Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
Začalo to už zhruba před několika měsíci. Už po několikáté ve stanici Praha Braník „zaúřadovali„ zloději kovů. Tentokrát si vzali na mušku plechové části střechy nad vestibulem a osobními pokladnami a povedlo se jim to tak dobře, že do objektu začalo za deště silně zatékat.
Nejdřív málo, ale stav se rychle zhoršil natolik, že bylo nutno opustit pokladní okénko s tzv. chytrým výdejním zařízením UNIPOK, vybaveným čtečkou, a přesunout prodej vedle na UNIPOK obyčejný. I tak tu ze stropu pomalu kape nejen na podlahu, stoly, ale co hůř, i do tiskárny, na níž se tisknou vlaková spojení. Přes den tu průběžně vytírám a na noc se zařízení musí zakrývat pod igelit, říká pokladní-střídač KCOD Praha Pavel Tlustý. Kromě stropu, z něhož odpadávají i decimetrové kusy starých maleb, a všudypřítomných stop po setřené vodě mi ukazuje také vedlejší místnost, kde jsou skvrny na stropě i louže na podlaze o poznání větší. Všude je cítit intenzivní zápach promočené omítky. A to v době, kdy jsme si pracoviště prohlíželi, pršelo naposledy zhruba před desítkami hodin.
Přitom počátkem prosince se má úsek mezi Zbraslaví, Modřany a Braníkem přepojovat na dálkové ovládání REMOTE, které se tu v těchto dnech dokončuje. Výpravčí z Braníka bude nově prostřednictvím „JOPky„ ovládat provoz až po Zbraslav. Zdalipak je dobrou vizitkou to, že na jednu stranu se nemalým nákladem racionalizuje provoz, po čemž se tu spolu se zvyšováním cestovní rychlosti už řadu let volalo, a na druhé straně tu objekty pro čekání a odbavení cestujících jsou málem v havarijním stavu?
Skupinka lidí čekajících na osobní vlak 9013 do Čerčan je spíš ráda, že ve sprejery a vandaly poničené čekárně nalezla úkryt před mrazem, ale v jednu chvíli se debata stočí právě na několik obrovských mokrých skvrn na stropě. Ani jim, ani mladé mamince, která si zrovna u pokladny kupuje za 280 korun jízdenky amístenky na Mikulášský vlak, asi nikdo nevysvětlí, že za neutěšený stav nemohou ti, kteří vlak vypravují nebo jim jízdenky prodávají, nýbrž zloději. Nebo dokonce to, že každý ze zaměstnanců jedné stanice patří pod docela jinou část podniku a že promočený strop nad jejich hlavami spravuje někdo úplně jiný.
(Železničář)
Nejdřív málo, ale stav se rychle zhoršil natolik, že bylo nutno opustit pokladní okénko s tzv. chytrým výdejním zařízením UNIPOK, vybaveným čtečkou, a přesunout prodej vedle na UNIPOK obyčejný. I tak tu ze stropu pomalu kape nejen na podlahu, stoly, ale co hůř, i do tiskárny, na níž se tisknou vlaková spojení. Přes den tu průběžně vytírám a na noc se zařízení musí zakrývat pod igelit, říká pokladní-střídač KCOD Praha Pavel Tlustý. Kromě stropu, z něhož odpadávají i decimetrové kusy starých maleb, a všudypřítomných stop po setřené vodě mi ukazuje také vedlejší místnost, kde jsou skvrny na stropě i louže na podlaze o poznání větší. Všude je cítit intenzivní zápach promočené omítky. A to v době, kdy jsme si pracoviště prohlíželi, pršelo naposledy zhruba před desítkami hodin.
Přitom počátkem prosince se má úsek mezi Zbraslaví, Modřany a Braníkem přepojovat na dálkové ovládání REMOTE, které se tu v těchto dnech dokončuje. Výpravčí z Braníka bude nově prostřednictvím „JOPky„ ovládat provoz až po Zbraslav. Zdalipak je dobrou vizitkou to, že na jednu stranu se nemalým nákladem racionalizuje provoz, po čemž se tu spolu se zvyšováním cestovní rychlosti už řadu let volalo, a na druhé straně tu objekty pro čekání a odbavení cestujících jsou málem v havarijním stavu?
Skupinka lidí čekajících na osobní vlak 9013 do Čerčan je spíš ráda, že ve sprejery a vandaly poničené čekárně nalezla úkryt před mrazem, ale v jednu chvíli se debata stočí právě na několik obrovských mokrých skvrn na stropě. Ani jim, ani mladé mamince, která si zrovna u pokladny kupuje za 280 korun jízdenky amístenky na Mikulášský vlak, asi nikdo nevysvětlí, že za neutěšený stav nemohou ti, kteří vlak vypravují nebo jim jízdenky prodávají, nýbrž zloději. Nebo dokonce to, že každý ze zaměstnanců jedné stanice patří pod docela jinou část podniku a že promočený strop nad jejich hlavami spravuje někdo úplně jiný.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/309882/
Dojíždím z Kolína do Prahy od května 1994, patřím tedy mezi tzv. dojížděče, a tak si myslím, že si můžu dovolit o Českých dráhách psát...
Zase jeden kritický článek na http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20081125.html
Zase jeden kritický článek na http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko_fuchsoviny20081125.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/309595/
Zaujímavú reportáž odvysielala TV Nova v Televíznych novinách 26.11.Odborári v doprave-napr.Dopravný podnik hl.mesta Prahy alebo Federácia strojvedúcich pripravujú výstražný štrajk ak nedostanú do 16.12.materiál od ministra financií Kalouska o problematike daňových zvýhodnení-stravné lístky a cestovné výhody /napr.režijné lístky zamestnancov ČD,dopravných podnikov/.Redaktor TV Nova na záver reportáže nevylúčil štrajk aj 24.12.Viac info na www.tn.cz.Nechápem to,na Slovensku funguje prehľadná rovná daň 19 % a stravné lístky aj tzv.režinky sa nerušia,čiže existujú daňové výnimky.KDU ČSL,ktorú reprezentuje minister utrpela veľkú prehru v krajských voľbách,Kalousek bol v reportáži nervózny a novinárom neodpovedal.Takže budeme netrpezlivo čakať,či nešťastný osmičkový rok /nehody autobusov aj vlakov so smrteľnými obeťami/ neskončí veľkým štrajkom v ČR.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/309210/
Píše se rok 1832. První sněhové vločky již pokrývají pestrobarevné opadané listí. To si paní Zima dala pěkně na čas. Vždyť je teprve listopad! Také vítr se věru předvádí v plné své mocné síle.
Právě odbila šestá hodina ranní a my nasedáme do jednoho z vagonů vskutku proslavené druhé nejstarší koňské železnice na evropském kontinentě vedoucí z rakouského Lince do jihočeské – dnes již poněkud rušnější – metropole na soutoku dvou řek.
Jak velkolepá událost! Vždyť to není tak dávno, co se odehrála její premiérová jízda vzbuzující první vlnu nadšení!
Vlak spokojeně uhání lehce zasněženou listopadovou krajinou. Koňské podkovy lehounce klopýtají a rolničky vesele cinkají, podbarvené jemnými tóny Čajkovského klavírní skladby „Listopad„ („Na trojce„) z komorního cyklu „Roční doby„, či hekticky působivým operním tématem Massenetova „Dona Quijota„, symbolizující vpravdě „větrem„ dotvářenou heroickou koňskou jízdu důmyslného rytíře. V zajetí této jedinečně romantické atmosféry se blížíme k prvnímu malému zastavení. „Přepřaháme, račte vystoupit, prosím!„, ozývá se hlas jednoho z formanů. Právě jsme dorazili na Holkov, kde se můžete vážení cestující občerstvit a odpočinout v zájezdním hostinci„. A po příjemně strávené přestávce pokračujeme v naší cestě dále.
Pomalu se přibližujeme k rakouskému území. „Horní Dvořiště – pauza„, hlásá opět forman. „Ale proč tady opět čekáme? Vždyť jsme již v nedalekém Bujanově přepřahali„!
Fujavice nabývá na intenzitě, a tak se ti pasažéři, obývající jeden z nezastřešených vozů čtvrté třídy, rádi alespoň na chvilku schovají opět v jednom z nádražních hostinců. A tu vidíme, jak vysazují vozy z kolejí. Inu právě očekávající nákladní vlak od Lince má před tím naším „osobákem„ přednost.
Již přihání ve své plné rychlosti a my můžeme opět nastoupit a popojet zase o kus dál. Rychlost nabývá na obrátkách. Uháníme plnou třináctikilometrovou rychlostí za hodinu – stejně tak velkou – jako v roce 1829 se představená ve svém plném lesku parní lokomotiva s přízviskem „Raketa„. To by pan Stephenson koukal! Vždyť ta jeho první lokomotiva na světě disponovala rychlostí sotva poloviční!
