Železnice v médiích
Nepřipadá vám, že (nejen v poslední době) televize, tisk, rozhlas či internetové noviny "pojednávají" železnici vesměs jen z negativního pohledu, jakoby s cílem zdiskreditovat ji (ještě více, než to dokáže sama) v očích veřejnosti?
Například dnešní "novinky.cz" pod tučným titulkem "Cestování autobusem už lacinější než vlakem" uvádějí mimo jiné takovýto důkaz nesrovnatelnosti jízdného ČD a autobusových dopravců:
"Na autobusových linkách, provozovaných Orlobusem Nové Město, bude i po Novém roce cestující platit jízdné v dosavadní výši. Za jízdenku z Hradce Králové do Prahy tak vydá 78 korun. Ve vlaku je z Hradce do hlavního města obyčejné jízdné za 140 a zákaznické za 86 Kč."
Přitom redaktorům jaksi ušla skutečnost, že třeba obyčejná zpáteční jízdenka z Hradce Králové do Prahy stojí 155,- Kč, zpáteční jízdenka pro 2 cestující 310,- Kč (a jednosměrná 172,- Kč). A to ty zpáteční jízdenky platí až do druhého dne. Navíc celý bombasticky "protiželezničně" orientovaný článek je reakcí na zdražení jen některých slev ČD, protože rozsáhlé zdražení jízdného nebo rušení komerčních slev se nekonalo (zatím). Jak asi takováto sdělení působí na ty občany, kteří zas tak často vlakem nejezdí? Toto je ale jen jeden příklad za všechny. Média u nás mají vůbec tendenci vyzdvihovat na železnici především to, co je negativní (ne, že by nebylo co), ale věci pozitivní (i ty jsou!) pomíjejí.
Súvisiace odkazy:
TV program
Podradené diskusné témy
aneb.... . korunka "pardon- euro" hore dolu. Passion 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/286733/
Japonsko, Francie, Německo, v poslední době ale třeba i Španělsko. To jsou země, kde vlaky často sviští rychlostí kolem tří set kilometrů za hodinu.
Ať už jde o japonského tátu rychlovlaků Šinkanzen, francouzský Train á Grande Vitesse, známý jako TGV, německý „létající„ Maglev nebo nejnovější španělské Velaro, vždy spojuje města v zemích, které jsou mnohem rozlehlejší než Česká republika. A pak je tu možná ještě důležitější věc. Zmíněné země nejsou jen rozlehlejší, ale především bohatší. S výjimkou Španělska dokonce mnohem bohatší. Náklady na takové vlaky jsou neuvěřitelně vysoké, ještě dražší je stavba specifických tratí. Například německý Maglev, který přepravuje lidi třeba i po Číně, vůbec nejezdí po kolejích a pohybuje se po polštářcích magnetického pole. A potřebuje speciální tunely a mosty, kam nemá nikdo jiný přístup. Nejen auta, motorky a kamiony. Ale ani jiné vlaky.
Stavba takové rychlodráhy v České republice se proto může někomu zdát zbytečným plýtváním peněz.
Ale jen do chvíle, než si uvědomí, že Česká republika už není jen Českou republikou, ale také součástí Evropské unie. A že nepůjde ani tak o hodinové spojení Brna s Prahou jako spíš o to, jak se co nejrychleji dostat do Amsterdamu, Paříže, Madridu. Nebo později třeba i do Bukurešti nebo Istanbulu.
Ostatně budování superželeznice by bez většího rozměru a napojení na evropskou síť nemělo v tak malé zemi smysl. Anejen proto, že bez peněz z Evropské unie by tak gigantický projekt český rozpočet zřejmě vůbec neutáhl.
(Brněnský deník)
Ať už jde o japonského tátu rychlovlaků Šinkanzen, francouzský Train á Grande Vitesse, známý jako TGV, německý „létající„ Maglev nebo nejnovější španělské Velaro, vždy spojuje města v zemích, které jsou mnohem rozlehlejší než Česká republika. A pak je tu možná ještě důležitější věc. Zmíněné země nejsou jen rozlehlejší, ale především bohatší. S výjimkou Španělska dokonce mnohem bohatší. Náklady na takové vlaky jsou neuvěřitelně vysoké, ještě dražší je stavba specifických tratí. Například německý Maglev, který přepravuje lidi třeba i po Číně, vůbec nejezdí po kolejích a pohybuje se po polštářcích magnetického pole. A potřebuje speciální tunely a mosty, kam nemá nikdo jiný přístup. Nejen auta, motorky a kamiony. Ale ani jiné vlaky.
Stavba takové rychlodráhy v České republice se proto může někomu zdát zbytečným plýtváním peněz.
Ale jen do chvíle, než si uvědomí, že Česká republika už není jen Českou republikou, ale také součástí Evropské unie. A že nepůjde ani tak o hodinové spojení Brna s Prahou jako spíš o to, jak se co nejrychleji dostat do Amsterdamu, Paříže, Madridu. Nebo později třeba i do Bukurešti nebo Istanbulu.
Ostatně budování superželeznice by bez většího rozměru a napojení na evropskou síť nemělo v tak malé zemi smysl. Anejen proto, že bez peněz z Evropské unie by tak gigantický projekt český rozpočet zřejmě vůbec neutáhl.
(Brněnský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/286636/
no konečne, hádam sa niečo dostane aj k nám, nie sa len voziť v starých hajzloch
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/286629/
aneb ešusy na slovensku 
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/286577/
Zaujimavy clanocek priniesol dennik Pravda...
Viac o nom a o nakupe dvojsystemovych poschodovych suprav je na tomto linku:
http://tvojepeniaze.pravda.sk/z-novych-vlakov-sa-bude-tesit-okolie-ziliny-a-kosic-f8q-/sk_pludia.asp?c=A080818_122135_sk_pludia_p34
Viac o nom a o nakupe dvojsystemovych poschodovych suprav je na tomto linku:
http://tvojepeniaze.pravda.sk/z-novych-vlakov-sa-bude-tesit-okolie-ziliny-a-kosic-f8q-/sk_pludia.asp?c=A080818_122135_sk_pludia_p34
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/286576/
Hostem Aktuálně.cz je manažer ČD Jan Paroubek
Tři dny koordinoval záchranné a odklízecí práce po jedné z nejtragičtějších nehod vlaku v Česku. Dnes online odpovídal na dotazy čtenářů Aktuálně.cz.
Ředitel odboru kolejových vozidel Českých drah Jan Paroubek se stal na první dny krizovým manažerem, který dohlížel na postup záchranářů i lidí, kteří začali s úklidem a zprovozněním hlavní trati mezi Ostravou a Prahou.
