Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
http://www.plus1den.sk/aktuality/4120429-dopravafico-a-vazny-garantovali-zelezniciaromze-sa-nebude-prepustat.html
http://www.sme.sk/c/4208509/zelezniciari-vyhlasili-strajkovu-pohotovost.html
* Lidé, kteří cestují z bohumínského vlakového nádraží, už se možná brzy nebudou setkávat s polehávajícími nebo žebrajícími bezdomovci. Bohumínská radnice přišla s nápadem zřídit speciální čekárnu pro bezdomovce, která by měla fungovat od prosince.
*Německé vlakové soupravy Desiro budou od nového jízdního řádu pro rok 2009 zastavovat na železniční zastávce v Pomezí nad Ohří. Nová stanice byla slavnostně otevřena již v polovině dubna. Zastávka má zvýšit turistický ruch v tomto regionu.
* Trať z Nezamyslic ožije cykloturistikou. Po deseti letech od ukončení osobní vlakové dopravy povede v trase železniční trati na Prostějovsku cyklostezka.
(Železničář)
* Automat na nákup vlakových jízdenek začal fungovat na hradeckém hlavním nádraží. Cestující si zde mohou koupit jízdenku do všech stanic ČD za zákaznické, obyčejné, zvláštní i skupinové jízdné.
(Železničář)
Nejdřív málo, ale stav se rychle zhoršil natolik, že bylo nutno opustit pokladní okénko s tzv. chytrým výdejním zařízením UNIPOK, vybaveným čtečkou, a přesunout prodej vedle na UNIPOK obyčejný. I tak tu ze stropu pomalu kape nejen na podlahu, stoly, ale co hůř, i do tiskárny, na níž se tisknou vlaková spojení. Přes den tu průběžně vytírám a na noc se zařízení musí zakrývat pod igelit, říká pokladní-střídač KCOD Praha Pavel Tlustý. Kromě stropu, z něhož odpadávají i decimetrové kusy starých maleb, a všudypřítomných stop po setřené vodě mi ukazuje také vedlejší místnost, kde jsou skvrny na stropě i louže na podlaze o poznání větší. Všude je cítit intenzivní zápach promočené omítky. A to v době, kdy jsme si pracoviště prohlíželi, pršelo naposledy zhruba před desítkami hodin.
Přitom počátkem prosince se má úsek mezi Zbraslaví, Modřany a Braníkem přepojovat na dálkové ovládání REMOTE, které se tu v těchto dnech dokončuje. Výpravčí z Braníka bude nově prostřednictvím „JOPky„ ovládat provoz až po Zbraslav. Zdalipak je dobrou vizitkou to, že na jednu stranu se nemalým nákladem racionalizuje provoz, po čemž se tu spolu se zvyšováním cestovní rychlosti už řadu let volalo, a na druhé straně tu objekty pro čekání a odbavení cestujících jsou málem v havarijním stavu?
Skupinka lidí čekajících na osobní vlak 9013 do Čerčan je spíš ráda, že ve sprejery a vandaly poničené čekárně nalezla úkryt před mrazem, ale v jednu chvíli se debata stočí právě na několik obrovských mokrých skvrn na stropě. Ani jim, ani mladé mamince, která si zrovna u pokladny kupuje za 280 korun jízdenky amístenky na Mikulášský vlak, asi nikdo nevysvětlí, že za neutěšený stav nemohou ti, kteří vlak vypravují nebo jim jízdenky prodávají, nýbrž zloději. Nebo dokonce to, že každý ze zaměstnanců jedné stanice patří pod docela jinou část podniku a že promočený strop nad jejich hlavami spravuje někdo úplně jiný.
(Železničář)
Zase jeden kritický článek na http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20081125.html
Právě odbila šestá hodina ranní a my nasedáme do jednoho z vagonů vskutku proslavené druhé nejstarší koňské železnice na evropském kontinentě vedoucí z rakouského Lince do jihočeské – dnes již poněkud rušnější – metropole na soutoku dvou řek.
Jak velkolepá událost! Vždyť to není tak dávno, co se odehrála její premiérová jízda vzbuzující první vlnu nadšení!
Vlak spokojeně uhání lehce zasněženou listopadovou krajinou. Koňské podkovy lehounce klopýtají a rolničky vesele cinkají, podbarvené jemnými tóny Čajkovského klavírní skladby „Listopad„ („Na trojce„) z komorního cyklu „Roční doby„, či hekticky působivým operním tématem Massenetova „Dona Quijota„, symbolizující vpravdě „větrem„ dotvářenou heroickou koňskou jízdu důmyslného rytíře. V zajetí této jedinečně romantické atmosféry se blížíme k prvnímu malému zastavení. „Přepřaháme, račte vystoupit, prosím!„, ozývá se hlas jednoho z formanů. Právě jsme dorazili na Holkov, kde se můžete vážení cestující občerstvit a odpočinout v zájezdním hostinci„. A po příjemně strávené přestávce pokračujeme v naší cestě dále.
Pomalu se přibližujeme k rakouskému území. „Horní Dvořiště – pauza„, hlásá opět forman. „Ale proč tady opět čekáme? Vždyť jsme již v nedalekém Bujanově přepřahali„!
Fujavice nabývá na intenzitě, a tak se ti pasažéři, obývající jeden z nezastřešených vozů čtvrté třídy, rádi alespoň na chvilku schovají opět v jednom z nádražních hostinců. A tu vidíme, jak vysazují vozy z kolejí. Inu právě očekávající nákladní vlak od Lince má před tím naším „osobákem„ přednost.
Již přihání ve své plné rychlosti a my můžeme opět nastoupit a popojet zase o kus dál. Rychlost nabývá na obrátkách. Uháníme plnou třináctikilometrovou rychlostí za hodinu – stejně tak velkou – jako v roce 1829 se představená ve svém plném lesku parní lokomotiva s přízviskem „Raketa„. To by pan Stephenson koukal! Vždyť ta jeho první lokomotiva na světě disponovala rychlostí sotva poloviční!
Hodiny ukazují čtvrtou hodinu odpolední. Konečně jsme dorazili. Nyní si jen pěkně po tak dlouhé cestě odpočinout a ráno opět vyrazit na zpáteční cestu.
Ale co že to stojí na tom lineckém nádraží za monstrum? Čas na hodinách se posunul o několik desítek let směrem do přítomnosti a kalendář stvrzuje rok tisícíosmistý sedmdesátý pátý. Čas je vskutku neúprosný a my se musíme s evropsky proslulou „koňskou raritou„ rozloučit.
Kola lokomotivy se pomalu roztáčí. V pravdě mohutně odfukující stroj se uvádí do provozu a nadšený pan Antonín Dvořák se chopí pera a zaznamenává jeden ze svých nápadů, jeho nesmírně populární „Humoresky„ s tempově gradujícím tématem, či Francouz Artur Honegger, uchvácen tímto strojem natolik, že se z jeho pera zrodí vskutku důstojná oslava tohoto technického pokroku – symfonická skladba „Pacific 231„ s futurologickým námětem opředeným strhující freskou, dotvářenou až drsnými expresivními tóny ve vzájemném dialogu jednotlivých nástrojových skupin s neklidnou motorickou rytmikou.
Hustý kouř „spěchajícího„ vlaku jakoby splýval s mlhavým oparem pochmurného listopadového dne doprovázeného mystickými zvuky zvonkohry a do dáli se rozplývajícího vokálního partu části „Neptun„ z „vesmírné Odyssey„ s názvem „Planety„ Brita Gustava Holsta.
Lokomotiva se konečně „doplížila„ do cílové stanice. Opět odfukuje jakoby měla za sebou vyčerpávající maraton a my s pocitem velkého zážitku z nostalgické jízdy vystupujeme ze soupravy.
Hodinové ručičky se již opět řádně kolem své osy pootočily a my se vezeme oním „Šumavským drakem 20. století„ ještě stále po jednokolejné trati jedoucím, červeně zbarveným motorákem, jehož rychlostí svou téměř o sto let starší sestřičku příliš nepředčí.
Konečně se nacházíme v době přítomné. Jaká to proměna! Co by na ten komfort dnešní železnice František
* Před osmdesáti lety, 28. října 1928, byl v Bechyni slavnostně otevřen unikátní železobetonový most přes řeku Lužnici, který si svým obloukem přes hluboké údolí Lužnice časem vysloužil pojmenování Bechyňská duha a stal se jedním ze symbolů tohoto jihočeského města.
* Provoz lanovky na Ještěd zastavila na čtrnáct dní plánovaná revize oprav a zákonných prohlídek.