Hodiny ukazují čtvrtou hodinu odpolední. Konečně jsme dorazili. Nyní si jen pěkně po tak dlouhé cestě odpočinout a ráno opět vyrazit na zpáteční cestu.
Ale co že to stojí na tom lineckém nádraží za monstrum? Čas na hodinách se posunul o několik desítek let směrem do přítomnosti a kalendář stvrzuje rok tisícíosmistý sedmdesátý pátý. Čas je vskutku neúprosný a my se musíme s evropsky proslulou „koňskou raritou„ rozloučit.
Kola lokomotivy se pomalu roztáčí. V pravdě mohutně odfukující stroj se uvádí do provozu a nadšený pan Antonín Dvořák se chopí pera a zaznamenává jeden ze svých nápadů, jeho nesmírně populární „Humoresky„ s tempově gradujícím tématem, či Francouz Artur Honegger, uchvácen tímto strojem natolik, že se z jeho pera zrodí vskutku důstojná oslava tohoto technického pokroku – symfonická skladba „Pacific 231„ s futurologickým námětem opředeným strhující freskou, dotvářenou až drsnými expresivními tóny ve vzájemném dialogu jednotlivých nástrojových skupin s neklidnou motorickou rytmikou.
Hustý kouř „spěchajícího„ vlaku jakoby splýval s mlhavým oparem pochmurného listopadového dne doprovázeného mystickými zvuky zvonkohry a do dáli se rozplývajícího vokálního partu části „Neptun„ z „vesmírné Odyssey„ s názvem „Planety„ Brita Gustava Holsta.
Lokomotiva se konečně „doplížila„ do cílové stanice. Opět odfukuje jakoby měla za sebou vyčerpávající maraton a my s pocitem velkého zážitku z nostalgické jízdy vystupujeme ze soupravy.
Hodinové ručičky se již opět řádně kolem své osy pootočily a my se vezeme oním „Šumavským drakem 20. století„ ještě stále po jednokolejné trati jedoucím, červeně zbarveným motorákem, jehož rychlostí svou téměř o sto let starší sestřičku příliš nepředčí.
Konečně se nacházíme v době přítomné. Jaká to proměna! Co by na ten komfort dnešní železnice František
Právě odbila šestá hodina ranní a my nasedáme do jednoho z vagonů vskutku proslavené druhé nejstarší koňské železnice na evropském kontinentě vedoucí z rakouského Lince do jihočeské – dnes již poněkud rušnější – metropole na soutoku dvou řek.
Jak velkolepá událost! Vždyť to není tak dávno, co se odehrála její premiérová jízda vzbuzující první vlnu nadšení!
Vlak spokojeně uhání lehce zasněženou listopadovou krajinou. Koňské podkovy lehounce klopýtají a rolničky vesele cinkají, podbarvené jemnými tóny Čajkovského klavírní skladby „Listopad„ („Na trojce„) z komorního cyklu „Roční doby„, či hekticky působivým operním tématem Massenetova „Dona Quijota„, symbolizující vpravdě „větrem„ dotvářenou heroickou koňskou jízdu důmyslného rytíře. V zajetí této jedinečně romantické atmosféry se blížíme k prvnímu malému zastavení. „Přepřaháme, račte vystoupit, prosím!„, ozývá se hlas jednoho z formanů. Právě jsme dorazili na Holkov, kde se můžete vážení cestující občerstvit a odpočinout v zájezdním hostinci„. A po příjemně strávené přestávce pokračujeme v naší cestě dále.
Pomalu se přibližujeme k rakouskému území. „Horní Dvořiště – pauza„, hlásá opět forman. „Ale proč tady opět čekáme? Vždyť jsme již v nedalekém Bujanově přepřahali„!
Fujavice nabývá na intenzitě, a tak se ti pasažéři, obývající jeden z nezastřešených vozů čtvrté třídy, rádi alespoň na chvilku schovají opět v jednom z nádražních hostinců. A tu vidíme, jak vysazují vozy z kolejí. Inu právě očekávající nákladní vlak od Lince má před tím naším „osobákem„ přednost.
Již přihání ve své plné rychlosti a my můžeme opět nastoupit a popojet zase o kus dál. Rychlost nabývá na obrátkách. Uháníme plnou třináctikilometrovou rychlostí za hodinu – stejně tak velkou – jako v roce 1829 se představená ve svém plném lesku parní lokomotiva s přízviskem „Raketa„. To by pan Stephenson koukal! Vždyť ta jeho první lokomotiva na světě disponovala rychlostí sotva poloviční!
Hodiny ukazují čtvrtou hodinu odpolední. Konečně jsme dorazili. Nyní si jen pěkně po tak dlouhé cestě odpočinout a ráno opět vyrazit na zpáteční cestu.
Ale co že to stojí na tom lineckém nádraží za monstrum? Čas na hodinách se posunul o několik desítek let směrem do přítomnosti a kalendář stvrzuje rok tisícíosmistý sedmdesátý pátý. Čas je vskutku neúprosný a my se musíme s evropsky proslulou „koňskou raritou„ rozloučit.
Kola lokomotivy se pomalu roztáčí. V pravdě mohutně odfukující stroj se uvádí do provozu a nadšený pan Antonín Dvořák se chopí pera a zaznamenává jeden ze svých nápadů, jeho nesmírně populární „Humoresky„ s tempově gradujícím tématem, či Francouz Artur Honegger, uchvácen tímto strojem natolik, že se z jeho pera zrodí vskutku důstojná oslava tohoto technického pokroku – symfonická skladba „Pacific 231„ s futurologickým námětem opředeným strhující freskou, dotvářenou až drsnými expresivními tóny ve vzájemném dialogu jednotlivých nástrojových skupin s neklidnou motorickou rytmikou.
Hustý kouř „spěchajícího„ vlaku jakoby splýval s mlhavým oparem pochmurného listopadového dne doprovázeného mystickými zvuky zvonkohry a do dáli se rozplývajícího vokálního partu části „Neptun„ z „vesmírné Odyssey„ s názvem „Planety„ Brita Gustava Holsta.
Lokomotiva se konečně „doplížila„ do cílové stanice. Opět odfukuje jakoby měla za sebou vyčerpávající maraton a my s pocitem velkého zážitku z nostalgické jízdy vystupujeme ze soupravy.
Hodinové ručičky se již opět řádně kolem své osy pootočily a my se vezeme oním „Šumavským drakem 20. století„ ještě stále po jednokolejné trati jedoucím, červeně zbarveným motorákem, jehož rychlostí svou téměř o sto let starší sestřičku příliš nepředčí.
Konečně se nacházíme v době přítomné. Jaká to proměna! Co by na ten komfort dnešní železnice František
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/308796/
Ad: Dopis z daleké ciziny za Velkou Louží
Náramne som sa na tomto fejtóne zabával, až kým som na konci nezistil, že sa o fejtón nejedná...
Čo si o nás, stredoeurópanoch, potencionálni turisti asi pomyslia?
Náramne som sa na tomto fejtóne zabával, až kým som na konci nezistil, že sa o fejtón nejedná...
Čo si o nás, stredoeurópanoch, potencionálni turisti asi pomyslia?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/307464/
* Stavební úřad v Kroměříži vydal územní rozhodnutí pro novou železniční zastávku na trati z Kroměříže do Zborovic. Zastávka s přístřeškem bude stát poblíž supermarketu Kaufland.
(Železničář)
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/307458/
* Německé dráhy stahují z tratí část rychlovlaků ICE. Důvodem jsou obavy o spolehlivost os dvojkolí. Závada jedné z os nedávno způsobila vykolejení rychlovlaku v Kolíně nad Rýnem.
* Před osmdesáti lety, 28. října 1928, byl v Bechyni slavnostně otevřen unikátní železobetonový most přes řeku Lužnici, který si svým obloukem přes hluboké údolí Lužnice časem vysloužil pojmenování Bechyňská duha a stal se jedním ze symbolů tohoto jihočeského města.
* Provoz lanovky na Ještěd zastavila na čtrnáct dní plánovaná revize oprav a zákonných prohlídek.
* Občané Kalifornie, souběžně s volbami prezidenta a federálního Kongresu, odsouhlasili v referendu i půjčku na výstavbu superrychlostní železnice ve výši deseti miliard dolarů. Systém by měl zajistit vlakové spojení mezi největšími městskými aglomeracemi v Kalifornii rychlostí až 320 kilometrů za hodinu. Pro tento návrh se vyslovilo 52 procent voličů.
(Železničář)
* Před osmdesáti lety, 28. října 1928, byl v Bechyni slavnostně otevřen unikátní železobetonový most přes řeku Lužnici, který si svým obloukem přes hluboké údolí Lužnice časem vysloužil pojmenování Bechyňská duha a stal se jedním ze symbolů tohoto jihočeského města.