Byl v akci téměř čtyřiadvacet hodin denně, organizoval sto dvacet lidí, spal jen minuty. A to přímo v havarovaných vagonech na trati.
Celý článek: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=613568
Tři dny koordinoval záchranné a odklízecí práce po jedné z nejtragičtějších nehod vlaku v Česku. Dnes online odpovídal na dotazy čtenářů Aktuálně.cz.
Ředitel odboru kolejových vozidel Českých drah Jan Paroubek se stal na první dny krizovým manažerem, který dohlížel na postup záchranářů i lidí, kteří začali s úklidem a zprovozněním hlavní trati mezi Ostravou a Prahou.
Byl v akci téměř čtyřiadvacet hodin denně, organizoval sto dvacet lidí, spal jen minuty. A to přímo v havarovaných vagonech na trati.
Celý článek: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=613568
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/285818/
Uz funguje (zatial skusobne) aj hlasovaci system na
www.bahnorama.tv
Tam najdete vsetky prispevky v originali sutaze Railfilm 2008
Hladajte v odstavci Bahn Film&Foto
Railfilm 08
Skusame hlasovanie, preto tento rok este nebudu divacke hlasy hodnotene.
Skusajte a potlacte Vas film v rebricku.
www.bahnorama.tv
Tam najdete vsetky prispevky v originali sutaze Railfilm 2008
Hladajte v odstavci Bahn Film&Foto
Railfilm 08
Skusame hlasovanie, preto tento rok este nebudu divacke hlasy hodnotene.
Skusajte a potlacte Vas film v rebricku.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/283840/
Tak jako každoročně jsem se i letos vypravila do Březnice na svatoignáckou pouť. Má pro mne takový krásný přídech, snad i proto, že jsem jezdívala za svou babičkou do nedaleké Hlubyně a z poutě jí nosila perníková srdíčka. Dnes už na bubovický hřbitůvek chodím jen tiše zavzpomínat a zapálit svíčku. Plamínek věčného života, plamínek naděje.
A tak jsem s mnoha cestujícími chystajícími se tak jako já na pouť či jen na výlet nebo na návštěvu svých blízkých nasedla na příbramském nádraží do vlaku. Byl to rychlík na trase z Mostu do Českých Budějovic. Odjížděli jsme asi v 9.35 a já se těšila, že stihnu i mši v kostele Svatého Ignáce patřící k těm nejhezčím, co dokáží povzbudit a pohladit po duši. Blížili jsme se k Brodu, když vlakem škublo a cosi začalo čadit. Vlak jel takřka krokem, zřejmě protipožární čidla ve vagoně začala bzučet. Uprostřed lesní železnice vlak zastavil úplně. Ve vagoně za mašinou to začalo smrdět jak v udírně.
Mnozí cestující už se viděli vysazeni v lesním bludišti. Ve vlaku cestovali jak mladé rodiny, tak staří lidé těšící se na vnoučátka. Během pár minut se vlak rozjel a dokodrcal do nejbližší stanice v Milíně. Zjistilo se, že vlaku cestou z Mostu shořel jeden motor a než jsme dorazili z Příbrami do Milína, shořel i ten druhý. Jak jsme v Milíně uvízli, už jsem viděla a asi nejen já, že namísto pouti budeme mít asi po ptákách. Mašina byla nepojízdná a náhradní odpočívala na příbramském nádraží. Náhradní mašinka by sice byla, avšak žádný strojvedoucí v záloze.
A tak si ten náš mašinfíra půjčil ve stanici auto a pro mašinku, na níž v Milíně jako na boží smilování čekal plně obsazený vlak do Příbrami, dojel a takřka za hodinu jsme frčeli jako o závod. Průvodčí se všem omluvila, ta mašina měla svá nejlepší léta už dávno za sebou. Cestující vše nakonec vzali s humorem. Cestování s českými drahami je jedno velké dobrodružství a nás Čechy v této zemi už nepřekvapí takřka nic.
To jsme ještě netušili, že do Březnice nás dovezla stařičká mašinka „pamatující snad ještě císaře pána„. Hlavně, že jsme dojeli, i když při cestování vlakem není od věci oprášit plnou polní. Co když vagonem zazní ono známé „nezastavujem, máme zpoždění„. Jsou prázdniny a bez kapičky dobrodružství by to nebylo ono a ty naše životní příběhy nám píše sám tvůrce nejvyšší život. A co je vůbec náš život zde na Zemi? Pouhé divadlo na pár okamžiků. Dnes jsme tu my a zítra nás vystřídají další herci. Jsme tu zkrátka jen na pouti.
Vlaďka Chourová
(Příbramský deník)
A tak jsem s mnoha cestujícími chystajícími se tak jako já na pouť či jen na výlet nebo na návštěvu svých blízkých nasedla na příbramském nádraží do vlaku. Byl to rychlík na trase z Mostu do Českých Budějovic. Odjížděli jsme asi v 9.35 a já se těšila, že stihnu i mši v kostele Svatého Ignáce patřící k těm nejhezčím, co dokáží povzbudit a pohladit po duši. Blížili jsme se k Brodu, když vlakem škublo a cosi začalo čadit. Vlak jel takřka krokem, zřejmě protipožární čidla ve vagoně začala bzučet. Uprostřed lesní železnice vlak zastavil úplně. Ve vagoně za mašinou to začalo smrdět jak v udírně.
Mnozí cestující už se viděli vysazeni v lesním bludišti. Ve vlaku cestovali jak mladé rodiny, tak staří lidé těšící se na vnoučátka. Během pár minut se vlak rozjel a dokodrcal do nejbližší stanice v Milíně. Zjistilo se, že vlaku cestou z Mostu shořel jeden motor a než jsme dorazili z Příbrami do Milína, shořel i ten druhý. Jak jsme v Milíně uvízli, už jsem viděla a asi nejen já, že namísto pouti budeme mít asi po ptákách. Mašina byla nepojízdná a náhradní odpočívala na příbramském nádraží. Náhradní mašinka by sice byla, avšak žádný strojvedoucí v záloze.
A tak si ten náš mašinfíra půjčil ve stanici auto a pro mašinku, na níž v Milíně jako na boží smilování čekal plně obsazený vlak do Příbrami, dojel a takřka za hodinu jsme frčeli jako o závod. Průvodčí se všem omluvila, ta mašina měla svá nejlepší léta už dávno za sebou. Cestující vše nakonec vzali s humorem. Cestování s českými drahami je jedno velké dobrodružství a nás Čechy v této zemi už nepřekvapí takřka nic.
