Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Malé zamyšlení: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_18prus.htm
Vedení sociální demokracie se nelíbí vysoké platy manažerů. Předseda Jiří Paroubek bude po novém premiérovi Janovi Fischerovi požadovat snížení platů manažerů firem se státní účastí. Platy manažerů těchto firem byly podle Paroubka nastaveny v době hospodářského růstu a dnes prý neodpovídají stavu hospodaření těchto firem ani ekonomické realitě. Tarifní složky platů by měly klesnout nejméně o třetinu, nadtarifní složky mnohem více.
K tomuto požadavku se připojil středočeský hejtman David Rath. Uvedl, že nebude dávat dotace z veřejných peněz Českým drahám, pokud se platy vedení nesníží. Podotkl, že generální ředitel drah má pětinásobně větší plat než krajský hejtman. Nehorázné podle něj je dávat peníze daňových poplatníků firmě, která je dlouhodobě ve ztrátě, jako jsou dráhy.
Tolik agenturní zprávy. S uvedenými názory bude souhlasit značná část veřejnosti. Málokterý Čech je zcela imunní proti pocitu „proboha, zač ti lidé vlastně berou peníze„, popřípadě „já bych to za ty prachy bral taky a zvládl bych to nejméně stejně dobře„. Ale věc je trochu složitější.
Řídit ČD je docela složitý úkol Podle nedávno zveřejněných údajů bere generální ředitel Českých drah měsíčně 500 tisíc korun. Tedy asi tolik jako 17 strojvedoucích, pokud se držíme čísel publikovaných Českým statistickým úřadem. Co myslíte: prosperovaly by dráhy lépe, nebo hůře, kdyby je řídilo sedmnáct strojvedoucích?
Dobrá, každému je jasné, že sedmnáct lidí ve vedení je nesmysl, protože by se nedokázali domluvit ani na základních věcech. Organizace řízená kolektivním orgánem skončí jako Sovětský svaz, který byl ve své předposlední fázi řízen politbyrem (tedy prakticky nikým.)
Nestačí ale najmout někoho za úspornější plat, dejme tomu dvojnásobek či trojnásobek platu strojvůdce?
Řekněme, že vypíšeme výběrové řízení na generálního ředitele státního podniku České dráhy s tabulkovým platem 85 tisíc Kč měsíčně hrubého.
Pro drtivou většinu populace jde o pohádkový plat. Netřeba se obávat, že by se zájemci nehlásili. Lze realisticky předpokládat, že mnoho zájemců bude mít slušné vzdělání, zkušenosti s řízením lidí, jazykové znalosti atd. Ale je to dost?
Můžete se vsadit, že není. Řídit firmu s desítkami tisíc zaměstnanců a obrovským počtem složitých právních a majetkových vztahů je docela složitý úkol. Samozřejmě – lze ho pojmout po úřednicku, vykonávat jen nejnutnější administrativní úkoly a strategické záležitosti nechat takzvaně „vyhnít„. Pak dostanete organizaci ve stavu, v jakém byla většina československých státních podniků v roce 1990 a České dráhy ještě o bezmála dvě desetiletí déle.
Jinými slovy, za 85 tisíc měsíčně špičkového manažera velkého státního podniku zkrátka nepořídíte. Člověk, který má opravdu vynikající schopnosti, se bude zajímat o kariéru v soukromém sektoru. Ano, je možné namítat, že i manažeři soukromých firem dělají chyby. Někdy dokonce mnohamiliardové, jak ukázala nedávná finanční krize.
Ale proč ke krizi vlastně došlo? Protože manažeři gigantické korporace zvané United States of America s ročními tržbami 2524 miliard dolarů (celkové příjmy federálního rozpočtu za rok 2008) udělali sérii chyb. Špatně nastavili regulatorní podmínky, vymysleli špatné vnitrofiremní předpisy (neboli zákony), zanedbali, co se dalo. Menší firmy jen reagovaly na podněty vytvořené gigantickým vládním monopolem zvaným U. S. A.
Z ostudy sociálnědemokratický kabát Zpět domů. Korporace zvaná Česká republika procházela obdobím svého největšího rozmachu v letech 2006–2007. Tržby státního rozpočtu rekordně rostly. Svět se vezl na opojné vlně expanzivní měnové politiky a z ní vyplývajícího dostatku peněz. A přece ani v oněch ideálních dobách nebylo ředitelství České republiky schopno dát do souladu příjmy a výdaje. Všichni vědí, kdo připravoval státní rozpočty na léta 2006 a 2007. Osoby zodpovědné za deficity v těchto letech by měly nosit z ostu
(Metro)
Ak CL predava vypravca, tak je to preto, ze ma len premavku v zst. par vlakov kde sa to da v pohode stihat, rovnako to ma zahrnute v pracovnej naplni a pravdepodobne za to nic naviac nedostava - tarifna trieda vypravcu je vyssia ako ta, ktoru ma samostatny os.pokladnik.
