Cestování s „Jízdenkou na léto“ 2015 (3)

Dne 26. srpna jsem použil Ex 532 s vlakovou 380.011 na cestu do Opavy východ s přestupem v Ostravě-Svinově. Jízdní řád byl dodržen, a tak nic nebránilo úspěšnému cestování po Opavsku. Z této stanice jsem měl naplánovanou cestu do tří koncových stanic. První stanicí, kam jsem odjel přes Kravaře, byl Hlučín. Město ležící na trati SŽDC č. 317. Jedná se o regionální trať, v úseku Kravaře – Hlučín byl zahájen provoz 28.11.1913. Hlučín má pro mne ještě rodinnou vazbu. V padesátých letech minulého století zde sloužil u tankistů můj strýc. Provedl jsem, jak jinak, potřebnou fotodokumentaci této koncové stanice.

Hlučínské kolejiště ke konci tratě č. 317 © Jiří Řechka

Následným spojem jsem se vrátil do Kravař a zde po přestupu na vlak do Chuchelné jsem odjel do této další koncové stanice. Trať SŽDC č. 318 je jednokolejná regionální trať. Trať vznikla jako součást železniční trati Opava - Ratiboř, která byla postavena jako mezistátní trať spojující Prusko a Rakousko-Uhersko, valná část trati však ležela na území Pruska, neboť jeho součástí bylo v té době též Hlučínsko. První vlak projel celou tratí 20. října 1895 (podle Wikipedie). V této stanici je zachován prodej jízdenek a přesto, že výpravní budova z venku nevypadá nic moc, jsou vnitřní prostory udržovány.

Výpravní budova v Chuchelné © Jiří Řechka

Následovala zpáteční cesta opět s přestupem v Kravařích do Opavy východ. Při této cestě je možné spatřit mezi Velkými Hošticemi a Malými Hošticemi u tratě další památku na prvorepublikové opevňovací práce, pěchotní srub OP-S 10 Křižovatka. Po dokončení všech opevňovacích prací měla zde být z Ostravska podél hranice s tehdejším Německem až na Trutnovsko linie těžkých opevnění. Tolik trochu připomínka minulosti. Po příjezdu do Opavy východ jsem měl pár minut do odjezdu do další stanice, vyfotografoval jsem výpravní budovu, získal staniční razítko a po příjezdu mého vlaku jsem nastoupil a vydal se na další cestu.

Nádraží Opava východ z uliční strany © Jiří Řechka

Jel jsem do města, které jsem znal jen z doslechu. Hradec nad Moravicí leží na trati SŽDC č. 315. Trať byla postavena v letech 1903 až 1905 jako odbočná z trati Opava východ - Horní Benešov (Wikipedie). Po příjezdu následoval obvyklý rituál fotografování a poté čekání na odjezd zpět do výchozí stanice Opava východ. Z této stanice jsem odjel zpět do Ostravy-Svinova a zde jsem počkal na vlak, který mne odvezl do stanice Suchdol nad Odrou. Při tomto přesunu jsem si po odjezdu ze stanice Studénka vyfotografoval v průmyslovém areálu dvousilovou minilokomotivu Diak.

796.502 ex Diak 02 © Jiří Řechka

Ze stanice Suchdol nad Odrou jsem měl v plánu projet tratě do Nového Jičína, Fulneku a Budišova nad Budišovkou. Poslední stanici jsem byl nucen z časových důvodů vynechat a trať jsem projel až v poslední den mého ježdění. První trať odtud projížděná byla trať SŽDC č. 277 do Fulneku. Železniční trať Suchdol nad Odrou – Fulnek je jednokolejná regionální trať o délce 9,7 km. Vede ze Suchdola nad Odrou do Fulneku a měla pokračovat až do Hradce nad Moravicí. Provoz na trati byl zahájen v roce 1891. Nádražní budova stanice Fulnek je od 8.března 2009 trvale uzavřena. (Vše podle Wikipedie.)

810.479 ve Fulneku © Jiří Řechka

Z vlaku je vidět zámek ve Fulneku. Následovala cesta zpět do Suchdola nad Odrou a odtud do Nového Jičína. Železniční trať Suchdol nad Odrou - Nový Jičín město (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 278) je jednokolejná regionální trať. Doprava po této trati byla zahájena 20. prosince 1880 a je stále v provozu. Při této jízdě do Nového Jičína jsem mohl „nakouknout přes plot“ do areálu VOP 025 v Šenově a na tam asi zkoušený a inovovaný tank. Následoval opětovný návrat do Suchdola nad Odrou a odtud s přestupem v Hranicích na Moravě návrat do Prahy.