To jsme ještě netušili, že do Březnice nás dovezla stařičká mašinka „pamatující snad ještě císaře pána„. Hlavně, že jsme dojeli, i když při cestování vlakem není od věci oprášit plnou polní. Co když vagonem zazní ono známé „nezastavujem, máme zpoždění„. Jsou prázdniny a bez kapičky dobrodružství by to nebylo ono a ty naše životní příběhy nám píše sám tvůrce nejvyšší život. A co je vůbec náš život zde na Zemi? Pouhé divadlo na pár okamžiků. Dnes jsme tu my a zítra nás vystřídají další herci. Jsme tu zkrátka jen na pouti.
Vlaďka Chourová
(Příbramský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/283471/
Okolnosti mě donutily, abych napsala o neuvěřitelném případu svého nedávného cestování vlaky Českých drah. Šlo o téměř stejné spoje, jednou to bylo z Litovle do Kroměříže a za týden nato jsem musela jet skoro stejným směrem - do Luhačovic.
Už před první cestou jsem se na zastávce v Litovli dozvěděla, že mi vlak jede v 8.34 hodin a v Července, kde je přestup na rychlík, je za pouhých deset minut, ale na další spoj, rychlík Galán bych čekala až do 9.35.
Téměř hodina čekání se mi zdála dlouhá, a tak jsem na cestu do Červenky použila autobus. Při koupi jízdenky mi ale pokladní sdělila, že pokud chci zpáteční jízdenku, musím si zaplatit znovu i cestu z Litovle, kterou jsem už absolvovala autobusem. Takže jsem vlastně zaplatila dvakrát.
To ovšem nebylo jediné nepříjemné překvapení, další bylo mnohem horší. Při cestě z Luhačovic mě už ve vlaku neznámá cestující upozornila, že v Července mi můj vláček určitě ujede, protože tam mám na přestup jen dvě minuty. Poradila mi, abych použila výtah, protože podchod je dlouhý a nedá se za dvě minuty zvládnout. Měla jsem těžká zavazadla a už také nejsem nejmladší, je mi 78 let. Bohužel měla neznámá paní úplnou pravdu. I když mi pomohla se zavazadly do výtahu, vláček mi stejně ujel.
Neváhala jsem a šla jsem si stěžovat k dispečerovi, který sledoval monitor pohybu na nástupištích. Bylo mi řečeno, že do výtahu není vidět, a proto vlak dostal povolení k odjezdu. Pak mi ironicky doporučil, že se vlak vrací z Litovle za dvacet minut, že to není tak dlouhá doba na čekání.
Moje čekání se protáhlo na pětačtyřicet minut. Celou tu dobu jsem měla nepříjemný pocit, že se zaměstnanci nádraží baví a dělá jim potěšení, jak cestujícím ujíždějí jejich spoje.
Mít takový zážitek dvakrát za čtrnáct dní není nic příjemného, když drahám za takovou legraci musíme tolik platit.
Pochopila bych, kdyby se jednalo o velký železniční uzel k mnoha přestupům. Ale vlak z Červenky do Litovle je jen malá lokálka, která nenavazuje na žádný důležitý spoj. Tak proč takový spěch? Asi pro zábavu zaměstnanců...
Copak si při sestavování jízdních řádů České dráhy neuvědomují, že cestující jsou i senioři, invalidé a matky s dětmi? Časy mezi přestupy ale odpovídají limitům trénovaných sportovců.
O autorovi| Růžena Uhlířová, Litovel
(Olomoucký deník)
Už před první cestou jsem se na zastávce v Litovli dozvěděla, že mi vlak jede v 8.34 hodin a v Července, kde je přestup na rychlík, je za pouhých deset minut, ale na další spoj, rychlík Galán bych čekala až do 9.35.
Téměř hodina čekání se mi zdála dlouhá, a tak jsem na cestu do Červenky použila autobus. Při koupi jízdenky mi ale pokladní sdělila, že pokud chci zpáteční jízdenku, musím si zaplatit znovu i cestu z Litovle, kterou jsem už absolvovala autobusem. Takže jsem vlastně zaplatila dvakrát.
To ovšem nebylo jediné nepříjemné překvapení, další bylo mnohem horší. Při cestě z Luhačovic mě už ve vlaku neznámá cestující upozornila, že v Července mi můj vláček určitě ujede, protože tam mám na přestup jen dvě minuty. Poradila mi, abych použila výtah, protože podchod je dlouhý a nedá se za dvě minuty zvládnout. Měla jsem těžká zavazadla a už také nejsem nejmladší, je mi 78 let. Bohužel měla neznámá paní úplnou pravdu. I když mi pomohla se zavazadly do výtahu, vláček mi stejně ujel.
Neváhala jsem a šla jsem si stěžovat k dispečerovi, který sledoval monitor pohybu na nástupištích. Bylo mi řečeno, že do výtahu není vidět, a proto vlak dostal povolení k odjezdu. Pak mi ironicky doporučil, že se vlak vrací z Litovle za dvacet minut, že to není tak dlouhá doba na čekání.
Moje čekání se protáhlo na pětačtyřicet minut. Celou tu dobu jsem měla nepříjemný pocit, že se zaměstnanci nádraží baví a dělá jim potěšení, jak cestujícím ujíždějí jejich spoje.
Mít takový zážitek dvakrát za čtrnáct dní není nic příjemného, když drahám za takovou legraci musíme tolik platit.
Pochopila bych, kdyby se jednalo o velký železniční uzel k mnoha přestupům. Ale vlak z Červenky do Litovle je jen malá lokálka, která nenavazuje na žádný důležitý spoj. Tak proč takový spěch? Asi pro zábavu zaměstnanců...
Copak si při sestavování jízdních řádů České dráhy neuvědomují, že cestující jsou i senioři, invalidé a matky s dětmi? Časy mezi přestupy ale odpovídají limitům trénovaných sportovců.
