. Pepíček chvíli seděl, pak si zapálil, přestože jsem mu na stanovišti zakázal kouřit, vzal si baterku a šel. Zatelefonoval a odešel ke zhruba třináctému vozu, aby se pod něj sehnul.
Čekal jsem na jeho návěst, ale trvalo to hrozně dlouho; až jsem měl strach, aby z té hrůzné podívané neomdlel. Už jsem se chystal jít za ním, když jsem spatřil, jak se zpod vozu vyvalilo tělo. A hýbalo se! Chlapík měl štěstí, doslova se podruhé narodil. Nespadl na kolejnici, ale zrovna tak šikovně mezi kolejnici a nástupiště. Několik minut po té přijela bezpečnost, lehce odřeného opilce odvezla a my jsme, přešťastni, mohli okolo čtvrté hodiny ranní jet dál, směrem domů.
(Železničář)
Za léta strávená na lokomotivě jsem díky bohu nic takového nezažil, i když při jedné z nočních jízd nákladním vlakem k tomu nebylo daleko. Bylo to v roce 1979, patrně na jaře nebo v létě. Po odpočinku v žst. Hradec Králové jsme nastoupili v 16 hodin a odjeli do Opatovic nad Labem pro prázdné uhláky do pánve. Shodou okolností jsme vyfasovali dvojitou soupravu - 48 vozů tehdejší řady Wap, tedy soupravu, která se hned tak do každé stanice nevešla.
Mechanika mi dělal pozdější vynikající strojvedoucí Josef Rotter. Jízda mezi Opatovicemi a Lysou byla cestou dispozic, takže z Lysé n. L. jsme na „zelenou ulici„ vjeli někdy před jednou hodinou v noci. A maximální povolenou rychlostí sedmdesát jsme letěli až k místu oné události, do zastávky Litoměřice město. Stroj řady E 469.0 (dnes 121) měl značně silný reflektor, který jsem po vjezdu do stanice Litoměřice dolní nádraží vypnul a za dopravní kanceláří jej znova zapnul. Po projetí odjezdového návěstidla jsme se blížili k nástupišti nedaleké zastávky.
Najednou jsme uviděli postavu, která se zvedla z lavičky a potácivým krokem se blížila k hraně nástupiště. Začal jsem zoufale houkat. Zastavit nešlo. Když jsme byli na úrovni onoho muže, podíval jsem se z okénka a jen jsem zahlédl, jak muž narazil na bok naší lokomotivy a svalil se k nástupišti pod lokomotivu. Za pár vteřin po použití rychlobrzdy souprava prázdných „wapek„ stála.
V tíživé, doslova tragické atmosféře jsem vyslovil nikoli rozkaz či požadavek, ale spíš přání: Pepíčku, je mi to líto, ale musíš to jít udělat ty. Běž k tomu vozu, pod kterým ten chlap leží, ten vpředu odpoj a já ti, až dáš návěst, popojedu. Napřed ale zavolej z telefonu na nástupišti výpravčímu a řekni, co se stalo. Pepíček chvíli seděl, pak si zapálil, přestože jsem mu na stanovišti zakázal kouřit, vzal si baterku a šel. Zatelefonoval a odešel ke zhruba třináctému vozu, aby se pod něj sehnul.
Čekal jsem na jeho návěst, ale trvalo to hrozně dlouho; až jsem měl strach, aby z té hrůzné podívané neomdlel. Už jsem se chystal jít za ním, když jsem spatřil, jak se zpod vozu vyvalilo tělo. A hýbalo se! Chlapík měl štěstí, doslova se podruhé narodil. Nespadl na kolejnici, ale zrovna tak šikovně mezi kolejnici a nástupiště. Několik minut po té přijela bezpečnost, lehce odřeného opilce odvezla a my jsme, přešťastni, mohli okolo čtvrté hodiny ranní jet dál, směrem domů.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/243609/
Vyznavače „starých časů„ jistě potěší cedule, která se nachází u železniční trati u vlakového nádraží v Ostravě-Svinově. Nějaký vtipálek tam vystavil oprýskaný transparent s nápisem „Zdravíme 1. máj a 9. květen„ tak, aby ho cestující z vlaků dobře zahlédli. „Dneska už je to kuriozita, ale dobře si vzpomínám na dobu, kdy taková budovatelská hesla byla na každém rohu. Zaplaťpánbůh, že už je ta doba pryč,„ uvedl cestující, který nás na ceduli upozornil. Na potrubí u trati ceduli zřejmě umístili dělníci při opravě nedaleké železniční budovy. Jak dlouho tam ještě zůstane, ukáže teprve čas.