* Provoz lanovky na Ještěd zastavila na čtrnáct dní plánovaná revize oprav a zákonných prohlídek.
* Občané Kalifornie, souběžně s volbami prezidenta a federálního Kongresu, odsouhlasili v referendu i půjčku na výstavbu superrychlostní železnice ve výši deseti miliard dolarů. Systém by měl zajistit vlakové spojení mezi největšími městskými aglomeracemi v Kalifornii rychlostí až 320 kilometrů za hodinu. Pro tento návrh se vyslovilo 52 procent voličů.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/307456/
Cizinců cestuje po naší republice velmi mnoho a i když mají vychování a své poznatky sdělují s úsměvem a s tolerancí, našemu člověku přitom nemůže být příliš veselo. Skupinka japonských obchodníků cestuje pravidelně mezi Prahou a Zlínem; těžko se jim vysvětluje, že mezi centrem a krajským průmyslově významným městem existuje pouze jeden pár přímých rychlíků denně.
A to ještě nevěděli, že ve stejné trase, ale s o 30 až 50 minut delší jízdní dobou tam v jednom směru jen za dopoledne jedou tři autobusové spoje. Oni se ovšem o autobusy nezajímali, protože jízdu v nich nepovažují za pohodlnou.
Jezdí samozřejmě vlakem v první třídě, leč neodolali, a s úsměvem se zeptali, jak asi musí vypadat třída druhá, když vagon, ve kterém jedou, působí katastroficky. Nedivme se: WC s výhledem na ubíhající kolejnici chtě nechtě připomíná suché záchody, s kterými se i na japonském venkově rozloučili již před padesáti lety. Po několikáté již čalouněná sedadla jsou sice čistá, ale stáří na nich je vidět a navíc o pohodlném posezení se může leda zdát.
Okna těsnila pár let po uvedení těchto vozů do provozu, a to už je dávno. Také těsnost dveří u kupátek je spíše teoretická. Když si některý neukázněný nikotinista zapálí na WC, aby cestu přežil, cigaretový odér se plíží celým vagonem...
Nezbývá tedy, než aby se dopravovali autem, napadne možná některého čtenáře. Ptal jsem se jich na to. Odpovídali, teď už bez úsměvu: Okusili jsme cestu dálnicí, která má číslo jedna a je prý u vás nejdelší. Podle našich zkušeností je to povrchem i stylem jízdy vašich řidičů nejhorší dálnice v Evropě, amožná i na světě. Tady rozhodně cestovat nechceme!
Nemohl jsem jim pomoci, ale oni si věděli rady: Napíšeme dopis vašemu generálnímu řediteli Českých drah. Dvacet let máte už svobodu politickou i ekonomickou. Jak je možné, že se to nijak zvlášť neprojevuje na infrastruktuře, která je pro fungování ekonomiky klíčová? A proč nedáte na rychlík mezi krajskými městy lepší vagony?
Namítl jsem, že generální ředitel nemůže za stav tratí a vozidel a že tedy nemá cenu mu to psát. Navíc to všechno jistě ví.
Nenechali se zviklat: Stejně mu napíšeme!
Bylo mi z toho všeho neobyčejně smutno.
(Železničář)
A to ještě nevěděli, že ve stejné trase, ale s o 30 až 50 minut delší jízdní dobou tam v jednom směru jen za dopoledne jedou tři autobusové spoje. Oni se ovšem o autobusy nezajímali, protože jízdu v nich nepovažují za pohodlnou.
Jezdí samozřejmě vlakem v první třídě, leč neodolali, a s úsměvem se zeptali, jak asi musí vypadat třída druhá, když vagon, ve kterém jedou, působí katastroficky. Nedivme se: WC s výhledem na ubíhající kolejnici chtě nechtě připomíná suché záchody, s kterými se i na japonském venkově rozloučili již před padesáti lety. Po několikáté již čalouněná sedadla jsou sice čistá, ale stáří na nich je vidět a navíc o pohodlném posezení se může leda zdát.
Okna těsnila pár let po uvedení těchto vozů do provozu, a to už je dávno. Také těsnost dveří u kupátek je spíše teoretická. Když si některý neukázněný nikotinista zapálí na WC, aby cestu přežil, cigaretový odér se plíží celým vagonem...
Nezbývá tedy, než aby se dopravovali autem, napadne možná některého čtenáře. Ptal jsem se jich na to. Odpovídali, teď už bez úsměvu: Okusili jsme cestu dálnicí, která má číslo jedna a je prý u vás nejdelší. Podle našich zkušeností je to povrchem i stylem jízdy vašich řidičů nejhorší dálnice v Evropě, amožná i na světě. Tady rozhodně cestovat nechceme!
Nemohl jsem jim pomoci, ale oni si věděli rady: Napíšeme dopis vašemu generálnímu řediteli Českých drah. Dvacet let máte už svobodu politickou i ekonomickou. Jak je možné, že se to nijak zvlášť neprojevuje na infrastruktuře, která je pro fungování ekonomiky klíčová? A proč nedáte na rychlík mezi krajskými městy lepší vagony?
Namítl jsem, že generální ředitel nemůže za stav tratí a vozidel a že tedy nemá cenu mu to psát. Navíc to všechno jistě ví.
Nenechali se zviklat: Stejně mu napíšeme!
Bylo mi z toho všeho neobyčejně smutno.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/307430/
Hlavní nádraží v Praze (ČR) je zdrojem inspirace všech velkých umělců. Člověk neznalý by ji tam nehledal, neboť původní architektonický skvost se podařilo úspěšně pohřbít do šedivé moderny a špíny. Doufejme, že právě probíhající rekonstrukce bude v tom duchu pokračovat. Jinak bychom totiž my, umělci, přišli o své oblíbené, smysly a mysl podněcující tajemno. Aktuální situace opravdu stojí za ony hříšné peníze, které dráhy vyžadují jako jízdenku do Domu hrůzy. Úžasný zážitek vás však čeká, pokud pomocí pražského hlavního nádraží hodláte cestovat do země mlékem a strdím oplývající. Vstupem do parku před nádražím se stáváte účastníkem adrenalinové hry ve stylu reality show. Jejím účelem je bez majetkových, hygienických a časových ztrát co nejrychleji projít budovou a na správném nástupišti zmizet ve vlaku. Že vás však pohodlně dopraví do země snů, s tím nepočítejte. Pokud vás před nádražím nezastraší potulující se individua a jestliže si nezlomíte nohu na rozbité dlažbě před vchodem, vstoupíte do brány virtuálního světa.
První nesnadný úkol, který vám připadne, je zjištění přesného času. Nalézt v hale hodiny vyžaduje důkladné pátrání. Máte na něj obvykle jen dvě minuty. Déle neotálejte, nebo vám jinak ujede vlak.
Druhým těžkým úkolem je nalézt otevřenou pokladnu. Ačkoliv jsou v provozu možná i tři nebo čtyři, fronta je obvykle jen u jediné. Otevřená pokladna není totiž na první pohled zřejmá. Vypadá naprosto stejně jako zavřená. Tato záludná past organizátora hry se vám nemusí vyplatit. Pokud lze, chovejte se stejným způsobem jako ostatní cestující před vámi, kteří se automaticky staví tam, kde je fronta. Jestli se tam prodávají jízdenky, však není jisté. Není-li nikde žádná fronta, máte smůlu. V každém případě však zaručeně ztratíte pět nebo deset minut času.
Jestliže vám vlak ujel, máte ve druhém kole hry možnost se kulturně vzdělávat a kochat inspirativním prostředím. V celé hale je pouze 24 míst k sezení. Jako na potvoru jsou umístěna právě v nejfrekventovanější části haly. Dráhy zvolily chytrou strategii, jak vyčistit hlavní nádraží od asociálních živlů. Napřed se zbaví všech dočasných bezdomovců, jinak řečeno cestujících, a potom těch trvalých. V žádném případě nepočítejte s tím, že si sednete. Většina míst je obsazena dřímajícími osobami pochybného vzezření. Nepochybujte o tom, že jsou to převlečení agenti FBI, CIA a SRPŠ, kteří číhají na teroristy.
Ona nejfrekventovanější část haly má jako naschvál nejužší průchodný profil. Zlomyslné dráhy zde proti sobě jako tryskou nahánějí přijíždějící a odjíždějící cestující. Aby té škodolibosti nebylo málo, je zde vchod do obchodu, reklamní poutače, odpadkové koše a oltář světelné tabule.
Většina cestujících se svými zavazadly postává právě před tou světelnou tabulí s odjezdy vlaků amodlí se, aby je nějaký vhodný spoj vysvobodil z hrůzné jámy lvové, do které se dostali. Situace se mění okamžik od okamžiku a tak vám nezbývá, než být přikován na tomto místě a překážet spěchajícím pasažérům. Pokud nechcete stát, civět na světelný poutač a překážet ostatním cestujícím, hned vedle vás, v samotném srdci haly, je provizorní herna. Zde dostatek volných míst, kde můžete za poplatky házené do automatů posedávat dle libosti.