* Občané Kalifornie, souběžně s volbami prezidenta a federálního Kongresu, odsouhlasili v referendu i půjčku na výstavbu superrychlostní železnice ve výši deseti miliard dolarů. Systém by měl zajistit vlakové spojení mezi největšími městskými aglomeracemi v Kalifornii rychlostí až 320 kilometrů za hodinu. Pro tento návrh se vyslovilo 52 procent voličů.
(Železničář)
A to ještě nevěděli, že ve stejné trase, ale s o 30 až 50 minut delší jízdní dobou tam v jednom směru jen za dopoledne jedou tři autobusové spoje. Oni se ovšem o autobusy nezajímali, protože jízdu v nich nepovažují za pohodlnou.
Jezdí samozřejmě vlakem v první třídě, leč neodolali, a s úsměvem se zeptali, jak asi musí vypadat třída druhá, když vagon, ve kterém jedou, působí katastroficky. Nedivme se: WC s výhledem na ubíhající kolejnici chtě nechtě připomíná suché záchody, s kterými se i na japonském venkově rozloučili již před padesáti lety. Po několikáté již čalouněná sedadla jsou sice čistá, ale stáří na nich je vidět a navíc o pohodlném posezení se může leda zdát.
Okna těsnila pár let po uvedení těchto vozů do provozu, a to už je dávno. Také těsnost dveří u kupátek je spíše teoretická. Když si některý neukázněný nikotinista zapálí na WC, aby cestu přežil, cigaretový odér se plíží celým vagonem...
Nezbývá tedy, než aby se dopravovali autem, napadne možná některého čtenáře. Ptal jsem se jich na to. Odpovídali, teď už bez úsměvu: Okusili jsme cestu dálnicí, která má číslo jedna a je prý u vás nejdelší. Podle našich zkušeností je to povrchem i stylem jízdy vašich řidičů nejhorší dálnice v Evropě, amožná i na světě. Tady rozhodně cestovat nechceme!
Nemohl jsem jim pomoci, ale oni si věděli rady: Napíšeme dopis vašemu generálnímu řediteli Českých drah. Dvacet let máte už svobodu politickou i ekonomickou. Jak je možné, že se to nijak zvlášť neprojevuje na infrastruktuře, která je pro fungování ekonomiky klíčová? A proč nedáte na rychlík mezi krajskými městy lepší vagony?
Namítl jsem, že generální ředitel nemůže za stav tratí a vozidel a že tedy nemá cenu mu to psát. Navíc to všechno jistě ví.
Nenechali se zviklat: Stejně mu napíšeme!
Bylo mi z toho všeho neobyčejně smutno.
(Železničář)
První nesnadný úkol, který vám připadne, je zjištění přesného času. Nalézt v hale hodiny vyžaduje důkladné pátrání. Máte na něj obvykle jen dvě minuty. Déle neotálejte, nebo vám jinak ujede vlak.
Druhým těžkým úkolem je nalézt otevřenou pokladnu. Ačkoliv jsou v provozu možná i tři nebo čtyři, fronta je obvykle jen u jediné. Otevřená pokladna není totiž na první pohled zřejmá. Vypadá naprosto stejně jako zavřená. Tato záludná past organizátora hry se vám nemusí vyplatit. Pokud lze, chovejte se stejným způsobem jako ostatní cestující před vámi, kteří se automaticky staví tam, kde je fronta. Jestli se tam prodávají jízdenky, však není jisté. Není-li nikde žádná fronta, máte smůlu. V každém případě však zaručeně ztratíte pět nebo deset minut času.
Jestliže vám vlak ujel, máte ve druhém kole hry možnost se kulturně vzdělávat a kochat inspirativním prostředím. V celé hale je pouze 24 míst k sezení. Jako na potvoru jsou umístěna právě v nejfrekventovanější části haly. Dráhy zvolily chytrou strategii, jak vyčistit hlavní nádraží od asociálních živlů. Napřed se zbaví všech dočasných bezdomovců, jinak řečeno cestujících, a potom těch trvalých. V žádném případě nepočítejte s tím, že si sednete. Většina míst je obsazena dřímajícími osobami pochybného vzezření. Nepochybujte o tom, že jsou to převlečení agenti FBI, CIA a SRPŠ, kteří číhají na teroristy.
Ona nejfrekventovanější část haly má jako naschvál nejužší průchodný profil. Zlomyslné dráhy zde proti sobě jako tryskou nahánějí přijíždějící a odjíždějící cestující. Aby té škodolibosti nebylo málo, je zde vchod do obchodu, reklamní poutače, odpadkové koše a oltář světelné tabule.