380.013 přiváží můj vlak směr Praha do Hranic na Moravě © Jiří Řechka

Dne 27.srpna jsem realizoval v první části cestu do Přelouče a odtud Heřmanova Městce. Cesta začala, jak jinak, na pražském hlavním nádraží a po vystoupení v Kolíně následoval přestup na osobní vlak do Pardubic s dalším přestupem v Přelouči. Výstup v Přelouči měl pro mne velmi nostalgický nádech, bylo to po 51 letech, kdy jsem zde poprvé vystoupil a nastoupil do učení v tehdejším Ústředním automobilovém opravárenském závodě, spadajícím pod MNO. Dnes to je soukromá firma, ale stále se zabývá vojenskou technikou, zejména její likvidací. Tentokrát jsem však měl v merku spíš techniku železniční a zbrusu novou.

Prototyp 744.001 projíždí stanicí Přelouč © Jiří Řechka

Z Přelouče jsem odjel do Heřmanova Městce, odkud je ve vybraných dnech a časech možno pokračovat Prachovic, čeká mne tedy sem v budoucnu ještě jedna jízda. Železniční trať Přelouč - Heřmanův Městec - Prachovice (v jízdním řádu pro cestující uvedená v tabulce označené 015) je jednokolejná regionální dráha. Původně ji vlastnila ’Rakouská společnost státní dráhy, od října 1882 až do svého zestátnění 1. ledna 1908. (Podle Wikipedie.) V Heřmanově Městci bylo trochu více času, tak jsem se vydal do centra, zhotovil nějakou fotodokumentaci, při návratu jsem potkal koňské čtyřspřeží.

Čtyři koňské síly v Heřmanově Městci © Jiří Řechka

Následoval odjezd do Přelouče a odtud do Kolína. Kolín byla přestupní stanice na mém železničním putování po mnou neprojetých tratích. Dalším cílem byla Třemošnice s přestupem v Čáslavi. Pokud cestující chce cestovat do tohoto města, musí v Čáslavi použít přechodovou lávku přes kolejiště k výpravní budově Čáslav místní nádraží. Odtud odjíždí osobní vlak po úvraťové trati do Třemošnice. Železniční trať Čáslav - Třemošnice je v jízdním řádu pro cestující označená číslem 236 a je to jednokolejná regionální trať o délce 17 km.

Čáslav místní nádraží z přechodové lávky © Jiří Řechka

Vychází ze samostatného místního nádraží, do nádraží Čáslav je spojení přes dvojitou úvrať. Doprava na trati byla zahájena v roce 1881 do Žleb a v roce 1882 byla potom zprovozněna část trati do Třemošnice. Trať z Čáslavi vede v těsném sousedství silnice, dopravní značky jsou dokonce až za tratí. (Podle Wikipedie.) Přes internet jsem zjistil, že ve Žlebech je krásný zámek s oborou, kde chovají také vzácné bílé jeleny. Po návratu do Čáslavi jsem měl dost času na odjezd do Prahy, a tak jsem se vydal do centra. V Čáslavi je také uchovávaná kalva (klenba lebeční) Jana Žižky z Trocnova.

Čáslavské náměstí Jana Žižky z Trocnova © Jiří Řechka

Posledním dnem v této části popisovaných jízd byl 28. srpen. V tento den jsem se přesunul do západních Čech, do jejich nejzápadnějšího výběžku. Základním bodem byl Cheb, kam jsem přijel s přestupem v Plzni. Odtud jsem pokračoval spěšným vlakem do Chebu, při příjezdu do Mariánských Lázní u stejného nástupiště stál osobní vlak společnosti GW Train Regio, jejich nová jednotka s označením VT 654.15. Co mě zaujalo na tomto vozidel na první pohled, jsou kulaté talíře nárazníků. To jsem ale zaznamenal až při zpáteční jízdě. V daný okamžik jsem litoval, že nebyl čas vyběhnout a udělat pěkný snímek.

VT 654.15 jako Os 7102 před odjezdem z Mariánských Lázní © Jiří Řechka

Po příjezdu do Chebu zbýval čas na další pokračování, a tak jsem se věnoval fotografování zde přítomných hnacích vozidel. Zaujala a potěšila mne také zde vyčkávající Ludmilla 232.252, tento typ jsem si mohl vyfotografovat teprve podruhé. První cesta z Chebu vedla do zastávky Plesná, ležící na tratiFrantiškovy Lázně - Bad Brambach, v jízdním řádu pro cestující označené číslem 147. Je to jednokolejná celostátní trať. Provoz na trati byl zahájen v roce 1865. V roce 1880 byla přidána druhá kolej a v roce 1962 byla trať opět jednokolejná. (Podle Wikipedie.) Po vystoupení v Plesné jsem se vydal navštívit centrum obce, vzdálené asi 1,5 km.