O autorovi| Růžena Uhlířová, Litovel
(Olomoucký deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/283470/
Mám vlaky rád. Ta síť železnic a železniček, kterou nám tu ráčila slavná carská monarchie zachovat, je tím nejlepším, co nám tu ráčilo od Rakouska zbýt. Na těch černých stonožkovitých čárkách v mapách je jasně vidět, že existuje cosi jako Evropa střední, která je navíc mnohem více Evropou západní než východní. Už je mi přes čtyřicet, ale snad se mi ještě dříve, než uplyne sto let od pádu té naší, také naší monarchie, podaří objet po kolejích celý ten náš rakousko-uherský svět. A napsat o tom přinejmenším knihu. Protože knihu přinejmenším si toto nádražně-železniční dědictví zaslouží. Doba ale železnici nepřeje. Žijeme v zblbé automobilové epoše, která nám vnucuje, že musíme mít nejmíň vůz nižší střední třídy, za který utratíme tolik jako za chatu u Sázavy. A za deset let ho vyhodíme do šrotu, neb jeho hodnota bude nula. Tahle zvrácenost, která ničí zásoby ropy primitivním spalováním, za což nás generace budoucí proklejí, nás Čechy živí. Vyrábíme milion aut, nejvíc na hlavu na světě, a kdyby automobilová doba přestala, skončí tím i naše zlaté časy. Nebo taky ne. Protože bychom zase mohli dělat lokomotivy, v tom jsme byli stejně dobří, ba lepší, nebyly skutečně naše, a ne VW, Toyoty nebo Hyundai. Mám vlaky rád a bych byl šťastnější, kdyby se staly přinejmenším alternativou automobilů. Zbývá jim k tomu málo. Ten vlak, co mě vozí z Prahy-Klánovic do Prahy-Masarykova nádraží, je čistý, pohodlný a rychlý. A kdyby jezdil jednou za patnáct minut a na čas, byl by slovy mého otce "úplně boží". A kdyby mě rychle dovezl až na Smíchov, což koleje dovolují a brání tomu jen hloupost a úplatnost pár lidí, co to nechtějí, bylo by to úplně dokonalé. Mám vlaky rád. Protože když přišla maminka mého syna s tím, že k moři do Chorvatska nechce ani letadlem ani autem ani autobusem, neposlal jsem jí k šípku, ale šel zakoupit jízdenku na vlak Praha - Split. Když si člověk pořídí zákaznickou kartu, vyjde to levněji než autem a člověk tu cestu navíc tráví vleže, vsedě a navíc částečně ve spánku. Což mně jako řidiči žádné auto, ani to za milion, neumožní a kdo kdy zkoušel spát v autobuse, ví, že se to také moc nedá. Na vlak do Splitu jsou navíc všude reklamy, takže jsem čekal, že se České dráhy vytáhnout. Aspoň tak, jako když jedete Pendolinem nebo vlakem EuroCity. Nevytáhly. Staré otřískané vagony bez klimatizace, celodenní cesta bez jídelního vozu a tedy možnosti trochu se protáhnout a vyměnit třímetrové kupé za něco jiného. Cestovat jako člověk, řekl bych. O tom, že k lůžkovému vozu by měla patřit sprcha, ani nemluvě. Průvodčí ve voze byl milý, byť trochu vlezle, kafe udělal, pivo i toho panáku Fernetu měl, ba i mražený gulášek ohřál. Ale to bylo trochu málo. Trať, která by normálně měla trvat tak dvanáct hodin, se zastávkou v každém koutě protáhla na hodin třiadvacet. Přežili jsme. Noc byla vlahá, takže jsme v šest hodin ráno ve Splitu vystupovali odpočatí a ne otřesení. Do krásné nezapomenutelné cesty to však mělo daleko. Mám železnici rád, a proto volám: České dráhy, vzbuďte se. Jinak se v těch autech jednou utopíme a zadusíme. Krásné léto z Chorvatska.
Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
(ČRo 6)
Luboš PALATA, redaktor Lidových novin
(ČRo 6)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/283076/
Slovenska strana zatial nie je ozivena - preto prispevky v cestine a slovencine su len na ceskej strane.
Neozivene strany su presmerovane na nemecke.
Neozivene strany su presmerovane na nemecke.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/282770/
to má popletené,. Na českej verzii je text v slovenčine, ale v slov. verzii zostala nemčina ! 
♫
♫
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/282730/
Samozrejme prispevky na www.bahnorama.Tv mozno sledovat v plom rozsliseni (nielen zväcsene) ak kliknete na pravy dolny roh pod obrazom.
K najlepsej kvalite musite raz overit Vas internetovy pripoj. Bahnorama.tv vysiela v 3 kvalitach (dsl, SDSL a TVDSL) a program je dostupny na celom svete.
K najlepsej kvalite musite raz overit Vas internetovy pripoj. Bahnorama.tv vysiela v 3 kvalitach (dsl, SDSL a TVDSL) a program je dostupny na celom svete.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/282673/
www.bahnorama.tv bol doplnena s prispevkami CD (Svet Zeleznic) a aj o filmy zo sutaze Railfilm.
Filmy z tohto roku budu mat aj hlasovavacie okienko na verejne hlasovanie.
Filmy su zatial v nemcine, ale uz plnia aj servery pre cesku/slovensku verziu.
Hladajte v rubrike Bahn Foto&Film
Filmy z tohto roku budu mat aj hlasovavacie okienko na verejne hlasovanie.
Filmy su zatial v nemcine, ale uz plnia aj servery pre cesku/slovensku verziu.
Hladajte v rubrike Bahn Foto&Film
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/282672/
V Česku vzniká obdoba Bahn TV
České dráhy (ČD) spustí letos v srpnu internetovou televizi. Půjde o obdobu německé Bahn TV, která je věnovaná vlakové dopravě a železniční historii. V současné době již funguje v testovacím režimu.
ČD budou projekt provozovat na internetových stránkách www.cd.cz, kde již nedávno vznikla sekce TV portál, připomíná RadioTV.sk. ""Vlastní internetovou televizi chápeme jako další účinný nástroj, který pomáhá vytvořit ucelený pohled na činnost naší společnosti"," uvedl iDnes k důvodu vzniku internetové televize Zbyněk Honys z akciové společnosti České dráhy.
Záměrem ČD je oslovit i zákazníky, kteří vlakovou dopravu zatím nevyužívají. Na stránkách ČD se objeví i videa, které budou propagovat jednotlivé aktivity Českých drah a zdůrazňovat úlohu železniční dopravy v každodenním životě.
Německá Bahn TV vysílala dlouhá léta přes satelit. K 1.7.2008 byla satelitní distribuce ukončena. Program se dále vysílá už jen na internetu.
http://www.parabola.cz/zpravicky/8145/v-cesku-vznika-obdoba-bahn-tv/
České dráhy (ČD) spustí letos v srpnu internetovou televizi. Půjde o obdobu německé Bahn TV, která je věnovaná vlakové dopravě a železniční historii. V současné době již funguje v testovacím režimu.