Šlo o to, že jsme 19. 4. ráno zahajovali výlet do Nové Paky a startovním bodem byla železniční stanice v Rychnově u Jablonce. Přijeli jsme normálně včas autobusem č. 1 v 6.04 a chtěli si zakoupit jízdenku do Nové Paky na rychlík s odjezdem 6.22 směr Pardubice. U pokladny nikdo nebyl, ani ve vedlejší místnosti, kam je vidět z čekárny. V pokladně byla tma a jen tam zářil monitor počítače. Až do odjezdu rychlíku se nikdo neobjevil, my jsme tam chodili, ťukali na okénko (asi moc potichu), hlasitě jsme se divili, že tam nikdo není (tedy jen podle nás hlasitě). Až když přijížděl vlak, objevil se pán, který zřejmě zastával jak funkci výpravčího, tak i pokladního, a hlásil příjezd vlaku. Jenže my jsme se báli, že vlak ujede, tak jsme nastoupili bez jízdenky s tím, že si ji koupíme ve vlaku. A tady je jádro pudla. Průvodčí po nás chtěla manipulační poplatek, neboť prý nám měli jízdenku prodat ve stanici. Já chápu, že průvodčí za situaci nemůže, ale nadzvedl mě fakt, že když volala do Rychnova, tak jí tamní pracovník sdělil: „Ano, viděl jsem je, oni si prohlíželi jízdní řád.„ Tomu zaměstnanci vůbec tedy nebylo divné, že tam tvrdneme 20 minut, že koukáme do okýnka, chodíme sem a tam, neklepeme (tedy on tvrdil, že nikdo neklepal), hlasitě pronášíme poznámky typu: „Jé, my asi dnes pojedeme zadara!„ a před příjezdem vlaku se ani neráčil posadit na židli, jestli někdo něco nechce!
Příště asi musíme udělat randál a mlátit do okna, aby si nás někdo všimnul? Já bych pochopila, kdybychom přišli pozdě a vlak honili, ale my tam byli 20 minut, pracovník o nás prý věděl (MY O NĚM NE!) a pakmáme platit nějaký poplatek?
Tady jde o princip, ne o těch 60 Kč (za 2 jízdenky). A výmluvy, že jsme se měli ozvat, neberu. Povinností onoho pracovníka je snad i vydávat jízdenky a tedy zjistit, jestli si lidé, kteří se zdržují v prostoru čekárny, náhodou nechtějí lístek koupit, a ne jen přijít a odhlásit vlak, a pak tvrdit, že o nás ví, ale že myslel... Chtěla jsem i zjistit jméno onoho pracovníka, ale kolegové byli solidární, znají se jen pod čísly... Příště za téže situace poplatek nezaplatím a rozhodně budu dělat pořádný virvál a totéž doporučuji všem, kteří by si rádi jízdenku zakoupili, ale pro velkou vytíženost jednoho pracovníka se jim to nepovede. Nebo ať tedy ČD zaměstnají další pracovní sílu, která bude sedět u okénka alespoň pět minut před příjezdem vlaku. Toto se samozřejmě netýká zastávek, které jsou bez této obsluhy - zde vám manipulační poplatek ve vlaku nehrozí.
(Jablonecký deník)
To bylo milé překvapení: cestující ve vlaku z Rakovníka do Prahy dostali snídani, noviny a další dárky. Všichni si cestu pochvalovali.
Celá zpráva: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_16regi.htm
Staří ajznboňáci si musejí připadat jako ve vlaku do Ostravy, kde se sčuchli baníkovci a sparťanští hooligans.
Čistě věcně vzato se během posledních pár týdnů nic zvláštního nestalo. Jen se o některých věcech hlasitěji hovoří. A je otázkou, kdo je na kolejích tím spravedlivým mašinfírou, který to myslí negrossovsky upřímně. Je to loni instalovaný ředitel Petr Žaluda a jeho kolegové, kteří přišli z bank, stavebních firem, pojišťoven a pro modrou armádu mohou představovat cizorodý element nabourávající zažité pořádky? Anebo je tím poctivým »pravověrný« železničář Žák, který vytušil, že někdo, kdo jel vlakem naposledy, když rukoval na vojnu, si přišel dělat na dráhu svůj soukromý byznys skrze marketingové a jiné kontrakty? Navíc za plat, který nemají ani premiér s prezidentem dohromady?
Je těžké být rozhodčím a neupísknout se, ale přesto: naznačuje-li někdo nepravosti, nechť mluví konkrétně a neútočí bez argumentů. Fakta a čísla. Neodpovídají snad odměny manažerů situaci na trhu? V čem se vymykají? Jsou některé marketingové smlouvy nestandardní? Které to jsou? Vadí ministerstvu, že dráhy projedly větší část z dvanácti miliard určených na novou techniku? Proč věc řeší až teď?