VT 57 jako Os 20970 v Plesné © Jiří Řechka

Tam to bylo pohodlné, cesta po rovině a z kopce, zpáteční byla již trochu náročnější, stoupání. Po návratu na zastávku jsem počkal na příjezd osobního vlaku, ve Vojtanově dochází k výměně vlakové čety, na tomto spoji se střídá česká a německá. Po návratu do Chebu mne čekala jízda do zastávky Pomezí nad Ohří na trati SŽDC č. 179, která vede do německého Schirndingu a dále. Zde jezdí jen německá vlaková četa, což mne trochu zneklidnilo ohledně cestovních dokladů, ale obě cesty jsem absolvoval bez problémů. Později mi český průvodčí vysvětlil, že do zastávky Pomezí nad Ohří platí jízdní doklady ČD.

V 1702 projíždí Pomezím nad Ohří s ucelenkou do Německa © Jiří Řechka

Na této zastávce mne potěšil německý ucelený nákladní vlak, předpokládám, že soukromého dopravce, tažený motorovou lokomotivou V 1702. Trať byla rekonstruována. Tyto všechny přeshraniční vlakové cesty jsou v režii německých vlakových společností a jejich motorových jednotek. Následoval opětovný návrat do Chebu a poslední trať tohoto dne. Železniční trať č. 148 Cheb - Hranice v Čechách je železniční trať o délce 44 km, která vede z hlavního chebského nádraží přes zastávku Františkovy Lázně-Aquaforum do stanice Františkovy Lázně. Odtud pokračuje na zastávku Vojtanov obec (nejedná se o hlavní nádraží v obci) a poté do obce Hazlov. Z Hazlova poté míří do Aše, kde vlak zastavuje nejprve ve stanici Aš (hlavní nádraží), a poté dále do stanice Aš město.

Hranice v Čechách leží na konci tratě kdysi pokračující do Německa © Jiří Řechka

Z této stanice pokračuje vlak dále do zastávek Aš předměstí, Štítary, Podhradí, Studánka a Hranice v Čechách (Wikipedie). A tak jsem se ocitl na nejzápadnějším výběžku naší republiky. Jak jsem se na místě dozvěděl, kdysi tato trať pokračovala dál do Německa. Na místě je vybudován nový přístřešek zastávky, původní velká budova byla stržena. Počet spojů do této zastávky je omezen na jeden zpáteční denně v odpoledních hodinách. V sobotu a neděli je přidán jeden spoj směr Cheb -Hranice v Čechách. Při návratu do Chebu bylo delší čekání v zastávce Aš město.

844.017 + 844.012 na zastávce Aš město © Jiří Řechka

Čekali jsme na protijedoucí osobní vlak z Chebu, který zde končí a zpět do Chebu odjíždějí obě soupravy spojené jako jeden vlak. Škoda, že jsem si to neuvědomil zavčasu, mohl jsem mít zadokumentování spojení jednotek řady 844. Při průjezdu nádražím v Aši se mně vybavila informace, že zde bude znova obnoven železniční provoz do Německa. Návratem do Chebu skončilo moje železniční poznávání tohoto koutu naší republiky. Ale ne celé, další příhraniční tratě ještě na mne čekají. Do Prahy jsem se vracel opět přes Plzeň, tentokráte bez přestupu, vlakem Rx 767 Egrensis.

Opět nefotitelná nová jednotka GWTR v Mariánských Lázních © Jiří Řechka

Při návratu jsem si uvědomil, že možná budu mít štěstí v Mariánských Lázních na novou motorovou jednotku GW Train Regio, kterou jsem zkoušel fotit ráno. Jednotka tam stála, bohužel náš vlak byl přistaven k výpravní budově, na volnou kolej u druhého nástupiště přijelo Pendolino, a tak mám jen fotografii přes okno vlaku, jak stojí vedle nás. Takže jsem ulovil jen „informační“ snímek a na pořádný si musím počkat. Příjezdem do Prahy skončil můj další den na železnici a končí toto moje pojednání. Poslední tři dny budou v poslední, čtvrté části reportáže.

Úvodní snímek: 844.012 na zastávce Hranice v Čechách © Jiří Řechka

Upravil a doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský