Kuriozity

passion:
asi vlastná tvorivosť.

Tak nakoniec to označenie zmenili? V Ž1 je to takto:

Na parní lokomotivě to nebylo tak romantické a pěkné, jak si leckdo z mladších železničářů nebo železničních fandů představuje. Pamětníci vám určitě potvrdí, že to byla pěkná dřina a někdy i hororové dobrodružství; ale, samozřejmě, se tam dala užít i nějaká ta legrace.
Sloužil jsem tenkrát na „chemické„ záloze v Ústí nad Labem. Po půlnoci byla pauzička, a tak jsme si šli s druhým fírou ohřát kastrůlky s jídlem na blízké stavědlo, a upřímně řečeno, docela rádi jsme si poklábosili se sličnou výhybkářkou. I kafe nám udělala, prostě pohodička.
Pauza se trochu protáhla, ale před druhou přece jen přišli posunovači. Jardovi, to byl druhý fíra, bylo divné, že neslyší kompresor. Skutečně nebouchal a nešla ani turbina, a to už nebylo samo sebou. Bylo nám to setsakra podezřelé… Za chviličku už jsme slyšeli z kabiny velký řev: Kdy’s naposled přikládal? hulákal Jarda na topiče. Teď, ale zrovinka teď, bránil se pomocník a krčil se na sedačce, aby byl menší a ještě menší - no, lhal, otevřená dvířka ho usvědčila: v peci tma tmoucí.
Průšvih jako dělo - ale naštěstí bylo v kotli dost vody, takže nedošlo k nejhoršímu. Dá se to zachránit! Topit, zatápět! Každý hadr, nacmrndat petroleje, ještě olej, honem něco! Výpravčí nám poradil: na posunovačské boudě je dřevěné lešení, to vám píchne.
Píchlo, za chvíli to v peci hučelo a tak jsme zvládli přístavbu chemičky ještě v termínu, zaplať pánbůh! Jen ráno zedníci, kteří přišli dělat fasádu na útulku, strašně nadávali na drzost zlodějů, kteří jim ukradli lešení.
Kdo to ksakru mohl být, hromovali. A my jen krčili rameny. Ty lidi dneska ukradnou, na co přijdou. A to se nějak vžilo, takže to platí i dneska…

(Železničář)

Marek: Ž 1
Označenie miesta na trati zo sťaženým prístupom záchrannej služby

čl 448. V miestach zo sťaženým prístupom záchrannej služby a kde nie je možná bezpečná evakuácia cestujúcich z vlaku sú zariadenia označujúce kilometrickú polohu zo strany prichádzajúceho vlaku označené žltooranžovým náterom.
Tieto miesta sú uvedené v Tabuľkách traťových pomerov.
Takto sa označujú všetky zariadenia nachádzajúce sa v priestore od začiatku
zábrzdnej vzdialenosti pred problémovým miestom až po jeho koniec.

Kilometrovnik za zst.Pov.Bystrica v smere na Zilinu. Je to bezne alebo co? Ja som este takyto nikdy nevidel.

Dnes sa v RD Margecany vybral privesak na vylet mimo kolajnic..

a právomoc ! Bude kontrolovať mýtny systém pre motorové vozidlá na diaľniciach.
http://spravy.pravda.sk/dialnice-bude-kontrolovat-mytna-policia-fdn-/sk_domace.asp?c=A080214_121003_sk_domace_P04

Místo svého seznámení určitě nezapomene jistý britský manželský pár. Přenesl si ho totiž do vlastního obývacího pokoje a může se nyní chlubit doslova láskou z "první třídy". V té se totiž nacházely vlakové sedačky, za které Jonathan a Jacqueline Robertsovi zaplatili kolem 1400 eur (35.760 Kč).
Jejich láska se zrodila v přeplněném vlaku do Londýna. Průvodčímu se jich zželelo, a zavedl je oba do první třídy. Usadili se na sedadla číslo pět a šest, seznámili se a zamilovali se do sebe.
Když se dnes už manželé Robertsovi náhodně dozvěděli, že byl "jejich" vlak renovován, zatelefonovali provozovateli železnice, aby se poptali na osud starých sedaček. "A teď je tedy budeme mít v obývacím pokoji, aby nám připomínaly den, kdy jsme se poprvé setkali," řekla Jacqueline Robertsová agentuře PA.
Dráhy nechtěly za staré sedačky žádné peníze, a tak šťastný pár poukázal tisíc liber obecně prospěšnému železničnímu spolku. "Když jsme o svém záměru vyprávěli svým přátelům, řekl jeden z nich, že anglická excentričnost přece jen ještě nezemřela," zdůraznil Jonathan Roberts.