Bylo přirozenou obrannou reakcí manažerů ČD, že své platy zveřejnili. Teď se rozvíjí debata, zda si takové peníze zaslouží. Ale tato výměna názorů by rozhodně neměla skončit jen u Žaludova »půl mega«. Je totiž tisíc jiných důvodů, proč český železný oř ztrácí rychlost a sílu. A jestli se veřejné peníze na dráze »prožírají«, plný žaludek nemá zdaleka jen Žaluda.
Šest týdnů dovolené, pracovní týden 36 hodin, průměrná mzda 26 tisíc korun, příspěvek na dovolenou 20 tisíc korun, k tomu stravenky, režijní jízdenky pro celou rodinu a odborářské zotavovny doma i v zahraničí. Jen deputátní uhlí a pražce už zaměstnanci dráhy nedostávají. I přesto to jsou podmínky, o nichž se většině českého proletariátu nesnilo ani za komunistů.
Nejvíce z toho tyjí ti nahoře a zdaleka nemusí jít jen o topmanagement. Odměny blížící se stu tisícům korun si udělovali navzájem i šéfové odborů. Ještě nedávno bylo standardem, že generální ředitel a náměstci neměli k dispozici pouze jedno luxusní auto s řidičem, ale k tomu ještě druhé – bez šoféra, zato s »cécéeskou« a velkým kufrem na nákupy. K tomu všemu milionové reprefondy, z nichž se hradily i čistě soukromé večírky.
To všechno je dobré vědět, když pořád nechápeme, kde všude mohou končit miliardy určené na úhradu takzvané prokazatelné ztráty z veřejné dopravy. Kdyby se někomu skutečně podařilo tento anarcho-sametový systém přetvořit na normální firmu, potom nechť bere třeba milion měsíčně. Ruce bychom mu měli líbat, a zda se bude jmenovat Žák, či Žaluda, není podstatné.
(Ekonom)
Celá zpráva: http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=287500
Jízda tohoto unikátního historického vlaku má letos v září připomenout hrdinský čin mladého britského makléře Nicholase Wintona, který z okleštěného Československa těsně před jeho obsazením Němci v roce 1939 vypravil několik vlaků.
V nich zachránil skoro sedm set židovských dětí.
Štáb Světa na kolejích představí lokomotivu A1 60163 Tornádo i historické vozy Mk1, které budou tvořit zmíněný pamětní vlak.
Další reportáž nás zavede do zajímavého Národního železničního muzea v anglickém Yorku. Pořad tradičně doplní i domácí příspěvky – třeba o modernizaci prvního úseku třetího železničního koridoru mezi Prahou a Plzní nebo o křtu prvních vozidel s novým nátěrem Českých drah.
Úvodní jarní vydání Světa na kolejích vysílá druhý program České televize ve čtvrtek 23. dubna od 15.50 hodin.
(Železničář)
Celá zpráva: http://www.rozhlas.cz/_zprava/570778
Celá zpráva
Na všech nádražích světa platí stejný zákon času. Buď se spěchá na vlak, nebo se čeká na vlak. Dělal jsem to druhé, a tak jsem si tu naši „rolu„ trochu prošel. Bylo to dopoledne, a to je prý nádraží jiné než v noci… Podotýkám ale, že jsem vlakem jel naposledy v minulém století, a tak jsem byl zvědavý, co je na našem nádraží tak špatného, že se musí stavět jiné.
Vlaky jezdily na čas. Skupinka upovídaných důchodkyň s holemi na „nordic walking„ čeká v hale na spoj asi na Vysočinu. Kde mají nějaké chlapy? Že by jim nestačili? V chůzi, ani v mluvení?
Nad nimi i ostatními poletují v hale nádražní holubi, sbírají drobky a zvysoka kašlou (promiňte, nemohu napsat to výstižné slovo) na nádražní život i na cestující.
Na schodech kouří ti, které vyhláška o zákazu kouření vyhnala ven. Nad Padowtzem vyčnívají brněnská dvojčata, věže z katedrály na Petrově. Před nádražím je plno pohybu jako v mraveništi. Tramvaje, auta, lidé, je s podivem, že se ještě docela respektují…
Z amplionů se ozývá znělka z písně Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem. No, a ve skutečnosti teď nad naším městem zazářila Kometa (hokejová), když se vrátila do extraligy. To jsem se dočetl v jednom novinovém kiosku, kde jsem si krátil čas čtením Deníku Rovnost.
Přerušuji průzkumy, vlak s mým hostem již přijel. Zpoždění neměl.
(Brněnský deník)
Pěkné, že někdo napíše občas, že je něco v pořádku.
Celá rada: http://zabava.dama.cz/clanek.php?d=10386
Zamyšlení: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2009/9_13tyde.htm
Miroslav Paulišta
(Železničář)