Možná se vám bude zdát lepší sejít na nižší podlaží nádraží a navštívit zde ohromnou prodejnu literatury nebo luxusních šatů, abyste nevypadali jako dementi nebo šašci, kterých je okolo více než dost, ale není to prozřetelné. Mohli byste si tam připadat osaměle. A v prázdných uličkách mezi regály byste na sebe poutali pozornost teroristů, číhajících na movitější občany.
Sloupy v této části nádraží jsou s ďábelskou vychytralostí obestavěné reklamními zástěnami, aby bezcenní občané nižší cenové skupiny nemohli posedávat na jejich podstavcích. Pokud čekáte, jste tedy nuceni neustále udržovat polohu vstoje. Alespoň neusnete a můžete sledovat záhrobní ruch ve svém okolí. Například úklid v hale je zajímavý. Povětšinou jej vykonává četa holubů,
První nesnadný úkol, který vám připadne, je zjištění přesného času. Nalézt v hale hodiny vyžaduje důkladné pátrání. Máte na něj obvykle jen dvě minuty. Déle neotálejte, nebo vám jinak ujede vlak.
Druhým těžkým úkolem je nalézt otevřenou pokladnu. Ačkoliv jsou v provozu možná i tři nebo čtyři, fronta je obvykle jen u jediné. Otevřená pokladna není totiž na první pohled zřejmá. Vypadá naprosto stejně jako zavřená. Tato záludná past organizátora hry se vám nemusí vyplatit. Pokud lze, chovejte se stejným způsobem jako ostatní cestující před vámi, kteří se automaticky staví tam, kde je fronta. Jestli se tam prodávají jízdenky, však není jisté. Není-li nikde žádná fronta, máte smůlu. V každém případě však zaručeně ztratíte pět nebo deset minut času.
Jestliže vám vlak ujel, máte ve druhém kole hry možnost se kulturně vzdělávat a kochat inspirativním prostředím. V celé hale je pouze 24 míst k sezení. Jako na potvoru jsou umístěna právě v nejfrekventovanější části haly. Dráhy zvolily chytrou strategii, jak vyčistit hlavní nádraží od asociálních živlů. Napřed se zbaví všech dočasných bezdomovců, jinak řečeno cestujících, a potom těch trvalých. V žádném případě nepočítejte s tím, že si sednete. Většina míst je obsazena dřímajícími osobami pochybného vzezření. Nepochybujte o tom, že jsou to převlečení agenti FBI, CIA a SRPŠ, kteří číhají na teroristy.
Ona nejfrekventovanější část haly má jako naschvál nejužší průchodný profil. Zlomyslné dráhy zde proti sobě jako tryskou nahánějí přijíždějící a odjíždějící cestující. Aby té škodolibosti nebylo málo, je zde vchod do obchodu, reklamní poutače, odpadkové koše a oltář světelné tabule.
Většina cestujících se svými zavazadly postává právě před tou světelnou tabulí s odjezdy vlaků amodlí se, aby je nějaký vhodný spoj vysvobodil z hrůzné jámy lvové, do které se dostali. Situace se mění okamžik od okamžiku a tak vám nezbývá, než být přikován na tomto místě a překážet spěchajícím pasažérům. Pokud nechcete stát, civět na světelný poutač a překážet ostatním cestujícím, hned vedle vás, v samotném srdci haly, je provizorní herna. Zde dostatek volných míst, kde můžete za poplatky házené do automatů posedávat dle libosti.
Možná se vám bude zdát lepší sejít na nižší podlaží nádraží a navštívit zde ohromnou prodejnu literatury nebo luxusních šatů, abyste nevypadali jako dementi nebo šašci, kterých je okolo více než dost, ale není to prozřetelné. Mohli byste si tam připadat osaměle. A v prázdných uličkách mezi regály byste na sebe poutali pozornost teroristů, číhajících na movitější občany.
Sloupy v této části nádraží jsou s ďábelskou vychytralostí obestavěné reklamními zástěnami, aby bezcenní občané nižší cenové skupiny nemohli posedávat na jejich podstavcích. Pokud čekáte, jste tedy nuceni neustále udržovat polohu vstoje. Alespoň neusnete a můžete sledovat záhrobní ruch ve svém okolí. Například úklid v hale je zajímavý. Povětšinou jej vykonává četa holubů,
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/307428/
Reakce na níže uvedený dopis Drahé a zbytečné vlakové nádraží
Rád bych reagoval na článek od pí. Lauerové. Považuji ho za zcela vytržený z jakéhokoliv dopravního kontextu, jehož obsah cosi vypovídá o nevalné dopravní odbornosti dotyčné pisatelky.
Doufám, že budou co nejvíce omezovány či rušeny silnice a veškerý související autoprůmysl, který tady zcela beztrestně zdarma huntuje lidské životy a životní prostředí nejen u nás v ČR.
Ale všechny bych nerušil, nechal bych jen silnice, které budou potřebovat záchranáři, čili jenom dálnice, málo nevyužívané silničky bych zrušil, stejně jako to provedli v minulosti například ve švýcarském městečku Zermatt.
Místo zcela vyhozených peněz na předražené české dálnice, bych za tyto peníze opravil železniční vozidla, která jsou v jednom kuse ničena na železničních přejezdech neukázněnými piráty silnic a navíc lidem cestujícím v těchto vlacích poskytoval bolestné za psychickou újmu, kterou utrpí při takovýchto událostech.
Už chápete pí. Lauerová, co jste napsala?
Tomáš Posavád
(Českobudějovický deník)
Rád bych reagoval na článek od pí. Lauerové. Považuji ho za zcela vytržený z jakéhokoliv dopravního kontextu, jehož obsah cosi vypovídá o nevalné dopravní odbornosti dotyčné pisatelky.
Doufám, že budou co nejvíce omezovány či rušeny silnice a veškerý související autoprůmysl, který tady zcela beztrestně zdarma huntuje lidské životy a životní prostředí nejen u nás v ČR.
Ale všechny bych nerušil, nechal bych jen silnice, které budou potřebovat záchranáři, čili jenom dálnice, málo nevyužívané silničky bych zrušil, stejně jako to provedli v minulosti například ve švýcarském městečku Zermatt.
Místo zcela vyhozených peněz na předražené české dálnice, bych za tyto peníze opravil železniční vozidla, která jsou v jednom kuse ničena na železničních přejezdech neukázněnými piráty silnic a navíc lidem cestujícím v těchto vlacích poskytoval bolestné za psychickou újmu, kterou utrpí při takovýchto událostech.
Už chápete pí. Lauerová, co jste napsala?
Tomáš Posavád
(Českobudějovický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305711/
Ačkoliv již nejsem v problematice uvedené v kritice pana Miroslava Pořízka týkající se dopravy účastníků pochodu slováckými vinohrady nijak zainteresován, rád bych na tento příspěvek zareagoval. O konání této turistické akce jsou České dráhy, konkrétně Krajské centrum osobní dopravy v Brně (pochod se koná v Jihomoravském kraji) vždy informovány a domnívám se, že na očekávanou zvýšenou frekvenci cestujících vždy patřičně reagují. Důkazem jsou každoročně vypravované zvláštní vlaky pro návoz účastníků pochodu z Mutěnic do Hodonína v letošním roce vedené navíc parní lokomotivou.
Rovněž kapacita vlaků na lokálce Hodonín - Zaječí je vždy v den konání pochodu navyšována i několikanásobně, kdy jsou místo samotného motorového vozu vypravovány několikavozové soupravy.
Pro návoz účastníků pochodu je posilována kapacita rychlíků i osobních vlaků na trati Přerov - Břeclav.
Autorem kritizovaný vlak s odjezdem v 8.28 hodin z Přerova byl rovněž významně posílen, pravidelné řazení vlaku je tři vozy, v den konání akce jela souprava osmivozová, kapacita soupravy byla tedy navýšena o více než 150 procent.
Další posílení soupravy vlaku již není možné vzhledem k délce nástupišť na zastávkách, která nejsou pro delší soupravy dimenzovány (proč také?) a zastavení osobních vozů mimo nástupiště nelze z důvodu bezpečnosti cestujících připustit (stalo by se ostatně terčem okamžité kritiky). Autorem je navrhováno řešení situace v podobě zavedení zvláštního vlaku. Myšlenka jistě dobrá, v současných podmínkách ovšem obtížně realizovatelná.