ČD budou projekt provozovat na internetových stránkách www.cd.cz, kde již nedávno vznikla sekce TV portál, připomíná RadioTV.sk. ""Vlastní internetovou televizi chápeme jako další účinný nástroj, který pomáhá vytvořit ucelený pohled na činnost naší společnosti"," uvedl iDnes k důvodu vzniku internetové televize Zbyněk Honys z akciové společnosti České dráhy.
Záměrem ČD je oslovit i zákazníky, kteří vlakovou dopravu zatím nevyužívají. Na stránkách ČD se objeví i videa, které budou propagovat jednotlivé aktivity Českých drah a zdůrazňovat úlohu železniční dopravy v každodenním životě.
Německá Bahn TV vysílala dlouhá léta přes satelit. K 1.7.2008 byla satelitní distribuce ukončena. Program se dále vysílá už jen na internetu.
http://www.parabola.cz/zpravicky/8145/v-cesku-vznika-obdoba-bahn-tv/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/281975/
Železnice se dostane v médiích do všelijaké společnosti - třeba mé "oblíbené" Džamily S.
Ministryně Stehlíková chce bojovat proti násilí na dětech. Konkrétně jí vadí fackování, k němuž tuzemští rodiče občas při výchově potomků sáhnou. Připravovaná kampaň s názvem Výchova bez násilí (autorka se patrně inspirovala kampaní Rozkoš bez rizika) má být počátečním bodem běhu na dlouhou trať. Na jeho konci bude úplný zákaz fyzického trestání dětí.
Džamila má ovšem těžkou pozici, protože podle průzkumu mezi občany Česka šedesát procent lidí tělesné tresty schvaluje. Nevím, kde přišla ke svým číslům, na jejichž základě tuto veleakci chystá, ale já své děti nebiju. Pokud bych jim však někdy jednu ubalil, věřte, že jako svéprávný rodič bych věděl, proč to dělám.
Prvotním poselstvím kampaně bude nabádání, aby rodiče aspoň nebili děti do obličeje. Fajn! Sestavme ministerskou komisi, jež bude podle přesně stanovených kritérií definovat, co je ještě výchova a co už týrání. Je úder silou 150 kilopondů přiměřený, nebo se musí přepočítat na newtony? Vypišme grant, čerpejme peníze z evropských fondů... a na konci stejně zjistíme, že ti, jichž se to týká, nečtou, kampaně nesledují a děti vesele řežou dál hlava nehlava.
A bude první Pavlík Morozov, který kvůli facce udá své rodiče, aspoň blahoslaven? Nebo se hned stane dětským ombudsmanem?
V souvislosti s kampaní paní ministryně mě spíše než cokoliv jiného napadá reakce cestující z Šimkovy a Grossmannovy povídky Moje jízda tramvají, jež na výtku „Osobo, nebijte toho hocha, vždyť to na něm zanechá následky„ odpoví razantním „Vás asi tloukli denně!„.
Oněco dříve než protifackovací kampaň spatří světlo světa internetová televize Českých drah. Sice existuje již od jara, ale teprve v pátek bude spuštěn takzvaný ostrý provoz. Nabídka bude široká – videa z pořadu Svět na kolejích, který vysílá Česká televize, videoklipy o železnici v regionech a v neposlední řadě samozřejmě reklama. Ta by měla cestujícím přiblížit vybrané akce Českých drah, v nichž se společnost bude chtít prezentovat v tom nejlepším světle. Takže se zřejmě můžeme těšit na pohádkové reportáže o jízdě moderním a čistým vlakem, který odjede i přijede včas a jehož jízdenka stojí mnohonásobně méně než cesta na stejnou vzdálenost vlastním automobilem.
Chápu to jako snahu Českých drah nabídnout dospělým alternativu večerníčku. Třeba pokračování seriálu Pohádky o mašinkách. Jenom zlý černokněžník Zababa tam bude asi chybět...
O autorovi| Pavel Šmejkal, editor Lidových novin
(Lidové noviny)
Ministryně Stehlíková chce bojovat proti násilí na dětech. Konkrétně jí vadí fackování, k němuž tuzemští rodiče občas při výchově potomků sáhnou. Připravovaná kampaň s názvem Výchova bez násilí (autorka se patrně inspirovala kampaní Rozkoš bez rizika) má být počátečním bodem běhu na dlouhou trať. Na jeho konci bude úplný zákaz fyzického trestání dětí.
Džamila má ovšem těžkou pozici, protože podle průzkumu mezi občany Česka šedesát procent lidí tělesné tresty schvaluje. Nevím, kde přišla ke svým číslům, na jejichž základě tuto veleakci chystá, ale já své děti nebiju. Pokud bych jim však někdy jednu ubalil, věřte, že jako svéprávný rodič bych věděl, proč to dělám.
Prvotním poselstvím kampaně bude nabádání, aby rodiče aspoň nebili děti do obličeje. Fajn! Sestavme ministerskou komisi, jež bude podle přesně stanovených kritérií definovat, co je ještě výchova a co už týrání. Je úder silou 150 kilopondů přiměřený, nebo se musí přepočítat na newtony? Vypišme grant, čerpejme peníze z evropských fondů... a na konci stejně zjistíme, že ti, jichž se to týká, nečtou, kampaně nesledují a děti vesele řežou dál hlava nehlava.
A bude první Pavlík Morozov, který kvůli facce udá své rodiče, aspoň blahoslaven? Nebo se hned stane dětským ombudsmanem?
V souvislosti s kampaní paní ministryně mě spíše než cokoliv jiného napadá reakce cestující z Šimkovy a Grossmannovy povídky Moje jízda tramvají, jež na výtku „Osobo, nebijte toho hocha, vždyť to na něm zanechá následky„ odpoví razantním „Vás asi tloukli denně!„.
Oněco dříve než protifackovací kampaň spatří světlo světa internetová televize Českých drah. Sice existuje již od jara, ale teprve v pátek bude spuštěn takzvaný ostrý provoz. Nabídka bude široká – videa z pořadu Svět na kolejích, který vysílá Česká televize, videoklipy o železnici v regionech a v neposlední řadě samozřejmě reklama. Ta by měla cestujícím přiblížit vybrané akce Českých drah, v nichž se společnost bude chtít prezentovat v tom nejlepším světle. Takže se zřejmě můžeme těšit na pohádkové reportáže o jízdě moderním a čistým vlakem, který odjede i přijede včas a jehož jízdenka stojí mnohonásobně méně než cesta na stejnou vzdálenost vlastním automobilem.