(Zpravodajství ČTK)

Foto nemám, ale jeden sprievodca ZSSK - pán Pavol T. (priezvisko zo slušnosti a zachovania súkromia neuvediem) z SPS Bratislava celkom akoby z oka Budovi Spencerovi vypadol. Totálna podoba

Nad nádražím a nad vesnicí Dobrotín hřmí mohutný chraplavý hlas: „Padesátdvasedmčtverko jeď! Máš to postavený. Sakra jeď, všecko stojí!„ Křaplavé sdělení se nese až do dva kilometry vzdálené vesnice. Mohutnost sluchového vjemu je znásobena zaškrábáním na mikrofon. Celá kulisa se podobá blížící se bouřce.
Obecní zastupitelstvo bombarduje vedení stanice. Vše marno. Zvuky vyluzuje výpravčí Josef Kavka. Tento malý pán nosí velký mantl, velikou čepici a aktovku, která tvoří třetinu jeho postavy. Jinak je to dobrotisko. Malá postava jej v mnoha ohledech limituje. Když zemřel traťový hradlař Adolf Kaut, vyhnal náčelník Pospíšek železničáře do krematoria v uniformách. Ceremoniář pak postavil z každé strany rakve tři výpravčí. Musel pečlivě vybírat, aby na obou stranách stáli lidé patřičně vysocí. Pan Kavka zůstal sedět v obřadní síni. Na druhé straně by totiž musel stát Jiří Krytinář. Výpravčí Josef Kavka je kromě jiného vášnivým fotbalovým fandou.
Toho parného léta byla na jednom zhlaví instalována dřevěná bouda s malým okénkem. Obsluhovaly se odtud místně stavěné výměny na místní vlečku. Každý výpravčí sem chodil rád. Byl to šolich, klid a pohoda. Jedinou závadou byla spousta much a jiného odporného hmyzu. Toho dne nastoupil na denní směnu Frantík Rendl a vyhlásil mouchám chemickou válku.
Jako zbraně hromadného ničení byly vybrány různé prostředky: Dymogam - kouřící tabletky, Formitox, zelené krystaly coby roztok, a veliká chlévská mucholapka. Frantík rozpustil krystaly ve vodě a zaplnil roztokem kalíšky na vodové barvy. Mucholapku zavěsil nad stolem, takže se kolébala přímo před obličejem. Mouchy si poletují a netuší blízkost svého strašlivého konce.
Zbývá odstartovat celou akci. Blíží se hodina H. Slouží výpravčí pan Kavka. ,,Pane Josef, potřebuju vypadnout z boudy na půl hodiny. Trávím mouchy,„ oznamuje válečník. ,,Jo, Frantíku, běž. Hodinu ti tam nic nepojede,„ oznamuje výpravčí.
Zapálené tablety syčí, služebník zavírá dveře a prchá před boudu na čerstvý vzduch. Chemická válka začíná. Osud nenáviděného hmyzu je zpečetěn. Crrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrr!
Neodbytný zvonek dotírá z plynové komory. Dovnitř nelze!
,,Vlez mi na záda, přece mám domluvenou pauzu!„ křičí Frantík směrem k boudě.
Crrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrr!
,,Sakra, co se děje, ujíždějí snad vozy?„ bleskne hlavou muže před boudou.
Chytá se za nos, otevírá boudu a smrtonosnou mlhou se vrhá k telefonu. Stačí převrhnout kalíšky se zeleným roztokem na vlakovou dokumentaci. Dusí se v kouři a na tváři a ve vlasech má přilepenou mazlavou hmotu plnou muších tělíček. ,,Sakra, co se děje!„ vyzvídá rozzloben.
,,Ty, Frantíku, jak hráli v neděli vaši kluci fotbal?„
Bojovník proti hmyzu sedí pak znechucen na betonovém obrubníku. Popadá dech a z vlasů odrolovává lepivou hmotu, vylepšenou chycenými mouchami. K umyvadlu daleko a Pán Bůh vysoko. Lavor s přinesenou vodou je hygienické očisty jen nepatrná náhrada. A tu napadá Frantíka výrok jednoho moudrého pána v televizi.
,,Až nastane konec světa a už nebude nic, zbude jen hmyz!„