Takovýto vlak by totiž musel být vypraven výhradně na obchodní riziko dopravce, jelikož o jeho zavedení neprojevil zájem ani Klub českých turistů Hodonín, který je organizátorem pochodu, ani Jihomoravský, Zlínský či Olomoucký kraj, což jsou objednatelé regionální osobní dopravy na trati Přerov - Břeclav. Takovýto vlak by totiž při akceptaci obvyklého jízdného včetně slev a režijních průkazů (velkou část účastníků pochodu tvoří jejich majitelé) byl při současných nákladech na vystavení hnacího vozidla, mzdu strojvedoucího a úhradu poplatku za použití dopravní cesty stěží ziskovou záležitostí. Zvláštní vlak z Brna a zvláštní vlaky na trati Hodonín - Zaječí jsou zahrnuty do objednávky osobní dopravy v Jihomoravském kraji. V případě pochodu slováckými vinohrady se jedná o jakýsi modelový příklad dopravy účastníků masové akce, který je v podmínkách osobní dopravy Českých drah stále diskutován bez jednoznačného závěru. Náklady na zvyšování kapacity souprav, případné zvláštní vlaky, úklid prostor po často neukázněných účastnících, mzdy navíc vystavovaného personálu a podobně totiž často převyšují tržby z jízdného. A právě České dráhy jsou často rády kritizovány právě za nehospodárné chování.
Způsob jak organizátory podobných akcí zainteresovat do úhrady výše uvedených nákladů, ať přímo či prostřednictvím objednavatelů dopravy, dosud nebyl nalezen.
Tomáš Kašpařík
(Nové Přerovsko)
Rovněž kapacita vlaků na lokálce Hodonín - Zaječí je vždy v den konání pochodu navyšována i několikanásobně, kdy jsou místo samotného motorového vozu vypravovány několikavozové soupravy.
Pro návoz účastníků pochodu je posilována kapacita rychlíků i osobních vlaků na trati Přerov - Břeclav.
Autorem kritizovaný vlak s odjezdem v 8.28 hodin z Přerova byl rovněž významně posílen, pravidelné řazení vlaku je tři vozy, v den konání akce jela souprava osmivozová, kapacita soupravy byla tedy navýšena o více než 150 procent.
Další posílení soupravy vlaku již není možné vzhledem k délce nástupišť na zastávkách, která nejsou pro delší soupravy dimenzovány (proč také?) a zastavení osobních vozů mimo nástupiště nelze z důvodu bezpečnosti cestujících připustit (stalo by se ostatně terčem okamžité kritiky). Autorem je navrhováno řešení situace v podobě zavedení zvláštního vlaku. Myšlenka jistě dobrá, v současných podmínkách ovšem obtížně realizovatelná.
Takovýto vlak by totiž musel být vypraven výhradně na obchodní riziko dopravce, jelikož o jeho zavedení neprojevil zájem ani Klub českých turistů Hodonín, který je organizátorem pochodu, ani Jihomoravský, Zlínský či Olomoucký kraj, což jsou objednatelé regionální osobní dopravy na trati Přerov - Břeclav. Takovýto vlak by totiž při akceptaci obvyklého jízdného včetně slev a režijních průkazů (velkou část účastníků pochodu tvoří jejich majitelé) byl při současných nákladech na vystavení hnacího vozidla, mzdu strojvedoucího a úhradu poplatku za použití dopravní cesty stěží ziskovou záležitostí. Zvláštní vlak z Brna a zvláštní vlaky na trati Hodonín - Zaječí jsou zahrnuty do objednávky osobní dopravy v Jihomoravském kraji. V případě pochodu slováckými vinohrady se jedná o jakýsi modelový příklad dopravy účastníků masové akce, který je v podmínkách osobní dopravy Českých drah stále diskutován bez jednoznačného závěru. Náklady na zvyšování kapacity souprav, případné zvláštní vlaky, úklid prostor po často neukázněných účastnících, mzdy navíc vystavovaného personálu a podobně totiž často převyšují tržby z jízdného. A právě České dráhy jsou často rády kritizovány právě za nehospodárné chování.
Způsob jak organizátory podobných akcí zainteresovat do úhrady výše uvedených nákladů, ať přímo či prostřednictvím objednavatelů dopravy, dosud nebyl nalezen.
Tomáš Kašpařík
(Nové Přerovsko)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/305110/
Souhlasím s názory pana Drtiny, který už o tom psal v ČbD 24. října. Ústřední nádražní budova je hodnotná krásná stavba, která by měla být (pokud není) památkově chráněna a pečlivě udržována. Rozhodně bych nedoporučovala ji jakkoliv předělávat, nechte ji takovou, jaká je.
Ale další plánované miliardové investice na vylepšení jejího okolí považuji za pochybné, stejně jako pan Drtina, neboť éra železnic pomalu končí a vlaky jednou dojezdí, jako dojezdily dostavníky. A rychlodráhy je nezachrání. Už v roce 1956 veškeré železnice zrušil Kypr a teď jsem právě slyšela z rádia, že je zrušila Kostarika. Ale nemusíme chodit tak daleko. Nákladní nádraží za Hrdějovicemi u jezera bylo po krátké době své existence úplně odstraněno a nákladní překladiště poblíž je opuštěné, už tam nemají co překládat. Asi neobstálo v konkurenci s kamiony, které nám dovezou vše potřebné bez zbytečného překládání ze silnice na koleje a zpět.
Ale pro úplné zrušení železnic u nás bych nehlasovala, neboť nemáme a asi dlouho nebudeme mít tak kvalitní silniční sít, abychom si mohli dovolit na ni přesunout veškerou dopravu z kolejí. A ani já bych nechtěla jezdit po našich úzkých silničkách, přecpaných náklaďáky s pískem a uhlím.
Co se týká lokálek, po kterých dvakrát denně přejede osobák s jedním poloprázdným vagonem, ty bych zrušila nemilosrdně. Jejich ztrátovost je tak úděsná, že náš bývalý ministr dopravy ing. V. Budínský prohlásil, že kdyby cestující z nich odvážel vlastním autem, vyšlo by to levně ji.
Mimochodem, na Slovensku je před několika lety zrušil tehdejší předseda slovenské vlády dr. Dzurinda, bývalý železniční úředník. Chápu však železničáře, kteří své tratě brání, neboť jim poskytují obživu. Těm by bylo nutné před zrušením ztrátových tratí zajistit práci. Což je zaměstnat na údržbě či výstavbě silnic a dálnic?
V současné době má však výstavba jakéhosi vlakového koridoru do Budějovic, proti kterému protestovaly tisíce lidí, přednost před dálnicí. A za Budějovicemi se začnou obrovským nákladem razit tunely až někam k Ševětínu. A nová silnice od Ševětína do ČB už léta končí v lese nad Borkem a o jejím pokračování se mlčí. A nebezpečná křižovatka za Borkem si každý rok vyžádá lidské oběti. Takovýchto nebezpečných míst je na našich silnicích mnoho. A mnoho obcí a měst volá po výstavbě obchvatů. Ale peníze na ně nejsou, neboť je spolykají prázdné „vláčky„.
Ale i kdyby se podařilo vlakový koridor zdárně dokončit, bude vůbec k něčemu dobrý? Není to tak dávno, co v Rusku obrovským nákladem a údajně i za cenu lidských obětí budovali Bajkalsko – Amurskou magistrálu a co vše si od ní slibovali. A po dostavbě zjistili,že je zbytečná a teď o ní mluví jako o nejdelším pomníku komunismu v bývalém SSSR. Nebude tak tomu i u nás?
V současné době, kdy se u nás zlevňují pohonné hmoty a „dráhy„ naopak zvyšují jízdné, sotva lze očekávat zvýšení zájmu o železniční přepravu. A lidé, kteří volají po převedení dopravy ze silnic na železnice a brzdí budování dálnic, nejdou s duchem doby. Ta už vlakům nepřeje.
Zdeňka Lauerová
(Českobudějovický deník)
Blondýnka?
Ale další plánované miliardové investice na vylepšení jejího okolí považuji za pochybné, stejně jako pan Drtina, neboť éra železnic pomalu končí a vlaky jednou dojezdí, jako dojezdily dostavníky. A rychlodráhy je nezachrání. Už v roce 1956 veškeré železnice zrušil Kypr a teď jsem právě slyšela z rádia, že je zrušila Kostarika. Ale nemusíme chodit tak daleko. Nákladní nádraží za Hrdějovicemi u jezera bylo po krátké době své existence úplně odstraněno a nákladní překladiště poblíž je opuštěné, už tam nemají co překládat. Asi neobstálo v konkurenci s kamiony, které nám dovezou vše potřebné bez zbytečného překládání ze silnice na koleje a zpět.
Ale pro úplné zrušení železnic u nás bych nehlasovala, neboť nemáme a asi dlouho nebudeme mít tak kvalitní silniční sít, abychom si mohli dovolit na ni přesunout veškerou dopravu z kolejí. A ani já bych nechtěla jezdit po našich úzkých silničkách, přecpaných náklaďáky s pískem a uhlím.