Chápu to jako snahu Českých drah nabídnout dospělým alternativu večerníčku. Třeba pokračování seriálu Pohádky o mašinkách. Jenom zlý černokněžník Zababa tam bude asi chybět...
O autorovi| Pavel Šmejkal, editor Lidových novin
(Lidové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/281962/
Vlakové soupravy Českých drah se v souvislosti se stavbou železničního koridoru, ale i kvůli technickým závadám potýkají s narůstajícím počtem zpožděných spojů.
Byl to příjemný červencový podvečer. Idylka dovolené sice skončila, ale pohoda vzala za své až na nádraží. Co se stalo? Vracel jsem se z chaty v Přelouči do Kolína vlakem. Se zpožděním na trati Praha – Kolín – Pardubice jsem počítal. Práce na budování koridoru jsou v plném proudu a zpoždění souprav jsou na denním pořádku.
Našel jsem si tedy dle platného jízdního řádu vyhovující spoj s odjezdem v 19:05 a vydal se na cestu k nádraží.
Zařadil jsem se k hloučku čekajících cestujících, který mohl čítat asi 10 osob a čekal jsem na ohlášení spoje. Pět minut před plánovaným odjezdem mého vlaku byl za zvuku místní nádražní znělky ohlášen příjezd osobního vlaku ve stejném směru, který již tou dobou měl být na cestě do Kolína. Vytušil jsem, že to nevěstí nic dobrého a samozřejmě jsem se nemýlil. Ihned po tomto hlášení se ozvala z chraplavých tlampačů tamního nástupiště známá věta: „Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlaku.“ Dobrá, počítal jsem s obligátním zdržením v řádu několika minut, ovšem skutečnost byla jiná – minimálně 40 minut navíc. Rozhořčen, ovšem zároveň i smířen s nastalou situací, mi rychlými počty vyšlo, že ohlášeným osobním vlakem bych měl být doma rychleji.
Souprava s honosným názvem „City Elefant“ skutečně přijela. Sice až po 10 minutách po hlášení, ale přece, a tak jsem sebral svou cestovní tašku a nasedl do vagonu. Vše se zdálo býti v pořádku, ovšem toto naivní zdání mi vydrželo pouze dvě následující zastávky. Když vlak dojel do stanice Řečany nad Labem, nastalo nezvykle dlouhé čekání. Ze svých zkušeností jsem očekával, že každou chvíli kolem nás projede „vlajková loď“ Českých drah SC Pendolino, kterému dávají přednost snad všechny ostatní soupravy, jelikož by se nejspíše neslušelo, aby nejdražší stroj, který brouzdá naší krajinou, měl také zpoždění. Jenže nic se nedělo. Spolu s dalšími cestujícími se nám podařilo dostat ven na nástupiště a pokoušeli jsme se zjistit, copak že nám to brání v jízdě.
Vlak nedojel ani do 3. zastávky
Nejede to,“ zněla první, vskutku převratná informace od vlakové průvodčí. Posléze se zjistilo, že závada bude nejspíše technického rázu a týká se lokomotivy u soupravy. Zaměstnankyně drah z místního nádraží se pokoušela cestujícím osvětlit situaci a po několika minutách diskuze se strojvedoucími společnými silami došli k názoru, že tento vlak už nepojede.
Mezi znechucenými lidmi postávajícími u nepojízdné soupravy se začala ozývat neslušná slova na adresu Českých drah, a tak se pracovnice snažila cestující nějak uklidnit. Oznámila, že se pokusí zastavit zde jiný vlak, kam by si mohli lidé přesednout a dojet do svých domovů. Od příjezdu do Řečan již uplynulo 50 minut, takže nás nakonec předjel i onen zpožděný rychlík, kterým jsem měl původně cestu absolvovat. Náhle se ovšem podařilo nějakým záhadným způsobem zprovoznit naši soupravu, a tak jsem se společně se zbytkem cestujících konečně mohl vydat vstříc Kolínu. Nedávný reklamní slogan ČD „Auta stojí, vlaky jedou“ je v kontextu tohoto zážitku víc než úsměvný.
(Kolínský deník)
Byl to příjemný červencový podvečer. Idylka dovolené sice skončila, ale pohoda vzala za své až na nádraží. Co se stalo? Vracel jsem se z chaty v Přelouči do Kolína vlakem. Se zpožděním na trati Praha – Kolín – Pardubice jsem počítal. Práce na budování koridoru jsou v plném proudu a zpoždění souprav jsou na denním pořádku.
Našel jsem si tedy dle platného jízdního řádu vyhovující spoj s odjezdem v 19:05 a vydal se na cestu k nádraží.
Zařadil jsem se k hloučku čekajících cestujících, který mohl čítat asi 10 osob a čekal jsem na ohlášení spoje. Pět minut před plánovaným odjezdem mého vlaku byl za zvuku místní nádražní znělky ohlášen příjezd osobního vlaku ve stejném směru, který již tou dobou měl být na cestě do Kolína. Vytušil jsem, že to nevěstí nic dobrého a samozřejmě jsem se nemýlil. Ihned po tomto hlášení se ozvala z chraplavých tlampačů tamního nástupiště známá věta: „Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlaku.“ Dobrá, počítal jsem s obligátním zdržením v řádu několika minut, ovšem skutečnost byla jiná – minimálně 40 minut navíc. Rozhořčen, ovšem zároveň i smířen s nastalou situací, mi rychlými počty vyšlo, že ohlášeným osobním vlakem bych měl být doma rychleji.
Souprava s honosným názvem „City Elefant“ skutečně přijela. Sice až po 10 minutách po hlášení, ale přece, a tak jsem sebral svou cestovní tašku a nasedl do vagonu. Vše se zdálo býti v pořádku, ovšem toto naivní zdání mi vydrželo pouze dvě následující zastávky. Když vlak dojel do stanice Řečany nad Labem, nastalo nezvykle dlouhé čekání. Ze svých zkušeností jsem očekával, že každou chvíli kolem nás projede „vlajková loď“ Českých drah SC Pendolino, kterému dávají přednost snad všechny ostatní soupravy, jelikož by se nejspíše neslušelo, aby nejdražší stroj, který brouzdá naší krajinou, měl také zpoždění. Jenže nic se nedělo. Spolu s dalšími cestujícími se nám podařilo dostat ven na nástupiště a pokoušeli jsme se zjistit, copak že nám to brání v jízdě.