Většina cestujících se svými zavazadly postává právě před tou světelnou tabulí s odjezdy vlaků amodlí se, aby je nějaký vhodný spoj vysvobodil z hrůzné jámy lvové, do které se dostali. Situace se mění okamžik od okamžiku a tak vám nezbývá, než být přikován na tomto místě a překážet spěchajícím pasažérům. Pokud nechcete stát, civět na světelný poutač a překážet ostatním cestujícím, hned vedle vás, v samotném srdci haly, je provizorní herna. Zde dostatek volných míst, kde můžete za poplatky házené do automatů posedávat dle libosti.
Možná se vám bude zdát lepší sejít na nižší podlaží nádraží a navštívit zde ohromnou prodejnu literatury nebo luxusních šatů, abyste nevypadali jako dementi nebo šašci, kterých je okolo více než dost, ale není to prozřetelné. Mohli byste si tam připadat osaměle. A v prázdných uličkách mezi regály byste na sebe poutali pozornost teroristů, číhajících na movitější občany.
Sloupy v této části nádraží jsou s ďábelskou vychytralostí obestavěné reklamními zástěnami, aby bezcenní občané nižší cenové skupiny nemohli posedávat na jejich podstavcích. Pokud čekáte, jste tedy nuceni neustále udržovat polohu vstoje. Alespoň neusnete a můžete sledovat záhrobní ruch ve svém okolí. Například úklid v hale je zajímavý. Povětšinou jej vykonává četa holubů,
Rád bych reagoval na článek od pí. Lauerové. Považuji ho za zcela vytržený z jakéhokoliv dopravního kontextu, jehož obsah cosi vypovídá o nevalné dopravní odbornosti dotyčné pisatelky.
Doufám, že budou co nejvíce omezovány či rušeny silnice a veškerý související autoprůmysl, který tady zcela beztrestně zdarma huntuje lidské životy a životní prostředí nejen u nás v ČR.
Ale všechny bych nerušil, nechal bych jen silnice, které budou potřebovat záchranáři, čili jenom dálnice, málo nevyužívané silničky bych zrušil, stejně jako to provedli v minulosti například ve švýcarském městečku Zermatt.
Místo zcela vyhozených peněz na předražené české dálnice, bych za tyto peníze opravil železniční vozidla, která jsou v jednom kuse ničena na železničních přejezdech neukázněnými piráty silnic a navíc lidem cestujícím v těchto vlacích poskytoval bolestné za psychickou újmu, kterou utrpí při takovýchto událostech.
Už chápete pí. Lauerová, co jste napsala?
Tomáš Posavád
(Českobudějovický deník)
Rovněž kapacita vlaků na lokálce Hodonín - Zaječí je vždy v den konání pochodu navyšována i několikanásobně, kdy jsou místo samotného motorového vozu vypravovány několikavozové soupravy.
Pro návoz účastníků pochodu je posilována kapacita rychlíků i osobních vlaků na trati Přerov - Břeclav.
Autorem kritizovaný vlak s odjezdem v 8.28 hodin z Přerova byl rovněž významně posílen, pravidelné řazení vlaku je tři vozy, v den konání akce jela souprava osmivozová, kapacita soupravy byla tedy navýšena o více než 150 procent.
Další posílení soupravy vlaku již není možné vzhledem k délce nástupišť na zastávkách, která nejsou pro delší soupravy dimenzovány (proč také?) a zastavení osobních vozů mimo nástupiště nelze z důvodu bezpečnosti cestujících připustit (stalo by se ostatně terčem okamžité kritiky). Autorem je navrhováno řešení situace v podobě zavedení zvláštního vlaku. Myšlenka jistě dobrá, v současných podmínkách ovšem obtížně realizovatelná.