Co se týká lokálek, po kterých dvakrát denně přejede osobák s jedním poloprázdným vagonem, ty bych zrušila nemilosrdně. Jejich ztrátovost je tak úděsná, že náš bývalý ministr dopravy ing. V. Budínský prohlásil, že kdyby cestující z nich odvážel vlastním autem, vyšlo by to levně ji.
Mimochodem, na Slovensku je před několika lety zrušil tehdejší předseda slovenské vlády dr. Dzurinda, bývalý železniční úředník. Chápu však železničáře, kteří své tratě brání, neboť jim poskytují obživu. Těm by bylo nutné před zrušením ztrátových tratí zajistit práci. Což je zaměstnat na údržbě či výstavbě silnic a dálnic?
V současné době má však výstavba jakéhosi vlakového koridoru do Budějovic, proti kterému protestovaly tisíce lidí, přednost před dálnicí. A za Budějovicemi se začnou obrovským nákladem razit tunely až někam k Ševětínu. A nová silnice od Ševětína do ČB už léta končí v lese nad Borkem a o jejím pokračování se mlčí. A nebezpečná křižovatka za Borkem si každý rok vyžádá lidské oběti. Takovýchto nebezpečných míst je na našich silnicích mnoho. A mnoho obcí a měst volá po výstavbě obchvatů. Ale peníze na ně nejsou, neboť je spolykají prázdné „vláčky„.
Ale i kdyby se podařilo vlakový koridor zdárně dokončit, bude vůbec k něčemu dobrý? Není to tak dávno, co v Rusku obrovským nákladem a údajně i za cenu lidských obětí budovali Bajkalsko – Amurskou magistrálu a co vše si od ní slibovali. A po dostavbě zjistili,že je zbytečná a teď o ní mluví jako o nejdelším pomníku komunismu v bývalém SSSR. Nebude tak tomu i u nás?
V současné době, kdy se u nás zlevňují pohonné hmoty a „dráhy„ naopak zvyšují jízdné, sotva lze očekávat zvýšení zájmu o železniční přepravu. A lidé, kteří volají po převedení dopravy ze silnic na železnice a brzdí budování dálnic, nejdou s duchem doby. Ta už vlakům nepřeje.
Zdeňka Lauerová
(Českobudějovický deník)
Blondýnka?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/304959/
Je něco na tom pravdy co dnes řekli v rádiu Frekvence 1? České Dráhy plánují od roku 2010 nakoupit 11 jednotek řady 403 novější generace prvních jednotek ICE, které plánují poslat na trasu Německo - Rakousko/Slovensko a noční Expres do Maďarska.Předpokládaná částka pro nákup jednotek činí 1,9 miliardy korun.
Volako se mě to nezdá.
Volako se mě to nezdá.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/303493/
České dráhy zvyšují s novým jízdním řádem ceny všech druhů jízdenek. Další zdražování, podle médií, signalizují v průběhu příštího roku. Oficiálním důvodem je růst nákladů, především zdražování energií. Na vyšší kulturu cestování se však prý těšit nemůžeme.
Navštívil mne spolužák z vysoké školy. Spolu jsme studovali výrobně ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor ekonomika dopravy. Studium nás ukončilo sedmnáct, z toho čtyři Korejci, o kterých 50 let nic nevíme. Po promoci jsme nastupovali podle umístěnek k ČSD, ČSAD, k poště a k aeroliniím. Spolužák Milan nastoupil k ČSA a po několika letech byl vyslán jako delegát do Lucemburska. V roce 1969 emigroval a zakládal a budoval letiště v Luxembourgu. U nás v České Skalici nebyl poprvé. Přijížděl a odjížděl autem. Při poslední návštěvě v srpnu letošního roku využil nové přímé letecké linky Praha – Luxembourg, která od srpna zahájila sezónní přímý provoz. Odjížděl od nás vlakem. Když jsme přišli k nádraží, přejel očima zchátralou budovu s rozbitými okny vykrytými lepenkovými krabicemi, odlupujícím se stropem na peróně, špinavými a rezatými koši na odpadky, rozbitou a propadající se dlažbou, prorůstající trávou, nasypanými nástupišti mezi kolejemi, za kterými léta trčí jakási polorozpadlá bouda a kontejner na odpadky a okomentoval to slovy: „No, to je Balkán.„ Další komentář jsem vyslechl po několika dnech, když jsme se po telefonu bavili o tom, jak proběhla jeho cesta, jak dojel do Prahy a doletěl domů. Špinavá okna ve vlaku, rezaté střechy vagónů. Před Nymburkem najednou rána z podvozku do podlahy vagonu, až mu, podle jeho slov, nohy vyletěly na protější sedadlo. Průvodčí, která stála náhodou právě u dveří kupé, jen vydechla otázku: „Co se stalo?„ Jako bych já byl zaměstnancem dráhy. Když jsem se jí při další obchůzce zeptal, zda upozornila ne neznámou závadu, odpověděla, že to udělá až v Praze.
Při čekání na vlak ve Skalici jsem si ještě vyslechl varování. jen nedopusťte privatizaci železnice. Nejhorší a nejhůř fungují železnice v Anglii a ve Spojených státech a všude tam, kde jsou v soukromých rukou. Anglie znovu uvažuje pro množství železničních nehod o zestátnění. Nejlepší a nejlépe fungující železnice je ve Francii a v zemích, které je ponechaly ve státních rukách. Z dob studií mi zůstala představa opírající se i o zkušenost z dětství a mládí, železnice jako státní podnik provozující osobní i nákladní dopravu, pečující o vlastní dopravní cestu, budovy, provádějící obchodní činnost, ve které výdělečná nákladní doprava pokrývá ztrátovou osobní dopravu. Žel, jak se to děje i v jiných rezortech, je i v rezortu dopravy tendence ponechat to, co je ztrátové na bedrech státu, a to, co je ziskové převést do soukromých rukou. Jsou však i jiné, zejména bezpečnostní a provozní důvody, kdy jednostranně zaměřený soukromý kapitál selže. Dnes o tom dávají naučení světové banky, které zachraňuje stát. Obávat se třeba je i tendencí k privatizaci ČSA a prodeje letiště, neb se vnucuje obava, že nejde o nic jiného, než o to, jak vykrýt rozpočtový deficit a sehnat peníze, které snad chybí všude. těžko lze očekávat, že bude dost peněz na opravu, údržbu a čistotu zaplivaných stanic, plných cigaretových nedopalků a odpadků v kolejišti, na drážních pozemcích, že třeba z Jaroměře a dalších větších stanic do šrotu zmizí staré a rozpadající se vagony, trať nebudou dále hyzdit polorozpadlé strážní domky a tak dále.
Zdražování jízdného nic nevyřeší, tak, jako nic nevyřeší rušení pár desítek kilometrů lokálních tratí. nedá se předpokládat, že stát zatíží hromadnou silniční přepravu osob a nákladů – autobusy a kamiony – „daní„, která by vyrovnala náklady železnice spojené s výstavbou a údržbou dopravní cesty.
Do říše snů patří i představa, že po případné privatizaci nákladní dopravy bude dost peněz, aby ve Starkoči, v Náchodě, v české Skalici, kam míří řada turistů a školních výletů, bude také možné rekonstruovat či zkultivovat staniční budovy tak, jako v červeném Kost
Navštívil mne spolužák z vysoké školy. Spolu jsme studovali výrobně ekonomickou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor ekonomika dopravy. Studium nás ukončilo sedmnáct, z toho čtyři Korejci, o kterých 50 let nic nevíme. Po promoci jsme nastupovali podle umístěnek k ČSD, ČSAD, k poště a k aeroliniím. Spolužák Milan nastoupil k ČSA a po několika letech byl vyslán jako delegát do Lucemburska. V roce 1969 emigroval a zakládal a budoval letiště v Luxembourgu. U nás v České Skalici nebyl poprvé. Přijížděl a odjížděl autem. Při poslední návštěvě v srpnu letošního roku využil nové přímé letecké linky Praha – Luxembourg, která od srpna zahájila sezónní přímý provoz. Odjížděl od nás vlakem. Když jsme přišli k nádraží, přejel očima zchátralou budovu s rozbitými okny vykrytými lepenkovými krabicemi, odlupujícím se stropem na peróně, špinavými a rezatými koši na odpadky, rozbitou a propadající se dlažbou, prorůstající trávou, nasypanými nástupišti mezi kolejemi, za kterými léta trčí jakási polorozpadlá bouda a kontejner na odpadky a okomentoval to slovy: „No, to je Balkán.„ Další komentář jsem vyslechl po několika dnech, když jsme se po telefonu bavili o tom, jak proběhla jeho cesta, jak dojel do Prahy a doletěl domů. Špinavá okna ve vlaku, rezaté střechy vagónů. Před Nymburkem najednou rána z podvozku do podlahy vagonu, až mu, podle jeho slov, nohy vyletěly na protější sedadlo. Průvodčí, která stála náhodou právě u dveří kupé, jen vydechla otázku: „Co se stalo?„ Jako bych já byl zaměstnancem dráhy. Když jsem se jí při další obchůzce zeptal, zda upozornila ne neznámou závadu, odpověděla, že to udělá až v Praze.