Vlak nedojel ani do 3. zastávky
Nejede to,“ zněla první, vskutku převratná informace od vlakové průvodčí. Posléze se zjistilo, že závada bude nejspíše technického rázu a týká se lokomotivy u soupravy. Zaměstnankyně drah z místního nádraží se pokoušela cestujícím osvětlit situaci a po několika minutách diskuze se strojvedoucími společnými silami došli k názoru, že tento vlak už nepojede.
Mezi znechucenými lidmi postávajícími u nepojízdné soupravy se začala ozývat neslušná slova na adresu Českých drah, a tak se pracovnice snažila cestující nějak uklidnit. Oznámila, že se pokusí zastavit zde jiný vlak, kam by si mohli lidé přesednout a dojet do svých domovů. Od příjezdu do Řečan již uplynulo 50 minut, takže nás nakonec předjel i onen zpožděný rychlík, kterým jsem měl původně cestu absolvovat. Náhle se ovšem podařilo nějakým záhadným způsobem zprovoznit naši soupravu, a tak jsem se společně se zbytkem cestujících konečně mohl vydat vstříc Kolínu. Nedávný reklamní slogan ČD „Auta stojí, vlaky jedou“ je v kontextu tohoto zážitku víc než úsměvný.
(Kolínský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/281743/
Obyvatelé žijící u železnice vedoucí krajským městem si stěžují na hluk a otřesy. „Je to šílené. Praskají nám stěny,“ shodují se mnozí
Lidem kolem železniční trati v centru Zlína vadí velký hluk a otřesy, které způsobují hlavně nákladní vlaky jezdící do kontejnerového překladiště v Lípě. Domky jsou často v přímé blízkosti trati nebo je od ní dělí jen úzká silnice.
„Když projíždí vlak, tak se třepe zem, taky je to hrozný zvuk. Kvůli vlaku jsme si museli pořídit i kabelovku, protože nám to rušilo signál televize,“ uvedl například Jiří Sedlák, který bydlí v ulici Podvesná VI.
Pomohlo by podle něj přemístit překladiště z Lípy na nějakou hlavní trať. „Ta u našeho domu určitě nebyla stavěná na takovou dopravu. Vlak tu zpomalí, a kolejnice se přesto prohýbají,“ řekl.
V Rakousku podle něj osobní vlak jen zasviští a je pryč, a když jede nákladní, tak je to třetinový hluk oproti tomu, co je ve Zlíně. „Před rokem tu pod tratí praskl i plyn, teď ho dali do nových trubek, aby to ty otřesy pod kolejema vydrželo,“ doplnil.
Na trať si stěžuje i Věra Láníčková, která bydlí nedaleko něj, v domě, který je z druhé strany kolejí, adresou však spadá na třídu Tomáše Bati.
„To se nehodí, když jede večer náklaďák, to má tak šedesát osm vagonů a to neslyšíte nic, je to šílené. Máme doma jednu popraskanou stěnu po celé délce a vždycky, když nám malují, tak říkají, že to je od toho vlaku,“ naříká si. Vlak kolem jejího domu jezdí prý každou půlhodinu. „A ty nákladní, to je fakt hustý. Některým lidem proti tomu rámusu prý pomáhají plastová okna, ale ne každý si to může dovolit,“ povzdychla si.
Hluk projíždějících souprav vadí také Anežce Pšejové, která bydlí v Hornomlýnské ulici. „Všecko se třepe, napočítám někdy i padesát vagonů. Psala se petice, říkali, že tu ty dlouhé vlaky nepojedou, a jezdí si dál, jak chtějí, jestli jsou čtyři odpoledne nebo čtyři ráno, je jim jedno,“ stěžuje si žena, která se prý právě před chvílí bavila o tomto problému se sousedem. Ve stejné ulici bydlí také Věra Jaroňová. „Je to hrozné, třepe nám to celým domem, teď sice začali jezdit pomaleji,“ posteskla si.
Klidná zóna k bydlení prý v její ulici rozhodně není. „Byla jsem v Holandsku a tam mají všude kolem rodinných domů protihlukové stěny,“ poznamenala ještě. Průjezdy vlaků obtěžují i občany, kteří nebydlí hned v nejbližším stavení u železnice.
„Když jedou nákladní vlaky, ta dráha úplně skáče. Myslím, že trať je v nevyhovujícím stavu,“ podotkla Eva Kovářová, která bydlí až ve čtvrtém domku od kolejí v Podvesné X. „Nejhorší je to tak od jedenácti v noci do čtyř do rána. Projíždějí tu i vlaky až s padesáti vagony, to si dovedete představit, jak to mlátí,“ doplnila. Zlínský magistrát chce zejména, aby se situace občanů dále nezhoršila.
„Město je proti rozšíření trati přes území Zlína na dvoukolejnou, o čemž se uvažovalo. Podporujeme ale elektrifikaci, která by měla provoz ztišit,“ nastínila jeho mluvčí Marie Masaříková. Protihlukové stěny podle ní ale město zatím neplánuje.
Potvrdila také, že občané Podvesné poslali městu v roce 2003 petici. „Vzhledem ke značnému časovému odstupu se mi však k této petici nepodařilo zjistit bližší údaje,“ přiblížila Masaříková.
Občanům se prý snaží vycházet vstříc společnost Metrans, která překladiště v Lípě provozuje. „Zrušili jsme už před časem vlaky, které jezdily v noci a teď jezdí jen do dvaadvaceti hodin. Ty ale provozuje ČD Cargo,“ tvrdí ředitel společnosti Jiří Samek. Pokud se lidé stěhují k trati, mohou prý problémy s hlukem očekávat. „Překladiště v Lípě je už z osmdesátých let a doprava nákladů na trati se od té doby snížila. Navíc má být trať elektrifikována,“ uzavřel Samek.
(Zlínský deník)
Lidem kolem železniční trati v centru Zlína vadí velký hluk a otřesy, které způsobují hlavně nákladní vlaky jezdící do kontejnerového překladiště v Lípě. Domky jsou často v přímé blízkosti trati nebo je od ní dělí jen úzká silnice.
„Když projíždí vlak, tak se třepe zem, taky je to hrozný zvuk. Kvůli vlaku jsme si museli pořídit i kabelovku, protože nám to rušilo signál televize,“ uvedl například Jiří Sedlák, který bydlí v ulici Podvesná VI.
Pomohlo by podle něj přemístit překladiště z Lípy na nějakou hlavní trať. „Ta u našeho domu určitě nebyla stavěná na takovou dopravu. Vlak tu zpomalí, a kolejnice se přesto prohýbají,“ řekl.