Takovýto vlak by totiž musel být vypraven výhradně na obchodní riziko dopravce, jelikož o jeho zavedení neprojevil zájem ani Klub českých turistů Hodonín, který je organizátorem pochodu, ani Jihomoravský, Zlínský či Olomoucký kraj, což jsou objednatelé regionální osobní dopravy na trati Přerov - Břeclav. Takovýto vlak by totiž při akceptaci obvyklého jízdného včetně slev a režijních průkazů (velkou část účastníků pochodu tvoří jejich majitelé) byl při současných nákladech na vystavení hnacího vozidla, mzdu strojvedoucího a úhradu poplatku za použití dopravní cesty stěží ziskovou záležitostí. Zvláštní vlak z Brna a zvláštní vlaky na trati Hodonín - Zaječí jsou zahrnuty do objednávky osobní dopravy v Jihomoravském kraji. V případě pochodu slováckými vinohrady se jedná o jakýsi modelový příklad dopravy účastníků masové akce, který je v podmínkách osobní dopravy Českých drah stále diskutován bez jednoznačného závěru. Náklady na zvyšování kapacity souprav, případné zvláštní vlaky, úklid prostor po často neukázněných účastnících, mzdy navíc vystavovaného personálu a podobně totiž často převyšují tržby z jízdného. A právě České dráhy jsou často rády kritizovány právě za nehospodárné chování.
Způsob jak organizátory podobných akcí zainteresovat do úhrady výše uvedených nákladů, ať přímo či prostřednictvím objednavatelů dopravy, dosud nebyl nalezen.
Tomáš Kašpařík
(Nové Přerovsko)
Ale další plánované miliardové investice na vylepšení jejího okolí považuji za pochybné, stejně jako pan Drtina, neboť éra železnic pomalu končí a vlaky jednou dojezdí, jako dojezdily dostavníky. A rychlodráhy je nezachrání. Už v roce 1956 veškeré železnice zrušil Kypr a teď jsem právě slyšela z rádia, že je zrušila Kostarika. Ale nemusíme chodit tak daleko. Nákladní nádraží za Hrdějovicemi u jezera bylo po krátké době své existence úplně odstraněno a nákladní překladiště poblíž je opuštěné, už tam nemají co překládat. Asi neobstálo v konkurenci s kamiony, které nám dovezou vše potřebné bez zbytečného překládání ze silnice na koleje a zpět.
Ale pro úplné zrušení železnic u nás bych nehlasovala, neboť nemáme a asi dlouho nebudeme mít tak kvalitní silniční sít, abychom si mohli dovolit na ni přesunout veškerou dopravu z kolejí. A ani já bych nechtěla jezdit po našich úzkých silničkách, přecpaných náklaďáky s pískem a uhlím.
Co se týká lokálek, po kterých dvakrát denně přejede osobák s jedním poloprázdným vagonem, ty bych zrušila nemilosrdně. Jejich ztrátovost je tak úděsná, že náš bývalý ministr dopravy ing. V. Budínský prohlásil, že kdyby cestující z nich odvážel vlastním autem, vyšlo by to levně ji.
Mimochodem, na Slovensku je před několika lety zrušil tehdejší předseda slovenské vlády dr. Dzurinda, bývalý železniční úředník. Chápu však železničáře, kteří své tratě brání, neboť jim poskytují obživu. Těm by bylo nutné před zrušením ztrátových tratí zajistit práci. Což je zaměstnat na údržbě či výstavbě silnic a dálnic?
V současné době má však výstavba jakéhosi vlakového koridoru do Budějovic, proti kterému protestovaly tisíce lidí, přednost před dálnicí. A za Budějovicemi se začnou obrovským nákladem razit tunely až někam k Ševětínu. A nová silnice od Ševětína do ČB už léta končí v lese nad Borkem a o jejím pokračování se mlčí. A nebezpečná křižovatka za Borkem si každý rok vyžádá lidské oběti. Takovýchto nebezpečných míst je na našich silnicích mnoho. A mnoho obcí a měst volá po výstavbě obchvatů. Ale peníze na ně nejsou, neboť je spolykají prázdné „vláčky„.
Ale i kdyby se podařilo vlakový koridor zdárně dokončit, bude vůbec k něčemu dobrý? Není to tak dávno, co v Rusku obrovským nákladem a údajně i za cenu lidských obětí budovali Bajkalsko – Amurskou magistrálu a co vše si od ní slibovali. A po dostavbě zjistili,že je zbytečná a teď o ní mluví jako o nejdelším pomníku komunismu v bývalém SSSR. Nebude tak tomu i u nás?
V současné době, kdy se u nás zlevňují pohonné hmoty a „dráhy„ naopak zvyšují jízdné, sotva lze očekávat zvýšení zájmu o železniční přepravu. A lidé, kteří volají po převedení dopravy ze silnic na železnice a brzdí budování dálnic, nejdou s duchem doby. Ta už vlakům nepřeje.
Zdeňka Lauerová
(Českobudějovický deník)
Blondýnka?