Při čekání na vlak ve Skalici jsem si ještě vyslechl varování. jen nedopusťte privatizaci železnice. Nejhorší a nejhůř fungují železnice v Anglii a ve Spojených státech a všude tam, kde jsou v soukromých rukou. Anglie znovu uvažuje pro množství železničních nehod o zestátnění. Nejlepší a nejlépe fungující železnice je ve Francii a v zemích, které je ponechaly ve státních rukách. Z dob studií mi zůstala představa opírající se i o zkušenost z dětství a mládí, železnice jako státní podnik provozující osobní i nákladní dopravu, pečující o vlastní dopravní cestu, budovy, provádějící obchodní činnost, ve které výdělečná nákladní doprava pokrývá ztrátovou osobní dopravu. Žel, jak se to děje i v jiných rezortech, je i v rezortu dopravy tendence ponechat to, co je ztrátové na bedrech státu, a to, co je ziskové převést do soukromých rukou. Jsou však i jiné, zejména bezpečnostní a provozní důvody, kdy jednostranně zaměřený soukromý kapitál selže. Dnes o tom dávají naučení světové banky, které zachraňuje stát. Obávat se třeba je i tendencí k privatizaci ČSA a prodeje letiště, neb se vnucuje obava, že nejde o nic jiného, než o to, jak vykrýt rozpočtový deficit a sehnat peníze, které snad chybí všude. těžko lze očekávat, že bude dost peněz na opravu, údržbu a čistotu zaplivaných stanic, plných cigaretových nedopalků a odpadků v kolejišti, na drážních pozemcích, že třeba z Jaroměře a dalších větších stanic do šrotu zmizí staré a rozpadající se vagony, trať nebudou dále hyzdit polorozpadlé strážní domky a tak dále.
Zdražování jízdného nic nevyřeší, tak, jako nic nevyřeší rušení pár desítek kilometrů lokálních tratí. nedá se předpokládat, že stát zatíží hromadnou silniční přepravu osob a nákladů – autobusy a kamiony – „daní„, která by vyrovnala náklady železnice spojené s výstavbou a údržbou dopravní cesty.
Do říše snů patří i představa, že po případné privatizaci nákladní dopravy bude dost peněz, aby ve Starkoči, v Náchodě, v české Skalici, kam míří řada turistů a školních výletů, bude také možné rekonstruovat či zkultivovat staniční budovy tak, jako v červeném Kost
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/303348/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/302393/
tretí príspevok na ľavej strane.
http://spravy.pravda.sk/sk_ckronika.asp
http://spravy.pravda.sk/sk_ckronika.asp
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/302174/
na Slovensku nemá na to, aby poslal jedného reportéra na tvár miesta udalosti, 18 km na východ od hranív najväčšej slov. dediny. Radšej uverejní nejakú staršiu snímku, napr. z prípadu nabehnutia pos. zálohy odzadu na odchádzajúci rýchlik, ktorý sa stal niekedy t.r. na Ba hl.
http://spravy.pravda.sk/pri-bratislave-sa-zrazil-vlak-s-autom-vodic-auta-neprezil-pmg-/sk_ckronika.asp?c=A081024_195044_sk_ckst. !
http://spravy.pravda.sk/pri-bratislave-sa-zrazil-vlak-s-autom-vodic-auta-neprezil-pmg-/sk_ckronika.asp?c=A081024_195044_sk_ckst. !
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/302172/
Několikametrový pád či zasypání kamením hrozí při návštěvě areálu drah v Mladoticích
Jako nebezpečné hodnotí obyvatelé Mladotic na severním Plzeňsku nádraží Českých drah ve své obci. Za vlastním nástupištěm je areál, kde jsou opuštěné, zchátralé nádražní budovy. Mezi nimi je obrovská hromada kamení, které se tu překládá na vlak. Areál je bez problémů přístupný, v plotě jsou velké díry, nikde není ani cedule, která by zakazovala vstup. „V jedné z těch budov je několik metrů hluboká díra v podlaze, kdokoliv tam může spadnout,„ říká starosta Mladotic Zdeněk Slach.
O tom, že nemusí být vůbec těžké přijít tady k úrazu, jsme se sami přesvědčili. Vjezd do areálu je otevřený, vrata tu už několik let nejsou. Kdokoliv může jít dovnitř a procházet kolem několik metrů vysoké hromady kamení právě ve chvíli, kdy nad ním sklápí nákladní auto další várku.
Jen kousek odsud je mateřská a základní škola. „Učitelky určitě dětem říkají, aby tam nechodily,„ souhlasí s označením místa jako nebezpečné školnice Jitka Chlupová. „Je to tam v hrozném stavu. Absurdní je, že my honíme občany, aby si uklízeli a udržovali okolí svých domů, a objekty drah vypadají takhle,„ podotýká starosta.
Podle mluvčího Českých drah Petra Šťáhlavského nemají lidi v areálu co dělat. „Jde o drážní pozemek, na který je vstup zakázaný zákonem. Přesto se v současné době připravuje oprava oplocení a jeho doplnění o výstražné tabule. V případě zchátralých budov plánujeme jejich odstranění,„ uvedl.
Podle starosty areál začal chátrat už asi před třemi lety. „Devastace nádraží souvisí i s výlukou na trati z Mladotic do Rakovníka,„ říká Slach. Výluka už trvá přes deset let. Původně se trať měla opravit za půl roku, dnes už si obyvatelé Mladotic myslí, že trať v provozu vůbec nikdy nebude. Mezitím tady zloději rozkradli koleje. „Z původního milionu korun se předpokládaná investice vyšplhala na čtvrt miliardy. Takže se dost bojíme toho, že bude trať zrušena úplně. To nechceme, protože dokud je výluka, jezdí nám sem alespoň náhradní autobusová doprava,„ sdělil Slach.
(Plzeňský deník)
Jako nebezpečné hodnotí obyvatelé Mladotic na severním Plzeňsku nádraží Českých drah ve své obci. Za vlastním nástupištěm je areál, kde jsou opuštěné, zchátralé nádražní budovy. Mezi nimi je obrovská hromada kamení, které se tu překládá na vlak. Areál je bez problémů přístupný, v plotě jsou velké díry, nikde není ani cedule, která by zakazovala vstup. „V jedné z těch budov je několik metrů hluboká díra v podlaze, kdokoliv tam může spadnout,„ říká starosta Mladotic Zdeněk Slach.
O tom, že nemusí být vůbec těžké přijít tady k úrazu, jsme se sami přesvědčili. Vjezd do areálu je otevřený, vrata tu už několik let nejsou. Kdokoliv může jít dovnitř a procházet kolem několik metrů vysoké hromady kamení právě ve chvíli, kdy nad ním sklápí nákladní auto další várku.
Jen kousek odsud je mateřská a základní škola. „Učitelky určitě dětem říkají, aby tam nechodily,„ souhlasí s označením místa jako nebezpečné školnice Jitka Chlupová. „Je to tam v hrozném stavu. Absurdní je, že my honíme občany, aby si uklízeli a udržovali okolí svých domů, a objekty drah vypadají takhle,„ podotýká starosta.
Podle mluvčího Českých drah Petra Šťáhlavského nemají lidi v areálu co dělat. „Jde o drážní pozemek, na který je vstup zakázaný zákonem. Přesto se v současné době připravuje oprava oplocení a jeho doplnění o výstražné tabule. V případě zchátralých budov plánujeme jejich odstranění,„ uvedl.
Podle starosty areál začal chátrat už asi před třemi lety. „Devastace nádraží souvisí i s výlukou na trati z Mladotic do Rakovníka,„ říká Slach. Výluka už trvá přes deset let. Původně se trať měla opravit za půl roku, dnes už si obyvatelé Mladotic myslí, že trať v provozu vůbec nikdy nebude. Mezitím tady zloději rozkradli koleje. „Z původního milionu korun se předpokládaná investice vyšplhala na čtvrt miliardy. Takže se dost bojíme toho, že bude trať zrušena úplně. To nechceme, protože dokud je výluka, jezdí nám sem alespoň náhradní autobusová doprava,„ sdělil Slach.
(Plzeňský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/302127/
Vlakem cestuji velmi často, téměř každodenně, i když je to pro mne spíše nutnost než dobrovolné rozhodnutí. Cestuji tak nejen do zaměstnání, ale i například na turistické akce. Jednou z nich je každoroční pochod slováckými vinohrady. Ani letošní rok nebyl v tomto směru vyjímkou a oblíbená akce přilákala několik tisíc turistů ze všech koutů naší malebné země.