V Rakousku podle něj osobní vlak jen zasviští a je pryč, a když jede nákladní, tak je to třetinový hluk oproti tomu, co je ve Zlíně. „Před rokem tu pod tratí praskl i plyn, teď ho dali do nových trubek, aby to ty otřesy pod kolejema vydrželo,“ doplnil.
Na trať si stěžuje i Věra Láníčková, která bydlí nedaleko něj, v domě, který je z druhé strany kolejí, adresou však spadá na třídu Tomáše Bati.
„To se nehodí, když jede večer náklaďák, to má tak šedesát osm vagonů a to neslyšíte nic, je to šílené. Máme doma jednu popraskanou stěnu po celé délce a vždycky, když nám malují, tak říkají, že to je od toho vlaku,“ naříká si. Vlak kolem jejího domu jezdí prý každou půlhodinu. „A ty nákladní, to je fakt hustý. Některým lidem proti tomu rámusu prý pomáhají plastová okna, ale ne každý si to může dovolit,“ povzdychla si.
Hluk projíždějících souprav vadí také Anežce Pšejové, která bydlí v Hornomlýnské ulici. „Všecko se třepe, napočítám někdy i padesát vagonů. Psala se petice, říkali, že tu ty dlouhé vlaky nepojedou, a jezdí si dál, jak chtějí, jestli jsou čtyři odpoledne nebo čtyři ráno, je jim jedno,“ stěžuje si žena, která se prý právě před chvílí bavila o tomto problému se sousedem. Ve stejné ulici bydlí také Věra Jaroňová. „Je to hrozné, třepe nám to celým domem, teď sice začali jezdit pomaleji,“ posteskla si.
Klidná zóna k bydlení prý v její ulici rozhodně není. „Byla jsem v Holandsku a tam mají všude kolem rodinných domů protihlukové stěny,“ poznamenala ještě. Průjezdy vlaků obtěžují i občany, kteří nebydlí hned v nejbližším stavení u železnice.
„Když jedou nákladní vlaky, ta dráha úplně skáče. Myslím, že trať je v nevyhovujícím stavu,“ podotkla Eva Kovářová, která bydlí až ve čtvrtém domku od kolejí v Podvesné X. „Nejhorší je to tak od jedenácti v noci do čtyř do rána. Projíždějí tu i vlaky až s padesáti vagony, to si dovedete představit, jak to mlátí,“ doplnila. Zlínský magistrát chce zejména, aby se situace občanů dále nezhoršila.
„Město je proti rozšíření trati přes území Zlína na dvoukolejnou, o čemž se uvažovalo. Podporujeme ale elektrifikaci, která by měla provoz ztišit,“ nastínila jeho mluvčí Marie Masaříková. Protihlukové stěny podle ní ale město zatím neplánuje.
Potvrdila také, že občané Podvesné poslali městu v roce 2003 petici. „Vzhledem ke značnému časovému odstupu se mi však k této petici nepodařilo zjistit bližší údaje,“ přiblížila Masaříková.
Občanům se prý snaží vycházet vstříc společnost Metrans, která překladiště v Lípě provozuje. „Zrušili jsme už před časem vlaky, které jezdily v noci a teď jezdí jen do dvaadvaceti hodin. Ty ale provozuje ČD Cargo,“ tvrdí ředitel společnosti Jiří Samek. Pokud se lidé stěhují k trati, mohou prý problémy s hlukem očekávat. „Překladiště v Lípě je už z osmdesátých let a doprava nákladů na trati se od té doby snížila. Navíc má být trať elektrifikována,“ uzavřel Samek.
(Zlínský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/281553/
Kdo sleduje někdy i velmi emotivní diskuse mezi zastánci a odpůrci železniční dopravy, a zvláště ty internetové jsou někdy doslova na hraně, ví, že nejsilnějším argumentem odpůrců bývá stav WC ve vlacích. A je nutno přiznat, že ty Českým drahám opravdu dobrou reklamu nedělaly. Ale třebaže odpůrci železnice ze setrvačnosti tento „zametací“ argument stále používají, situace se i v téhle citlivé záležitosti zvolna mění. Začalo to rekonstrukcemi WC v modernizovaných nádražních budovách, a pokračuje přímo ve vlacích. A rozhodně se to netýká jen Pendolina nebo mezinárodních rychlíků.
Na snímcích je WC ve vlaku Regionova, tedy vlastně v lokálce, jak jsme byli dříve zvyklí říkat regionálním drahám. Upoutají už elegantní bezbariérové odsouvací dveře, kde konstruktér myslel i na vozíčkáře umístěním ovládacích tlačítek do vhodné výšky. Podobně na tlačítka funguje otevírání, zavírání a zamykání dveří zevnitř, splachování a pouštění vody do umyvadla. Nechybí zásobník na papírové ručníky a vedle koš na použité. Samozřejmostí je konstrukce veškerého příslušenství tak, aby je mohli bez problémů využít i lidé zdravotně handicapovaní.
Myslím, že kdybychom měli tak moderní, účelně a pohodlně řešené WC doma, vodili bychom tam návštěvy, i kdyby se jim zrovna nechtělo.
Jistě, jedna vlaštovka jaro nedělá, ale věřím, že s postupnou modernizací vozového parku ČD se dnešní luxus brzy stane standardem. Tedy, pokud to nenechavci a vandalové dovolí…
(Turnovský a semilský deník)
Na snímcích je WC ve vlaku Regionova, tedy vlastně v lokálce, jak jsme byli dříve zvyklí říkat regionálním drahám. Upoutají už elegantní bezbariérové odsouvací dveře, kde konstruktér myslel i na vozíčkáře umístěním ovládacích tlačítek do vhodné výšky. Podobně na tlačítka funguje otevírání, zavírání a zamykání dveří zevnitř, splachování a pouštění vody do umyvadla. Nechybí zásobník na papírové ručníky a vedle koš na použité. Samozřejmostí je konstrukce veškerého příslušenství tak, aby je mohli bez problémů využít i lidé zdravotně handicapovaní.
Myslím, že kdybychom měli tak moderní, účelně a pohodlně řešené WC doma, vodili bychom tam návštěvy, i kdyby se jim zrovna nechtělo.
Jistě, jedna vlaštovka jaro nedělá, ale věřím, že s postupnou modernizací vozového parku ČD se dnešní luxus brzy stane standardem. Tedy, pokud to nenechavci a vandalové dovolí…
(Turnovský a semilský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/281552/
Je to Čikovského demagógia. Označovače v 840kách verejnosť nikdy nikde nepoužívala. Rovnako ako možno 95% označovačov v 812kach.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/280099/