(Moravskoslezský deník)
Zaplaťpánbůh, že už je ta doba pryč - pravda, dnes by tam mělo být správně 8. květen! Svátky ale zůstaly...
(Moravskoslezský deník)
Zaplaťpánbůh, že už je ta doba pryč - pravda, dnes by tam mělo být správně 8. květen! Svátky ale zůstaly...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/242875/
Svatý Valentýn zřejmě zaúčinkoval i na pardubické městské strážníky.
Ačkoli z železničního nádraží lidi bez domova obvykle vyprovázejí, ve čtvrtek udělali výjimku. Pod balkonem jednoho domu v Polabinách strážníci městské policie nalezli starší manželský pár.
„Tábořili tam, protože byli exekučně vystěhování z bytu a neměli kam jít,„ uvedl Pavel Čejka, mluvčí městské policie. Strážníci se jim v noci pokusili sehnat náhradní ubytování v azylovém domě - marně. Všude bylo plno. A tak nakonec došlo na opačnou situaci, než jakou strážníci řeší obvykle. „Manželský pár poslali do haly pardubického hlavního nádraží (viz ilustrační foto), aby tam noc v klidu a teple přečkali a ráno se přes sociální odbor magistrátu pokusili kontaktovat nějaký azylový dům,„ řekl Pavel Čejka.
(Pardubický deník)
Ačkoli z železničního nádraží lidi bez domova obvykle vyprovázejí, ve čtvrtek udělali výjimku. Pod balkonem jednoho domu v Polabinách strážníci městské policie nalezli starší manželský pár.
„Tábořili tam, protože byli exekučně vystěhování z bytu a neměli kam jít,„ uvedl Pavel Čejka, mluvčí městské policie. Strážníci se jim v noci pokusili sehnat náhradní ubytování v azylovém domě - marně. Všude bylo plno. A tak nakonec došlo na opačnou situaci, než jakou strážníci řeší obvykle. „Manželský pár poslali do haly pardubického hlavního nádraží (viz ilustrační foto), aby tam noc v klidu a teple přečkali a ráno se přes sociální odbor magistrátu pokusili kontaktovat nějaký azylový dům,„ řekl Pavel Čejka.
(Pardubický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/242737/
prišiel na inšpekciu so svojim služob. koľ. vozidlom :
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_2ftydn.htm
http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2008/8_2ftydn.htm
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/242339/
kritik: Nepochybne to tam ktosi namaloval "z prdele", v pripade km 171,6 totiz nemozno hovorit o stazenom pristupe zachrannej sluzby, je to 20m rovno po trave od cesty, teda konkretny kilometrovnik je schovany za budovou garazi, ale pristup je tam taky, ze by ku streke snad aj autom dosli ...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/241777/
„Na přítomnost psa bez pána upozornila městskou policii telefonicky vlaková četa,„ informoval Právo zástupce ředitele Městské policie Pardubice Pavel Čejka. „Strážníci sice na něj číhali na nástupišti, pes však zakličkoval, prchl do haly a pak ven. Strážníkům se ho ale podařilo odchytit a umístit v útulku,„ dodal Čejka.
(Regionální mutace| Právo - Východní Čechy)
Inu, i mezi psy jsou vlakofilové. Asi se také dověděli o novém výhodném tarifu ČD pro svou rasu substrátu, ale neumějí si koupit lístek. Nedávno jeden cestoval dokonce mezistátně od nás do Němec.