Akce se koná každoročně vždy druhou říjnovou sobotu. Start pochodu bývá tradičně ve vlakové stanici v Rohatci u Hodonína, odkud vede do cíle v obci Mutěnice několik tras. Řada účastníků oblíbeného pochodu mezi vinohrady se sem sjíždí autobusy, ale neméně z nich využívá ke své dopravě železnici. České dráhy o akci vědí, jelikož se každoročně opakuje ve stejném termínu. Mohou tedy s tímto zvýšeným zájmem o přepravu o druhé říjnové sobotě počítat.
Cestoval jsem na uvedenou akci vlakem z Přerova v sobotu 11. října, šlo o spoj s odjezdem v 8.28 hodin. Souprava o osmi vagónech přijela již do Přerova poměrně velmi naplněna cestujícími. Samozřejmě po cestě přistupovali další, takže již v Hulíně museli někteří stát i ve spojovacích částech mezi vagony, což je z hlediska bezpečnosti cestujících na pováženou. Vlak byl ovšem tak přeplněn, že se jinam někteří cestující skutečně vejít ani nemohli. Nemusím ani dodávat, že celou cestu byl v soupravě velmi vydýchaný vzduch a to cestovali i starší lidé nebo děti. Raději ani nemyslet co by se stalo, kdyby někoho z cestujících postihla během cesty nevolnost či kolaps a jak rychle by se k němu dostala pomoc. Jeden starší muž vcelku trefně poznamenal, že v podobných podmínkách vozili za války židy do lágrů. Raději nemyslet ani na to, co by se dělo, pokud by došlo k havárii na trati. Na to asi nikdo nemyslel.
Přitom stačila vlastně jen maličkost. Připojit k přeplněné soupravě další 2 až 3 vagony a celý problém by byl vyřešen. Nebo ještě lépe, vypravit zvláštní soupravu, naplněna by rozhodně cestujícími byla. Vůbec bych se ale nedivil, pokud by příští rok byla v této věci situace úplně stejná, bez jakékoliv nápravy. Ostatně České dráhy své cestující za skutečné zákazníky snad ani nepovažují. Jsou to pro ně jen a pouze pasažéři.
České dráhy se často chlubí, jak zlepšují neustále kulturu cestování, modernizují stanice či tratě, ovšem je to pravda jen částečná. Současná modernizace hlavních páteřních tratí a stanic ve velkých městech se dělají na úkor dalšího chátrání stanic v menších městech a méně frekventovaných regionálních tratí. Uvedu jen dva příklady - nádraží v Kojetíně nebo Lipníku nad Bečvou jsou pro tato města spíše ostudou než čímkoliv jiným.
Ostatně každý se může sám přesvědčit. Modernizaci by obě stanice potřebovaly jako sůl. Místo toho jen dále chátrají. Řada stanic má i velmi zastaralé zařízení, nezřídka i z první poloviny minulého století. O kultuře cestování lze pak hovořit snad jen v případě mezistátních rychlíků. Běžné osobní vlaky či rychlíky jsou často plné špíny a jít zde třeba na WC je jen pro otrlé. Je to jistě vinou i některých cestujících, kteří si pletou vlak se smetištěm. Ovšem jen na ně nelze svádět veškerou vinu za to, jak dnes vypadá kultura cestování na železnici. Hovořit o neustálých zpožděních snad ani nemá smysl. Také stálý nešvar v podobě kouření v prostorách nádraží zůstává i přes zavedení sankcí nadále aktuální a namísto jeho řešení se stále nepochopitelně toleruje. Na druhou stranu jsou řadoví zaměstnanci u dráhy až na výjimky velmi ochotní, což je vzhledem k tomu v jakých pracují podmínkách (například opakující se vlny propouštění a nízké mzdy) obdivuhodné. A v této situaci se má již brzy opět zvyšovat cena jízdného.
Lze předpokládat, že toto opatření vyžene z vlaků další cestující. To ale jak vidno asi nikoho příliš nezajímá. Hlavně, že si vedení podniku nezapomene jako vždy každoročně rozdělit tučné odměny. Bylo by na místě se odpovědných osob zeptat, kdo z nich cestuje vlakem a zná tedy přímo z praxe, jak situace v oblasti osobní přepravy skutečně vypadá. Sami by si pak kom
Akce se koná každoročně vždy druhou říjnovou sobotu. Start pochodu bývá tradičně ve vlakové stanici v Rohatci u Hodonína, odkud vede do cíle v obci Mutěnice několik tras. Řada účastníků oblíbeného pochodu mezi vinohrady se sem sjíždí autobusy, ale neméně z nich využívá ke své dopravě železnici. České dráhy o akci vědí, jelikož se každoročně opakuje ve stejném termínu. Mohou tedy s tímto zvýšeným zájmem o přepravu o druhé říjnové sobotě počítat.
Cestoval jsem na uvedenou akci vlakem z Přerova v sobotu 11. října, šlo o spoj s odjezdem v 8.28 hodin. Souprava o osmi vagónech přijela již do Přerova poměrně velmi naplněna cestujícími. Samozřejmě po cestě přistupovali další, takže již v Hulíně museli někteří stát i ve spojovacích částech mezi vagony, což je z hlediska bezpečnosti cestujících na pováženou. Vlak byl ovšem tak přeplněn, že se jinam někteří cestující skutečně vejít ani nemohli. Nemusím ani dodávat, že celou cestu byl v soupravě velmi vydýchaný vzduch a to cestovali i starší lidé nebo děti. Raději ani nemyslet co by se stalo, kdyby někoho z cestujících postihla během cesty nevolnost či kolaps a jak rychle by se k němu dostala pomoc. Jeden starší muž vcelku trefně poznamenal, že v podobných podmínkách vozili za války židy do lágrů. Raději nemyslet ani na to, co by se dělo, pokud by došlo k havárii na trati. Na to asi nikdo nemyslel.
Přitom stačila vlastně jen maličkost. Připojit k přeplněné soupravě další 2 až 3 vagony a celý problém by byl vyřešen. Nebo ještě lépe, vypravit zvláštní soupravu, naplněna by rozhodně cestujícími byla. Vůbec bych se ale nedivil, pokud by příští rok byla v této věci situace úplně stejná, bez jakékoliv nápravy. Ostatně České dráhy své cestující za skutečné zákazníky snad ani nepovažují. Jsou to pro ně jen a pouze pasažéři.
České dráhy se často chlubí, jak zlepšují neustále kulturu cestování, modernizují stanice či tratě, ovšem je to pravda jen částečná. Současná modernizace hlavních páteřních tratí a stanic ve velkých městech se dělají na úkor dalšího chátrání stanic v menších městech a méně frekventovaných regionálních tratí. Uvedu jen dva příklady - nádraží v Kojetíně nebo Lipníku nad Bečvou jsou pro tato města spíše ostudou než čímkoliv jiným.
Ostatně každý se může sám přesvědčit. Modernizaci by obě stanice potřebovaly jako sůl. Místo toho jen dále chátrají. Řada stanic má i velmi zastaralé zařízení, nezřídka i z první poloviny minulého století. O kultuře cestování lze pak hovořit snad jen v případě mezistátních rychlíků. Běžné osobní vlaky či rychlíky jsou často plné špíny a jít zde třeba na WC je jen pro otrlé. Je to jistě vinou i některých cestujících, kteří si pletou vlak se smetištěm. Ovšem jen na ně nelze svádět veškerou vinu za to, jak dnes vypadá kultura cestování na železnici. Hovořit o neustálých zpožděních snad ani nemá smysl. Také stálý nešvar v podobě kouření v prostorách nádraží zůstává i přes zavedení sankcí nadále aktuální a namísto jeho řešení se stále nepochopitelně toleruje. Na druhou stranu jsou řadoví zaměstnanci u dráhy až na výjimky velmi ochotní, což je vzhledem k tomu v jakých pracují podmínkách (například opakující se vlny propouštění a nízké mzdy) obdivuhodné. A v této situaci se má již brzy opět zvyšovat cena jízdného.
Lze předpokládat, že toto opatření vyžene z vlaků další cestující. To ale jak vidno asi nikoho příliš nezajímá. Hlavně, že si vedení podniku nezapomene jako vždy každoročně rozdělit tučné odměny. Bylo by na místě se odpovědných osob zeptat, kdo z nich cestuje vlakem a zná tedy přímo z praxe, jak situace v oblasti osobní přepravy skutečně vypadá. Sami by si pak kom
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/302126/
* Automat na nákup vlakových jízdenek začal fungovat na hradeckém hlavním nádraží. Cestující si zde mohou koupit jízdenku do všech stanic ČD za zákaznické, obyčejné, zvláštní i skupinové jízdné.
(Železničář)