(Železničář)

To musíte mať v Cargu veľmi veľa práce a málo farby .

nas kamos Brejlovec98 vcera v Novych Zamkoch nafilmoval toto vskutku zaujimave video,
kto sa chce dobre pobavit, nech si to pozrie:

http://video.google.com/videoplay?docid=-8299845159753134217&hl=en

Nestačíme namalovať nový názov :

V zápasnický ring se změnilo hradecké vlakové nádraží, kde si to ručně rozdaly dvě ženy.
Ke rvačce vyrazili městští strážníci, kteří však na místě nalezli už pouze jednu aktérku fyzické výměny názorů.
„Ta tvrdila, že byla okradena neznámou ženou o platební kartu a hotovost. Strážníci zkontrolovali halu a nalezli i druhou výtržnici,„ říká mluvčí městské policie Eva Čížková. Také druhá žena ovšem říkala, že při potyčce přišla o peníze. Na rozdíl od její „sokyně„ však u sebe neměla žádný doklad, který by prokázal její totožnost, a tak byla předána policii. Muži zákona posléze zjistili, že tato čtyřiadvacetiletá žena je hledanou osobou. V Hradci Králové tak jde za poslední dny o třetí případ, kdy byla agresorkou žena. V pondělí totiž jedna taková výtržnice napadla učitelku a prodavačku.

(Hradecký deník)

asi prežil. Škoda.

Neviem, či to prežil .
http://www.youtube.com/watch?v=CJGPyuBZUCA

Ešte to vložím do tohto druhého fóra, ospravedlňujem sa hneď za zapratávanie..:

Je to z TV novín markízy, že vraj bytovka v BA Rači bráni výhľadu na Rendez. ???


7. PAMIATKARI NAVRHLI ZBÚRAŤ PÄŤ POSCHODÍ DOMU, KTORÝ PREKÁŽA VO VÝHĽADE NA ŽELEZNIČNÉ DEPO
(06.02.2008; Televízna stanica Markíza; Televízne noviny dnes; 19.00; 2 min.; DEMEŠOVÁ Barbora)
Moderátor: "Obyvatelia bytového domu v bratislavskej Rači zažili šok. Na dverách našli pozvánku na verejné zhromaždenie, na ktorom sa má hovoriť aj o tom, že ich dom je príliš vysoký a prekáža vo výhľade na železničné depo. V jeho okolí by mala vzniknúť chránená pamiatková zóna."
B. DEMEŠOVÁ, redaktorka: "Tento 8 poschodový panelák by sa mal podľa pamiatkarov znížiť o päť poschodí. Obyvatelia neveriacky krútia hlavami."
Obyvatelia domu: "Minulú sobotu sme sa dozvedeli výveskami na vchodových dverách, že sa zvoláva nejaké sedenie." "Že náš panelový dom bráni akémusi výhľadu."
B. DEMEŠOVÁ: "Pamiatkari tvrdia, že 8 poschodový panelák pôsobí rušivo na unikátny objekt železnice."
P. ANDRÁŠI, Pamiatkový úrad SR: "Železnici vlastne Bratislava vďačí za ten svoj nárast a rozvoj začiatkom 20. storočia. Tieto štruktúry, keďže sú pre mesto historicky dôležité, je potrebné nejako chrániť."
B. DEMEŠOVÁ: "Pre obyvateľov je ale zbúranie piatich poschodí domu prisilná káva."
Obyvatelia domu: "Väčšina ľudí má už tento byt v osobnom vlastníctve vrátane pozemkov a pre nás je to šok." "Žiadne materiály neobsahujú to, čo by sa stalo s tými ľuďmi, kam by išli keby teda tie byty zbúrali."
P. ANDRÁŠI: "My by sme boli radi keby mierka toho historického prostredia bola zachovaná a neboli tam takéto predimenzované stavby, ale vieme, že takáto požiadavka je nereálna a pamiatkový úrad ju nebude požadovať."
B. DEMEŠOVÁ: "O ďalšom osude bytovky na Dopravnej ulici sa jej obyvatelia dozvedia už tento štvrtok na verejnom prerokovaní."

Žeby sa vracali staré ,,dobré,, časy ????

Tak toto sem určite patrí, žeby nový "externý" dopravca ...?

Googlemaps, alebo sw on line in real time ? :
http://swisstrains.ch/